Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 86/2017 - 18Rozsudek KSOS ze dne 21.09.2017


přidejte vlastní popisek

22 A 86/2017 - 18

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela

Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. K., proti žalovanému Statutárnímu

městu Ostrava, Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem

v Ostravě – Moravské Ostravě, nám. Dr. E. Beneše 555/6, ve věci žaloby proti

nezákonnému zásahu správního orgánu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá soudní ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného jako správního orgánu, kdy zásah měl spočívat v tom, že žalovaným byly sděleny informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen informační zákon), když předmětem informace bylo sdělení o dnech, ve kterých žalobce čerpal dovolenou. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž se určuje, že jednání žalovaného spočívající v poskytnutí informace o dnech, ve kterých žalobce čerpal dovolenou, která byla poskytnuta žalovaným na základě žádosti o informace, bylo nezákonným zásahem do práv žalobce.

V odůvodnění žaloby žalobce upřesnil, že obsahem žádosti o informace byl dotaz na dny, ve kterých žalobce čerpal v roce 2016 dovolenou. Dle sdělení zaměstnavatele byla tato žádost opakovaně odmítnuta, nicméně rozhodnutím nadřízeného orgánu bylo opakovaně rozhodnuto o povinnosti zaměstnavatele žalobce tyto informace žadateli sdělit. Žalobce s poskytnutím informací nesouhlasil. Přesto byly žalovaným předmětné informace dne 28.3.2017 žadateli sděleny, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Žalobce považuje postup žalovaného za zásah do svého práva na soukromí, kdy má za to, že informace o čerpání dovolené jsou výlučnou součástí soukromoprávního vztahu, kterým je vztah pracovně-právní. Má za to, že zde nebyl dán veřejný zájem na poskytnutí takovýchto informací žadateli, a to vzhledem k té skutečnosti, že se požadovaná informace nikterak nevztahuje k působnosti žalovaného tak, jak je chápána informačním zákonem. Informace také nijak nevypovídají o žalobcově úřední činnosti či jeho pracovním zařazení. Čerpání dovolené je soukromou záležitostí zaměstnance, který tak realizuje své právo vyplývající z pracovně-právního vztahu, jakožto vztahu soukromoprávního. Podle žalobce žalovaný poskytnutím informací porušil čl. 7 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a jednal proti smyslu a účelu informačního zákona. Dále žalobce poukázal na § 2 informačního zákona, podle kterého mají povinné subjekty povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Působností žalovaného beze sporu není osoba žalobce a jeho soukromí. V případě čerpání dovolené se nejedná o relevantní informace sloužící potřebám veřejné kontroly činnosti orgánů, které spravují veřejné záležitosti, ale o informace týkající se soukromého života zaměstnanců a jejich soukromí. Žalobce má za to, že byl porušen také čl. 10 Listiny, když došlo k neoprávněnému zásahu do jeho soukromého života.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dne 21.12.2016 rozhodl o částečném odmítnutí žádosti o informace mj. v části požadovaných informací o dnech, ve kterých čerpali zaměstnanci žalovaného dovolenou. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo nadřízeným orgánem rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Současně nadřízený orgán vyslovil názor, že poskytnutím daných informací nemůže být nijak dotčeno soukromí zaměstnanců. Žalovaný žádost posoudil opětovně a opětovně ji také, pokud jde o informaci o dnech čerpání dovolené jeho zaměstnanců, odmítl. Žalovaný má za to, že se jedná o informace ryze soukromoprávního charakteru, které nevypovídají o jejich úřední činnosti či pracovním zařazení. Smyslem práva na informaci je veřejná kontrola výkonu veřejné správy, prevence zneužívání veřejné moci a veřejných prostředků a posílení legitimity veřejné moci. Žalovaný má za to, že informace o dnech, ve kterých dotčení zaměstnanci čerpali dovolenou, nevypovídají o jeho činnosti tak, jak stanoví informační zákon. Na základě opětovného odvolání žadatele o informace nadřízený orgán opětovně rozhodnutí žalovaného zrušil a nařídil požadované informace poskytnout s tím, že žalovaný je vázán jeho právním názorem. Žalovanému nezbylo, než požadované informace poskytnout, i přes nesouhlas dotčených zaměstnanců s jejich poskytnutím. Žalovaný se nadále neztotožňuje s rozhodnutím nadřízeného orgánu.

Podle ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

Podle ust. § 2 odst. 1 informačního zákona povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 14.7.2016 se na žalovaného obrátil žadatel o informace, který požadoval informace, jakým způsobem zaměstnanec žalovaného žádá o dovolenou, kdo ji schvaluje, kde a do jakého systému se požadavek na dovolenou zapisuje a dále o sdělení informací, ve kterých dnech roku 2016 čerpali dovolenou tři pracovníci žalovaného, z nichž jedním byl žalobce. Dále byla požadována informace, jaké kroky byly učiněny, aby označení pracovníci prokázali odbornou způsobilost. Sdělením žalovaného ze dne 29.7.2016 sp. zn. S-MOaP/47295/16/2 byly žalovaným poskytnuty žadateli informace ohledně postupu při žádosti o dovolenou a její schválení a dále částečně informace k prokázání odborné způsobilosti pracovníků žalovaného. Sdělením z téhož dne sp. zn. S-MOaP/47295/16/3 bylo žadateli sděleno, že informace ohledně konkrétních dnů roku 2016, kdy jmenovaní pracovníci čerpali dovolenou a částečně také o odborné způsobilosti pracovníků, budou odmítnuty. Dne 21.12.2016 pod sp. zn. S-MOaP/47295/16/6 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým částečně odmítl požadovanou informaci. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo rozhodnuto Magistrátem města Ostravy jako nadřízeným správním orgánem rozhodnutím ze dne 18.1.2017 sp. zn. S-SMO/004262/17/PaP/2 tak, že rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Nadřízený správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že sdělení termínu dovolené směřující do minulosti nepředstavuje důvod pro odmítnutí poskytnutí informace, neboť zde není riziko nepřípustného zásahu do soukromí, zvláště, když nebyla požadována informace o tom, kde zaměstnanec dovolenou trávil, s kým apod., ale pouze informace ohledně termínu, kdy byl zaměstnanec mimo úřad. Nadřízený správní orgán ve své argumentaci odkázal jednak na komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (FUREK Adam a Lukáš ROTHANZL, Zákon o svobodném přístupu k informacím: komentář, Praha: Linde, 210, str. 503) a dále na postup Nejvyššího soudu ČR, který byl v žádosti evidované pod sp. zn. Zin 104/2016 žádán o poskytnutí informace o tom, jak často chodili do práce členové senátu tohoto soudu v konkrétních měsících roku 2016. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13.2.2017 sp. zn. S-MOaP/47295/16/10 opětovně rozhodl o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace, a to ohledně dnů, v nichž čerpali jmenovaní pracovníci v roce 2016 dovolenou. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo rozhodnuto nadřízeným správním orgánem Magistrátem města Ostravy rozhodnutím ze dne 8.3.2017 sp. zn. S-SMO/071372/17/PaP/2 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Ve zrušujícím rozhodnutí bylo zdůrazněno, že důvodem, proč žadatel požadoval informaci, bylo prověření, zda se v určitém čase mohl jeden z dotčených zaměstnanců věnovat rozhodovací činnosti v rámci plnění svých pracovních povinností, což může mít vypovídací hodnotu o fungování povinného subjektu. Dále nadřízený správní orgán zdůraznil charakter závaznosti jím vysloveného právního názoru. Žalovaný sdělením ze dne 28.3.2017 sp. zn. S-MOaP/47295/16/21 žadateli požadované informace poskytl.

Krajský soud se primárně zabýval otázkou, kdo je v posuzované věci žalovaným subjektem. Žalobce označil jako žalovaného Statutární město Ostrava, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz. V textu žaloby však specifikuje žalovaného konkrétními správními rozhodnutími a postupem v řízení o žádosti o poskytnutí informace tak, že je nepochybné, že žalovaným je míněn Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Je třeba zdůraznit, že městský obvod a úřad městského obvodu jsou dva zcela rozdílné subjekty, což vyplývá mj. z ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění. Jelikož soud při posouzení návrhu vychází vždy z jeho faktického obsahu a nikoliv z formálního označení, má krajský soud za to, že žalovaným ve věci je Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.

Úřad městského obvodu jakožto orgán územního samosprávného celku, jímž je příslušný městský obvod, má ve smyslu ust. § 2 odst. 1 informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.

Krajský soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žadatel žádal o poskytnutí informace, ve kterých dnech konkrétní tři pracovníci žalovaného čerpali dovolenou v roce 2016. Krajský soud nesdílí názor žalobce, že poskytnutím dané informace došlo ke kolizi práva na informace a práva na ochranu soukromí žalobce. Žadatel totiž nepožadoval ohledně dovolené čerpané žalobcem žádné jiné informace, než uvedení konkrétních dnů čerpání dovolené, tj. nepožadoval sdělení, kde, případně s kým žalobce dovolenou trávil ani jiné podrobnosti o jeho dovolené. Takový požadavek by byl zcela jistě v kolizi s právem na ochranu soukromí. Požadavek žadatele tak, jak byl formulován, je však velmi obecný a jako takový jej lze vztáhnout k výkonu působnosti žalovaného jako povinného subjektu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 informačního zákona. Smyslem působnosti žalovaného je nepochybně řádné fungování státní správy. Informace o tom, kdy který pracovník žalovaného čerpal dovolenou v konkrétním časovém období, má podle názoru soudu charakter přípustné veřejné kontroly fungování státní správy, neboť prostřednictvím takové informace je směřováno ke kontrole způsobu fungování veřejné správy a nikoliv k zásahu do soukromého života pracovníků žalovaného. Žadatel o informace také v obou odvoláních proti rozhodnutím žalovaného (odvolání ze dne 22.12.2016 a odvolání ze dne 14.12.2017) zcela konkrétně uvedl důvody, pro které se domáhá poskytnutí uvedených informací, přičemž tyto důvody spatřuje ve způsobu, jakým byla vyřizována jeho věc (řízení o odstranění stavby) pracovníky žalovaného na příslušném úseku výkonu státní správy. Snahou žadatele bylo ověřit si za použití požadovaných informací, zda v jeho konkrétním případě probíhal výkon státní správy způsobem prezentovaným pracovníky žalovaného. Poskytnuté informace podle názoru soudu nepředstavují porušení čl. 7 ani čl. 10 Listiny, neboť poskytnutím informací nebyla osoba žalobce nijak dotčena, stejně jako nebylo dotčeno jeho soukromí. Naopak žalovaným bylo podle názoru soudu postupováno v souladu s čl. 17 odst. 5 Listiny, podle kterého „státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti“. Poskytnutá informace byla přiměřeným sdělením respektujícím požadavek transparence veřejné správy. Poskytnutí informace, ve kterých dnech žalobce čerpal v roce 2016 dovolenou, proto nepředstavuje neoprávněný zásah do jeho soukromého a rodinného života, neboť informace se soukromého a rodinného života žalobce nijak nedotýkala, když prioritou žadatele bylo prověření řádného výkonu státní správy při vyřizování jeho konkrétního případu, čemuž také požadavek na informaci odpovídal.

Proto v posuzované věci nemohlo dojít ani ke kolizi mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí.

Krajský soud posuzoval danou věc také se zřetelem na nález Ústavního soudu ze dne 16.6.2005 sp. zn. I ÚS 353/04, podle kterého: „při střetu dvou základních práv tak, jako je tomu v daném případě, musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip“, nicméně v posuzované věci střet označených základních práv neshledal. Proto soud neshledal ani důvody k tomu, aby přistoupil k použití tzv. testu proporcionality tj. posuzování dotčených základních práv z hlediska kritéria vhodnosti, potřebnosti a závažnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 4/94).

Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v posuzované věci informace o tom, ve kterých dnech čerpali pracovníci správního orgánu dovolenou, je relevantní informací ve vztahu k právu veřejné kontroly fungování státní správy a jako taková mohla být žadateli o informace poskytnuta.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji v souladu s ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému, jemuž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu správního spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 21. září 2017

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru