Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 12/2011 - 22Rozsudek KSOS ze dne 15.12.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 Afs 3/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22 Af 12/2011 - 22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové

v právní věci žalobce P.V., bytem Tučín 35, v řízení zastoupeného JUDr. Irenou

Tšponovou, advokátkou se sídlem Přerov, Kratochvílova 15, proti žalovanému

Finančnímu ředitelství v Ostravě se sídlem Ostrava, Na Jízdárně 3, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2010 č.j. 5849/10-1500-807169, ve věci daně

z příjmů fyzických osob,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.12.2010 č.j. 5849/10-1500-807169, kterým byla zamítnuta žalobcova odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Přerově ze dne 28.5.2010 č.j. 71665/10/393912805208 a č.j. 71661/10/393912805208,

jimiž bylo žalobci sděleno daňové penále z daňových pohledávek, o nichž bylo

rozhodnuto platebními výměry č.j. 71420/07/393912/3404 a č.j. 75121/07/393912/ 3404.

Namítá, že v době, kdy byly vydány platební výměry č.j. 71420/07/393912/ 3404 a č.j. 75121/07/393912/3404, byla na majetek žalobce nařízena exekuce Exekučním příkazem JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora v Přerově, prodejem podniku, kdy správcem podniku byl ustanoven Ing. V.D., který ke svému zastupování dále zmocnil Ing. Š.. Ani jednomu z nich však nebyl žádný z platebních výměrů doručen, proto nikdy žádný z předmětných platebních výměrů nenabyl právní moci, nemůže být proto pro daňové pohledávky, o kterých bylo uvedenými platebními výměry rozhodnuto, ani sdělováno penále. Argumentuje rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 82/2009-63.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy se odkazuje na obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.4.2010 č.j. 8 Afs 49/2009-70.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že Finanční úřad v Přerově dne 14.5.2007 vystavil, dne 16.5.2007 vypravil a dne 5.6.2007 žalobci doručil dodatečný platební výměr č. 1070000717 č.j. 71420/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002 ve výši 1.046.612,- Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Finanční

úřad v Přerově dále dne 25.5.2007 vystavil, dne 7.6.2007 vypravil a dne 22.6.2007 žalobci doručil dodatečný platební výměr č.j. 75121/07/393912/3404, kterým žalobci dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 ve výši 2.016.884,- Kč; tento platební výměr nebyl napaden odvoláním. Platebními výměry ze dne 28.5.2010 č.j. 71665/10/393912805208 a č.j. 71661/10/ 393912805208 Finanční úřad v Přerově sdělil žalobci penále z daňových pohledávek, o nichž bylo rozhodováno platebními výměry ze dne 14.5.2007 a 25.5.2007. Proti těmto platebním výměrům o sdělení penále podal žalobce včasná

odvolání, v nichž namítá, že původní platební výměry nebyly doručeny Ing. Š. jako zástupci správce podniku. Žalobcova odvolání byla zamítnuta napadeným rozhodnutím žalovaného, kde žalovaný dospěl k závěru, že správce podniku nemůže být dále zastoupen, proto je plná moc udělená Ing. Š. vůči správci daně neúčinná. Navíc správce podniku dal vůči správci daně výslovně najevo, že za žalobce nehodlá jednat. Ve spise je založena plná moc ze dne 6.11.2006, kterou Ing. V.D. jako správce podniku žalobce zmocňuje Ing. M.Š. k provádění veškerých úkonů a zastupování ve vztahu k povinnostem správce podniku vůči Finančnímu úřadu v Přerově. Dále je ve spise založeno podání Ing. D. z 21.6.2006, ve kterém Ing. D. jako správce podniku žalobce sděluje Finančnímu úřadu v Přerově, že je vyloučeno, aby žalobce v daňovém řízení zastupoval.

Krajský soud si je vědom vývoje předcházejícího řízení žalobce proti žalovanému vedeného Krajským soudem v Ostravě původně pod sp. zn. 22 Ca 249/2008, později pod sp. zn. 22 Af 16/2010, jehož průběh rekapituluje:

• dne 18.6.2009 rozsudkem č.j. 22 Ca 249/2008-39 krajský soud zamítl žalobcovu žalobu, když dospěl k závěru, že ve smyslu § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s § 71 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „e.ř.“), je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem

a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V těchto případech je pak povinností finančních orgánů správce podniku, který je oprávněn povinného jako účastníka řízení na základě zákonného zmocnění zastupovat, informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit se k tomu, zda bude povinného (žalobce) v daném řízení zastupovat či nikoli. Uvedené však neznamená, že by se nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco změnilo na postavení žalobce jako daňového subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP. Správci podniku vzniká pouze oprávnění dle § 338k odst. 6

o.s.ř. a je na jeho vůli, zda jej využije či nikoliv, přičemž se nestává daňovým subjektem místo povinného (žalobce). K případnému porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze při posouzení otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení zastupoval, přihlížet, protože dle § 338k odst. 6 o.s.ř. jde pouze o oprávnění správce podniku a je tak

výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije či nikoliv; uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 83/2009-63*), v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že dle ust. § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s ust. § 71 e.ř. je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. Z citované právní úpravy lze naopak dovodit, že správce podniku v daňovém

řízení bude vždy zastupovat povinného, a to i bez jeho souhlasu. V případě nařízení exekuce a ustanovením správce podniku sice povinný neztrácí způsobilost být daňovým subjektem dle ust. § 6 odst. 1 ZSDP, výkon jeho práv a povinností je však omezen tím, že je nevykonává povinný osobně, nýbrž prostřednictvím správce podniku. Per analogiam lze do určité míry

postavení a úlohu správce podniku přirovnat např. k postavení insolvenčního správce, disponuje obdobnými právy a povinnostmi jako daňový subjekt, a je nutno na něj takto v daňovém řízení i nahlížet. Rovněž nelze vyloučit,

aby si osoba, jež je oprávněna jednat za daňový subjekt, zvolila svého zástupce;

• krajský soud, při respektování závaznosti právního názoru Nejvyššího správního soudu v této věci (§ 110 odst. 3 s.ř.s.) rozsudkem ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af 16/2010-88 žalobě vyhověl.

Shora uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 82/2009-63 však nepředstavuje ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu k předmětné otázce, když Nejvyšší správní soud již 29.4.2010 v rozsudku

*) dostupné na http://www.nssoud.cz

č.j. 8 Afs 49/2009-73*), bez předložení věci rozšířenému senátu podle § 17 s.ř.s. a bez zaujetí plenárního stanoviska podle § 19 s.ř.s., vyslovil, že pokud mají správní

orgány povinnost dotázat se správce podniku, zda hodlá uplatnit své právo jednat ve správním řízení za povinného, nelze v případném porušení této povinnosti

spatřovat vadu řízení mající za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Daňovým subjektem totiž i nadále v takových případech zůstává sám povinný a to, že správní orgány jednaly s ním a nikoli se správcem podniku, nemůže povinný namítat účinně ve svůj prospěch jako podstatnou vadu řízení.

Krajský soud na okraj dodává, že lustrací v informačním systému Nejvyššího správního soudu*) zjistil, že předmětná otázka nebyla předložena rozšířenému senátu ani plénu Nejvyššího správního soudu dodnes.

Stojí tak proti sobě dva vzájemně rozporné rozsudky Nejvyššího správního soudu. Za této situace se krajský soud necítí být vázán dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu, která by představovala ustálenou judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

Krajský soud i nadále setrvává na svých závěrech vyslovených v rozsudku ze dne 18.6.2009 č.j. 22 Ca 249/2008-39, tzn. že ve smyslu § 338k odst. 6 o.s.ř. ve spojení s § 71 e.ř. je správce podniku ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je

povinný účastníkem a které se týkají podniku, oprávněn povinného zastupovat i bez jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na základě procesní plné moci. V těchto případech je pak povinností finančních

orgánů správce podniku, který je oprávněn povinného jako účastníka řízení na základě zákonného zmocnění zastupovat, informovat o probíhajícím řízení a umožnit mu vyjádřit se k tomu, zda bude povinného (žalobce) v daném řízení

zastupovat či nikoli. Uvedené však neznamená, že by se nařízením exekuce a ustanovením správce podniku něco změnilo na postavení žalobce jako daňového

subjektu ve smyslu § 6 odst. 1 ZSDP. Správci podniku vzniká pouze oprávnění dle § 338k odst. 6 o.s.ř. a je na jeho vůli, zda jej využije či nikoliv, přičemž se nestává

daňovým subjektem místo povinného (žalobce). K případnému porušení povinností správcem podniku při výkonu jeho funkce nelze při posouzení otázky, zda žalobce jako povinného v daňovém či soudním řízení zastupoval, přihlížet, protože dle § 338k odst. 6 o.s.ř. jde pouze o oprávnění správce podniku a je tak výlučně na jeho vůli (i odpovědnosti), zda tohoto oprávnění využije či nikoliv. Postavení insolvenčního

správce a konkurzního správce jsou definována odlišně. Pro úplnost krajský soud dodává, že má za to, že tento závěr není v rozporu s jeho dosavadní rozhodovací činností, když opačný názor zaujal v rozsudku ze dne 29.6.2011 č.j. 22 Af 16/2010-88 jen proto, že byl v této věci vázán závazným právním názorem

Nejvyššího správního soudu, jak byl vysloven v rozsudku ze dne 10.3.2010 č.j. 5 Afs 82/2009-63.

V tomto rozsudku zaujatý právní názor je podporován i dosavadními závěry soudců občanskoprávního soudnictví, podle kterých zákon neukládá správci podniku povinnost zastupovat povinného v probíhajících sporech, správce však musí uvážit, zda je třeba, aby v konkrétním sporu využil svého práva k zastupování povinného

tak, aby nedošlo ke zmenšení majetku podniku. Správce podniku není zástupcem předvídaným v ust. § 25 odst. 2 či v § 25a odst. 2 o.s.ř., proto musí povinného zastupovat osobně, nemůže se dát zastoupit jiným zástupcem ani zmocnit jinou osobu, aby v řízení zastupovala povinného. I zástupce pro řízení, v němž je předepsáno povinné advokátní zastoupení, v takovém případě nevolí správce podniku, ale sám povinný (srov. např. Dlouhá, E. in Drápal, L.; Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád; Komentář, 1. vyd., C. H. Beck Praha 2009; II. díl, str. 2598).

V nyní posuzované věci správce podniku výslovně Finančnímu úřadu v Přerově přípisem ze dne 16.6.2006 sdělil, že je vyloučeno, aby za žalobce v daňovém řízení jednal, tzn. nevyužil svého oprávnění zastupovat žalobce v daňových řízeních.

Předložil-li následně Ing. Š. plnou moc, podle které měl být zmocněn k zastupování správce podniku zastupujícího žalobce, nemohl mít tento úkon podle názoru podepsaného soudu žádné účinky, když se jedná o plnou moc

udělenou v rozporu s ustanoveními § 22 a násl. o.s.ř., která nepřipouštějí zastoupení správce podniku dalším zástupcem.

Z uvedených důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Bude-li kasační stížnost podána po 31.12.2011, podává se k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně přímo.

V Ostravě dne 15. prosince 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru