Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 Ad 19/2016 - 36Rozsudek KSOS ze dne 09.01.2018

Prejudikatura

7 Ca 210/2009 - 52

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 15/2018

přidejte vlastní popisek

22 Ad 19/2016 - 36

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Ing. J. O.,

zastoupené advokátem Mgr. Václavem Láskou
sídlem Štefánikova 1/65, 150 00 Praha 5 -Smíchov

proti žalovanému Generální ředitelství cel
sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 3.8.2016 č.j. 26426-9/2016-900000-302, ve věcech služebního poměru,

takto:

I. Rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 3.8.2016 č.j. 26426-

9/2016-900000-302 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč

do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Václava Lásky.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 29.9.2016 domáhala zrušení rozhodnutí generálního ředitele žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 10.3.2016 č.j. 10476-13/2016-570000-5, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání kázeňského přestupku a byl jí udělen trest odnětí služební hodnosti s odůvodněním, že ze služebních hodnocení žalované ze dne 15.4.2015 a 25.1.2016, zpracovaných jejím přímým nadřízeným služebním funkcionářem v souladu s ustanovením § 203 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“) vyplývá, že dosahovala při hodnocení výkonu služby opakovaně a kvality plnění služebních povinností opakovaně neuspokojivých výsledků.

2. Žalobkyně se služebními hodnoceními nesouhlasila a svůj nesouhlas opakovaně vyslovila v předcházejícím řízení. Na podporu svých tvrzení předkládala důkazy, které jí však nebylo umožněno uplatnit. V prvním stupni řízení došlo k závažnému porušení jejích procesních práv, když v rozporu s ust. § 186 odst. 1 zákona o služebním poměru neproběhlo ústní jednání. Žalobkyni nezbylo, než uplatňovat důkazy na svou obranu až v řízení odvolacím, kde je však správní orgán odmítl provést. Žalovaný ignoroval fakt, že s ohledem na dosavadní průběh řízení a nekonání ústního jednání v prvním stupni neměla žalobkyně možnost důkazy uplatnit dříve. Správní orgán rezignoval na naplňování zásady materiální pravdy, nezjistil skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, neopatřil si za tím účelem potřebné doklady, ačkoliv je žalobkyně výslovně označila.

3. Služební hodnocení žalobkyně jsou klíčové podklady, které vedly k vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, resp. napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o služební hodnocení ze dne 15.4.2015 zpracované nadřízeným žalobkyně npor. Ing. O.S., žalobkyně v něm byla vyhodnocena jako příslušník, který dosahuje neuspokojivých výsledků ve výkonu služby, a to z důvodu opakovaného neplnění termínů zadaných úkolů. Proti tomuto hodnocení podala žalobkyně dne 29.4.2015 námitky, kterým však nebylo vyhověno. Ve služebním hodnocení ze dne 25.1.2016, vypracovaným nadřízeným žalobkyně npor. Ing. R. R., byla žalobkyně vyhodnocena jako příslušník, který dosahuje neuspokojivých výsledků ve výkonu služby. Podkladem pro služební hodnocení byly dva služební záznamy ze dne 14.9.2015 a 23.9.2015 a formalizovaná podoba kontrolního zjištění dle ust. § 88 zákona č. 280/2009 Sb. Žalobkyně s obsahem těchto záznamů nesouhlasila. Zjištění obsažená v obou služebních hodnoceních neodpovídají skutečnosti; nepříznivá hodnocení jsou důsledkem přílišného formalismu ze strany nadřízeného služebního funkcionáře, když žalobkyně soustavně podávala zprávy o své činnosti v souladu s výzvami nadřízeného, pouze je nepředkládala ve formě zvláštní písemnosti. Tato tvrzení byla žalobkyně připravena prokázat na případném ústním jednání, avšak žalobkyni nebyl dán prostor. Navíc nebyl žalovaným proveden výslech autorů služebních hodnocení, ani osoby, která dala k zahájení předmětného řízení podnět. Žalovaný se bez dalšího zcela ztotožnil s obsahem služebních hodnocení, která odmítl jakkoli přezkoumávat i přes námitky žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby soud přezkoumal zákonnost služebních hodnocení ve smyslu ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

4. Kázeňský trest odnětí služební hodnosti, který byl žalobkyni uložen, představuje nejpřísnější sankci, kterou je možno příslušníku bezpečnostního sboru uložit, neboť vede nevyhnutelně k propuštění ze služebního poměru. Měl by tedy sloužit jako ultima ratio ve zvláště závažných případech porušování právních povinností. Žalovaný se vůbec nezabýval otázkou přiměřenosti trestu vzhledem ke skutkovým okolnostem. Ze strany žalovaného v tomto směru došlo k překročení zákonných mezí správního uvážení, neboť jeho použití nebylo dostatečně odůvodněno.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Není pravdou, že by žalobkyně s oběma podkladovými služebními hodnoceními nesouhlasila. Žalovaný nezpochybňuje, že žalobkyně podala proti služebnímu hodnocení ze dne 15.4.2015 námitky; proti služebnímu hodnocení ze dne 25.1.2016 však takový kvalifikovaný nesouhlas nebyl vůbec žalobkyní vyjádřen. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že ve věci nebyl zjištěn skutkový stav a že k tomu nebyly opatřeny potřebné doklady, kterými jsou dvě neoddiskutovatelná platná služební hodnocení žalobkyně, z jejichž závěrů vyplývá dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby žalobkyně. Žalovaný odmítl jako nepřípadnou také námitku žalobkyně týkající se zkrácení práv žalobkyně neprovedením nevržených důkazů, když žalovaný řádně odůvodnil svůj postup a přístup žalovaného k navrhovaným důkazním prostředkům je v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu ust. § 180 odst. 4 s. ř. s. Napadené rozhodnutí se taktéž vypořádalo s námitkami žalobkyně, byla v potřebné rovině přezkoumána také služební hodnocení. Žalobkyně měla prostor k prokázání splnění úkolů vyplývajících z předmětných tří záznamů o služebním hodnocení.

Zjištění z průběhu správního řízení

6. Ze správních spisů soud zjistil, že dne 25.1.2016 byl dán řediteli Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze strany služebního funkcionáře npor. Ing. R. R. podnět k zahájení kázeňského řízení s žalobkyní pro porušení služební kázně podle § 46 odst. 1 služebního zákona, a to podle závěru služebního hodnocení ze dne 25.1.2016. Z obsahu podnětu dále vyplývá, že bylo zjištěno zneužívání přidělené e-mailové domény CS žalobkyní k soukromým účelům během služby v období září – prosinec 2015 s tím, že dne 15.4.2015 byl žalobkyni odebrán přístup na internet z důvodu využívání pro soukromé účely. Přílohou uvedeného podnětu bylo mj. služební hodnocení ze dne 25.1.2016, provedené npor. Ing. R. R., v rámci kterého byla žalobkyně hodnocena tak, že její odborné znalosti jsou na velmi dobré úrovni, není však schopna samostatně vyřešit a dokončit zadané úkoly. U žalobkyně dochází k opakovanému neplnění termínů zadaných úkolů, na což byla v průběhu let 2014 - 2016 opakovaně upozorněna; byl jí s účinností od 1.2.2015 odebrán osobní příplatek. V rámci prováděné kontroly plnění úkolu bylo zjištěno ve věci daňové kontroly PharmDr. R. B., DIČ : CZ... ze dne 21.3.2014, že tato nebyla ze strany žalobkyně dokončena, přičemž byla opakovaně vyzývána k předložení písemných dílčích úkonů, ze kterých by byl zřejmý stav prováděné daňové kontroly. V závěru služebního hodnocení byla žalobkyně hodnocena tak, že dosahuje neuspokojivých výsledků. Předmětné služební hodnocení převzala žalobkyně dne 25.1.2016. Dne 15.2.2016 bylo ze strany Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj zahájeno řízení ve věci podezření ze spáchání kázeňského přestupku ve smyslu ust. § 50 odst. 1 služebního zákona. Po zahájení řízení byl správní spis doplněn o služební hodnocení žalobkyně ze dne 15.4.2015, ze kterého vyplývá, že žalobkyně byla hodnocena tak, že její odborné znalosti jsou na velmi dobré úrovni, není však schopna samostatně vyřešit a dokončit zadané úkoly. U žalobkyně dochází k opakovanému neplnění termínů zadaných úkolů, na což byla v průběhu let 2014 - 2015 opakovaně upozorněna, byl jí s účinností od 1.2.2015 odebrán osobní příplatek. Žalobkyni bylo vytýkáno nedokončení daňové kontroly PharmDr. R. B., DIČ : CZ... ze dne 21.3.2014, dále nedokončení a předání místního šetření – věc I.K., DIČ CZ... a nedokončení prošetření podnětu M. Z. ze dne 16.5.2014. V závěru služebního hodnocení byla žalobkyně hodnocena tak, že dosahuje neuspokojivých výsledků. Proti tomuto služebnímu hodnocení podala žalobkyně námitky, které byly příslušným služebním funkcionářem zamítnuty a závěry služebního hodnocení byly potvrzeny.

7. Rozhodnutím ředitele Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 10.3.2016 č.j. 10476-13/2016-570000-5 (vydaného bez předchozího ústního jednání) byla žalobkyně uznána vinnou z kázeňského přestupku dle ust. § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť jak vyplývá ze závěrů služebních hodnocení ze dne 15.4.2015 a 25.1.2016, dosahovala žalobkyně při hodnocení výkonu služby a kvality plnění služebních povinností opakovaně neuspokojivých výsledků. Za to jí byl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 písm. d), § 186 odst. 7 zákona o služebním poměru, uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti. Z odůvodnění rozhodnutí lze zjistit, že správní orgán prvního stupně vycházel mj. ze služebních hodnocení žalobkyně ze dne 15.4.2015 a 25.1.2016, přičemž však prvně uvedeným služebním hodnocením žalobkyně se správní orgán až na konstatování, že závěr tohoto hodnocení taktéž konstatuje neuspokojivé výsledky, nijak blíže nezabýval. Ve vztahu ke služebnímu hodnocení ze dne 25.1.2016 správní orgán pouze stručně vymezil jeho obsah a závěr. Ačkoli ve výroku rozhodnutí správní orgán uznal vinnou žalobkyni z kázeňského přestupku spočívajícího v opakovaně dosahovaných neuspokojivých výsledcích dle závěru služebních hodnocení, z odůvodnění lze vyčíst, že žalobkyni je vytýkáno také zneužívání informačního systému celní správy k mimopracovním aktivitám. K uloženému kázeňskému trestu správní orgán pouze odkázal na znění ust. § 186 odst. 7 zákona o služebním poměru.

8. Proti prvostupňovému rozhodnutí si podala žalobkyně odvolání, v rámci kterého se podrobně vyjádřila k jednotlivým podkladům, ze kterých měl správní orgán při svém rozhodování vycházet, zejména pak k předmětným služebním hodnocením a dále navrhla nařízení ústního jednání k projednání věci.

9. Dne 14.7.2016 proběhlo k projednání odvolání žalobkyně ústní jednání před senátem poradní komise generálního ředitele žalovaného. U tohoto jednání byl přítomen také nadřízený služební funkcionář žalobkyně, npor. Ing. R. R. Z protokolu o ústním jednání soud zjistil, že ze strany správního orgánu bylo odmítnuto převzetí důkazních prostředků, které by souvisely se služebním hodnocením, které bylo „pravomocně ukončeno“; správní orgán tak neprovedl důkazy k návrhům žalobkyně, neboť se dle správního orgánu jednalo o „důkazní prostředky, které se vztahují k jinému řízení“. Oproti tomu však byla v rámci ústního jednání předložena žalobkyni tabulka vytíženosti jednotlivých pracovníků oddělení, na kterém žalobkyně pracovala; lze tak mít za to, že tato listina byla provedena správním orgánem k důkazu. Z protokolu o ústním jednání také vyplývá, že ačkoli byl přítomen nadřízený služební funkcionář žalobkyně, který dal podnět k zahájení řízení o kázeňském přestupku, tento nebyl k věci nijak vyslechnut, pouze se ve věci stručně vyjádřil.

10. Následně generální ředitel žalované (dále také jen „odvolací správní orgán“) vydal napadené rozhodnutí, v němž se, vědom si stěžejního významu služebního hodnocení pro vydání navazujícího kázeňského rozhodnutí, zabýval podložeností hodnotících úvah hodnotitele, přičemž dospěl k závěru, že služební hodnocení ze dne 25.1.2016 je odůvodněné, náležitě podložené a objektivní; žalobkyně opakovaně neplnila úkoly jí uložené ve třech služebních záznamech ze září a listopadu roku 2015, kdy ji nadřízený nařídil podat písemné zprávy o provedených úkonech. Tento postup byl vzhledem k zjevné nečinnosti žalobkyně na místě. Služební hodnocení má odvolací správní orgán za důvodné a podložené ve svých konstatováních ohledně laxního přístupu žalobkyně k dokončení tam specifikované daňové kontroly; z předmětného služebného hodnocení a jeho podkladů jednoznačně vyplývá, že výkon služby žalobkyně je neuspokojivý. Ve vztahu ke služebnímu hodnocení ze dne 15.4.2015 odvolací správní orgán pouze stručně konstatoval „relevantnost a podloženost úvah hodnotitele“. Odvolací správní orgán se v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval poměrně podrobně také zneužíváním informačního systému celní správy žalobkyní, s tím, že ačkoli skutek týkající se zneužívání informačního systému nebyl zahrnut do výroku prvostupňového rozhodnutí, nemá odvolací správní orgán pochyb, že k tomuto skutku rovněž došlo. K námitce žalobkyně stran neobjektivnosti a účelovosti podkladových služebních záznamů považoval odvolací správní orgán za nedůvodné, přičemž konstatoval, že žalobkyně ničím nedoložila, že skutečnosti popsané v záznamech jsou nepravdivé.

11. Odvolací správní orgán sice uznal námitku žalobkyně, že kázeňské řízení předcházející vydání prvostupňového rozhodnutí nebylo vedeno ústně, nicméně tímto postupem nedošlo k porušení procesních práv způsobem vedoucím k vydání nezákonného rozhodnutí, když před vydáním rozhodnutí bylo řízení vedeno v úzké součinnosti s žalobkyní, bylo jí dvakrát umožněno nahlédnutí do spisu, žalobkyně měla o obsahu vedeného řízení povědomí a měla možnost se vyjádřit. Pochybení prvostupňového orgánu bylo napraveno v odvolacím řízení, kdy byla žalobkyně přizvána k ústnímu jednání. Odvolací správní orgán neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že nebyla v řízení vyslechnuta osoba, která dala k zahájení kázeňského řízení podnět, neboť dle odvolacího správního orgánu ustanovení § 186 odst. 2 zákona o služebním poměru míří na případy projednávání návrhových přestupků. V otázce uloženého kázeňského trestu poukázal odvolací správní orgán na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 35/2014-25 ze dne 10.2.2016 s tím, že v případě, že je ukládán kázeňský trest za doložené opakované dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení, služební funkcionář se již nezabývá kritérii pro určení druhu kázeňského trestu stanovenými v ust. § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru.

Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; ve věci rozhodl soud bez jednání v souladu s ust. § 51 s. ř. s., neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas.

13. Skutková podstata kázeňského přestupku, která byla žalobkyni kladena za vinu, byla v době rozhodování správních orgánů obsažena v ust. § 50 odst. 1 zákona o služebním poměru, dle kterého kázeňským přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje služební povinnost, ale nejde o trestný čin nebo o jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu. Za takové jednání se považuje i dosahování neuspokojivých výsledků ve výkonu služby uvedené v závěru služebního hodnocení. Vymezená skutková podstata úzce souvisí s povinnostmi stanovenými příslušníku ve smyslu ust. § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru - příslušník je povinen dodržovat služební kázeň, která spočívá dle § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů.

14. K posouzení plnění povinností příslušníka, potažmo služební kázně, zejména k posouzení odbornosti, kvality plnění služebních povinností a úrovně teoretických znalostí příslušníka včetně jejich aplikace při výkonu služby, slouží služební hodnocení, které zpracovává ve smyslu ust. § 203 odst. 2 zákona o služebním poměru vedoucí či jím pověřený příslušník. Je potřeba uvést, že ačkoli je pro případ nesouhlasu hodnoceného s obsahem hodnocení stanoven ust. § 203 odst. 3 zákona o služebním poměru formalizovaný postup, spočívající v možnosti uplatnit proti hodnocení k vedoucímu hodnotitele námitky, nevztahují se na služební hodnocení ve smyslu ust. § 171 písm. b) zákona o služebním poměru ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru. Služební hodnocení, stejně jako případné rozhodnutí o námitkách proti němu, tak nejsou svou povahou úkonem, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva či povinnosti hodnoceného; nejedná se tedy o rozhodnutí, která by ve svém výsledku byla přezkoumatelná ve správním soudnictví dle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., nýbrž pouze o služební úkony příslušných služebních funkcionářů. Z uvedeného také vyplývá závěr, že hodnocenému před vydáním služebního hodnocení nesvědčí práva účastníka řízení ve smyslu ust. § 174 odst. 1 zákona o služebním poměru.

15. Je-li však zahájeno řízení ve věci služebního poměru příslušníka, nad to řízení o kázeňském přestupku, přičemž služební hodnocení je (zcela zásadním) podkladem pro rozhodnutí ve věci, svědčí příslušníku zmiňovaná procesní práva, zejména právo navrhovat důkazy, vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění; znamená to tedy, že příslušník má zásadně právo vyjádřit se k obsahu služebnímu hodnocení a také ke způsobu, jakým příslušný služební funkcionář dospěl k jeho závěrům a v neposlední řadě má právo v rámci předmětného řízení navrhovat doplnění služebního hodnocení.

16. Touto optikou neobstojí postup žalovaného, jestliže k vyjádřením a návrhům žalobkyně stran služebních hodnocení nepřihlížel, neboť se dle jeho názoru jednalo o „důkazní prostředky, které se vztahují k jinému řízení“; žádné řízení o služebních hodnoceních vedeno nebylo a býti vedeno ani nemohlo (o služebním hodnocení tedy nebylo „pravomocně rozhodnuto“). Oproti tomu však odvolací správní orgán provedl důkaz k vině žalobkyně (tabulka vytíženosti pracovníků jednotlivých oddělení). Odvolací správní orgán tedy na jedné straně nezákonně nepřipustil důkazy k obraně žalobkyně coby obviněné z kázeňského přestupku, na straně druhé provedl důkaz pouze svědčící o její vině. Je tedy zcela důvodná námitka žalobkyně, že správní orgán nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, jak mu ukládá zejména ust. § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru. Bylo namístě, aby správní orgány zvážily hodnotu žalobkyní navržených důkazních prostředků, tyto posléze případně provedly a ve svých rozhodnutích dostatečně odůvodnily svůj postup. Nesprávný postup žalovaného, který upřel žalobkyni možnost řádně uplatnit její práva, vede nutně k závěru o podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (zde především ust. § 174 odst. 1 zákona o služebním poměru), přičemž v důsledku tohoto postupu došlo žalovaným k porušení ustanovení § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru.

17. Nad to, k řádnému zjištění skutkového stavu v řízení o kázeňském přestupku předepisuje zákon o služebním poměru v ust. § 186 odst. 1 ústní formu řízení; tato, jak vyplývá ze spisového materiálu, nebyla v řízení před správním orgánem prvního stupně dodržena. Byť lze obecně připustit, že tato vada může být napravena správním orgánem v odvolacím řízení, pak pouze za předpokladu, že budou odvolacím správním orgánem dodržena beze zbytku ustanovení o řízení, zejména práva účastníků řízení, což se v daném případě, jak uvedeno výše, nestalo. Nutno také připomenout, že ve smyslu ust. § 186 odst. 2 všta druhá zákona o služebním poměru, ve znění v době napadeného rozhodnutí, měly příslušné správní orgány povinnost vyslechnout osobu, která dala k zahájení řízení podnět (srov. znění citovaného ustanovení „Služební funkcionář musí vyslechnout také osobu, která podala podnět k zahájení řízení.“), tedy v daném případě npor. Ing. R., k čemuž však nedošlo. Nelze souhlasit s žalovaným, že citované ustanovení míří pouze na řízení o tzv. návrhových přestupcích; takový závěr nelze z daného ustanovení v žádném případě učinit. Žalobkyni tak byla upřena v důsledku absence výslechu možnost klást této osobě otázky. Lze tedy uzavřít, že jsou důvodné žalobní námitky žalobkyně stran absence ústního jednání a výslechu osoby, která dala podnět k zahájení kázeňského řízení. Také tento nesprávný postup žalovaného vede k závěru o podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (zejm. ustanovení § 174 odst. 1, § 186 odst. 1 zákona o služebním poměru), které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

18. Oproti tomu není důvodná námitka žalobkyně týkající se uloženého kázeňského trestu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10.2.2016, č.j. 5 As 35/2014-25, publ. ve Sb. NSS pod č. 3384/2016, uzavřel, že dojde-li služební funkcionář k závěru, že jsou naplněny podmínky stanovené v § 186 odst. 7 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, pro uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti za

kázeňský přestupek nebo jednání, které má znaky přestupku, a to i z hlediska závažnosti takového protiprávního jednání příslušníka, a tento svůj závěr v rozhodnutí v dané kázeňské věci řádně zdůvodní, nezabývá se již kritérii pro určení druhu kázeňského trestu obecně stanovenými v § 186 odst. 5 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Závěr a náklady řízení 19. Krajský soud uzavírá, že s ohledem na zjištěné vady řízení došlo k naplnění podmínek pro zrušení napadeného rozhodnutí dle ust. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.; soud tedy rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém bude vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří:

a) zaplacený soudní poplatek

3 000 Kč b) náklady právního zastoupení advokátem

α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby:
§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) 1) příprava a převzetí věci
§ 12 odst. 4

2) sepis žaloby
vyhl. č. 177/1996 Sb. 6 200 Kč β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených § 13 odst. 3 pod písm. α)
vyhl. č. 177/1996 Sb. 600 Kč

Celkem včetně DPH 21% (vyjma soudního poplatku)
11 228 Kč Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 9. ledna 2018

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru