Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 69/2010 - 28Usnesení KSOS ze dne 20.01.2011

Prejudikatura

2 Afs 98/2004


přidejte vlastní popisek

22 A 69/2010 – 28

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce D.H., zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2010, č.j. MSK 48649/2010, ve věci schválení technické způsobilosti vozidla,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, který mu bude proplacen z účtu Krajského soudu v Ostravě po právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2010, č.j. MSK 48649/2010, kterým bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Krnov ze dne 26. 11. 2009, č.j. MuKrn/200953792/Do/EV/Mu, o schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného vozidla Citroën C4 Picasso, VIN: VF7UARHJH45291474. Současně napadené rozhodnutí obsahuje poučení o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho oznámení k Ministerstvu dopravy.

Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobce není aktivně legitimován k podání této žaloby, neboť nebyl účastníkem původního správního řízení o registraci vozidla před Městským úřadem Krnov, jehož se napadené rozhodnutí týká. Pokud by však soud dospěl k závěru, že žalobce účastníkem tohoto původního řízení byl, namítl, že dosud nebyly vyčerpány řádné opravné prostředky proti napadenému rozhodnutí a žaloba je tedy nepřípustná.

Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.s.“), se sice ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí"), může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, ale ve smyslu § 68 písm. a) s.ř.s. je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného jako prvostupňového orgánu, neboť „...v případě § 97 odst. 3 (správního řádu – pozn. krajského soudu) jde o klasické rozhodnutí ve věci ve smyslu § 67 odst. 1 (správního řádu – pozn. krajského soudu), proti kterému jsou přípustné řádné opravné prostředky“ (Správní řád, Komentář, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., RNDR. Ivana Exnerová – BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 586). Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu [§ 5, § 68 písm. a) s. ř. s.] je přitom nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení (za něhož se žalobce dle obsahu žaloby považuje) musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže

rozsudek nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy (srov.Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65).

Z výše uvedeného plyne, že pokud se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného jako správního orgánu I. stupně ze dne 26. 4. 2010, aniž by před podáním žaloby vyčerpal ve správním řízení opravné prostředky (tj. odvolání ve smyslu § 81 odst. 1 správního řádu), což netvrdí v podané žalobě ani v jejím doplnění, je jeho žaloba ve smyslu § 68 písm. a) s.ř.s. nepřípustná. Proto ji soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítl. Krajský soud se přitom blíže nezabýval mezi účastníky spornou otázkou účastenství žalobce v předmětném původním správním řízení o registraci vozidla, protože zodpovězení této otázky nemohlo mít na rozhodnutí soudu v této věci vliv a nadto by tato problematika mohla být závazně posuzována teprve v rámci soudního přezkumu případného rozhodnutí Ministerstva dopravy o odvolání žalobce proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2010.

O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

O vrácení soudního poplatku zaplaceného žalobcem ve výši 2.000,-Kč soud rozhodl analogicky podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 20. 1. 2011

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru