Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 89/2014 - 24Rozsudek KSOS ze dne 11.05.2017

Prejudikatura

9 As 101/2015 - 53


přidejte vlastní popisek

22 A 89/2014 – 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce Obce Stonavy, se sídlem Stonava 730, zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 4, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. 827/580/14, 36933/ENV ze dne 6. 6. 2014, ve věci udělení souhlasu k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 7. 8. 2014 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 827/580/14, 36933/ENV ze dne 6. 6. 2014, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán I. st.“) č. j. MSK 32207/2014 ze dne 7. 3. 2014, jímž byl dle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdp“) udělen souhlas k provozování zařízení ke sběru a výkupu odpadů (a jejich skladování); zařízením je „Manipulační plocha pro skladování pneumatik Stonava, PATREM PIPE TECHNOLOGIES s. r. o.“, nacházející se na území žalobce.

Žalobce namítl, že správní orgán I. st. povolil v souladu se žádostí žadatele PATREM PIPE TECHNOLOGIES s. r. o. provoz zařízení pouze na pozemku parc. č. 3755/8 v k. ú. Stonava. Nicméně fakticky je zařízení provozováno i na okolních pozemcích. Dále namítl, že správní orgány nedostatečně vyhodnotily dopad zařízení na životní prostředí a zdraví lidí; správní orgány zamítly návrh žalobce na vypracování rozptylové a pachové studie a závěr o tom, že ke zvýšené prašnosti a zápachu nedochází a nebude docházet, byl opřen pouze o protokoly z místních šetření, které k těmto skutečnostem neobsahují relevantní zjištění. Přitom jen cirkulace vozidel přivážejících a odvážejících odpad představuje zátěž pro životní prostředí (prašnost, hluk, zápach z pryže). Závěr o souladu provozu zařízení s limity prašnosti a zápachu nemá oporu v provedeném dokazování. Závěrem pak žalobce namítal, že záměr měl být posouzen z hlediska zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Žalobce nesouhlasí se závěry podkladových rozhodnutí a s argumentací žalovaného, že provoz zařízení nevyžaduje žádnou novou stavbu či významnou úpravu zpevněných ploch. Záměry, které vyžadují posouzení vlivu na životní prostředí (EIA), jsou nejen stavby, ale i činnosti a technologie uvedené v příloze č. I. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZEIA“); pro provedení EIA není podmínkou zhotovení nové stavby. Žalobce poukázal i na směrnici 2011/92/EU, podle níž jsou posuzována všechna zařízení na zpracování odpadu. Proto má žalobce zato, že prostory sloužící jako sklad pneumatik mají být předmětem posouzení dle bodu 10.1. Soulad záměru s územním plánem pak na věc nemá vliv.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 9. 2014 navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedl, že námitku prostorového vymezení zařízení vypořádal v napadeném rozhodnutí (str. 4-5); zdůraznil, že zařízení, o němž bylo rozhodováno, slouží jen ke skladování, přičemž zpracování odpadu se realizuje v jiném zařízení žadatele (a to v Třanovicích). Při ohledání místa v rámci řízení byly pneumatiky uskladněny pouze na pozemku parc. č. 3755/8 v k. ú. Stonava. K námitce týkající se prašnosti a zápachu odkázal žalovaný na str. 4-6 prvostupňového rozhodnutí a zdůraznil, že orgán I. st. vycházel ze závazného pokynu v předchozím zrušovacím rozhodnutí žalovaného a v případě žalobou napadeného rozhodnutí žalobce žádnou námitku k tomuto aspektu provozu zařízení nevznesl. Pokud se týče námitek provozu nákladních vozidel, pak s ohledem na povolené kapacity, mohou denní obsluhu zajistit pouhé 4 nákladní automobily; nadto zařízení je situováno mimo obytnou zónu obce Stonava. Orgán I. st. posoudil zařízení z hlediska ochrany ovzduší a z hlediska ochrany zdraví si vyžádal vyjádření krajské hygienické stanice. K námitce absence posouzení vlivů záměru na životní prostředí žalovaný uvedl, že správní orgány vycházely ze stanovisek orgánů povolaných k provádění EIA; navíc žalobce ve správním řízení provedení EIA nepožadoval. Žalovaný posoudil správnost prvostupňového rozhodnutí v rozsahu odvolacích námitek.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu soud zjistil, že správní řízení bylo zahájeno dne 7. 6. 2013 podáním žádosti k provozování zařízení na 7 pozemcích v k. ú. Stonava. Správní orgán I. st. rozhodnutím č. j. MSK 83874/2014 ze dne 24. 7. 2013 souhlasil s provozováním zařízení. Žalovaný k odvolání žalobce toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil orgánu I. st., který doplnil dokazování (zejména o místní šetření dne 30. 1. 2014) a zohledniv zúžení žádosti pouze na pozemek parc. č. 3755/8 rozhodnutím č. j. MSK 32207/2014 ze dne 7. 3. 2014 udělil souhlas k provozování zařízení. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím.

Soud považuje za nezbytné zdůraznit, že žalobce byl účastníkem správního řízení na základě § 14 odst. 7 ZOdp, který za účastníka povolává obec, na jejímž území má být zařízení provozováno.

Podle § 65 odst. 2 s. ř. s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

Žalobce tak není účastníkem, o jehož hmotných právech by bylo ve správním řízení rozhodováno, ale zájemníkem se žalobní legitimací dle § 65 odst. 2 s. ř. s. Přípustnost hmotněprávní argumentace žalobce je tak v řízení před soudem omezena jen na otázky, jež žalobce vnesl do řízení před správním orgánem, učiniv je tak předmětem svého procesního práva na řádné vypořádání námitek a odvolacích důvodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 101/2015-53 ze dne 2. června 2016 a tam v odst. 24 citovanou prejudikaturu).

K námitce provozování skládky i na jiných pozemcích, než na povoleném pozemku parc. č. 3755/8, soud konstatuje, že je plně v dispozici žadatele, na které pozemky svou žádost omezí. Pakliže by provozoval povolené zařízení na jiných pozemcích, bylo by možno tuto skutečnost řešit v deliktním řízení, nikoli však v řízení povolovacím, které je předmětem žaloby, o níž je před soudem vedeno řízení.

K námitce neprokázání dodržení limitů prašnosti a pachu soud poukazuje na to, že tato námitka, včetně vypořádání toho, proč správní orgán nepřistoupil k vypracování studie, byla obsáhle vypořádána v prvostupňovém rozhodnutí na str. 4-6. Proti tomuto vypořádání žalobce nevznesl žádné odvolací námitky. Problematika vlivu dopravy na prašnost, hluk a zápach nebyla ve správním řízení žalobcem vznesena vůbec, proto se jí soud ze shora uvedených důvodů ohledně žalobní potence žalobce jakožto zájemníka (jakož i s ohledem na koncentrační zásadu správního řízení) nezabýval.

Pokud se týče námitky týkající se nutnosti zpracování EIA, pak soud poznamenává, že správní orgán I. st. hodnotil záměr z hlediska možného naplnění několika bodů, obsažených v příloze k ZEIA. Absence výstavby vylučuje použití bodu 10.6. Tvrdí-li žalobce, že mělo být postupováno dle bodu 10.1, je polemika s úvahami ohledně bodu 10.6 bezpředmětná. Dle bodu 10.1 podléhají EIA zařízení k odstraňování nebo využívání nebezpečných odpadů spalováním, fyzikálně-chemickou úpravou nebo skládkováním. Předmět skladování v zařízení však nebezpečným odpadem není. Odvolává-li se žalobce na znění směrnice č. 2011/92/EU, necituje ustanovení přílohy II bodu 11 písm. b) korektně, neboť toto nehovoří o zpracování odpadu, ale jeho zneškodňování. Předmětem povolovaného zařízení však zneškodňování odpadu není; nadto záměry uvedené v příloze II nepodléhají obligatornímu EIA (čl. 4 odst. 2 směrnice), takže přímý účinek směrnice ve vztahu k celé příloze II nelze vůbec dovodit.

Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Krajský soud v Ostravě

dne 11. května 2017

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru