Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 90/2015 - 43Rozsudek KSOS ze dne 28.01.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 Afs 53/2016

přidejte vlastní popisek

22A 90/2015 – 43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela

Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem,

advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti

žalovanému Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě-

Přívoze, nám. Sv. Čecha 8, ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal soudní ochrany ve věci nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že mu žalovaný nepřipsal na osobní daňový účet úrok z neoprávněného jednání správce daně dle ust. § 254 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění (dále jen daňový řád) z titulu neoprávněně vymožených dodatečných platebních příkazů vydaných Celním úřadem Frýdek-Místek. Žalobce se proto domáhal, aby soud rozhodl tak, že uloží žalovanému, aby vydal do 30 dnů od právní moci rozsudku rozhodnutí o připsání na osobní daňový účet žalobce úrok z neoprávněného jednání správce daně dle ust. § 254 daňového řádu z titulu neoprávněně vymožených dodatečných platebních příkazů vydaných Celním úřadem Frýdek-Místek pod jeho č.j. 10132/2012-046100-024, č.j. 10920/2012-046100-024 a č.j. 10133/2012-046100-024 odpisem z osobního účtu žalobce do 30.7.2015 a o tomto vyrozuměl žalobce jako dotčeného plátce daně.

V podané žalobě žalobce upřesnil, že v petitu označené dodatečné platební příkazy žalovaného byly vydány dne 31.12.2012 a splatnost vyměřených částek nastala dne 15.1.2013. Následně byly dodatečně vyměřené částky odepsány žalovaným z osobního daňového účtu žalobce, aniž by jím byl žalobce vyrozuměn. Poté Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27.11.2014 č.j. 22Af 8/2013-24 rozhodnutí Celního úřadu Ostrava o odvolání žalobce proti shora označeným dodatečným platebním výměrům zrušil. Dne 11.3.2015 vyzval žalobce žalovaného, aby se vyjádřil, jakým způsobem se vypořádal s označeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě a jak naložil s peněžními prostředky strženými z osobního daňového účtu žalobce a dále žalobce požadoval sankční úrok dle ust. § 254 daňového řádu z neoprávněného jednání správce daně současně s připsáním neoprávněně vymožené jistiny.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že úrok z neoprávněného jednání správce daně podle ust. § 254 odst. 1, 2, 3 daňového řádu nelze předepsat, jelikož nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a to, že nedošlo ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo nesprávného postupu správce daně. Dále žalovaný uvedl, že žalobce dne 27.2.2015 požádal o potvrzení o stavu osobního daňového účtu, který mu byl vystaven dne 11.3.2015 a vůči tomuto potvrzení neuplatnil námitku ve smyslu ust. § 159 daňového řádu. Žalovaný je proto toho názoru, že nedoplatky vykázané v potvrzení korespondují s představou žalobce o výši jeho současné daňové povinnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajskému soudu je z úřední činnosti známo (soudní spis sp. zn. 22Af 8/2013), že žalobci byla dodatečně vyměřena spotřební daň z lihu podle pomůcek za zdaňovací období měsíců srpen, září a červen 2011, a to rozhodnutími žalovaného ze dne 9.8.2012 č.j. 10132/2012-046100-024, ze dne 27.8.2012 č.j. 10920/2012-046100-024 a ze dne 9.8.2012 č.j. 10133/2012-046100-024. Rozhodnutí žalovaného byla potvrzena v odvolacím řízení rozhodnutím Celního ředitelství Ostrava ze dne 31.12.2012 č.j. 4824-2/2012-140100-21, č.j. 53/13-2/2012-140100-21 a č.j. 4709-2/2012-140100-21. Označená rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2014 č.j. 22Af 8/2013-31, který nabyl právní moci dne 9.12.2014. Současně byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Krajský soud se v nyní posuzované věci zabýval především charakterem žaloby z hlediska její přípustnosti. Podle bohaté a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) se ochrany proti nečinnosti ve správním soudnictví nelze dovolávat proti jakékoli absenci činnosti správního orgánu. Tento žalobní typ nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze proto s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení; tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem (srov. rozsudek NSS ze dne 26.6.2007 sp. zn. 4 Ans 10/2006 nebo rozsudek NSS ze dne 31.3.2009 sp. zn. 8 Ans 1/2008). Žalobou na ochranu proti nečinnosti se proto nelze domáhat toho, aby byl žalovaný povinen vydat rozhodnutí o úroku z neoprávněného jednání správce daně jednak z toho důvodu, že podání žalobce bylo pouhým podnětem (nebylo tedy zahájeno žádné řízení o vrácení úroku z neoprávněného jednání správce daně) a také z toho důvodu, že v případě úroku podle ust. § 254 daňového řádu lze vydat pouze „pozitivní“ rozhodnutí o přiznání úroku. K uvedenému lze zmínit také rozsudek NSS ze dne 30.9.2004 sp. zn. 7 Afs 33/2003, který dospěl k závěru, že: „V řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí o určitém obsahu, tj. určit, jak konkrétně má být správní orgán činný. Formální náležitosti již vydaných rozhodnutí soud v tomto řízení rovněž neposuzuje.“ Na základě uvedeného tedy není možné zavázat žalovaného k povinnosti vydat rozhodnutí o úroku z neoprávněného jednání správce daně vyvolaného změnou rozhodnutí provedenou odvolacím orgánem.

Na základě shora uvedené argumentace a v souladu s obsahem petitu žaloby soud proto vyhodnotil žalobu jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě podle ust. § 84 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 85 a násl. s.ř.s. Počátek běhu dvouměsíční prekluzivní lhůty dle ust. § 84 odst. 1 s.ř.s. odvíjí soud od vyrozumění Generálního ředitelství cel ze dne 20.7.2015, že podnět žalobce k opatření na odstranění nečinnosti je bezdůvodný. Jelikož žaloba byla podána dne 10.9.2015, stalo se tak v zákonné lhůtě.

Podle ust. § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

Zásah žalovaného, proti němuž se žalobce domáhá soudní ochrany, spočívá dle žalobního tvrzení v tom, že žalovaný nerozhodl o nároku žalobce na úrok z neoprávněného jednání správce daně dle ust. § 254 daňového řádu.

Podle ust. § 254 odst. 1 daňového řádu dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.

Citované zákonné ustanovení stanoví jako výchozí zákonnou podmínku pro vznik nároku daňového subjektu na úrok z neoprávněného jednání správce daně zrušení, změnu nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodů nezákonnosti nebo z důvodů nesprávného úředního postupu správce daně. Dle žalobního tvrzení spatřuje žalobce naplnění této zákonné podmínky ve zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne 31.12.2012 č.j. 31.12.2012 č.j. 4824-2/2012-140100-21, č.j. 53/13-2/2012-140100-21 a č.j. 4709-2/2012-140100-21 rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2014 č.j. 22Af 8/2013-31. Krajský soud má shodně s žalovaným za to, že tento názor žalobce je nesprávný. Citované ust. § 254 odst. 1 daňového řádu totiž zcela výslovně uvádí, že pro vznik nároku na úrok musí dojít ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně. Rozhodnutím o stanovení daně je však rozhodnutí správce daně I. stupně, kterým je určena výše daně. Druhostupňové rozhodnutí je pouze rozhodnutím o opravném prostředku, které nelze považovat za rozhodnutí o stanovení daně ve smyslu ust. § 254 odst. 1 daňového řádu.

V posuzované věci krajský soud rozsudkem ze dne 27.11.2014 č.j. 22Af 8/2013-31 zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu (rozhodnutí Celního ředitelství Ostrava ze dne ze dne 31.12.2012 č.j. 31.12.2012 č.j. 4824-2/2012-140100-21, č.j. 53/13-2/2012-140100-21 a č.j. 4709-2/2012-140100-21), avšak nezrušil rozhodnutí o stanovení daně, tj. rozhodnutí prvostupňového správce daně, které nadále zůstalo v platnosti, toliko dočasně pozbylo právní moci. Zároveň soud zrušujícím rozsudkem zavázal žalovaného, aby ve věci znovu rozhodl. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 254 odst. 1 daňového řádu v posuzované věci nenastaly, když žalobci nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu ust. § 254 odst. 1 daňového řádu vůbec nevznikl.

Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud v souladu s ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl, když ji neshledal důvodnou. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu soudního spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 28. ledna 2016

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru