Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ad 62/2014 - 42Rozsudek KSOS ze dne 29.09.2016

Prejudikatura
4 As 151/2014 - 32

přidejte vlastní popisek


22Ad 62/2014-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.

Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D.

v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod

Višňovkou 25, IČ: 25110161, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská

inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Brno 3, Květná 15, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 13.1.2014 č.j. SZPI/AR845-11/2013, ve věci správního

deliktu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Olomouci (dále jen inspektorát) ze dne 21.6.2013 č.j. SZPI/AR845-8/2013 ve věci správního deliktu podle zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o potravinách). Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

Žalobce nesouhlasil se závěrem správního orgánu, že správní delikt naplnil znaky „pokračujícího správního deliktu“. Dle názoru žalobce, aby jednání mohlo být pokračování
- 2 -
22Ad 62/2014

považováno za pokračující správní delikt, musí být současně naplněna nejen podmínka stejné skutkové podstaty, stejného či obdobného způsobu provedení a subjektivní souvislosti – společný / jednotný záměr, ale i podmínka souvislosti objektivní (časová, resp. i místní a souvislost v předmětu útoku). Jelikož prvoinstanční orgán blíže nezdůvodnil, které konkrétní okolnosti případu a z jakého důvodu jej vedly k závěru, že v předmětném případě je splněna i podmínka objektivní souvislosti považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Co se týče podmínky subjektivní souvislosti - společný / jednotný záměr, pak ten je subjektivním prvkem v jednání subjektu, z čehož vyplývá, že v případě právnické osoby je obtížné jej vůbec hodnotit. Právnická osoba nemá „vlastní vůli poznání“ a zjišťování či dokazování společného / jednotného záměrů jednotlivců, s tím, že tento by se pak přičetl právnické osobě. Vyhodnocení této podmínky v případě pokračujícího správního deliktu právnické osoby tak považuje žalobce za značně problematické, a tím spíše je podle jeho názoru nezbytné, aby správní orgán, pokud takto správní delikt kvalifikuje, v odůvodnění rozhodnutí jednoznačně uvedl, na základě čeho na existenci společného / jednotného záměru v konkrétním případě usoudil. Žalobce má za to, že způsob, jakým se prvoinstanční orgán s touto skutečností vypořádal, požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí neodpovídá.

Žalobce dále uvedl, že v souvislosti s kvalifikací pokračujícího správního deliktu je třeba odlišovat opakování správního deliktu, s tím, že v případě opakování jde tedy o více skutků / deliktů, zatímco při pokračování jde o skutek / delikt jediný. Zodpovězení otázky, zda protiprávní jednání zjištěné v rámci kontroly je posuzováno jako souběh (v případě opakování) nebo pokračující delikt, je přitom určující pro úvahu, jak přistoupit k vyměření sankce. Žalobce má za to, že pokud prvoinstanční správní orgán hodnotí z hlediska způsobu spáchání k tíži žalobce „opakování“ (naplnění stejné skutkové podstaty), přičemž současně odkazuje na část odůvodnění napadeného rozhodnutí zabývající se kvalifikací pokračujícího správního deliktu, kde se ovšem blíže nehovoří o dopadu této kvalifikace na výměru pokuty, nelze z napadeného rozhodnutí s potřebnou jistotou dovodit, co přesně a z jakého důvodu prvoinstanční orgán hodnotí v rámci hlediska způsobu spáchání jako přitěžující okolnost při určení výměry pokuty. Napadené rozhodnutí je tak dle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost.

Žalobce dále uvedl, že z hlediska způsobu spáchání prvoinstanční orgán hodnotí v neprospěch žalobce to, že účastník řízení k podpoře prodeje předmětné zeleniny zahraniční provenience využil trendu oblíbenosti a preference domácích, tedy českých potravin, způsobem, který nelze považovat již jen za pouhou nedbalost spočívající v opomenutí kontroly označování prodávané zeleniny. Žalobce k tomu namítal, že se v daném případě jednalo o selhání individuálního lidského faktoru na dané provozovně a v žádném případě nešlo o úmysl či záměr vyvolat ve spotřebiteli omyl o původu ovoce či zeleniny. Dokládal-li prvoinstanční správní orgán tvrzení ohledně upřednostňování českých potravin před zahraničními průzkumem, který zadalo Ministerstvo zemědělství a zveřejnilo formou tiskové zprávy dne 13.2.2012, pak dle názoru žalobce za situace, kdy bylo vycházeno z odpovědí pouze 1.060 respondentů, nelze na základě tak malého počtu dotazovaných vyvodit celorepublikový názor, že Češi upřednostňují české potraviny před zahraničními.

pokračování
- 3 -
22Ad 62/2014

Žalobce rovněž namítal, že nesprávné označení se týkalo toliko informačních cedulí (regálových štítků) u předmětného zboží a poukázal na to, že údaj o zemi původu byl (v některých případech) uveden na přepravkách se zbožím (na originálním přepravním obalu). Je otázkou, zda takové označení uvedlo průměrného spotřebitele skutečně omyl. K posouzení této otázky však nebylo ze strany prvoinstančního orgánu prováděno dokazování a závěry vycházejí toliko z hypotézy možnosti uvedení v omyl.

Z hlediska okolností spáchání správního deliktu správní orgán I. stupně hodnotil k tíži žalobce to, že se „jednalo o nedostatky zjevné, snadno zjistitelné a odstranitelné“. Tímto hodnocením správní orgán I. stupně porušil zásadu zákazu dvojího přičítání. Jelikož jako přitěžující okolnosti při určení výměry pokuty přihlédl k okolnostem, které jsou zákonným znakem skutkové podstaty příslušného správního deliktu.

Žalobce rovněž namítal, že správní orgán I. stupně nepostupoval při hodnocení zákonných hledisek pro určení výměry pokuty v souladu s ustálenou judikaturou a že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká. Jedná se o výrazné navýšení pokuty oproti pokutám ukládaným správními orgány v předchozích řízení za obdobné případy, přičemž tuto skutečnost prvoinstanční správní orgán v napadeném rozhodnutí blíže nevysvětlil. Žalobce dále uvedl, že s ohledem na charakter uvedených nedostatků rozhodnutí správního orgánu I. stupně má za to, že se jedná o vady, které nebylo možno zhojit rozhodnutím žalovaného, jakožto odvolacího orgánu.

Žalobce dále uvedl výhrady ve vztahu k rozhodnutí žalovaného, s tím, že se žalovaný nezabýval jeho odvolacími námitkami řádně, nevypořádal se s nimi dostatečně a jeho rozhodnutím nebyly zhojeny vady prvoinstančního rozhodnutí. Žalobce zopakoval své námitky ohledně pokračujícího správního deliktu a setrval na názoru, že k naplnění podmínek pokračujícího správního deliktu nedošlo a citoval § 116 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dále zopakoval, že průzkum, na nějž odkazuje správní orgán, vychází z odpovědí nereprezentativního zlomku obyvatel České republiky a že ani žalovaný nezohlednil při rozhodování o výši pokuty skutečnost, že chybným označením země původu nebyl spotřebitel klamán úmyslně, ale že se jednalo o administrativní nedopatření, s tím, že dodávky ovoce a zeleniny probíhají do kontrolovaných provozoven proto, aby byla zachována čerstvost denně, země původu se mohou proto často střídat a že v daném případě došlo na straně žalobce k administrativnímu nedopatření. Uvedl, že prvoinstanční kontrolní orgán neprovedl žádné důkazy k této námitce žalobce, nezkoumal dodávku ovoce a zeleniny z předchozího dne a stejně jako žalovaný se řešení této okolnosti vyhnul s odkazem na objektivní princip odpovědnosti v potravinovém právu a vyhodnotil danou okolnost za zcela irelevantní. Žalobce v této souvislosti namítal, že v případě správního trestání nejde pouze o otázku odpovědnosti za naplněné skutkové podstaty určitého správního deliktu, ale i o otázky okolností a způsobu spáchání správního deliktu, které mohou být rozhodující při výměře pokuty. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 14/2005-84. V závěru pak namítal, že žalovaný porušil zásadu dvouinstančnosti správního řízení a odňal mu právo na řádné projednání věci. Tuto svou námitku blíže nerozvedl.

Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný setrval na svém názoru, že v daném případě se jednalo o pokračující správní delikt. Podotkl, že

pokračování
- 4 -
22Ad 62/2014

žalobce 2x (dvěma dílčími útoky) naplnil stejnou skutkovou podstatu správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách, v blízké časové souvislosti (ve dnech 9.8.2012 a 4.9.2012), stejným způsobem provedení (když uvedl na trh ovoce a zeleninu, které byly označeny klamavými údaji) a tímto jednáním ohrozil nebo porušil právem chráněný zájem spotřebitele na pravdivé informace o potravinách. I přesto, že se u uvedeného správního deliktu nevyžaduje zavinění, byl u něj vysledován i jistý jednotící záměr - v obou případech žalobce potraviny uváděl na trh, aniž by předtím prováděl důslednou kontrolu jejich označení, resp. zkontroloval, zda se údaje na skupinových baleních nebo dodacích listech těchto potravin shodují s údaji na vývěsních tabulích a regálových štítcích. Žalovaný dále poznamenal, že ačkoli posledně uvedená argumentace týkající se jednotícího záměru byla doplněna žalovaným až v rámci rozhodnutí o odvolání (přičemž doplnění je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, podle níž správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí), byla i tato podmínka v daném případě splněna.

Žalovaný dále uvedl, že v daném případě bylo možno vycházet z výsledků výzkumu veřejného mínění, na něž v napadeném rozhodnutí žalovaný odkazoval a poznamenal, že preference tuzemských potravin u tuzemských spotřebitelů je skutečností obecně známou, přičemž ani žalobce neuvádí relevantní důkazy o opaku. V žalobou napadeném rozhodnutí označený výzkum byl proveden standardním způsobem na dostatečném vzorku populace, vysoce odborným subjektem, a to v odpovídající časové souvislosti se zjištěným protiprávním jednáním žalobce. Žalovaný neměl a nemá důvodu o relevanci výsledků tohoto výzkumu pochybovat, a ani žalobce ve své žalobě nepodal argumenty, které by možnost použití výsledků vyvracely. Žalovaný považuje své úvahy na str. 6 napadeného rozhodnutí za správné a nesouhlasil s názorem žalobce, že by napadené rozhodnutí bylo v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

K námitce žalobce, že žalovaný nezohlednil při rozhodování o výši pokuty, zda chybným označením země původu nebyl spotřebitel klamán úmyslně, ale že se jednalo o administrativní nedopatření, žalovaný uvedl, že u správního trestání nejde pouze o otázku odpovědnosti za naplnění skutkové podstaty určitého správního deliktu, ale i otázky okolností a způsobu spáchání správního deliktu, které mohou být rozhodující při výměře pokuty. Žalovaný předeslal, že prvostupňové rozhodnutí obsahuje poměrně pečlivé hodnocení všech ze zákona povinně hodnocených kritérií. Současně podotkl, že v dané věci k naplnění skutkové podstaty správního deliktu nebylo zapotřebí prokazovat úmysl žalobce. V závěru žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí má všechny zákonné náležitosti, spočívá na správném právním posouzení věci a dostatečně se v něm vypořádal s podaným odvoláním, když zjištěné dílčí nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí (které nebyly významné do té míry, že by odůvodňovaly jeho zrušení či změnu výroku) odstranil. Ve svém postupu neshledává ani žádné krácení procesních práv žalobce.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodl přitom v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání.

pokračování
- 5 -
22Ad 62/2014

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci byla inspektorátem uložena pokuta ve výši 300.000 Kč podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., zákona o potravinách za skutky, které se týkaly klamání spotřebitele, kdy kontrolou na označených provozovnách žalobce dne 9.8.2012 a 4.9.2012 žalobce uváděl na trh potraviny – volně ložené čerstvé ovoce a zeleninu, u kterých byly na informačních tabulích pro spotřebitele (vývěskách) umístěných nad těmito potravinami klamavě uvedeny údaje o zemi původu, přičemž při kontrole dne 4.9.2012 bylo zjištěno, že regálový štítek byl doplněný etiketou „čerstvé z České republiky“. Odvolání žalobce proti rozhodnutí inspektorátu ze dne 21.6.2016 č.j. SZPI/AR845-8/2013 žalovaný zamítl a rozhodnutí potvrdil, přičemž některé úvahy a závěry správního orgánu I. stupně žalovaný doplnil (závěry, že dané protiprávní jednání naplňovalo znaky pokračujícího správního deliktu, dále se jednalo o doplnění závěrů stran namítaného porušení zásady zákazu dvojího přičítání a doplnil úvahy správního orgánu I. stupně ve vztahu k ukládané sankci, konkrétně se jednalo o posouzení následků - škodlivého účinku - předmětného správního deliktu.

Krajský soud především nesouhlasí s výtkami, že rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně nemá náležitosti stanovené zákonem a že jsou nepřezkoumatelná. Soud po seznámení se s obsahem správního spisu dospěl k závěru, že rozhodnutí správních orgánů jsou srozumitelná a řádně odůvodněná, soud neshledal absenci zákonem stanovených náležitostí rozhodnutí. Správní orgány na úplně zjištěný skutkový stav aplikovaly přiléhavé právní normy, žalovaný se vypořádal se všemi odvolacímu námitkami. Pokud žalovaný některé úvahy správního orgánu I. stupně doplnil, pak krajský soud poukazuje na ustálenou judikaturu správních soudů, která pro účely soudního přezkumu pokládá odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odůvodnění rozhodnutí správního orgánu o opravném prostředku za jeden celek (příkladmo soud uvádí usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 5Afs 16/2003-56, rozsudek téhož soudu č.j. 4As 48/2007-80). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 6Ads 134/2012-47 dále plyne, že za porušení zásady dvouinstančnosti správního řízení lze považovat jen případy, kdy jsou nedostatky odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně natolik rozsáhlé, že by odvolací správní orgán vůbec nemohl hodnotit zákonnost nebo správnost rozhodnutí. O takovouto situaci ovšem v posuzované věci nešlo, neboť žalovaný pouze doplňoval některé úvahy správního orgánu I. stupně jak výše specifikováno. Výkladem zásady dvouinstančnosti správního řízení se Nejvyšší správní soud zabýval také v rozsudku č.j. 4Ads 123/2009-99. Námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů a námitku o porušení zásady dvouinstančnosti správního řízení soud neshledává důvodnými.

Krajský soud nesouhlasí ani s žalobní námitkou žalobce, že v daném případě nebyly naplněny podmínky pokračujícího správního deliktu. Krajský soud sdílí závěry žalovaného, které v tomto směru učinil na základě podrobných úvah obsažených na straně 4-5 napadeného rozhodnutí. Žalovaný se přiklonil k závěru, který činil již správní orgán I. stupně o užití analogie § 116 trestního zákoníku, tj. posouzení uvedeného deliktu jako pokračujícího. Co se týče podmínky subjektivní souvislosti, respektive subjektivní stránky deliktu, správní orgány zcela správně dovodily, že v daném případě je možné jednotný – společný závěr dílčích útoků jednání žalobce dovodit z opomenutí – zdržení se důsledné vnitřní kontroly značení, která by jinak vedla k zajištění řádného označení země původu na informačních tabulích pro spotřebitele, respektive na regálových štítcích a nedocházelo by tak ke klamání

pokračování
- 6 -
22Ad 62/2014

spotřebitele dle čl. 16 nařízení (ES) č. 178/2002. Existenci společného záměru tak správní orgány dovodily ze stejnorodého způsobu jednání – stejného způsobu provedení (když žalobce uvedl na trh ovoce a zeleninu, které byly označeny klamavými údaji, v blízké časové souvislosti jednotlivých dílčích útoků (ve dnech 9.8.2012 a 4.9.2012) a stejného způsobu provedení (když žalobce uvedl na trh ovoce a zeleninu, které byly označeny klamavými údaji) a tímto jednáním ohrozil nebo porušil právem chráněný zájem spotřebitele na pravdivé informace o potravinách, které jsou mu nabízeny ke koupi. Správní orgány rovněž přiléhavě podotkly, že přestože je odpovědnost za daný správní delikt v potravinovém právu koncipována na principu objektivní odpovědnosti, tzn., že se nevyžaduje zavinění, lze u tohoto správního deliktu vysledovat i jistý jednotící záměr, tj., že v obou případech žalobce potraviny uváděl na trh, aniž by předtím prováděl důslednou kontrolu jejich označení, respektive zkontroloval, zda se údaje na skupinových baleních nebo dodacích listech těchto potravin shodují s údaji na vývěsních tabulích a regálových štítcích. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že objektivní stránka, tj. podmínka souvislosti v předmětu útoku byla rovněž splněna, když oním předmětem útoku je v daném případě ovoce a zelenina, které byly označeny klamavými údaji. Úvahy žalovaného, že se v dané věci jednalo o pokračující delikt, jsou úplné a srozumitelné. Pokud žalobce namítal, že z hlediska způsobu spáchání hodnotí prvoinstanční orgán jako přitěžující okolnost to, že delikt byl spáchán jako pokračující, tzn., že žalobce stejnou skutkovou podstatu naplnil opakovaně a že zodpovězení otázky, zda protiprávní jednání zjištěné v rámci kontroly je posuzováno jako souběh (v případě opakovaní) nebo pokračující delikt, je určující pro úvahu, jak přistoupit k vyměření sankce, pak k této námitce se žalovaný podrobně vyjádřil v žalobou napadeném rozhodnutí na str. 5. Předně uvedl, že konstrukce námitky žalobce, v níž poukazuje na údajně nejasné hodnocení protiprávního jednání díky slovu „opakovaně“ není namístě, neboť je zcela vytržena z kontextu. Uvedl, že slovem „opakovaně“ správné orgán I. stupně vyjádřil skutečnost, že žalobce naplnil dvěma dílčími útoky stejnou skutkovou podstatu, tj. jednal 2x, neboli opakovaně. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně odůvodněno a je i ve vztahu k těmto úvahám srozumitelné.

K námitkám žalobce, že v žádném případě nešlo o úmysl či záměr vyvolat ve spotřebiteli omyl o původu toho, kterého ovoce či zeleniny a že se jednalo o administrativní nedopatření a že údaj o zemi původu byl uveden na přepravkách s předmětným zbožím a nesprávné označení se týkalo toliko informačních cedulí u předmětného zboží, krajský soud uvádí, že tvrzené administrativní pochybení nemůže představovat polehčující okolnost, neboť je zcela na vůli žalobce, jak uspořádá své vnitřní poměry , aby byl schopen splnit všechny zákonné požadavky, kterýžto závěr učinil v obdobné věci Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j 4As 151/2014-32, jenž se týkal rovněž žalobce. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž vyslovil, že spotřebitel může při výběru zboží vycházet z jakékoliv informace, která označuje potravinu, její obal nebo místo vystavení. Uvedením chybné informace dochází ke klamání spotřebitele a snížení možnosti vybrat si zboží podle vlastní preference, ať už se to týká jakéhokoliv druhu uvedených údajů. Tato skutečnost není předmětem dokazování, ale vyplývá přímo z chybného označení, které je v rozporu s právem „čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002“. V projednávané věci chybné informace byly uvedeny na cedulích, umístěných na dobře viditelném místě na informačních tabulích a regálových štítcích, které byly nepochybně určeny k upoutání pozornosti spotřebitele, a lze tak zcela logicky dovodit, že z nich spotřebitel získal informaci o výrobku, a nebylo jeho povinností, a neměl ani

pokračování
- 7 -
22Ad 62/2014

důvod tyto informace ještě prověřovat prohlížením přepravek a zkoumáním údajů na přepravním obalu. Jak výše uvedeno, namítal-li žalobce, že se jednalo o administrativní nedopatření a že se země původu mohou často střídat, s tím, že dodávky ovoce a zeleniny probíhají do provozoven denně, aby byla zachována jejich čerstvost, a že správní orgán k této námitce žalobce neprovedl žádné důkazy, nezkoumal dodávku ovoce a zeleniny z předchozího dne a podobně, nelze této námitce přisvědčit a to vzhledem k výše uvedenému závěru krajského soudu, že administrativní pochybení nemůže představovat polehčující okolnost, neboť je zcela na vůli žalobce, jak uspořádá své vnitřní poměry, aby byl schopen splnit všechny zákonné požadavky. Pokud jde o „trend upřednostňování českých výrobků před zahraničními“, přičemž tato problematika se týkala pouze označením ovoce a zeleniny, které žalobce uváděl na trh ve své provozovně v Karviné, kdy u některých druhů potravin byl jejich údajný český původ zvlášť zdůrazněn, když kromě informace o České republice jako zemi původu na informační tabuli nebo regálovém štítku byla u nich ještě další cedule doplňující informaci „čerstvé z České republiky“ a vlaječka ČR a správní orgán při hodnocení této skutečnosti přihlédl k průzkumu mezi spotřebiteli, který zadalo Ministerstvo zemědělství, krajský soud předně konstatuje, že je veřejně známou informací, že zdravotní nezávadnost potravin je u spotřebitelů v ČR hodnocena odlišně u potravin, které jsou vyráběny v ČR a u potravin vyráběných v zahraničí. Shodně jako žalovaný ani krajský soud nemá důvod pochybovat o závěrech předmětného průzkumu, z něhož správní orgány vycházely a jsou potvrzením obecně známé skutečnosti. Námitky žalobce v tomto směru jsou toliko obecné a žalovaný netvrdil skutečnosti a důkazy prokazující opak správnímu orgánu nepředložil. K tomu krajský soud dále konstatuje, že ona vyšší míra klamání byla dovozena ze způsobu, jakým ke klamání spotřebitelů došlo, tedy že na provozovně v Karviné byl u některých druhů potravin jejich údajný tuzemský původ zvlášť zdůrazněn způsobem, jak je výše popsáno. Tuto okolnost pak bylo možno promítnout jako přitěžující okolnost do výroku o výši pokuty.

Pokud jde o námitku porušení zákazu dvojího přičítání, tj. zákazu přihlédnout k okolnosti, která tvoří zákonný znak správního deliktu jako k okolnosti přitěžující, pak ani tuto námitku soud neshledává důvodnou. Žalovaný se s ní podrobně vypořádal na str. 7 svého rozhodnutí, kde osvětlil, že uvedení nepravdivých údajů na informačních tabulích či regálových štítcích představovalo vadu zjevnou, odstranitelnou v rámci běžné kontroly a že tuto skutečnost lze přičíst v neprospěch žalobce z hlediska okolností spáchání správního deliktu. Zdůraznil, že skutečnost, že bylo přičteno k tíži, že se jednalo o nedostatky zjevné a odstranitelné samotným žalobcem, není znakem skutkové podstaty. Klamání dle čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002 může být jak zjevné, tak i víceméně skryté, kdy je zapotřebí důkladné kontroly, např. ve formě laboratorního rozboru. Dle názoru soudu uvedené úvahy žalovaného nijak nevybočují z mezí běžné logiky a vyvracejí nesprávný závěr žalobce, že bylo k týmž okolnostem přihlíženo dvakrát, tj. jednou jako ke znaku skutkové podstaty a podruhé jako k okolnosti přitěžující. Z výše uvedených důvodů je žalobní námitka žalobce o porušení zásady zákazu dvojího přičítání nedůvodná.

Ve vztahu k námitce žalobce, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká, krajský soud předesílá, že ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správní uvážení. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze jen potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil-li z nich nebo volné uvážení zneužil.

pokračování
- 8 -
22Ad 62/2014

Ukládání trestů je založenou na dvou základních principech – principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Z judikatury Nejvyšší správního soudu vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil a rovněž zda uložená pokuta není likvidační (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1As 9/2008). Při hodnocení zákonnosti uložené sankce správními soudy není dán soudu prostor pro změnu a nahrazení správního uvážení uvážením soudním, tedy ani prostor pro hodnocení prosté přiměřenosti uložené sankce. Přiměřenost by při posuzování zákonnosti uložené sankce měla význam jedině tehdy, pokud by se správní orgán dopustil některé výše popsané nezákonnosti, v jejímž důsledku by výše uložené sankce neobstála, a byla by takříkajíc nepřiměřená okolnostem projednávaného případu. Jinými slovy, prostor pro zohlednění přiměřenosti ukládané sankce při hodnocení zákonnosti uložené pokuty (§ 78 odst. 1 .s.ř.s) by byl dán pouze tehdy, pokud by vytýkaná nepřiměřenost měla kvalitu nezákonnosti, tj. v případě, že by správní orgán vybočil ze zákonných mantinelů při ukládání pokuty, jeho hodnocení kritérií pro uložení pokuty by postrádalo logiku, správní orgán by nevzal do úvahy všechna zákonná kritéria, uložená pokuta by byla likvidační a podobně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 1Afs 1/2012).

Krajský soud zastává názor, že z rozhodnutí správního orgánu obou stupňů je zřejmá individualizace pokuty, správní orgány se při ukládání výše sankce zabývaly všemi zákonnými hledisky dle § 17i odst. 2 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších přepisů, tj. závažností správního deliktu, zejména způsobem jeho spáchání a jeho následky a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Zabývaly se též existencí liberačního důvodu dle § 17i odst. 1 téhož zákona tj. skutečností, zda žalobce prokázal, že vynaložil veškeré požadovatelné úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránil. Po přezkoumání odůvodnění napadeného rozhodnutí ve spojení s odůvodněním rozhodnutí správního orgánu I. stupně dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány z mezí správního uvážení nevybočily, podrobně uvedly, jaká kritéria vzaly do úvahy při hodnocení závažnosti předmětného deliktu. Nemůže obstát ani námitka drakonického a ničím neodůvodněného zvýšení pokuty oproti pokutám ukládaným žalobci správním orgánem v předchozích řízeních za obdobné případy. Na straně 8 napadeného rozhodnutí žalovaný podrobně rozvedl své úvahy, proč dospěl k závěru, že k porušení zásady legitimního očekávání a předvídatelnosti správního rozhodnutí nedošlo. Uložená sankce je zcela dostatečně a přesvědčivě individualizovaná. V podrobnostech odkazuje soud na vylíčení všech zohledněných okolností, ať již polehčujících či přitěžujících, a dále na použití zásady při uložení sankce, jak je žalovaný vyjádřil na str. 8-11 přezkoumávaného rozhodnutí. Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že z judikatury správních soudů je mu známo, že konkrétní výše uložené sankce plně odpovídá výši sankcí žalovaným žalobci za obdobné delikty běžně ukládaným.

Soud tedy neshledal žádnou z žalobních námitek opodstatněnou a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému

pokračování
- 9 -
22Ad 62/2014

žalovanému dle obsahu spisu v řízení před soudem žádné náklady jdoucí nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 29.9.2016

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru