Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 13/2010 - 41Rozsudek KSOS ze dne 23.04.2012

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Afs 52/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22Ca 273/2009 – 89

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a soudců Mgr. Jiřího

Gottwalda v právní věci žalobkyně H.P., zastoupené Mgr. Danielem Procházkou,

advokátem se sídlem v Olomouci, Božetěchova 866/9, proti žalovanému Krajskému

úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouc, Jeremenkova 40a, v řízení o

ochraně před nezákonným zásahem,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 28.10.2009 se žalobkyně domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu. V žalobě uvedla, že je nájemcem bytu v objektu hradu B., který je ve vlastnictví státu. Dne 3.6.2009 a dne 2.9.2009 provedl žalovaný jako orgán státní památkové péče v nájemním bytě žalobkyně ohledání spojená s ústním jednáním v souvislosti se stavebními úpravami v bytě, o nichž nebyla žalobkyně vůbec informována a nedala k nim souhlas. Žalobkyně poukázala na ust. § 695 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ) a na čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedla, že podle ust. § 54 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), je správní orgán povinen vydat o nařízení ohledání usnesení, které se doručuje tomu, kdo je oprávněn s předmětem ohledání nakládat, tedy žalobkyni jakožto nájemkyni bytu, přičemž ohledání může být dotčenou osobou odmítnuto z důvodů uvedených v § 55 odst. 4 správního řádu. Dále zdůraznila, že k ohledání je třeba ve smyslu ust. § 54 odst. 4 správního řádu přizvat nestranné osoby, které nemají postavení účastníků. Žalovaný tato ustanovení správního řádu porušil. Žalobkyně proto navrhla, aby krajský soud rozhodl, že žalovanému se zakazuje vydávat v řízeních vedených podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění (dále jen zákon o památkové péči) o žádostech vlastníka Národního památkového ústavu závazná stanoviska, případně samostatná rozhodnutí o stavebních úpravách v nájemním bytě žalobkyně, který se nachází ve 2. NP východní části jižního křídla předhradí hradu B., č.p. 8, st. parc. 1, k.ú. B.v a který je vyznačen na půdorysu tvořícím nedílnou přílohu tohoto rozhodnutí, pokud vlastník stavby Národní památkový ústav k žádosti nedoloží souhlas žalobkyně jako nájemce bytu se stavebními úpravami podle § 695 OZ nebo pravomocné rozhodnutí soudu, že žalobkyně není oprávněna souhlas odepřít a že zamýšlené stavební úpravy v bytě lze provést bez jejího souhlasu a dále, že se žalovanému zakazuje provádět ohledání předmětného bytu spojené se vstupem do obydlí bez předchozího vydání usnesení podle ust. § 54 správního řádu. Dále se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření, jímž by krajský soud nařídil ministerstvu kultury jako nadřízenému orgánu žalovaného, aby den následující po doručení tohoto rozhodnutí zahájil přezkumné řízení podle ust. § 149 odst. 5 správního řádu k přezkumu závazných stanovisek žalovaného ze dne 23.6.2009 č.j. KUOK 62494/2009 a ze dne 11.9.2009 č.j. KUOK 88317/2009.

V doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 14.12.2009 žalobkyně dále navrhla, aby krajský soud vydal rozhodnutí, jímž by odboru výstavby městského úřadu v Litovli zakázal, aby ve všech řízeních, která již vede nebo která zahájí ve věci „stavebních úprav koupelny“ v nájemním bytě žalobkyně, rozhodoval na základě závazného stanoviska žalovaného ze dne 23.6.2009 č.j. KUOK 62494/2009, a to do skončení řízení o přezkumu tohoto závazného stanoviska, popř. do konce řízení o této žalobě a dále rozhodnutí, že se odboru výstavby Městského úřadu v Litovli zakazuje, aby ve všech řízeních, která již vede nebo která zahájí ve věci „opravy výmalby“ v nájemním bytě žalobkyně, rozhodoval na základě závazného stanoviska žalovaného ze dne 11.9.2009 č.j. KUOK 88317/2009, a to do skončení řízení o přezkumu tohoto závazného stanoviska, popř. do konce řízení o této žalobě.

V doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 3.5.2010 žalobkyně navrhla, aby dále soud vydal rozhodnutí, že se žalovanému zakazuje, aby pokračoval v porušování práva žalobkyně tím, že bez jejího souhlasu vstoupí do pronajatého bytu v 2. NP objektu hradu B. č.p. 8, st. parc. 1, k.ú. B.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně dopisem ze dne 21.3.2005 sdělila Národnímu památkovému ústavu (dále jen NPÚ), že se stěhuje z bytu na hradě B. a odveze si své věci. Od 24.3.2005 nebyl nájemní byt žalobkyní obýván, došlo k jeho promrznutí a následně v únoru 2006 k havárii topného systému v bytě. Další kroky NPÚ i žalovaného vedly k postupnému odstranění havárie a opravě poškozených prostor. V důsledku žádostí NPÚ ze dne 11.5.2009 a 1.9.2009 o vydání závazného stanoviska ke stavebním úpravám koupelny a k výmalbě bytu proběhla ve dnech 3.6.2009 a 2.9.2009 po dohodě s NPÚ ohledání na místě samém, o nichž žalobkyně nebyla vyrozuměna, když byt byl přístupný ze společných prostor a v podstatě se jednalo o staveniště, kde úpravy probíhaly již od září 2008. Žalobkyně tudíž nemohla být tímto postupem poškozena, neboť vše směřovalo ke znovuzprovoznění bytu. Dále žalovaný uvedl, že po odstranění následků havárie, kdy byt přestal být staveništěm a je znovu žalobkyní užíván, jsou ohledání v bytě žalobkyně v rámci vedených řízení nařizována usnesením podle ust. § 54 správního řádu (např. usnesení ze dne 5.3.2010 č.j. KUOK 23379/2010). Provedení ohledání na základě tohoto usnesení žalobkyně neumožnila a nebylo proto v jejím bytě provedeno.

Krajský soud se především zabýval existencí podmínek řízení z hlediska ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.).

Podle ust. § 82 s.ř.s každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.

Žalobkyně za nezákonný zásah označila provedení místního ohledání pracovníky žalovaného ve dnech 3.6.2009 a 2.9.2009, o jejichž provedení nebyla vyrozuměna.

Postup správního orgánu může být nezákonným zásahem pouze za kumulativního splnění všech šesti podmínek vyplývajících z ust. § 82 s.ř.s., které Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) vymezil ve svém rozhodnutí ze dne 17.3.2005 č.j. 2 Aps 1/2005-69 publikovaném ve Sb. NSS pod č. 603/2005: „Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem v širším slova smyslu“) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah v širším slova smyslu“ nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout.“

V posuzované věci dospěl krajský soud k závěru, že ve vztahu k žalobkyni bylo postupem žalovaného, který byl v rozporu s ust. § 54 správního řádu, o čemž není mezi účastníky sporu, naplněno prvních pět podmínek tak, jak jsou vymezeny shora citovaným judikátem NSS. Podle názoru krajského soudu však nedošlo k naplnění poslední z uvedených podmínek, a sice, že zásah nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu. Z podání učiněných žalobkyní ani z vyjádření žalovaného, jakož i z charakteru zásahů – místních ohledání, nevyplývá, že by trvaly nebo že by trvaly jejich důsledky. Pokud jde o hrozbu opakování zásahu, má krajský soud za to, že taková situace reálně nehrozí, když z vyjádření žalovaného jednoznačně plyne, že v současné době jsou zamýšlená ohledání v bytě žalobkyně důsledně nařizována usnesením podle ust. § 54 správního řádu, přičemž žalobkyně takové ohledání na základě jí doručeného usnesení neumožnila, a proto nebylo v jejím bytě provedeno. Žalobkyně toto tvrzení žalovaného obsažené ve vyjádření k žalobě žádným způsobem nezpochybnila. Krajský soud má tedy za to, že v současné době probíhají snahy žalovaného o případné ohledání bytu žalobkyně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a nehrozí tedy opakování nezákonného zásahu. Jelikož poslední ze shora citovaných podmínek není v posuzovaném případě splněna, nelze ochranu podle ust. § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout.

S ohledem na tento právní závěr se soud nezabýval ani návrhem žalobkyně na vydání předběžného opatření.

Pokud se žalobkyně v rámci žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu dále domáhala, aby soud zakázal žalovanému vydávat závazná stanoviska příp. rozhodnutí o stavebních úpravách v jejím nájemním bytě, jde takový požadavek zcela mimo rámec platné úpravy §§ 82-87 s.ř.s. Předně je nutno zdůraznit, že ochrana dle § 82 s.ř.s. se poskytuje před zásahem, který trvá nebo trvají jeho důsledky nebo hrozí jeho opakování, nikoliv před aktuálně neexistujícími zásahy, které mohou v budoucnu teprve nastat. Dále je zásadní, že za zásah nelze považovat žádné správní rozhodnutí (§ 82 s.ř.s.), ať už existující nebo budoucí, neboť soudní ochrany proti nim se lze domáhat podle hlavy II., dílu 1. s.ř.s. žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. V obecné rovině lze dodat, že soud není oprávněn podle žádného ust. s.ř.s. zakázat správnímu orgánu vydání správního rozhodnutí v rámci jeho kompetencí.

Stejná argumentace platí i pro návrh žalobkyně, aby soud zakázal Městskému úřadu v Litovli vydat rozhodnutí na základě závazných stanovisek žalovaného. V této souvislosti se krajský soud zabýval také otázkou, zda Městský úřad v Litovli má v posuzované věci postavení žalovaného a dospěl k závěru, že nikoliv, a to s ohledem na ust. § 83 s.ř.s., podle kterého je žalovaným ten správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Žalobkyně za nezákonný zásah označila provedení ohledání ve dnech 3.6. a 2.9.2009 pracovníky žalovaného a neuvedla, že by se nezákonného zásahu dopustil také Městský úřad v Litovli.

Soud proto podle ust. § 86 s.ř.s. řízení zastavil, když zjistil, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 13.5.2010

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru