Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Af 100/2010 - 29Rozsudek KSOS ze dne 30.08.2011

Prejudikatura

2 Aps 1/2005


přidejte vlastní popisek

22Af 100/2010 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda

v právní věci žalobce TREND TRANSACTION COMPANY s.r.o., se sídlem

v Ostravě-Porubě, Nad Porubkou 2227/31, zastoupeného Ing. Petrem Wozniakem,

daňovým poradcem se sídlem v Ostravě-Muglinově, Švédská 29, proti žalovanému

Finančnímu úřadu Ostrava III, se sídlem v Ostravě-Porubě, Opavská 6177, ve věci

žaloby na ochranu před nezákonným zásahem,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací z účtu Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek v částce 1.000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou krajskému soudu dne 1.11.2010 se žalobce domáhal soudní ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného, a to vydáním rozsudku, že se žalovanému zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce. V odůvodnění žaloby žalobce nezákonný zásah specifikoval opakovaným předvoláním jednatele žalobce ze dne 24.9.2010 č.j. 122616/10/390933800405, jakožto osoby, jejíž osobní účast je v daňovém řízení nutná. Toto opakované předvolání bylo doručeno také zástupci žalobce. Jednatel žalobce i zplnomocněný zástupce se dostavili k jednání dne 11.10.2010, přičemž jednatel žalobce nesouhlasil s provedením účastnického výslechu a na otázky žalovaného odmítl vypovídat. Následně se žalobce domáhal nápravy námitkou proti postupu pracovníka správce daně ve smyslu ust. § 16 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP) podanou téhož dne. O námitce žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 20.10.2010 č.j. 133241/10/390933807071, jímž námitce nevyhověl, přičemž se nevypořádal s celým věcným obsahem námitky. Žalobce zdůraznil, že předvolání jednatele žalobce podléhá limitům uvedeným v ust. § 29 odst. 1 a § 2 odst. 2 ZSDP, kdy je nezbytné splnění podmínky nutné osobní účasti v daňovém řízení. Požadavek nutnosti je však nutno vykládat tak, že správce daně může příslušnou osobu předvolat pouze tehdy, jestliže je její osobní účast nezbytná pro dosažení cíle řízení, tedy pro zjištění skutečností nezbytných pro stanovení daňové povinnosti. Tuto nutnost lze nalézt u osoby, která se v daňovém řízení stala svědkem, nikoliv však u účastníka řízení, resp. statutárního orgánu. Analogicky ve smyslu ust. § 126 odst. 4 ve spojení s ust. § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) nelze daňový subjekt nutit k osobní účasti na úkonu správce daně při dokazování. Zásada bezprostřednosti, která se plně uplatní u nutnosti osobní účasti svědka neplatí ve vztahu k samotnému daňovému subjektu, resp. osobám, které jsou statutárními orgány daňového subjektu, když k prokazování skutečností nemůže být daňový subjekt nucen, neboť jeho úspěšnost při dokazování jím tvrzených skutečností se projevuje ve výši stanovené daňové povinnosti a je na samotném daňovém subjektu, jaké vhodné důkazy sám zvolí. Jiný výklad by podle žalobce popřel smyslu práva nechat se v daňovém řízení zastoupit. Nutnost osobní účasti ve smyslu ust. § 29 odst. 1 ZSDP musí být nutností objektivní a nikoliv subjektivní. Pokyn správce daně k osobní účasti jednatele žalobce při ústním jednání považuje žalobce za vynutitelný úkon, neboť při jeho nerespektování může být jednatel žalobce předveden prostřednictvím příslušných orgánů Policie ČR. Obsah tohoto úkonu je natolik spojen s negativními důsledky, které vyzývanou osobu mohou postihnout, že již tuto situaci lze považovat za zkrácení subjektivních práv této osoby. Daňový subjekt je do té míry ovlivněn snahou předejít možnému předvedení prostřednictvím příslušných orgánů Policie ČR, že rozhodnutí dostavit se k jednání nelze považovat za projev svobodné vůle, ale za způsob formálního donucení z důvodu obavy účastníka řízení před důsledky neuposlechnutí tohoto nezákonného pokynu. Rozhodnutí o předvolání k jednání v daňovém řízení proto dosahuje zákonem předpokládané intenzity zásahu. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 22.5.2008 č.j. 2 Aps 3/2007-91, podle kterého předvolání konkrétní osoby prostřednictvím předvolání může být zásahem ve smyslu ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) a dále na rozsudek NSS ze dne 9.3.2006 č.j. 2 Afs 45/2005-50. Žalobce dále namítl, že nezákonným postupem žalovaného došlo k porušení práva žalobce na ochranu svobodné sféry a bylo narušeno jeho právo daňového subjektu na tzv. informační sebeurčení osoby, když nelze zasahovat do svobodné sféry předvoláním či přímým jednáním s daňovým subjektem a narušovat tak jeho právo na tzv. informační sebeurčení, aniž by byly splněny zákonem předpokládané podmínky. V této souvislosti poukázal žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 20.11.2002 č.j. I. ÚS 512/02. Nezákonným postupem žalovaného tak došlo také k porušení čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Jelikož žalovaný považuje svůj postup za správný, jak vyplývá z odůvodnění zamítnutí námitky žalobce, lze důvodně předpokládat, že obdobný postup použije při další vhodné příležitosti, a proto má žalobce za to, že hrozba opakování nezákonného zásahu je zjevná a vážná.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalovaný přistoupil k opakovanému předvolání po sérii marných pokusů o kontakt s osobou oprávněnou za žalobce jednat ve věci. U správce daně jsou uloženy pouze procesní plné moci, které zástupce neopravňují k jednání ve věci výzvy dle § 43 ZSDP. Nutnost osobní účastni jednatele žalobce při vytýkacím řízení vyplývá z protokolu ze dne 14.7.2010 č.j. 99640/10/39093380607802, z něhož vyplývají ujednané požadavky mezi žalobcem a žalovaným. Zástupce s omezenou procesní plnou mocí ujednané požadavky nesplnil, a proto bylo nezbytné předvolat konkrétní osobu, tedy jednatele žalobce. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s odkazem na rozsudek NSS č.j. 2 Aps 3/2007-91, neboť v posuzované věci se žalovaný nepokusil předvolat konkrétní fyzickou osobu – jednatele žalobce a postavit ho do pozice svědka, ale předvolal osobu oprávněnou za žalobce jednat, především z důvodu, že zástupce s omezenou plnou mocí, který se dostavil k jednání dne 13.9.2010, nebyl zmocněn k jednání a tudíž došlo k jeho zmaření. Žalovaný poukázal na právo i povinnost daňových subjektů úzce spolupracovat se správcem daně vyjádřenou v ust. § 2 odst. 9 ZSDP a má za to, že svým postupem neporušil ani Listinu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že tento se ve svém stanovisku nikterak nezaobírá případnou obhajobou svého postupu vůči žalobci, jehož cílem bylo porušení práva na informační sebeurčení žalobce, k němuž by bez přítomnosti smluvního zástupce nepochybně došlo. Žalovaný zákonnost svého postupu vůči žalobci neobhájil a je zřejmé, že analogicky bude postupovat i v obdobných daňových řízeních.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dle protokolu o ústním jednání ze dne 14.7.2010 č.j. 99640/10/390933806782, sepsaného s jednatelem žalobce J. R. bylo dohodnuto, že jednatel předloží doklady za 1. a 2. čtvrtletí 2010 správci daně po víkendu. Současně uvedl, že ještě téhož dne telefonicky sdělí telefonní čísla na svého dodavatele pana Z. a na odběratele pana M.. Dle úředního záznamu ze dne 16.7.2010 jednatel žalobce telefonické kontakty správci daně nesdělil a 16.7.2010 se omluvil, že se v pondělí 19.7.2010 nedostaví, neboť odjíždí na dovolenou. Telefonní čísla opět nedoložil, neboť je neměl u sebe. Dle úředního záznamu ze dne 21.7.2010 se k žalovanému dostavil daňový poradce Ing. P. W. a předložil omezenou plnou moc k procesnímu zastupování v daňovém řízení, týkající se vytýkacího řízení na DPH za 1. čtvrtletí 2010. Žádné doklady nepředložil. Dle plné moci vystavené jednatelem žalobce J. R. dne 16.7.2010 daňovému poradci Ing. P. W. je tato plná moc udělena výslovně jako omezená plná moc v rozsahu: nahlížení do spisů, předložení a převzetí dokladů, veškerých podání vztahujících se k daňovému řízení, k podpisu a převzetí protokolů, zpráv, rozhodnutí a usnesení a k účasti u jednání s účastníky daňového řízení. Předvoláním ze dne 27.7.2010 byl obeslán žalobce a daňový poradce za účelem objasnění skutečností ve vztahu k podnikatelské činnosti žalobce, doplnění protokolu o ústním jednání ze dne 14.7.2010 a k prokázání reálného uskutečňování ekonomických aktivit v deklarovaném rozsahu, místě a čase, případně objasnění dalších skutečností. Žalovaný žádostí ze dne 5.8.2010 požádal o prodloužení lhůty stanovené v předvolání s ohledem na období dovolených. Rozhodnutím žalovaného ze dne 19.8.2010 bylo žádosti vyhověno a ústní jednání bylo stanoveno na pondělí 13.9.2010. Podle protokolu ze dne 13.9.2010 č.j. 121131/10/390933800405 se k tomuto jednání dostavil daňový poradce na základě omezené plné moci k procesnímu zastupování a předložil soupisy přijatých a uskutečněných zdanitelných plnění za 1. čtvrtletí 2010 včetně dokladů. Dále uvedl, že má pouze procesní plnou moc, nemá zmocnění k jednání ve věci uvedené v předmětu jednání, jak je uvedeno v předvolání. Dne 24.9.2010 žalovaný vydal opakované předvolání, jímž předvolal jednatele žalobce J. R. na den 11.10.2010 za účelem objasnění skutečností ve vztahu k podnikatelské činnosti žalobce, doplnění protokolu o ústním jednání ze dne 14.7.2010 v rámci vytýkacího řízení na DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2010 a prokázání reálného uskutečňování ekonomických aktivit v deklarovaném rozsahu, místě a čase, případně objasnění dalších skutečností, které vyplynou z protokolovaného jednání. Předvolání bylo zasláno jednak žalobci, jednak zástupci žalobce. Dle protokolu o ústním jednání ze dne 11.10.2010 se k jednání dostavil jednatel žalobce J. R. a daňový poradce Ing. W., přičemž jednatel žalobce odmítl odpovídat na jakoukoliv otázku žalovaného. Téhož dne doručil žalobce žalovanému námitku proti postupu pracovníka správce daně, v níž označil předvolání jednatele žalobce za nezákonný zásah s argumentací obdobnou jako v podané žalobě. Rozhodnutím žalovaného ze dne 20.10.2010 č.j. 133241/10/390933807071 nebylo námitce vyhověno.

Podle ust. § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.

Podle ust. § 29 odst. 1 ZSDP správce daně předvolá osobu, jejíž osobní účast v daňovém řízení je nutná, a v předvolání současně upozorní na právní důsledky nedostavení se, včetně možnosti jejího předvedení. Předvolání se doručuje do vlastních rukou.

Podle ust. § 10 odst. 3 ZSDP daňový subjekt, jeho zákonný zástupce nebo ustanovený zástupce se může dát zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zástupce. Zástupce jedná v rozsahu plné moci udělené písemně nebo ústně do protokolu. Není-li rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně, je tato plná moc pro daňové řízení neomezená.

Podle ust. § 2 odst. 2 ZSDP správci daně postupují v daňovém řízení v úzké součinnosti s daňovými subjekty a při vyžadování plnění jejich povinností v daňovém řízení volí jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují a umožňují přitom ještě dosáhnout cíle řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy.

Podle ust. § 2 odst. 9 ZSDP právem i povinností všech daňových subjektů je úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy.

Otázkou důvodnosti soudní ochrany podle ust. § 82 a násl. s.ř.s. se zabýval NSS ve svém rozsudku ze dne 17.3.2005 č.j. 2 Aps 1/2005-69, publikovaném ve Sb. NSS pod č. 603/2005, kde vyslovil, že „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout.“

V posuzované věci se tedy krajský soud zabýval naplněním podmínek nezákonného zásahu ve shora citovaném smyslu, přičemž vycházel z žalobcova tvrzení, že nezákonnost zásahu žalovaného vůči žalobci spatřuje v opakovaném předvolání jednatele žalobce k osobní účasti u jednání. Postup žalovaného vůči jednateli žalobce je nepochybně „zásahem“ v širším slova smyslu, neboť se obsahem jedná o pokyn k osobní účasti s poučením o možnosti vynucení této účasti prostřednictvím právního nástroje předvedení. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že 4. podmínka podle shora uvedeného judikátu NSS je v posuzované věci splněna a stejně tak je splněna 5. podmínka, když zásah směřuje jednoznačně vůči žalobci, resp. jeho jednateli a podmínka 1., když není pochyb, že vůči žalobci směřuje přímo.

Při posuzování podmínky 2. a 3. vycházel krajský soud ze stávajícího procesního stavu v posuzovaném daňovém řízení. Protokolem ze dne 14.7.2010 bylo ujednáno mezi žalobcem a žalovaným jednak předložení dokladů vztahujících se k DPH za 1. čtvrtletí roku 2010 a jednak sdělení telefonních čísel dodavatele a odběratele žalobce. Jednatel žalobce se však k dalšímu jednání k žalovanému nedostavil. Dne 21.7.2010 se dostavil daňový poradce Ing. W. a předložil omezenou plnou moc ze dne 16.7.2010. Nepředložil žádné doklady ani informace. Nutno podotknout, že na základě plné moci byl daňový poradce oprávněn k předložení dokladů, avšak nepředložil je, neboť mu jednatel žalobce předal pouze plnou moc. Na základě tohoto stavu řízení vydal žalovaný dne 27.7.2010 předvolání podle § 29 ZSDP, jímž předvolal žalobce a daňového poradce za účelem jednání, jehož předmětem bylo objasnění skutečností ve vztahu k podnikatelské činnosti žalobce, doplnění protokolu o ústním jednání ze dne 14.7.2010 a prokázání reálného uskutečňování ekonomických aktivit žalobce. Na předvolání se předvolané subjekty nedostavily a požádaly o prodloužení lhůty s ohledem na dobu dovolených. Této jejich žádosti žalovaný vyhověl a stanovil nový termín jednání na 13.9.2010. K tomuto jednání se však dostavil pouze daňový poradce žalobce na základě omezené plné moci ze dne 16.7.2010, kdy jinou plnou moc nepředložil. V souladu s obsahem omezené plné moci předložil daňový poradce daňové doklady za 1. čtvrtletí 2010 s tím, že nemá zmocnění k jednání ve věci uvedené v předmětu jednání. Nutno podotknout, že postoj daňového poradce byl zcela v souladu s obsahem omezené plné moci ze dne 16.7.2010, podle níž nebyl oprávněn k jednání, které bylo předmětem předvolání ani k jakémukoliv samostatnému vyjádření k takto vymezeným požadavkům žalovaného. Z omezené plné moci vyplývalo pouze jeho oprávnění účasti u jednání s účastníky daňového řízení a dále pak nahlížení do spisů, předložení a převzetí dokladů, veškerých podání, podpisu a převzetí protokolů, zpráv, rozhodnutí a usnesení. Krajský soud má za to, že za této procesní situace byl zcela na místě další postup žalovaného, který opakovaným předvoláním ze dne 24.9.2010 předvolal jednatele žalobce jakožto statutárního zástupce, tedy osobu oprávněnou za žalobce jednat, když žádná jiná taková osoba neexistovala, neboť daňový poradce byl vybaven žalobcem pouze plnou mocí v omezeném rozsahu tak, jak vyplývá z jejího písemného vyhotovení ze dne 16.7.2010 založeného ve správním spise. Postup žalovaného nebyl v rozporu se základní zásadou daňového řízení, vyjádřenou v § 2 odst. 2 ZSDP, podle níž je povinností správce daně volit takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují. Toto ustanovení mj. stanoví hranici, kterou správce daně v rámci respektování zásady nezatěžování daňového subjektu nemůže překročit, a to je cíl daňového řízení, tj. stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. Jinými slovy, je-li odhroženo dosažení cíle daňového řízení, nelze striktně trvat na minimalizaci zatížení daňového subjektu, neboť prioritou daňového řízení je správné a úplné zjištění, stanovení a splnění daňových povinností (§ 1 odst. 2 věta první ZSDP). Nelze také přehlížet zásadu součinnosti vyjádřenou v ust. § 2 odst. 9 ZSDP, podle které je základním právem, ale zároveň také povinností všech daňových subjektů úzce spolupracovat se správcem daně při správném stanovení a vybrání daně. Přitom jsou povinny dodržovat zákony i ostatní obecně závazné právní předpisy. Nutno zdůraznit, že účastnický výslech jednatele žalobce je nutno chápat jako primární povinnost daňového subjektu, je-li tento subjekt právnickou osobou. Nutno dále zdůraznit, že žalobci, resp. jeho statutárnímu zástupci, nic nebránilo v tom, aby si zvolil zástupce pro daňové řízení, buď s neomezenou plnou mocí nebo s plnou mocí omezenou, avšak zahrnující také možnost zastoupit jej v jednání, týkajícím se problematiky, která byla vymezena žalovaným v opakovaném předvolání k ústnímu jednání. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že 2. a 3. podmínka ve smyslu shora citovaného judikátu NSS nebyla v posuzované věci splněna, když žalobce uvedeným zásahem žalovaného nebyl zkrácen na svých právech a tento zásah také nebyl nezákonný. Také žalobní námitka, že postup žalovaného popírá smysl práva nechat se v daňovém řízení zastoupit, je nejen zcela nedůvodná, ale za dané procesní situace, v jaké se daňové řízení nacházelo, také zcela nepřípadná. Žalobce byl sice v daňovém řízení zastoupen, avšak pouze v omezeném rozsahu, pod který nebylo možno podřadit předmět jednání ze dne 11.10.2010. Nelze zpochybnit, že rozsah zastoupení odpovídal jeho vůli omezené zastoupení žalobce nebylo postupem žalovaného také nijak kráceno, naopak, bylo plně respektováno. Žalobcův odkaz na rozsudek NSS ze dne 22.5.2008 č.j. 2 Aps 3/2007-91 považuje krajský soud rovněž za nepřípadný, neboť tento judikát řeší zcela odlišnou procesní situaci, kdy sice také došlo k předvolání jednatele žalobce, který byl v daňovém řízení zastoupen, ale jeho zástupce měl mandát vystupovat za daňový subjekt i v předmětu, jehož se jednání týkalo. Taková situace však v posuzované věci nenastala. V posuzované věci ani nebylo v úmyslu žalovaného vyslýchat jednatele žalobce jako fyzickou osobu, ale provést s ním tzv. účastnický výslech, kde by jednatel vystupoval jménem žalobce, jakožto jeho statutární orgán. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud neshledal porušení ZSDP ani jiného právního předpisu ze strany žalovaného, jakož ani porušení Listiny. Na základě shora uvedeného se krajský soud již nezabýval naplněním 6. podmínky dle citovaného judikátu, neboť to považoval za nadbytečné s ohledem na závěr NSS, že všechny uvedené podmínky musí být splněny současně.

Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu podle ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

O vrácení zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000,- Kč bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť na soudním poplatku bylo zaplaceno více, než činí poplatková povinnost, když poplatková povinnost za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem činí 1.000,- Kč (položka 14a, bod 2, písm. d) Sazebníku soudních poplatků).

Poučení: Proti výrokům I a II tohoto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Proti výroku III tohoto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Ostravě dne 30.8.2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru