Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 26/2010 - 37Rozsudek KSOS ze dne 13.06.2011

Prejudikatura

7 Afs 10/2005


přidejte vlastní popisek

22 Af 26/2010 – 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce: J. S., proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě, na

Jízdárně 3, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.1.2010, č.j.

8259/09-1102-804760, ve věci daně z příjmů fyzických osob,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26.1.2010, č.j. 8259/09-1102-804760, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu Ostrava II. (dál jen „správce daně“) ze dne 5.3.2009, č.j. 39614/09/389913807049, na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2006.

Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný nesprávně posoudil plnou moc a oprávnění zástupce jednat se správcem daně ve vytýkacím řízení. Namítl, že přestože zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), neupravuje náležitosti plné moci, musí z plné moci být patrno, kdo ji udělil a komu a zejména, že jde o plnou moc pro daňové řízení, což v dané věci není splněno. Je nesprávný názor žalovaného, že pokud rozsah zmocnění není vymezen nebo není-li přesný, jde o plnou moc i pro daňové řízení neomezenou. Předmětná plná moc udělená M. H. nebyla od počátku určena pro daňové řízení. Správce daně tedy měl ohledně znění plné moci pojmout zjevnou pochybnost a vyzvat žalobce k odstranění nejasností již před zahájením vytýkacího řízení a v jeho průběhu měl správce daně žalobce informovat a rovněž seznámit s jeho výsledkem před vydáním platebního výměru. Správce daně však komunikoval výlučně s paní H. jako zástupkyní žalobce, která žalobce svým nekompetentním jednáním poškodila, protože nebyla ve vytýkacím řízení schopna správně odpovídat na otázky správce daně a nebyla ani schopna předložit požadované dokumenty, čímž zkreslila výsledek vytýkacího řízení. Žalobce také upozornil na znění § 43 ZSDP, podle něhož pochybnosti správce daně se sdělují daňovému subjektu s tím, že od počátku řízení měl být jako daňový subjekt informován přímo žalobce, resp. mu měla být alespoň zaslána výzva o zahájení vytýkacího řízení. Žalovaný pak nevzal v úvahu ani námitku ohledně úmyslného a žalobce poškozujícího jednání M. H.. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že rozsah plné moci žalobce sám stvrdil, když ji 23.3.2009 zrušil, a to jako generální plnou moc udělenou M. H.. Samotná plná moc totiž nebyla určena jako neomezená, ale byla případně určena jen pro běžné úkony jako podání daňového přiznání apod. Samotné zrušení plné moci bylo nadiktováno žalobci pracovníkem správce daně s tím, že v tuto chvíli si žalobce nebyl vědom rozsahu plné moci udělené již v roce 2002. Z toho žalobce dovozuje, že tato skutečnost nezakládá možnost zpochybnění samotného znění plné moci a její platnosti. Žalobce uzavřel, že správcem daně byla ve vytýkacím řízení porušena zásada součinnosti dle § 2 odst. 9 ZSDP a tím došlo ke zkrácení jeho práv.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že rozsah zmocnění udělený zmocněnci v plné moci je pouze věcí zmocnitele. Z předmětné plné moci je zřejmé, že jde o plnou moc generální, která nevykazuje rozpory, je určitá a srozumitelná a je z ní zřejmé, že žalobce udělil plnou moc M. S., roz. D. (nyní H.). Správce daně tedy neměl důvod pro vydání výzvy k upřesnění této plné moci. Předmětnou plnou moc žalobce odvolal až 23.3.2009 a do té doby jednal správce daně v souladu s § 10 ZSDP se jmenovanou jako zástupkyní žalobce a nelze klást k tíži správce daně, že si zmocněnec své povinnosti, které plynou z rozsahu zmocnění, neplnil. Ustanovení § 43 ZSDP není ničím zvláštním oproti jiným ustanovením ZSDP a respektuje vůli daňového subjektu udělit plnou moc pro všechny, resp. jen určité činnosti, zástupci.

V podání ze dne 3.9.2010 a ze dne 11.10.2010 doplnil žalobce žalobu tím, že plnými mocemi za léta 2006, 2006 a 2008 pověřil Ing. M. A., daňovou poradkyni, ke zpracování a podání jeho daňových přiznání, ale správcem daně mu bylo sděleno, že daňová přiznání na daň z příjmů fyzických osob za roky 2005 a 2006 nebyla zpracována a předložena správci daně. Nesplněním závazku mu tedy byla jmenovanou daňovou poradkyní způsobena značná škoda a ohrožena existence jeho firmy, proto podal trestní oznámení.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 16.8.2002 byla správci daně doručena plná moc ze dne 12.8.2002, podle níž žalobce udělil plnou moc „k vyřizování veškerých záležitostí týkajících se mé fyzické osoby“ M. S., roz. D. (nyní H.). Toto podání žalobce je adresováno správci daně a žalobcem je podepsáno s připojením razítka žalobce jako podnikatele – AUTOBAZAR JAS. Žalobce podal dne 31.3.2008 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006, přičemž správce daně zahájil se žalobcem vytýkací řízení k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006 vydáním výzvy k odstranění pochybností k předmětnému daňovému přiznání ze dne 16.5.2008, která byla doručena zástupkyni žalobce M. H. dne 4.6.2008. Další výzvu k odstranění pochybností vydal správce daně dne 15.8.2008, kterou si zástupkyně žalobce M. H. převzala dne 1.9.2008. Správce daně dále pokračoval ve vytýkacím řízení, v jehož průběhu jednal s M. H. jako zástupkyní žalobce a dne 4.3.2009 s ní projednal také zprávu o vytýkacím řízení k předmětné dani za zdaňovací období let 2005 a 2006. Poté správce daně vydal platební výměr ze dne 5.3.2009 na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006, proti němuž žalobce podal odvolání a dne 11.6.2009 předložil správci daně plnou moc, kterou udělil 20.5.2009 Mgr. P. J.. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které odůvodnil obdobně jako své vyjádření k žalobě. Součástí správního spisu je rovněž plná moc udělená žalobcem Ing. M. A., daňové poradkyni, ke zpracování a podání přiznání žalobce k dani z příjmů fyzických osob za rok 2006, která byla správci daně doručena 2.4.2007.

Neopodstatněný je především názor žalobce, který dovozuje, že ze znění § 43 ZSDP plynou pro vytýkací řízení odlišnosti z hlediska posouzení zastoupení a jednání finančních orgánů s daňovým subjektem. V § 43 odst. 1 ZSDP je sice

uvedeno, že „…správce daně ve výzvě sdělí daňovému subjektu tyto pochybnosti…“ a „…správce daně vyzve daňový subjekt, aby se k těmto pochybnostem vyjádřil…“, ale také toto ustanovení je nutné vykládat ve spojení s ust. § 10 odst. 3 ZSDP, podle něhož daňový subjekt (v tomto případě žalobce) se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Žalobce se tedy mýlí, pokud se domnívá, že ve vytýkacím řízení, resp. při jeho zahájení, je zastoupení daňového subjektu zástupcem vyloučeno.

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal také s odvolací námitkou žalobce, že M. H. jej v rámci vytýkacího řízení poškodila, když s odkazem na § 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že žalobce nemůže přenášet odpovědnost za činnosti související s jeho podnikatelskou činností na osobu odlišnou od jeho osoby. Žalobní námitka v tomto směru žalobcem vznesená je tedy také nedůvodná.

Dále krajský soud konstatuje, že ZSDP rozlišuje zastoupení na základě neomezené a omezené plné moci (§ 10 odst. 3 ve spojení s § 17 odst. 7 ZSDP). Pod omezenou plnou mocí je třeba rozumět takovou, která má přesně vymezený rozsah zmocnění. Ve všech dalších případech konstruuje § 10 odst. 3 ZSDP právní fikci neomezené plné moci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.2.2005, sp. zn. 7 Afs 10/2005). Jakkoliv je nutné žalobci přisvědčit, že z plné moci musí být také bez pochyb patrné, kdo ji udělil a komu, jakož i to, že jde o plnou moc pro daňové řízení, nelze již se žalobcem souhlasit v tom, že z plné moci ze dne 12.8.2002 neplyne, že jde o plnou moc určenou pro daňové řízení. Předmětná plná moc udělená M. H. je naopak zcela jasná a jednoznačná a správci daně ani nemohly vzniknout pochybnosti o jejím obsahu. Žalovaný správně uvádí, že předmětnou plnou moc žalobce správci daně předložil v písemné podobě, tato je stvrzena vlastnoručním podpisem žalobce a z jejího obsahu plyne, že jde o plnou moc všeobecnou (generální), neboť jí byla M. H. zmocněna k „vyřizování veškerých záležitostí“ žalobce. Současně je nepochybné, že jde o plnou moc udělenou žalobcem pro zastupování v řízeních před správcem daně, neboť je výslovně adresována správci daně a u tohoto také byla podána. Správce daně tedy správně podle § 10 odst. 3 ZSDP jednal již od počátku vytýkacího řízení se zástupkyní žalobce M. H. a nikoliv přímo se žalobcem. Skutečnost, že dle názoru žalobce jej údajně měla jeho zástupkyně M. H. svým jednáním ve vytýkacím řízení poškodit, je pro posouzení existence daného zastoupení dle § 10 odst. 3 ZSDP nerozhodná, neboť jde výlučně o vztah mezi žalobcem jako zmocnitelem a M. H. jako zmocněnkyní, přičemž krajský soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6.11.2003, sp. zn. IV. ÚS 239/03, uvádí, že „Právní vztah u dobrovolného zastoupení vzniká mezi zastoupeným a zástupcem na základě smlouvy, k jejímuž obsahu patří právo zástupce zastupovat zastoupeného v dohodnutém rozsahu. Plná moc je jednostranný právní úkon zastoupeného, který je adresován třetím osobám, jimž se dává na vědomí rozsah zastupování. Právní teorie i praxe rozlišují různé druhy plné moci, resp. obsahu a rozsahu zástupcova oprávnění podle různých kritérií. Jde např. o všeobecnou (generální) plnou moc, která opravňuje zmocněnce ke všem právním úkonům, nebo zvláštní (speciální) plnou moc omezující se pouze na některé právní úkony, popř. některý druh právních úkonů či pouze jediný právní úkon. Kromě případů, kdy zákon výslovně požaduje speciální plnou moc k určitému právnímu úkonu, je věcí zmocnitele, zda ke každému právnímu úkonu, jenž má být učiněn v jeho zastoupení, vystaví zmocněnci zvláštní plnou moc, či zda mu udělí všeobecnou plnou moc. Každý druh plné moci může být omezený nebo neomezený. Podle neomezené plné moci může zmocněnec provést příslušné právní úkony podle svého volného uvážení, zachovávaje povinnosti zmocněnce, v omezené plné moci má dány směrnice, jak má postupovat.“ Pro úplnost k námitkám žalobce je třeba dodat, že v případech, kdy zmocnitel udělí zmocněnci plnou moc neomezenou (všeobecnou, generální), zmocněnec jedná volně a zmocnitele postihují všechna případná rizika, která z případného překročení nebo nerespektování pokynů daných zmocněnci vyplývají [srov. § 31, § 32 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)]. Případné pokyny zmocnitele vůči zmocněnci, které z plné moci nevyplývají, nemají vliv na právní účinky jednání a zmocnitel je právními úkony zmocněnce vázán. Takové pokyny však mohou mít právní význam ve vzájemném vztahu zmocnitele a zmocněnce.

Oproti generální plné moci ze dne 12.8.2002 je plná moc, kterou žalobce udělil Ing. M. A. ke zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2006, plnou mocí omezenou jen na podání předmětného daňového přiznání, které však žalobce podle obsahu spisu podal osobně. Tato plná moc tedy nemá vliv na právo M. H. vystupovat na základě plné moci ze dne 12.8.2002 v daném vytýkacím řízení v souladu s § 10 odst. 3 ZSDP před správcem daně jménem žalobce, čemuž také odpovídala povinnost správce daně jednat se jmenovanou jako zástupkyní žalobce. Okolnosti sepisu odvolání předmětné plné moci ze dne 23.3.2009 přitom nemají vliv na vznik a existenci tohoto zastoupení v době vytýkacího řízení, neboť plná moc byla odvolána až po jeho skončení.

Krajský soud se nemohl blíže zabývat námitkami žalobce, které vznesl teprve v podání ze dne 3.9.2010 a ze dne 11.10.2010, neboť tyto námitky byly uplatněny po uplynutí dvouměsíční lhůty pro možné rozšíření žaloby o další žalobní body dle § 71 odst. 2 s.ř.s. ve spojení s § 72 odst. 1 s.ř.s.

Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšný žalovaný se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 13. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru