Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 38/2010 - 32Usnesení KSOS ze dne 06.01.2011

Prejudikatura

17 Ad 10/2010 - 54

62 Af 3/2010 - 72

1 Ans 2/2003

Na 112/2006 - 37


přidejte vlastní popisek

22 Af 38/2010 – 32

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce: Ing. V.K., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým,

advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 21, proti žalovanému: Finanční

ředitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č.j. 1527/10-1500-800278, ve věci delegace místní

příslušnosti a návrhu na nařízení předběžného opatření,

takto:

Návrh žalobce, aby Krajský soud v Ostravě nařídil předběžné opatření, jímž by žalovanému zakázal, aby v případě žalobce vedl daňová a správní řízení, zejména vydával rozhodnutí v daňovém a správním řízení podle ust. § 32 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, kterými se budou žalobci ukládat povinnosti s tím, že toto předběžné opatření zanikne dnem, kdy bude vydáno rozhodnutí soudu o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č.j. 1527/10-1500-800278, se zamítá.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2010, č.j. 1527/10-1500-800278, kterým žalovaný na základě podnětu Finančního úřadu Ostrava II. ze dne 12. 1. 2010 rozhodl tak, že místní příslušnost ke správě všech daní s výjimkou daní, kde je předmětem zdanění nemovitost, a dále s výjimkou daní, kde předmětem zdanění je převod, přechod či nabytí majetku daňového subjektu Ing. V.K., bytem N., F., DIČ: X (žalobce), se deleguje z Finančního úřadu Ostrava II. na Finanční úřad ve Frýdku – Místku, a to s účinností od 21. 4. 2010. Dále žalovaný rozhodl, že u daní, kde je předmětem zdanění nemovitost, je s účinností od 21. 4. 2010 v souladu s ustanovením § 4 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází a žalovaný také rozhodl, že u daní, kde je předmětem zdanění převod, přechod či nabytí majetku, je s účinností od 21. 4. 2010 v souladu s ustanovením § 4 odst. 8 ZSDP místně příslušným správcem daně finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti nastanou skutečnosti uvedené v ustanovení § 4 odst. 8 písm. a) – d) ZSDP.

Žalobce rovněž podal návrh na vydání předběžného opatření ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení. Tento návrh žalobce odůvodnil odkazem na předmět žaloby, označené důkazy, neřešenou korupci ve státní správě a „pokračující nezákonnosti“ orgánů daňové správy vůči jeho osobě s tím, že je třeba zabránit dalším nezákonnostem žalovaného a zajistit řádnou a zákonnou správu daní, které se jej týkají, v souladu s § 1 a § 2 ZSDP tak, aby nebyla vedena daňová a správní řízení pracovníky a orgány, které se vůči žalobci sami prohlásili za podjaté a uvedli, že nejsou schopni konat zákonnou správu daní žalobce a od roku 1992 nečiní zákonnou správu jeho daní. V této souvislosti žalobce poukázal zejména na návrh žalovaného ze dne 13. 1. 2005, č.j. 584/150/2005, jakož i na to, že za podjatého vůči osobě žalobce se již dříve prohlásil také Finanční úřad ve Frýdlantě nad Ostravicí (v roce 1997), Finanční úřad Ostrava II. (v roce 2009) a zákonnou správu daní

žalobce není schopen vykonávat ani Finanční úřad ve Frýdku – Místku z důvodu „pomlouvačných slov“ vůči žalobci, která pronesl pracovník tohoto finančního úřadu při jednání krajského soudu. Nadto posledně uvedený finanční úřad ani nehodlal vykonávat správu daní žalobce po roce 1995, kdy se na tento úřad obrátil žalobce po nabytí právní moci rozsudků Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 246/94 a 22 Ca 247/94. V případě opravného prostředku proti rozhodnutí tohoto finančního

úřadu by pak o opravném prostředku rozhodoval vůči žalobci podjatý a „nepřátelský“ správní orgán, tj. žalovaný. Závěrem žalobce uvedl, že vydání předběžného opatření přispěje nejen k dodržování zákonnosti žalovaným, ale i k ochraně zdraví žalobce s tím, že nebude muset podávat další žaloby vůči žalovanému a Finančním úřadům ve Frýdku – Místku a ve Frýdlantě nad Ostravicí, popř. nebude muset „vzít spravedlnost konečně do svých rukou“, přičemž ani krajský soud údajně nemůže vymoci své vlastní rozsudky na žalované straně.

Po posouzení věci dospěl krajský soud k závěru, že návrhu žalobce na vydání předběžného opatření ve shora uvedeném znění nelze vyhovět.

Vážnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), je totiž třeba rozumět zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele předběžného opatření, do jeho vlastnických práv či do jeho jiných subjektivních práv (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2006, č.j. Na 112/2006-37). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že musí jít o zcela konkrétní zásah do zcela konkrétních práv navrhovatele předběžného opatření (tj. žalobce) a nepostačují pouze obecná tvrzení o možném porušení blíže nespecifikovaných práv navrhovatele předběžného opatření a jen obecně znějící návrh výroku navrhovaného předběžného opatření. O tuto situaci však v nyní posuzovaném návrhu žalobce jde, neboť žalobce ve svém návrhu blíže nespecifikuje porušení své právní sféry, z jeho návrhu není ani zřejmé, porušení jakého jeho konkrétního práva má hrozit. Nadto se žalobce svým návrhem domáhá nařízení pouze zcela obecného předběžného opatření, aniž by blíže specifikoval, o jaká konkrétní daňová nebo správní řízení vedená u žalovaného se má vlastně

jednat. Žalobce tedy ani netvrdil a také neosvědčil existenci konkrétního zásahu ze strany žalovaného, v jehož důsledku by mu hrozila konkrétní vážná újma ve smyslu ust. § 38 odst. 1 s.ř.s., jakož i samotnou existenci této hrozící vážné újmy. Bez

existence tohoto zásahu je také bez významu žalobcem tvrzená podjatost blíže nespecifikovaných pracovníků žalovaného (popř. dalších daňových orgánů) a rovněž za této situace nelze dovodit ani souvislost navrhovaného předběžného opatření, resp. hrozící závažné újmy, které by mělo zabránit, s předmětem řízení, v němž je vydání tohoto předběžného opatření navrhováno (tj. souvislost hrozící závažné újmy a napadeného rozhodnutí žalovaného o delegaci místní příslušnosti).

Dále je třeba uvést, že z obsahu návrhu žalobce na vydání předběžného opatření vyplývá, že žalobce se zejména obává blíže nespecifikovaného nezákonného postupu finančních orgánů, který by mohl spočívat nejen v jejich aktivitě, ale také v jejich nečinnosti. K obraně proti takovým postupům správních orgánů však neslouží předběžné opatření podle § 38 s.ř.s., neboť v těchto případech přichází v úvahu možnost obrany žalobce prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s.ř.s., popřípadě prostřednictvím žaloby proti nečinnosti správního orgánu

podle § 79 a násl. s.ř.s. (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2010, č.j. 62 Af 3/2010-72).

Na základě výše uvedeného tedy krajský soud návrh žalobce na nařízení předběžného opatření zamítl.

O náhradě nákladů řízení, které případně vznikly v souvislosti s návrhem žalobce na nařízení předběžného opatření, rozhodne krajský soud v rozhodnutí, jímž bude řízení o věci samé skončeno (§ 61 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Ostravě 6. ledna 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru