Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 63/2010 - 35Rozsudek KSOS ze dne 13.01.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 57/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22A 63/2010 – 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobkyně L. B., zastoupené JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se

sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 46/14, proti žalovanému rektoru Ostravské

univerzity, se sídlem v Ostravě, Dvořákova 7, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 8.4.2010 č.j. 364/2010/90110, ve věci ukončení studia,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.4.2010, č.j. 364/2010/90110, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o přezkoumání rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty Ostravské univerzity o ukončení studia ze dne 29.1.2010, č.j. 45940/Bo/D03524/296 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobkyně v podané žalobě označila napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí, za nezákonné. Uvedla, že je v rozporu s článkem 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), a to, že meze základních lidských práv a svobod (v jejím případě právo na ukončení vzdělání) jsou upraveny pouze zákonem. V napadených rozhodnutích sice žalovaný odkazuje na ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění (dále jen ZVŠ), ale ve spojení s článkem 23 odst. 4 písm. j) Studijního a zkušebního řádu Ostravské univerzity (dále jen SZŘ OU), tedy vnitřního předpisu žalovaného. Žalobkyně je tak v pozici, kdy vůči ní nepůsobí zákon, ale vnitřní předpis žalovaného, což je podle jejího názoru v rozporu se zásadou, že práva a povinnosti mohou být ukládány pouze zákonem. Dále žalobkyně poukázala na zmatečnost, kdy zatímco ve SZŘ OU v článku 3 odst. 2 písm. b) se pro její studium (magisterský studijní program čtyřletý) stanovuje maximální doba studia 6 let, v článku 23 odst. 2 písm. j) téhož vnitřního předpisu se nic nehovoří o „uplynutí maximální doby studia uvedené v článku 3 odst. 2 písm. b)“, ale o jakémsi blíže neurčeném časovém limitu. Není přitom bezpochyby zřejmé, o jaký časový limit se vlastně jedná, když SZŘ OU tento termín blíže nespecifikuje.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně na Ostravské univerzitě v Ostravě (dále jen OU) studovala na základě ust. § 46 odst. 2 ZVŠ a článku 2 odst. 2 písm. baa) SZŘ OU magisterský studijní program nenavazující na bakalářský studijní program čtyřletý, kdy standardní doba studia je nejméně 4 a nejvýše 6 roků s tím, že podle článku 3 odst. 2 písm. b) SZŘ OU pro magisterský studijní program čtyřletý je na OU stanovena standardní doba studia čtyři roky, maximální doba studia šest let. Žalobkyně byla studentkou OU od akademického roku 2003/2004, přičemž do studia byla zapsána dne 9.9.2003, do 16.4.2010, kdy jí studium bylo ukončeno. V období od 2.7.2009 do 16.12.2009 bylo její studium v souladu s ust. § 54 ZVŠ a v souladu s článkem 22 SZŘ OU přerušeno. Opětovný zápis do studia byl proveden dne 17.12.2009. Dne 28.1.2010 se žalobkyně zúčastnila státní závěrečné zkoušky, které však nevyhověla. Dle článku 14 odst. 19 SZŘ OU lze státní závěrečnou zkoušku nebo některou její část v případě neúspěchu jednou opakovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně překročila maximální dobu studia, aniž mohla využít opakování státní závěrečné zkoušky, neboť nejbližší její termín byl pro pedagogickou fakultu OU stanoven až na květen 2010, bylo žalobkyni studium ukončeno rozhodnutím děkana fakulty ze dne 29.1.2010, č.j. 405940/Bo/D03524/296. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala žádost o jeho přezkoumání, která byla napadeným rozhodnutím žalovaného zamítnuta a rozhodnutí děkana bylo potvrzeno. Žalovaný dále poukázal na ust. § 6 odst. 1 písm. c) až e) ZVŠ, podle něhož do samosprávné působnosti OU jako veřejné vysoké školy náleží tvorba a uskutečňování studijních programů, organizace studia i rozhodování o právech a povinnostech studenta. Ust. § 17 odst. 1 písm. f) ZVŠ taxativně stanoví, že vnitřním předpisem veřejné vysoké školy je studijní a zkušební řád. Podle ust. § 36 odst. 1 ZVŠ vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. SZŘ OU ze dne 27.4.2009 byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy registrován dne 27.4.2009. Vzhledem k uvedenému má žalovaný zato, že rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a vnitřním předpisem, tedy v mezích zákona. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů v souladu k dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil z přehledu údajů o studentovi, že žalobkyně studovala magisterský studijní program v době od akademického roku 2003/2004 (datum zápisu dne 9.9.2003) do akademického roku 2009/2010 (datum ukončení studia dne 16.4.2010), přičemž její studium bylo přerušeno v době od 2.7.2009 do 17.12.2009. Standardní délka doby studia v letech činila 4 roky s maximálním počtem 6ti let, přičemž u žalobkyně byl zapsán počet 6ti let studia. Dle zápisu o státní závěrečné zkoušce ze dne 28.1.2010 žalobkyně v této neuspěla. Rozhodnutím děkana Pedagogické fakulty OU ze dne 29.1.2010 bylo žalobkyni ukončeno studium v magisterském kombinovaném studiu M7503 Učitelství pro základní školy, studijním oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy na Pedagogické fakultě OU z důvodů nesplnění požadavků vyplývajících ze SZŘ OU, a to s odůvodněním, že žalobkyně nevykonala státní závěrečnou zkoušku ani v opravném termínu nebo v časovém limitu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žádost o jeho přezkoumání, v níž uvedla, že z důvodu dlouhodobé nemoci, zvýšené péče o člena rodiny a psychických problémů vyčerpala časový limit studia a neměla tak možnost čerpání opravného termínu státní závěrečné zkoušky. Žalobkyně požádala o možnost vykonání státní závěrečné zkoušky v opravném termínu. O této žádosti bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného tak, že byla zamítnuta a rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty OU bylo potvrzeno s odůvodněním, že studium bylo žalobkyni ukončeno v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZVŠ a článku 23 odst. 4 písm. j) SZŘ OU, neboť nevykonala státní závěrečnou zkoušku ani v opravném termínu nebo časovém limitu. Vzhledem k tomu, že legislativa OU stanovuje maximální dobu studia u čtyřletého studijního programu na 6 let, je žádost žalobkyně o poskytnutí opravného termínu státní zkoušky irelevantní, neboť státní zkouška konaná po uplynutí maximální doby studia by byla neplatná a v rozporu s právními předpisy.

Podle článku 56 odst. 1 písm. b) ZVŠ se studium ukončuje nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. Podle článku 3 odst. 2 písm. b) SZŘ OU je magisterský studijní program čtyřletý – standardní doba studia 4 roky, maximální doba studia 6 let.

Podle článku 25 odst. 4 písm. j) SZŘ OU děkan rozhodne o ukončení studia pro neplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student nevykonal státní zkoušku ani v opravném termínu nebo v časovém limitu.

Podle článku 4 odst. 1 věty první SZŘ OU akademický rok na OU začíná 1.9. a končí 31.8. následujícího kalendářního roku.

Podle ust. § 46 odst. 2 ZVŠ magisterský studijní program navazuje na bakalářský studijní program; standardní doba tohoto studia je nejméně 1 a nejvýše 3 roky. V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu, může být udělena akreditace magisterskému studijnímu programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program; v tomto případě je standardní doba studia nejméně 4 a nejvýše 6 roků.

Žalobní námitku, že došlo k porušení článku 4 Listiny, když vůči žalobkyni nepůsobí zákon, ale vnitřní předpis žalovaného, neshledal krajský soud důvodnou. Podle článku 4 odst. 1 Listiny povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Podle článku 4 odst. 2 Listiny meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. V posuzované věci je délka magisterského studijního programu, který nenavazuje na bakalářský studijní program, upravena § 46 odst. 2 ZVŠ tak, že standardní doba studia je nejméně 4 a nejvýše 6 roků. Toto zákonné ustanovení bylo převzato také do vnitřního předpisu OU, tedy SZŘ OU, jehož článek 3 systematicky upravuje dobu studia a jeho etapy a v odstavci 2 písm. b) stanoví, že magisterský studijní program 4letý má standardní dobu studia 4 roky a maximální dobu studia 6 let. Úprava vnitřního předpisu žalovaného je tak zcela v souladu s citovanou zákonnou úpravou a povinnosti žalobkyně jsou identicky upraveny zákonem i příslušným vnitřním předpisem. V obecné rovině lze poznamenat, že práva a povinnosti stanovené vnitřním předpisem žalovaného nemohou být porušením čl. 4 Listiny, je-li vnitřní předpis vypracován na základě zákonného zmocnění (zde § 17 a § 36 odst. 1 ZVŠ).

Žalobní námitku, v níž žalobkyně namítla zmatečnost sousloví „časový limit“ rovněž neshledal krajský soud důvodnou. Jak již bylo shora citováno, článek 3 odst. 2 písm. b) SZŘ OU stanoví pro magisterský studijní program 4letý standardní dobu studia 4 roky a maximální dobu studia 6 let, což je v souladu s § 46 odst. 2 ZVŠ. Pokud pak v článku 23 odst. 2 písm. j) SZŘ OU je upraveno, že děkan rozhodne o ukončení studia pro neplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student nevykonal státní zkoušku ani v opravném termínu nebo časovém limitu, nezpůsobuje tato formulace podle názoru krajského soudu zmatečnost citovaného ustanovení, neboť SZŘ OU je třeba chápat jakožto vnitřní předpis komplexně, tj. vnímat jeho jednotlivá ustanovení v jejich vzájemné souvislosti a logickém sledu. Z citované úpravy jednoznačně vyplývá, že článek 3 SZŘ OU stanovuje pro jednotlivé typy studia doby jejich trvání. Stanovuje tedy časové limity, v nichž je nezbytné příslušný studijní program adekvátním způsobem ukončit. Z článku 3 odst. 1 SZŘ OU rovněž vyplývá, že dále vymezená doba studia je určena počtem akademických roků (nikoliv roků kalendářních). Vymezení akademického roku je pak obsaženo v článku 4 odst. 1 věty první SZŘ OU tak, že akademický rok začíná 1.9. a končí 31.8. následujícího kalendářního roku. Logickým úsudkem pak lze dojít k jedinému možnému závěru, že sousloví „časový limit“ obsažené v článku 23 odst. 4 písm. j) SZŘ OU vyjadřuje odkaz právě na limity doby studia upravené článkem 3 SZŘ OU. V posuzované věci z obsahu správního spisu, a to z přehledu údajů o studentovi, bylo prokázáno, že žalobkyně studovala magisterský studijní program od akademického roku 2003/2004, ve všech následujících letech, kdy 6. akademickým rokem byl akademický rok 2008/2009. V tomto akademickém roce žalobkyně studium přerušila, avšak až v závěru druhého semestru ode dne 2.7.2009. Původně bylo studium přerušeno do 14.2.2010, avšak žalobkyně nastoupila ke studiu zpět již dne 17.12.2009. Jelikož podle ust. článku 4 odst. 1 věty první SZŘ OU každý akademický rok končí dnem 31.8. navazujícího kalendářního roku, zbývaly žalobkyni do uplynutí 6tiletého časového limitu jejího studia daného jak zákonem (§ 46 odst. 2 ZVŠ), tak vnitřním předpisem OU (článek 3 odst. 2 písm. b) SZŘ OU) pouze necelé 2 měsíce. V tomto zbývajícím časovém úseku se žalobkyně zúčastnila státní závěrečné zkoušky, v níž však neuspěla. Jelikož nejbližší další termín státních závěrečných zkoušek byl dle tvrzení žalovaného, které žalobkyně nijak nerozporovala, stanoven až na měsíc květen 2010, žalobkyně již nemohla využít opakování těchto zkoušek, neboť 6tiletý časový limit, v němž měla povinnost studium ukončit, již předtím uplynul. Ust. článku 23 odst. 4 písm. j) SZŘ OU pak alternativně stanoví, že děkan rozhodne o ukončení studia pro neplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu, jestliže student buď nevykonal státní zkoušku ani v opravném termínu nebo ji nevykonal v časovém limitu. V posuzované věci přitom platí druhá z uvedených alternativ.

Z uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. 51 odst. 1 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 13. ledna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru