Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 2/2010 - 40Rozsudek KSOS ze dne 06.01.2011

Prejudikatura

8 Afs 15/2010 - 61


přidejte vlastní popisek

22Af 2/2010 – 40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce BorsodChem MCHZ, s.r.o., se sídlem v Ostravě-Mariánských

Horách, Chemická 1/2039, zastoupeného Mgr. Romanem Hanusem, advokátem se

sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 17, proti žalovanému Celnímu ředitelství

Ostrava, se sídlem v Ostravě-Přívoze, nám. Sv. Čecha 8, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 6.11.2009 č.j. 6091-2/2009-140100-21 a ze dne 13.11.2009 č.j.

6427-2/2009-140100-21, ve věcech daně ze zemního plynu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.11.2009 č.j. 6091-2/2009-140100-21, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu Ostrava č.j. 10668/09, jímž celní úřad vyměřil podle ust. § 46 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění (dále jen ZSDP) žalobcem v daňovém přiznání přiznanou daň ze zemního plynu za zdaňovací období červenec 2009 a dále přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13.11.2009 č.j. 6427-2/2009-140100-21, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí téhož celního úřadu č.j. 11969/09, jímž celní úřad vyměřil podle § 46 odst. 5 ZSDP žalobcem v daňovém přiznání přiznanou daň ze zemního plynu za zdaňovací období srpen 2009.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že používá zemní plyn k výrobě vodíku, přičemž použitý zemní plyn je cca z 82% spotřebováván v reformní peci za účelem výroby vodíku a ve zbylé části je spotřebováván v hořácích reformních pecí za účelem výroby tepla nutného pro zajištění výroby vodíku. Tato část plynu podle názoru správních orgánů obou stupňů podléhá dani ze zemního plynu. Naopak žalobce je toho názoru, že veškerý zemní plyn v reformním reaktoru se účastní chemické reakce, ať už ve formě stechiometricky spotřebovaného metanu nebo tepla spotřebovaného toutéž reakcí a neměl by být zatížen daní. Už v průběhu řízení postupem podle § 34b odst. 1 ZSDP žalobce požádal písemnou žádostí ze dne 17.4.2008 správní orgán I. stupně, tj. Celní úřad Ostrava (dále jen celní úřad) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností v souvislosti s použitím zemního plynu při výrobě vodíku. Celní úřad nevydal žádné rozhodnutí o závazném posouzení ve smyslu ust. § 34b odst. 2 ZSDP a pouze přípisem ze dne 24.2.2008 označeným jako „odpověď na žádost o závazné rozhodnutí“ sdělil, že žádost byla postoupena k vyjádření nadřízenému orgánu a později přípisem ze dne 22.5.2008 označeným jako „doplnění odpovědi na žádost o závazné rozhodnutí“ sdělil vyjádření nadřízeného orgánu. Ani jeden z těchto přípisů není přitom rozhodnutím ve smyslu ust. § 34b odst. 2 ZSDP, ani neobsahuje zákonné náležitosti vymezené tímto ustanovením. Žalobce na podporu svého právního názoru nechal vypracovat znalecký posudek, a to soudním znalcem prof. Ing. K. O., CSc., který byl v daňovém řízení předložen. Znalec zde uvedl, že plyn spotřebovaný pro dodání tepla potřebného pro endotermní reakci je přímou součástí výroby vodíku a pro účely osvobození od daně měl by být takto posuzován. Uvedl také, že veškerý plyn vstupující do výrobního procesu plní významnou technologickou funkci, bez níž proces probíhat nemůže. Takže při použité technologii parního reformingu se veškerý zemní plyn spotřebovává při chemické reakci. Znalec přirovnal předmětné použití zemního plynu ke způsobu použití zemního plynu v metalurgických či mineralogických technologiích, kdy použití plynu je od daně osvobozeno, neboť uvedené technologie jsou přímo citovány v zákoně č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, v platném znění, který ve své části čtyřicáté páté obsahuje úpravu daně ze zemního plynu a některých dalších plynů (dále jen zákon o dani z plynu). V posuzovaném případě se jedná o spotřebu plynu, která je nezbytná pro dosažení teploty nutné k dosažení rovnovážné konstanty reakce rozpadu zemního plynu na produkty s vysokou užitnou hodnotou. Skutečnost, že není použita jiná forma energie (záření), popř., že není možné provádět současně chemickou reakci výroby vodíku a reakci pro zvýšení teploty v jednom reakčním prostoru bez pevné přepážky, vyplývá z faktu, že stávající technologie výroby vodíku parním reformingem zemního plynu je nejlevnějším a nejrozšířenějším způsobem výroby vodíku ve světě. Přes jednoznačné závěry znaleckého posudku však správní orgány nezměnily svůj právní názor. Znalecký posudek přitom potvrzuje stanovisko žalobce, že veškerý zemní plyn se v reformním reaktoru účastní chemické reakce a není tedy používán k výrobě tepla, a proto musí být od daně z plynu osvobozen. Tento zemní plyn je jednoznačně využíván k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, byť při takovém jeho použití vzniká technologické teplo. Žalobce dále namítl, že objektivní posouzení všech aspektů problematiky používání zemního plynu vyžaduje, aby posuzující osoba byla nadána specifickými odbornými znalostmi a mohla vyhodnotit celý tento složitý chemický proces. Žalobce, který se specializuje na chemickou výrobu a chemické procesy, nesouhlasí s tvrzením správních orgánů, a proto požádal o odborné posouzení nezávislého odborníka – soudního znalce. Ačkoliv závěry znaleckého posudku potvrzují názor žalobce, správní orgány vydaly svá rozhodnutí bez toho, že by si při posuzování této odborné problematiky vyžádaly oponentní znalecký posudek či alespoň odborné vyjádření specialisty z oboru energetika, chemie, termochemie. Žalobce se dále domnívá, že z ust. § 4a zákona o dani z plynu vyplývá, že předmětem daně je plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů nebo pro jiné účely, s výjimkou plynu uvedeného v písmenech b) a c). V písmenu b) je potom specifikován plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla. Plyn používaný pro výrobu tepla je ve smyslu ust. § 4 písm. a) uvedeného zákona výjimkou nepodléhající dani z plynu. Dani z plynu podléhá veškerý plyn užívaný pro pohon motorů nebo pro jiné účely, avšak s výjimkami specifikovanými v písm. b) a c) citovaného paragrafu.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobcovo dovolávání se ust. § 34b odst. 1 ZSDP není případné, neboť toto ustanovení se na jím požadované posouzení daňového dopadu nevztahuje, když není ve zvláštním zákoně takovýto případ pro využití institutu závazného posouzení zakotven. Žádost o posouzení byla proto vyřízena tak, že celní úřad požádal nadřízený orgán o stanovisko, které bylo žalobci formou sdělení zasláno. Jelikož se nejednalo o závazné posouzení ve smyslu ust. § 34b odst. 1 ZSDP, nebylo užito formy písemného rozhodnutí a žádost byla vyřízena procesním sdělením stanoviska k danému problému. Žalobcem vyslovený výklad ust. § 4 zákona o dani z plynu považuje za nesprávný. Podle § 4 písm. a) tohoto zákona je předmětem daně zemní plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů nebo pro jiné účely, pokud ovšem těmito jinými účely není výroba tepla, jež je předmětem daně výhradně podle § 4 písm. b) zákona o dani z plynu, navíc se u výroby tepla nepřihlíží ke způsobu spotřeby tepla (např. pro ohřev směsi v reforméru), nebo když těmito jinými účely není použití tak, jak je stanoveno v § 4 písm. c) tohoto zákona. Znamená to, že § 4 písm. a) zákona o dani z plynu nemůže zahrnovat v rámci určenosti zemního plynu pro jiné účely účel použití pro výrobu tepla. Veškerá výroba tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla je pojmuta jako předmět daně v § 4 písm. b) zákona o dani z plynu a jednotlivým předmětům daně uvedeným v § 4 citovaného zákona pak odpovídají příslušné sazby daně uvedené v § 6 téhož zákona. Dále žalovaný uvedl, že ve věci nebylo třeba nad rámec znalostí správce daně vyžadovat posudky na hodnocení výroby vodíku, neboť postačilo zjistit při místním šetření toliko to, že část zemního plynu je v rámci výroby vodíku užita k výrobě tepla, které je předmětem daně podle § 4 písm. b) zákona o dani z plynu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že celní úřad provedl u žalobce místní šetření dne 3.3.2008. Žalobce za měsíc červenec 2009 podal daňové přiznání k dani ze zemního plynu, v němž v souladu s již předtím deklarovaným názorem celního úřadu přiznal daň ze zemního plynu za uvedené zdaňovací období ve výši 199.841,- Kč a takto vyměřenou daň také zaplatil. Následně dne 21.9.2009 podal žalobce odvolání proti tomuto vyměření daně, kde vyjádřil svůj nesouhlas s deklarovaným názorem celního úřadu, když podle žalobce činila daň ze zemního plynu za uvedené zdaňovací období pouze částku ve výši 6.061,- Kč. Stejně postupoval žalobce při podání daňového přiznání za měsíc srpen 2009, kde přiznaná daň činila 152.804,- Kč. V podaném odvolání pak uvedl, že daň podle jeho názoru činila pouze částku 2.697,- Kč. Žalobce rovněž předložil znalecký posudek ze dne 16.4.2008, vypracovaný znalcem prof. Ing. K. O., CSc., v jehož závěru znalec uvedl, že při použité technologii parního reformingu je pro účely posouzení rozhodující, že veškerý zemní plyn se v reformním reaktoru účastní chemické reakce, při níž dochází k výrobě vodíku parním reformingem, ať již ve formě metanu stechiometricky spotřebovaného při chemické reakci nebo ve formě tepla potřebného pro průběh téže reakce. Z uvedeného je zřejmé, že plyn spotřebovaný pro dodání tepla potřebného pro endotermní reakci je přímou součástí výroby vodíku. Znalec přirovnal použitou technologii k obdobě způsobu použití zemního plynu v metalurgických či mineralogických technologiích, kdy použití plynu je od daně osvobozeno, neboť tyto technologie jsou přímo citovány v zákoně o dani z plynu. Žalobce požádal dne 17.4.2008 celní úřad o vyjádření, zda lze část zemního plynu, která je užívána k ohřevu chemické reakce, považovat za osvobozenou od daně. Současně předložil jím vyžádaná stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí, která se vyjádřila tak, že podávat závazná stanoviska k podobným otázkám není v jejich pravomoci. Na základě žalobcova odvolání vydal žalovaný napadená rozhodnutí.

Podle ust. § 34b odst. 1 ZSDP daňový subjekt je oprávněn požádat místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, v případech stanovených zvláštním daňovým zákonem.

Podle ust. § 34b odst. 2 věty první ZSDP správce daně je povinen na základě žádosti, jejíž povinné náležitosti jsou vymezeny ve zvláštním daňovém zákoně, vydat rozhodnutí o závazném posouzení.

Podle ust. § 4 zákona o dani z plynu předmětem daně je plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11, 2711 21, 2711 29 a 2705 a) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů nebo pro jiné účely, s výjimkou plynu uvedeného v písmenech b) a c), b) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla (dále jen "výroba tepla"), nebo c) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný 1. pro stacionární motory, 2. v souvislosti s provozy a stroji používanými při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných pracích, nebo 3. pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo pro vozidla, která nejsou schválená k používání převážně na veřejných silnicích.

Podle ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo.

Žalobní námitku, že celní úřad při vyřizování žádosti žalobce o závazné stanovisko nepostupoval způsobem vymezeným ust. § 34b odst. 2 ZSDP, neshledal krajský soud důvodnou. Postup upravený ust. § 34b ZSDP připadá v úvahu pouze v případech, kdy vydání závazného stanoviska umožňuje zvláštní daňový zákon. Tímto zvláštním daňovým zákonem v posuzované věci je zákon o dani z plynu, který však žádný případ, kdy by mohlo dojít k závaznému posouzení daňových důsledků příslušným správcem daně, neupravuje. Na základě uvedeného lze dojít k závěru, že správní orgány nevydáním závazného stanoviska neporušily zákon.

Dále krajský soud posuzoval důvodnost námitky nesprávného výkladu ust. § 4 písm. b) zákona o dani z plynu, kdy je žalobce toho názoru, že v kontextu § 4 písm. a) citovaného zákona je plyn používaný pro výrobu tepla výjimkou nepodléhající dani z plynu. Ani tuto žalobní námitku krajský soud důvodnou neshledal. Je pravdou, že formulace ust. § 4 písm. a) zákona o dani z plynu je poněkud zavádějící a na první pohled může vést i k takovému výkladu, jaký použil žalobce, avšak zákon je vždy nutno chápat komplexně, vnímat jej z hlediska systematiky a vzájemné propojenosti jednotlivých ustanovení. Ze systematického hlediska je v ust. § 4 citovaného zákona upraven předmět daně a osvobození od daně je pak upraveno v ust. § 8 citovaného zákona. Již z tohoto hlediska nelze rozsah osvobození hledat v ustanovení vymezujícím předmět daně. Krajský soud dospěl shodně s žalovaným k závěru, že ust. § 4 zákona o dani z plynu rozčleňuje předmět daně do jednotlivých kategorií uvedených pod písm. a) až c), a to s ohledem na různé daňové sazby, které jsou následně upraveny v ust. § 6 odst. 2 zákona o dani z plynu. Jakkoliv se formulace ust. § 4 písm. a) „…s výjimkou plynu uvedeného v písm. b) a c)…)“ z hlediska výkladu jeví problematickou, je-li chápána v kontextu s následujícími písm. b) a c) a zejména pak ust. § 6 odst. 2 písm. g) a h), dává logický celek právní úpravy, která vylučuje výklad žalobce, že by zemní plyn používaný pro výrobu tepla mohl být výjimkou z předmětu daně.

Podstatou problému v posuzované věci je však posouzení právní otázky, zda veškerý zemní plyn používaný v rámci zvolené technologie může představovat použití plynu „k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla“ ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu, když jeho část je sice fakticky používána k výrobě tepla, ale toto teplo napomáhá chemické reakci a je tedy nezbytnou součástí výroby vodíku. Svůj právní názor na tuto otázku judikoval zdejší soud již ve svém rozsudku ze dne 7.12.2009 č.j. 22Ca 356/2008-33 a neshledal žádný důvod, aby se od něj v posuzované věci odchýlil, zvláště, když jeho právní názor byl akceptován Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 30.11.2010 č.j. 8 Afs 15/2010-61. V posuzované věci je žalobce výrobcem čistého vodíku ze zemního plynu za použití technologie, při které část zemního plynu (cca 82%) je použita jako surovina pro výrobu vodíku a zbytek zemního plynu je použit jako teplo nutné pro vznik chemické reakce, kterou se čistý vodík vyrobí. Jelikož se vodík vyrábí právě tímto způsobem, žalovaný je toho názoru, že zemní plyn je v části, v níž je spotřebován na výrobu tepla, předmětem daně z plynu ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona o dani z plynu. V odůvodnění napadených rozhodnutí žalovaný argumentoval, že pro podřazení zemního plynu pod ust. § 4 písm. b) zákona o dani z plynu je podstatné pouze to, že zemní plyn je používán prvotně pro výrobu tepla, přičemž na způsob dalšího použití tepla (jako např. v tomto případě na ohřev trubkového reformingového reaktoru) se podle stejného ustanovení nebere ohled. Ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu sice umožňuje osvobodit zemní plyn od daně v případě, že se jedná o jiné použití než je pohon motorů nebo výroba tepla, i když by jako sekundární, resp. podružný či nechtěný efekt vzniklo technologické teplo, které by jinak podléhalo dani ze zemního plynu, bylo-li by při tomto jiném použití teplo vyráběno záměrně jako primární, tedy chtěný efekt takového použití. Žalobce na podporu svého právního názoru, kdy se domnívá, že jestliže veškerý zemní plyn je spotřebován v rámci jedné chemické reakce, která slouží tomuto „jinému účelu“ využití zemního plynu“ ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu, nechal vypracovat znalecký posudek, v němž se znalec vyslovil, že veškerý zemní plyn se účastní chemické reakce, při níž dochází k výrobě vodíku a tedy zemní plyn spotřebovaný pro dodání tepla nezbytného pro endotermní reakci je přímou součástí výroby vodíku. Navíc znalec přirovnal tento způsob využití zemního plynu k metalurgickým procesům a mineralogických postupům, které jsou výslovně od daně osvobozeny ust. § 8 odst. 1 písm. e) a f) zákona o dani z plynu. Takové přirovnání žalovaný odmítl s argumentací, že v případech uvedených pod ust. § 8 odst. 1 písm. e) a f) citovaného zákona je zemní plyn použit nejen k jiným účelům, ale také pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla. Rozhodující skutečností je, že je využit v zařízeních pro tyto účely sloužících. Výroba vodíku produkovaná žalobcem však nemá s těmito postupy nic společného a zemní plyn nemůže být osvobozen, pokud při této výrobě bude použit pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, jež ust. § 8 odst. 1 písm. g) citovaného zákona z osvobození výslovně vylučuje. Krajský soud s touto argumentací žalovaného souhlasí a rovněž nepovažuje přirovnání posuzované věci k právní úpravě osvobození metalurgických procesů a mineralogických postupů od daně za případné, neboť osvobození od daně je v ust. § 8 odst. 1 písm. e) a f) citovaného zákona v podstatě upraveno šířeji, než je osvobození dle ust. písm. g) citovaného zákona, a to z toho důvodu, že daňová osvobození upravená pod písm. e) a f) citovaného ustanovení zahrnují celé výrobní procesy. V případě osvobození od daně dle ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu je situace jiná. Osvobození od daně je v tomto případě založeno na „jiném účelu“ využití zemního plynu. V posuzované věci je proto nezbytné zabývat se výkladem pojmu „jiný účel“ ve smyslu citovaného ustanovení. Z dikce ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu je jednoznačné, že „jiným účelem“ je účel odlišný od účelu pro pohon motorů nebo účelu pro výrobu tepla. Dle tvrzení žalobce je v posuzované věci „jiným účelem“ výroba vodíku, na níž se však použitý zemní plyn podílí dvěma způsoby, z nichž každý má svůj vlastní účel. Jednak je to účel využití zemního plynu jako suroviny, jednak je to účel využití zemního plynu jako zdroj tepla. Oba tyto „podřazené účely“ využití zemního plynu slouží podle žalobce hlavnímu využití zemního plynu, tj. „jinému účelu“, jímž je výroba vodíku. Otázkou je, zda lze v rámci takto deklarovaného „jiného účelu“ – výroby vodíku dva „podřazené účely“ použití zemního plynu rozdělit z hlediska předmětu daně. Krajský soud dospěl k závěru, že „jiným účelem“ ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu musí být skutečné prvotní využití zemního plynu. V posuzované věci je zemní plyn prvotně využit dvěma způsoby: jako surovina a jako zdroj tepla. „Jiným účelem“ nemůže být až dosažení finálního produktu (v tomto případě vodíku), neboť to je „jiný účel“, který si určil sám daňový subjekt podle cíle své výroby. Faktickým „jiným účelem“ je přitom již uvedené prvotní využití zemního plynu. Ze stejného důvodu nelze podřadit pod pojem „jiný účel“ celou technologii, neboť ta je v posuzované věci spojením obou primárních způsobů využití zemního plynu a jako celek už není „jiným účelem“ ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. g) citovaného zákona. Opačný výklad by mohl vést ke zneužití institutu osvobození od daně ve smyslu § 8 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, neboť pak by osvobození od daně bylo v podstatě založeno na deklaraci daňového subjektu, který by si určil, co je „jiným

účelem“ využití zemního plynu. Pokud by byla pod pojem „jiný účel“ podřaditelná celá technologie výroby, nebylo by možno vyloučit situaci, kdy by byl zemní plyn jako surovina využit v minimálním množství a z podstatné části by byl využit pro výrobu tepla, případně pro pohon motorů, a přesto by podléhal osvobození od daně, což by se však míjelo se smyslem této zákonné úpravy. I z těchto důvodů má krajský soud zato, že pod pojem „jiný účel“ vymezený § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu nelze podřadit ani finální produkty, ani technologie výroby, ale výhradně primární způsob využití zemního plynu. V posuzované věci to znamená, že správní orgány obou stupňů postupovaly v souladu se zákonnou úpravou, když použitý zemní plyn osvobodily od daně pouze v části, v níž byl zemní plyn primárně použit jako surovina pro výrobu vodíku a nikoliv již ve zbylé části, v níž byl zemní plyn primárně použit pro výrobu tepla. Závislost chemické reakce na dodání tepla je z daňového hlediska právně irelevantní, neboť se zde jedná o primární výrobu tepla a nikoliv sekundární, kterou by bylo pouze tzv. technologické teplo dle citovaného ust. § 8 odst. 1 písm. g) zákona o dani z plynu. Závěrem je nezbytné konstatovat, že k posouzení věci nebylo zapotřebí za skutkového a právního stavu existujícího při vydání napadených rozhodnutí odborných znalostí z oblasti energetiky, chemie či termochemie, neboť sporná otázka se nacházela v rovině právní a nikoliv v rovině odborné či skutkové. Nebylo proto ani zapotřebí revizního znaleckého posudku či jiného odborného stanoviska, když výklad pojmu „jiný účel“ dle ust. § 8 odst. 1 písm. g) citovaného zákona je otázkou ryze právní.

Z uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. krajský soud rozhodl bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu s tímto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 6. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyennáě stu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru