Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 117/2014 - 75Rozsudek KSOS ze dne 19.10.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 297/2016

přidejte vlastní popisek

22Af 117/2014-75

f 117/2014-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela

Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce Real Globe Petrol s.r.o., se sídlem v Ostravě-

Heřmanicích, Orlovská 791/40, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem

advokátní kanceláře PONCZA | ŠRÁMEK se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě,

Českobratrská 1403/2, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem

v Praze 4, Budějovická 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.9.2014

č.j. 23425-2/2014-9000000-304.5, ve věci pokuty z nedodaného objemu biopaliv,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.9.2014 č.j. 23425-2/2014-9000000-304.5, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 25.2.2014 č.j. 20964/2014-570000-31, kterým byla žalobci uložena pokuta z nedodaného objemu biopaliv za kalendářní rok 2013 ve výši 74.567.279 Kč.

V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body:

1) pokuta neměla být žalobci uložena, neboť nesplnil podmínky ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění (dále jen zákon o ochraně ovzduší) z toho důvodu, že Celním úřadem pro Moravskoslezský kraj (dále jen celní úřad), mu bylo nezákonně znemožněno užívat povolení oprávněného příjemce,

2) dalším důvodem, pro který žalobce nesplnil podmínky ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší, byl rovněž postup celního úřadu, který v rozporu se zákonem nevyhověl žalobcově žádosti ze dne 30.10.2013 o rozšíření stávajícího povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí EU v režimu podmíněného osvobození od daně (dále jen stávající povolení).

K bližšímu odůvodnění žalobních bodů žalobce nejprve shrnul skutkový stav, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí. Celní úřad vydal dne 26.3.2013 pod č.j. 321-13/2013-570000-11 rozhodnutí o zajištění daně pro žalobce jako držitele povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiného členského státu v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně z minerálních olejů (dále jen oprávněný příjemce). Zajištění daně bylo stanoveno ve výši 399.595.920 Kč. Dne 22.4.2013 vydal celní úřad rozhodnutí, jímž bylo žalobci z důvodu neuhrazení zajištění daně odejmuto povolení oprávněného příjemce. Následně však bylo rozhodnutí o odnětí rozhodnutím téhož správního orgánu ze dne 13.6.2013 zrušeno na základě závazného právního názoru žalovaného. V odvolacím řízení proti rozhodnutí o stanovení výše zajištění daně bylo žalovaným dne 31.7.2013 pod č.j. 24138-8/2013-900000-302 rozhodnuto tak, že zajištění daně bylo zvýšeno na částku 402.644.999 Kč. Dne 14.8.2013 podal žalobce u Krajského soudu v Ostravě žalobu proti posledně označenému rozhodnutí, která byla vedena pod sp. zn. 22Af 76/2013. Dne 15.8.2013 podal žalobce v této věci návrh na přiznání odkladného účinku k žalobě, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č.j. 22Af 76/2013-52 tak, že odkladný účinek byl žalobě přiznán. Toto rozhodnutím bylo žalobci doručeno dne 17.10.2013. V návaznosti na uvedené podal žalobce dne 30.10.2013 u celního úřadu žádost o rozšíření povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků o minerální olej (pohonné hmoty)-MEŘO (KN 38249099) v celkovém objemu 1.874.458 l, a to právě za účelem splnění povinnosti zajištění zákonného množství biopaliva při uvádění motorové nafty do volného daňového oběhu ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Žalobce totiž v měsíci březnu 2013 přijímal motorovou naftu bez zákonem stanoveného poměrného množství biopaliva a následně již nemohl vykonávat podnikatelskou činnost. Dne 5.11.2014 podal žalobce u celního úřadu žádost o vyřízení žádosti o rozšíření povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků tak, aby mohl co nejdříve začít plnit povinnost podle zákona o ochraně ovzduší. Dne 13.11.2013 bylo žalobci doručeno sdělení celního úřadu ze dne 11.11.2013 č.j. 103716-2/2013- 570000-11, že jelikož žalobce nezajistil daň ve stanovené výši, nelze vydat nové povolení a současně nelze užívat stávající. Podle názoru celního úřadu přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o zajištění daně krajským soudem odkládá pouze zahájení řízení o odejmutí povolení pro absenci poskytnutí zajištění daně. Jelikož však dosud nebyla splněna podmínka pro užívání povolení oprávněného příjemce podle § 22 odst. 9 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění (dále jen ZSD), nemohl celní úřad rozhodnout o návrhu na rozšíření povolení oprávněného příjemce. Na základě uvedeného obsahu sdělení žalobce požádal celní úřad o konkrétní sdělení, zda je či není oprávněn přijímat vybrané výrobky dle stávajícího povolení oprávněného příjemce. Celní úřad v dalším svém sdělení doručeném žalobci dne 29.11.2013 zopakoval svůj názor na účinky usnesení o odkladném účinku žaloby proti rozhodnutí o zajištění daně, které spatřuje pouze v odkladu zahájení řízení o odejmutí oprávnění pro absenci poskytnutí zajištění daně, s tím, že stávající povolení nelze užívat a nelze je ani rozšířit. Dne 25.2.2014 vydal celní úřad prvostupňové rozhodnutí o uložení pokuty z nedodaného objemu biopaliv, které bylo potvrzeno napadeným rozhodnutím žalovaného.

V napadeném rozhodnutí žalovaný obě žalobcovy námitky (odvolací námitky byly shodné jako shora vymezené žalobní body-poznámka soudu) shledal nedůvodnými zejména proto, že jdou mimo předmět řízení o pokutě z nedodaného objemu biopaliv uložené z důvodu nesplnění povinnosti dle § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Porušení povinnosti žalobce jednoznačně vyplývá z jeho hlášení o splnění povinnosti uvedením minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu za kalendářní rok 2013 a celní úřad neměl jinou možnost než žalobci pokutu uložit. Současně se žalovaný ztotožnil s právním názorem celního úřadu na dopad odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí o zajištění daně na další užívání oprávnění žalobce. Žalovaný také uvedl, že žalobce mohl podat žádost o vydání povolení oprávněného příjemce na minerální olej MEŘO a nepožadovat rozšíření stávajícího povolení oprávněného příjemce. V takovém případě by celní úřad rozhodl o vydání povolení tehdy, jestliže by návrh obsahoval záležitosti uvedené v § 22 odst. 2 ZSD a žalobce by nebyl v likvidaci nebo insolvenci.

V závěrečné části žaloby žalobce vyslovil nesouhlas s touto argumentací žalovaného, když má za to, že jím uváděné argumenty s řízením o uložení pokuty souvisí přímo, neboť žalobci bylo nezákonně odejmuto povolení oprávněného příjemce, a proto nemohl vykonávat svou podnikatelskou činnost a tím ani splnit povinnost vyplývající z § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Žalobce zdůraznil nesprávný názor celního úřadu a následně také žalovaného na výklad rozhodnutí o odkladném účinku žalobě, tak, že žalobce není oprávněn užívat stávající povolení oprávněného příjemce bez zajištění daně. Pokud by žalobce toto povolení užívat mohl a současně by bylo vyhověno jeho žádosti o rozšíření povolení ze dne 30.10.2013, pak by žalobce vykonával svou podnikatelskou činnost a mohl by splnit povinnosti vyplývající z § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Na základě uvedeného je neopodstatněné odůvodnění žalovaného, že žalobce povinnost uloženou § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší nesplnil, ačkoliv mohl a měl, když žalobce objektivně z důvodu nesprávných rozhodnutí a postupů orgánů celní správy tuto povinnost splnit nebyl schopen.

Žalovaný ve vyjádření setrval na argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí a dodal, že je naprosto lhostejné, z jakého důvodu nebylo v jiném samostatném řízení vyhověno návrhu na změnu povolení oprávněného příjemce a jakým způsobem bude krajským soudem rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 22Af 76/2013, neboť podle zákona o ochraně ovzduší je kdokoliv povinen splnit určitou povinnost bez ohledu na to, zda je či není držitelem jakéhokoliv povolení. Žalobce byl srozuměn, že pokud nedodá patřičné množství biopaliva, je povinen uhradit pokutu. Žalobci, i když nebyl držitelem povolení oprávněného příjemce pro MEŘO, nic nebránilo splnit povinnost dle zákona o ochraně ovzduší dodáním MEŘO ve volném daňovém oběhu za dodržení ustanovení § 22 ZSD. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.).

Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 13.1.2014 hlášení o splnění povinnosti uvedením minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu, v němž uvedl, že za dané období nedodal biopaliva v celkovém množství 1.864.181,96 l. Rozhodnutím ze dne 25.2.2014 č.j. 20964/2014-570000-31 celní úřad uložil žalobci pokutu z nedodaného objemu biopaliv ve výši 74.567.279 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Součástí správního spisu je také podání žalobce ze dne 30.10.2013 adresované celnímu úřadu a označené: Žádost o rozšíření povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí EU v režimu podmíněného osvobození od daně. Předmětem žádosti je rozšíření stávajícího povolení o minerální oleje (pohonné hmoty) MEŘO (KN 3824 9099) v objemu 1.874.458 l. Dne 5.11.2013 zaslal žalobce celnímu úřadu žádost o vyřízení žádosti ze dne 30.10.2013. Celní úřad vydal dne 11.11.2013 sdělení, v němž uvedl, že rozhodnutí krajského soudu ze dne 2.10.2013, jímž byl žalobě proti rozhodnutí o zajištění daně přiznán odkladný účinek, podle jeho názoru znamená odložení zahájení řízení o odejmutí povolení pro absenci poskytnutí zajištění daně. Současně uvedl, že nebyla-li doposud splněna základní podmínka pro udělení a užívání povolení, tj. úhrada zajištění daně, nelze rozhodnout ani o návrhu na jeho rozšíření. Žádostí ze dne 25.11.2013 požádal žalobce celní úřad mimo jiné o konkrétní sdělení, zda dle výkladu obsahu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o přiznání odkladného účinku žalobě a za daného procesního stavu je žalobce oprávněn přijímat vybrané výrobky dle stávajícího povolení oprávněného příjemce či nikoliv. Současně požádal, aby bylo zahájeno nové řízení, týkající se opakovaného přijímání vybraných výrobků pro minerální olej MEŘO v celkovém objemu 1.874.458 l a rovněž, aby celní úřad stanovil zajištění spotřební daně pro minerální olej MEŘO v uvedeném objemu. Ve sdělení ze dne 26.11.2013 celní úřad setrval na svém předchozím stanovisku, s tím, že stávající povolení vydat nelze a nelze je ani rozšířit požadovaným způsobem. Dále uvedl k požadavku rozšíření povolení na minerální olej MEŘO, že pro tento minerální olej je podle § 49 odst. 13 ZSD za podmínek splnění kritéria udržitelnosti biopaliv stanoveno osvobození od daně, takže se zajištění daně nepožaduje.

Z úřední činnosti (spis Krajského soudu v Ostravě vedený pod sp. zn. 22Af 76/2013) je krajskému soudu známo, že žalobce podal dne 14.8.2013 správní žalobu na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 31.7.2013 č.j. 24138-8/2013-900000-302 ve věci zajištění daně. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.10.2013 č.j. 22Af 76/2013-52 byl na základě návrhu žalobce přiznán shora označené žalobě odkladný účinek. Usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě nabylo právní moci

dne 17.10.2013. V označené věci bylo meritorně rozhodnuto rozsudkem ze dne 12.11.2015 č.j. 22Af 76/2013-72, jímž bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného dle závěrů krajského soudu bylo zjištění, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zčásti nesrozumitelné a skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise.

Dle ustanovení §19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo osoba, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „dodavatel pohonných hmot“), je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách, které uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo obsaženo i minimální množství biopaliva podle jiného právního předpisu upravujícího pohonné hmoty

a) ve výši 4,1 % objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů,

b) ve výši 6,0 % objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty.

Podle ustanovení §19 odst. 10 zákona o ochraně ovzduší celní úřad uloží dodavateli pohonných hmot, který nesplní povinnost stanovenou v odstavci 1, pokutu z nedodaného objemu biopaliv. Výše pokuty z nedodaného objemu biopaliv se stanoví jako součin množství nedodaného biopaliva podle odstavce 1 v litrech a částky 40 Kč. Pokuta z nedodaného objemu biopaliv je splatná do 30 dnů od doručení rozhodnutí o uložení pokuty z nedodaného objemu biopaliv. Pokuta z nedodaného objemu biopaliv se spravuje podle daňového řádu a je příjmem státního rozpočtu.

Podle ustanovení § 73 odst. 2 s.ř.s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

Podle ustanovení § 73 odst. 3 s.ř.s. přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.

Krajský soud neshledal žalobu důvodnou.

Žalobce vystavěl žalobní body na argumentaci, která z nesplnění jeho povinnosti vyplývající z § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší činí odpovědným celní úřad, jenž mu svým postupem znemožnil užívat povolení oprávněného příjemce a svým dalším postupem znemožnil rozšíření povolení pro opakované přijímání vybraných výrobků způsobem, který by dle názoru žalobce vytvořil předpoklady pro splnění jeho zákonné povinnosti. Žalobci lze přisvědčit v tom, že nyní posuzovaná

věc nepřímo souvisí s věcí téhož žalobce vedenou u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22Af 76/2013. Zároveň však soud zdůrazňuje, že se jedná o dvě samostatná řízení, která nejsou v žádném vztahu podmíněnosti.

Ve věci není sporu o tom, že žalobce byl v kalendářním roce 2013 adresátem povinnosti vyplývající z ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší. Tato povinnost je stanovena v souladu s účelem zákona (§ 1 zákona o ochraně ovzduší) natolik striktně, že ustanovení § 19 odst. 5 v návaznosti na § 19 odst. 1 nedává správnímu orgánu jinou možnost, než v případě jejího nesplnění pokutu povinnému subjektu uložit. Jakkoliv se jedná o správní trestání, je v rámci zákona o ochraně ovzduší upraveno zcela výlučně a mimo kategorii správních deliktů (§ 25 a násl. zákona o ochraně ovzduší), a tudíž se na ně nevztahují ani společná ustanovení ke správním deliktům (např. § 26 odst. 1 – 3 zákona o ochraně ovzduší). Také výše ukládané pokuty, respektive způsob jejího výpočtu je určena přímo zákonem (§ 19 odst. 5 zákona o ochraně ovzduší).

Krajský soud nesdílí názor žalobce, že celním úřadem mu bylo znemožněno užívat stávající povolení oprávněného příjemce. Ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 22Af 76/2013 bylo vydáno usnesení, jímž byl žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci zajištění daně přiznán odkladný účinek (usnesení krajského soudu ze dne 2.10.2013 č.j. 22Af 76/2013-52). V tomto usnesení krajský soud výslovně uvedl, že návrh na přiznání odkladného účinku je důvodný již ze samotné povahy věci, když výše požadovaného zajištění daně není běžná ani zanedbatelná a její případné neuhrazení žalobcem by mělo za následek odnětí povolení k opakovanému příjímání vybraných výrobků, na jehož základě je žalobce oprávněn vykonávat svou podnikatelskou činnost (§ 20 odst. 19 písm. e) ZSD). Krajský soud uzavřel, že takové právní následky by pro žalobce nepochybně znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, neboť by ztratil oprávnění podnikat a současně by mu vznikla újma také v tom, že jeho právo domáhat se soudní ochrany by nabylo pouze formálního charakteru bez reálného dopadu v případě, že by žaloba byla úspěšná. Z uvedeného je podle názoru krajského soudu jednoznačně seznatelné, že odkladný účinek přiznaný žalobě proti rozhodnutí ve věci zajištění daně byl žalobci přiznán proto, aby mohl do doby pravomocného rozhodnutí ve věci soudního přezkumu dále podnikat. Tato argumentace soudu zcela odpovídá ustanovení § 73 odst. 2 a 3 s.ř.s. S odkazem na komentář soudního řádu správního k ustanovení § 73 s.ř.s. (Soudní řád správní-komentář, Lukáš Potěšil, Vojtěch Šimíček aj., nakladatelství Leges, s.r.o., Praha 2014) soud zdůrazňuje, že odkladný účinek je procesním institutem, který umožňuje soudu v průběhu řízení zasáhnout do právních poměrů vytvořených správními orgány a na přechodnou dobu, tj. do pravomocného skončení řízení před soudem tyto poměry změnit tím, že po dobu trvání soudního řízení odloží účinky napadeného rozhodnutí. Institut odkladného účinku je koncipován jako výjimečné opatření umožňující soudu prolomit právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Dojde-li k pozastavení účinků napadeného rozhodnutí soudem, tj. podané správní žalobě je přiznán odkladný účinek, znamená to, že právní poměry jsou po přiznání odkladného účinku upraveny tak, jako by napadené rozhodnutí vůbec nebylo vydáno. V kontextu uvedeného lze shrnout, že vydáním usnesení o odkladném účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věci zajištění daně došlo k pozastavení účinků tohoto rozhodnutí tak, že žalobce byl v postavení, jako by napadené rozhodnutí vůbec nebylo vydáno. Jestliže tedy nastala situace, jako by rozhodnutí o zajištění daně vůbec vydáno nebylo, pak nemohl nastat ani následek odnětí stávajícího povolení žalobci v důsledku toho, že jako oprávněný příjemce ve stanovené lhůtě zajištění daně nedoplnil (§ 22 odst. 19 písm. e) ZSD). Nastala-li vydáním rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě situace, jako by napadené rozhodnutí vůbec nebylo vydáno, neexistoval po dobu, po kterou běželo soudní přezkumné řízení ve věci zajištění daně, žádný legitimní důvod, pro který by nemohl žalobce stávající povolení užívat. Podle názoru soudu žalobci nic nebránilo ve výkonu podnikatelské činnosti, což má za odůvodněné nejen argumentací usnesením o přiznání odkladného účinku žalobě, ale především zněním ustanovení § 73 s.ř.s. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný, potažmo správní orgán I. stupně, měli jiný, a nutno zdůraznit, že zcela nesprávný názor na následky vydaného usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě. Celní úřad svůj právní názor vyjádřil ve dvou sděleních (ze dne 11.11. a ze dne 26.11.2013), která však vůči vydanému rozhodnutí soudu o přiznání odkladného účinku žalobě neměla žádnou relevanci. Celní orgány nedisponují zákonným zmocněním, kterým by mohly negovat soudní rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí soudu je pro ně právně závazné. Účinky přiznání odkladného účinku žalobě jsou jednoznačně určeny samotným ustanovením § 73 s.ř.s. Pokud za tohoto stavu žalobce stávajícího oprávnění k podnikání dále nevyužíval, jednalo se o projev jeho vlastní vůle a následky, např. i v podobě nesplnění povinnosti podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší nelze přičítat k tíži celním orgánům, jakkoliv s jejich názorem nelze z již uvedených důvodů souhlasit. Soud pro úplnost podotýká, že rozsudek ve věci vedené pod sp. zn. 22Af 76/2013 byl vydán dne 12.11.2015 a nabyl právní moci dne 15.12.2015. Do tohoto dne také trval odkladný účinek přiznaný žalobě.

Ani druhý z žalobních důvodů, o něž žalobce opírá svou žalobní argumentaci, tj. nevyhovění žádosti o rozšíření povolení celním úřadem, krajský soud důvodným neshledal. Obsahem správního spisu má soud za prokázané, že žalobce žádost o rozšíření povolení u celního úřadu podal dne 30.10.2013. Tímto právním úkonem učinil návrh, o němž mělo být nepochybně celním úřadem rozhodnuto, přičemž řízení o žádosti o rozšíření již existujícího povolení představuje samostatné správní řízení, které s napadeným a nyní posuzovaným rozhodnutím souvisí toliko nepřímo a probíhá zcela nezávisle na něm. Celní úřad, ačkoliv opakovaně písemně formou sdělení žalobce informoval, že jeho žádosti o rozšíření povolení nevyhoví, ve věci návrhu nevydal správní rozhodnutí. Žalobce se sice dožadoval vyřízení své žádosti (přípis celnímu úřadu ze dne 5.11.2013), avšak i když bylo evidentní, že celní úřad nehodlá o žádosti rozhodnout, žalobce nevyužil právní nástroje sloužící k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, stejně jako se nedomáhal případné soudní ochrany prostřednictvím nečinnostní žaloby (§ 82 a násl. s.ř.s.). Jelikož o návrhu žalobce na rozšíření povolení nebylo celním úřadem rozhodnuto, nemůže soud přezkoumat ani důvodnost žalobního tvrzení, že „nevyhovění“ žádosti žalobce o rozšíření původního povolení bylo jedním z důvodů nesplnění povinnosti vyplývající žalobci z ust. § 19 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší.

Krajský soud žádný z žalobních bodů neshledal důvodným, a proto žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl jako nedůvodnou.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s, když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu tímto soudním řízením nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 19. října 2016

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru