Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 16/2012 - 21Rozsudek KSOS ze dne 10.10.2013

Prejudikatura

5 Afs 35/2009 - 265


přidejte vlastní popisek

22 Af 16/2012 – 21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce NEW ONTARIO s. r. o., IČ: 62300466, se sídlem Masařská 322/3, Opava, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno-střed, o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 8325/11-1505-800297, ve věci penále na dani z příjmů právnických osob,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě č. j. 8325/11-1505-800297, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Opavě ze dne 14. 9. 2011 č. j. 254456/11/384911807123 – platební výměr na penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004. Penále bylo žalobci předepsáno ve výši 154 710,- Kč.

Žalobce proti napadenému rozhodnutí v žalobě namítal, že žalovaný měl přihlédnout k jím vznesené námitce promlčení. Platební výměr na daňové penále byl elektronicky podepsán 14. 9. 2011, napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno 16. 12. 2011. Žalobce se dovolává usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 35/2009-265 ze dne 22. 3. 2011, podle něhož daňového dlužníka lze vyrozumět o předpisu penále nejpozději ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání nedoplatku, jenž je základem pro určení penále; tato lhůta začne plynout od data původní splatnosti daně. Žalobce poukazuje na to, že daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2004 byla splatná 31. 3. 2005, případně 30. 6. 2005, a šestiletá promlčecí lhůta skončila běžet 1. 4. 2011 či 1. 7. 2011. Vyrozumění o nedoplatku na daňovém penále bylo žalobci doručeno prvostupňovým orgánem až po tomto datu. Dále žalobce namítl, že platební výměr mu nebyl řádně doručen, neboť jako datum dodání příjemci je uvedeno neexistující datum „14. 9. 201113“ a že napadené rozhodnutí žalovaného nemá náležitost správního rozhodnutí, neboť v něm chybí datum jeho vyhotovení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl k prvé námitce, že dle § 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“), se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným; byl-li nedoplatek splatný do 30. 6. 2006, uvedená lhůta uplynula až 31. 12. 2011, zatímco rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno už 19. 12. 2011. Pokud se týče námitky neexistujícího data, pak ze spisového materiálu žádné takové datum nevyplývá, ale z elektronická doručenka prokazuje doručení platebního výměru do datové schránky žalobce dne 14. 9. 2011 ve 13:31:13 hod. Pokud se týče chybějící náležitosti napadeného rozhodnutí – absence data vydání – pak žalovaný uvádí, že dle § 102 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), není datum vydání rozhodnutí povinnou náležitostí rozhodnutí; takovouto náležitostí je datum podpisu rozhodnutí, a toto datum je totožné s datem elektronického podpisu, jímž je napadené rozhodnutí podepsáno, tedy 16. 12. 2011.

Žalobce v replice na vyjádření žalovaného ze dne 3. 4. 2012 uvedl další žalobní důvod. Uvedl, že podle § 63 odst. 4 ZSDP se daňový dlužník vyrozumí o penále zpravidla do 30 dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán. Žalobce je toho názoru, že byť zákon užívá slovo „zpravidla“, nelze tuto lhůtu zcela pominout, ale je-li překročena více než 54x, jako v projednávaném případě, má za důsledek nezákonnost rozhodnutí.

K 31. 12. 2012 zanikly finanční ředitelství a finanční úřady zřízené podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a jejich působnost převzaly orgány finanční správy příslušné podle zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZFS“). Působnost Finančního ředitelství v Ostravě přešla v souladu s ustanoveními § 20 odst. 1 a 2 ve spojení s § 7 písm. a) ZFS na Odvolací finanční ředitelství, které se stalo žalovaným v souladu s § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci byl platebním výměrem Finančního úřadu v Opavě ze dne 14. 9. 2011 č. j. 254456/11/384911807123 sdělen předpis penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 154 710,- Kč. Penále vzniklo v důsledku pozdní úhrady daně za dané zdaňovací období, a to na základě dodatečně vyměřené daňové povinnosti ve výši 153 720,- Kč dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu v Opavě ze dne 5. 4. 2007 č. j. 96487/07/384911807123, a bylo vypočteno podle ustanovení § 63 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006 v návaznosti na přechodné ustanovení čl. VI zákona č. 230/2006 Sb. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 27. 9. 2011 odvolání, v němž vznesl námitku promlčení. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto. Ze žalobcem předloženého dokladu o dodání datové zprávy obsahující prvostupňové rozhodnutí bylo zjištěno, že je na něm uveden časový údaj ve formátu „14.9.201113:22:15“.

Pokud se týče námitky promlčení, vychází soud předně z toho, že na určení počátku jejího běhu se užije ustanovení § 63 odst. 4 a § 70 odst. 1 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006, a to na základě přechodných ustanovení obsažených v čl. VI. zákona č. 230/2006 Sb. a v § 264 DŘ.

Dle § 63 odst. 4 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006 je penále splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.

Dle § 70 odst. 1 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2006 se právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným.

Dle § 160 odst. 1 DŘ nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let.

Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá závěr, který zastává i žalovaný, že běh lhůty, v níž lze sdělit daňovému dlužníku výši penále, počíná běžet až 1. lednem roku následujícího po roce, v němž se stal nedoplatek splatným. V projednávané věci byl nedoplatek splatný 30. 6. 2005, lhůta pro předpis penále proto běžela od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2011. Rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno 19. 12. 2011, tedy před uplynutím lhůty pro předpis penále. Námitka promlčení tak byla ze strany žalobce vznesena nedůvodně. Jestliže žalobce argumentoval usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2011 č. j. 5 Afs 35/2009-265, pak k tomuto je třeba uvést, že uvedené usnesení se zabývá zcela jinou otázkou, než jakou v řízení nastolil žalobce. V citovaném usnesení Nejvyšší správní soud řešil otázku, zda se běh lhůty pro sdělení předpisu penále odvíjí od data původní splatnosti daně nebo od data, kdy byl vyměřen samotný nedoplatek na dani (což je datum pozdější). Soud dospěl k závěru, že běh této preklusivní lhůty (jejíž úprava pouze odkazuje na úpravu promlčení) se odvíjí od data původní splatnosti daně. Je pravdou, že v právní větě citovaného rozsudku se ocitla poněkud nepřesná formulace, že lhůta „začne plynout“ od data původní splatnosti daně, namísto toho, že datum původní splatnosti daně je rozhodné pro určení počátku plynutí lhůty pro předpis penále. Z celého odůvodnění citovaného usnesení je nicméně zřejmé, že Nejvyšší správní soud nezamýšlel měnit jazykový význam § 70 odst. 1 ZSDP, takováto otázka vůbec nebyla v jeho rozhodovací činnosti nastolena, naopak v tomto usnesení v odst. 26 uvádí výslovně, že ustanovení § 63 odst. 4 ZSDP neodkazuje na celý institut promlčení práva podle § 70 ZSDP jako takový, „nýbrž toliko na tam stanovenou lhůtu mající určitou délku a určitý počátek svého běhu“, čímž potvrzuje, že pro určení počátku běhu promlčecí lhůty má být užito pravidla uvedeného v § 70 odst. 1 ZSDP.

K námitce žalobce, že jako datum dodání platebního výměru příjemci je uvedeno neexistující datum „14. 9. 201113“, a proto mu nebyl řádně doručen, soud předně uvádí, že nesrozumitelně uvedený čas doručení na elektronické dodejce nemá vliv na závěr o řádnosti doručení rozhodnutí, může pouze vyvolat pochybnosti o tom, kdy k tomuto doručení došlo. Dále je třeba uvést, že žalobce v této námitce „dovodil“ neexistující datum z toho, že na jeho dodejce chybí mezera mezi datem a časem doručení, kdy v rubrice „Dodáno“ je na žalobcově výkazu o dodání datové zprávy údaj: „14.9.201113:22:15“. Z takového údaje lze ovšem bezpochyby dospět k závěru, co z uvedených čísel je datum a co hodina, minuta a sekunda.

K námitce žalobce, že napadené rozhodnutí postrádá datum, kdy bylo vydáno, soud poukazuje na úpravu náležitostí rozhodnutí dle § 102 odst. 1 písm. g) a h) DŘ, kde je uvedeno, že rozhodnutí obsahuje jednak podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka (tuto náležitost lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby), jednak datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno. V projednávané věci bylo napadené rozhodnutí podepsáno elektronickým podpisem Ing. Y. D., který nese datum 16. 12. 2011. Soud uzavírá, že náležitost rozhodnutí správce daně stanovená v § 102 odst. 1 písm. h) DŘ, kterou je datum, kdy bylo rozhodnutí podepsáno, je bez dalšího splněna, je-li rozhodnutí podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, neboť součástí tohoto podpisu je vždy časový údaj o tom, kdy k podpisu došlo.

K poslední námitce žalobce, že správce daně více než 54x překročil lhůtu 30 dnů, uvedenou v § 63 odst. 4 větě čtvrté, soud poznamenává, že se touto námitkou nemohl zabývat, neboť byla uplatněna až v podání ze dne 3. 4. 2012, t. zn. více než dva měsíce od doručení napadeného rozhodnutí (16. 12. 2011). S ohledem na to, že tento žalobní bod nemá žádného (byť minimálního) předobrazu v původně podané žalobě, dospěl soud k závěru, že byl uplatněn v rozporu se zásadou koncentrace zakotvenou v § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s., a proto je nepřípustný.

Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Krajský soud v Ostravě

dne 10. října 2013

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru