Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 58/2010 - 45Rozsudek KSOS ze dne 31.03.2011

Prejudikatura

19 Cad 88/2006 - 7


přidejte vlastní popisek

22A 58/2010 – 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobců a) Z. V. a b) V. V., oba zastoupeni JUDr. Josefem Sedláčkem,

advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému Krajskému

úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o

přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2.4.2010 č.j. KUOK/22559/2010, ve věci

nepovolení výjimky,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 2.4.2010 č.j.

KUOK/22559/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení

částku 10.784,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta se sídlem v Šumperku,

Starobranská 4.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2.4.2010 č.j. KUOK/22559/2010, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 18.11.2009 č.j. MUSP100817/2009, jímž nebyla povolena výjimka z ust. § 25 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění (dále jen vyhláška č. 501/2006 Sb.) pro umístění staveb zahradní přístřešek pro osobní automobil a zahradní přístřešek pro skladování dříví (dále jen stavby) na pozemku p. č. 551/2 v k.ú. Šumperk. Žalobci namítli, že se žalovaný nevypořádal s jejich námitkami zaměřenými na vady řízení před správním orgánem I. stupně, a to zejména neprovedení dokazování ke zjištění objektivního stavu věci. Skutkovou otázku, zda zamýšlenými stavbami dojde k nepřiměřenému zastínění sousedních pozemků, nelze řešit pouhou úvahou správního orgánu, ale na základě znaleckého posudku či odborného vyjádření. Obdobně lze jen tímto způsobem posoudit, zda navržené opatření proti sjíždění sněhu ze střechy přístřešku na sousední pozemek je dostačující či nikoliv. Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů není zřejmé, z jakých podkladů bylo zjištěno, že v přilehlém pozemku je uložen zatrubněný potok a zejména pak nebylo předmětem dokazování, v jaké hloubce a bočním odstupu od hranic pozemků je toto potrubí umístěno a zda jeho případná oprava může či nemůže ovlivnit navržené přístřešky. Žádným důkazem nebylo prokázáno, zda a v jakém rozsahu jsou dotčené pozemky využívány k zahrádkářských účelům a zda a do jaké míry může být toto využívání nepříznivě ovlivněno případným zastíněním vytvářeným zamýšlenými stavbami. Stejně tak nedošlo k odbornému posouzení, zda a do jaké míry může ovlivnit hlukovou a emisní situaci v daném prostoru běžné užívání přístřešku pro odstavování osobního motorového vozidla. Dokazování tedy nebylo vedeno v souladu s ust. § 51 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Odůvodnění napadeného rozhodnutí je v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť neobsahuje informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami žalobců obsaženými v jejich odvolání. Dále žalobci namítli nesprávnou aplikaci ust. § 169 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební zákon) a ust. § 25 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 105/2006 Sb. Žalobci se domnívají, že na povolení výjimky je právní nárok, pokud jsou splněna zákonná kritéria stanovená v citovaných ustanoveních pro povolení výjimky. Žalovaný nesprávně vytýká žalobci, že neprokázal opodstatnění výjimky, kterou v řízení požadoval. Žalobci vycházeli z předpokladů, že předmětné zahradní přístřešky nejsou v žádné kolizi se zákonnými požadavky, takže nepovolení výjimky by připadalo v úvahu pouze tehdy, pokud by bylo objektivním způsobem prokázáno, že zamýšlená stavba tyto zákonné požadavky nesplňuje.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že správní orgán I. stupně jako důvody nepovolení výjimky uvedl ohroženost sousedních pozemků p. č. 2169/2 a p. č. 547/14 v k.ú. Šumperk zastíněním pozemků, které jsou využívány k zahrádkářským účelům, ztížením oprav zatrubněného potoka a provozem vozidla, resp. hlukem a výfukovými plyny. Žalovaný posoudil celou záležitost podle ust. § 25 odst. 1 a 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., z nichž vyplývá, že vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, požární ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru pro technická či jiná vybavení a činnosti. Odstupová vzdálenost stavby má být od hranic minimálně 2 metry, ale v tomto případě je to dle zastavovací studie 18 a 30 cm. Tato vzdálenost může mít negativní vliv na sousední nemovitosti, a to hlavně ztížením oprav zatrubněného potoka, zastíněním sousedních pozemků. Odstup od sousední hranice je minimální, celková délka stavby činí 15,64 m, její výška je v hřebeni 3,5 m a vzhledem k jejímu situování k sousednímu pozemku z jihozápadní strany dojde k jeho zastínění. Stavba je k sousednímu pozemku otevřená, je z dřevěných sloupků bez opláštění. Žalobci v řízení žádným způsobem neprokázali opodstatnění výjimky. Z předložené dokumentace vyplývá, že stavbu je možné realizovat i při dodržení odstupové vzdálenosti, neboť to velikost a charakter pozemku umožňují. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobci podali u správního orgánu I. stupně dne 14.10.2009 žádost o povolení výjimky podle ust. § 169 stavebního zákona pro možnost výstavby zahradních přístřešků s odstupem od hranice pozemku menší než 2 metry s tím, že spád sněhu bude zajištěn osazením sněhových zábran ve dvou řadách s odvodem dešťových vod na pozemek žalobce. Stavební úřad vydal dne 30.10.2009 oznámení o zahájení řízení, kterým vyzval účastníky řízení ke sdělení námitek a dotčené orgány ke sdělení stanovisek. Městský úřad Šumperk jako vlastník sousedního pozemku p. č. 2169/2 přípisem ze dne 9.11.2009 vyjádřil nesouhlas s udělením výjimky a uvedl, že souhlasí pouze s dočasnou stavbou, kdy škody způsobené na přístřešku, pokud by došlo k poškození opravami, údržbou nebo jiným způsobem, nebude hradit město nebo za podmínky minimálního odstupu od hranice pozemku 1 m a také, že nedojde k žádnému zasahování do jeho pozemku a žadatel si stavbu zabezpečí tak, že nebude docházet ke stékání dešťových vod ani k sesuvu sněhu na tento pozemek. Námitku dále podal Mgr. J. S. jako spolunájemce sousedního pozemku p. č. 2169/2 a jako spoluvlastník pozemku p. č. 547/14. Svůj nesouhlas s udělením výjimky odůvodnil zvýšením zastínění jejich pozemku, kumulací odvodu dešťové vody a problémům se sněhem tím, že patky stavby a následný provoz mohou narušit stávající plot, dále že stavba výrazně omezuje jejich práva k údržbě pronajatého pozemku a že provoz automobilu na hranici pozemku je negativní ve všech směrech. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 8.11.2009 č.j. MUSP100817/2009 udělení výjimky nepovolil, což odůvodnil ohrožeností sousedních pozemků p. č. 2169/2 a 547/14 zastíněním, když tyto jsou využívány k zahrádkářským účelům, dále ztížením oprav zatrubněného potoka a provozem osobního vozidla, resp. hlukem a výfukovými plyny. Ve vztahu k námitce Městského úřadu Šumperk v odůvodnění uvedl, že námitka je podatelem neodůvodněna, stavební úřad však bere v potaz skutečnost, že v případě umístění stavby ve vzdálenosti 0,2 m od hranice pozemku může dojít ke ztížení oprav zatrubněného potoka a sesuvu sněhu na tento pozemek i přes osazení střech sněhovými zábranami ve dvou řadách, proto bylo této námitce vyhověno. Rovněž bylo vyhověno některým námitkám účastníka řízení Mgr. J. S., kdy stavební úřad vzal v potaz „pravděpodobné“ zastínění sousedních pozemků, problémy se spadem sněhu a omezování provozem automobilu při hranici pozemku. Námitkou narušení stávajícího plotu se stavební úřad nezabýval pro absenci podkladů. Námitku omezení práv k údržbě pronajatého pozemku p. č. 2169/2 vyhodnotil správní orgán I. stupně jako nedůvodnou vzhledem k tomu, že stavba přístřešků na tomto pozemku není navržena. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání a navrhli provedení důkazů, a to závazným posudkem Okresního hygienika v Šumperku ze dne 18.5.1995 sp. zn. 3212/222/95 a kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu Šumperk ze dne 27.12.1999 č.j. 1364/95-IngK, jimiž hodlali prokázat, že stávající stavba garáže je v převážné míře funkčně využívána k jiným účelům než k odstavování vozidla. O odvolání žalobců bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, v němž žalovaný obsáhle popsal průběh prvostupňového i odvolacího řízení se závěrem, že nezjistil žádné pochybení v rozhodnutí správního orgánu I. stupně a odvolání žalobců vyhodnotil jako nedůvodné, když neobsahuje žádné konkrétní důvody, které by prokazovaly nezákonnost rozhodnutí, jímž výjimka povolena nebyla.

Podle ust. § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

Podle ust. § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Podle ust. § 56 věty první správního řádu závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce.

Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Námitky žalobců, že žalovaný jakož i správní orgán I. stupně rozhodli na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, shledal krajský soud zcela důvodnými. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani z obsahu správních spisů není zřejmé, na základě jakých důkazů správní orgány hodnotily skutkový stav, z jakých podkladů učinily závěry o nadměrném zastínění sousedních pozemků nebo negativním vlivu na ztížení oprav zatrubněného potoka. V této souvislosti je nutno podotknout, že námitku oprav zatrubněného potoka žádný z účastníků v rámci řízení nenamítl, formuloval ji sám správní orgán I. stupně, aniž by k tomuto tvrzení existovaly ve správním spise jakékoliv podklady známé např. z úřední činnosti správního orgánu. Z obsahu správního spisu rovněž nelze vyčíst, na základě jakých důkazů dospěly správní orgány obou stupňů k závěru, že zde dojde k ohrožení hlukem a výfukovými zplodinami z odstaveného vozidla. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nepřípustně disponoval obsahem podaných námitek účastníků řízení, které si sám dle svého uvážení dotvořil, což je zcela v rozporu s obecnou zásadu materiální pravdy stanovenou ust. § 3 správního řádu, která nezbytně musí prostupovat celým správním řízením. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou rovněž v hrubém rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu, neboť z jejich odůvodnění nejsou seznatelné podklady pro jejich vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení důkazů a při výkladu právních předpisů. Pro žalovaného dále platí, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné také v tom směru, že se žádným způsobem nevypořádal s konkrétními odvolacími námitkami žalobců a v rozporu s obsahem jejich odvolání v odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdil, že proti prvostupňovému rozhodnutí nebyly vzneseny žádné konkrétní námitky, čímž porušil ust. § 89 odst. 2 správního řádu. Je v rozporu s citovaným ust. § 68 odst. 3 správního řádu, jestliže se odvolací orgán bez vyjádření vlastního stanoviska ztotožní s argumenty správního orgánu I. stupně obsaženými v jeho rozhodnutí, nepřihlédne k argumentaci účastníka a s jeho námitkami se nikterak nevypořádá. Jak již judikoval zdejší soud v rozsudku ze dne 25.1.2007 č.j. 19Cad 88/2006-7, rozhodnutí musí být jasné a přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i pro ostatní orgány a osoby, aniž by se k pochopení rozhodnutí musely seznamovat s obsahem správního spisu. Také odůvodnění rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení musí poskytovat skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného nelze omezit pouze na nedostatek označení podkladů rozhodnutí a jejich vyhodnocení, nutno podotknout, že v obsahu správního spisu se ani žádné podklady rozhodnutí nenacházejí.

Vzhledem ke shora uvedené právní argumentaci se krajský soud již nezabýval posouzením důvodnosti žalobní námitky, zda na povolení výjimky existuje právní nárok, neboť za stávající důkazní situace vyplývající z obsahu správních spisů je jakákoliv úvaha o odůvodněnosti požadované výjimky předčasná.

Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení, pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy a vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Krajský soud současně podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšným žalobcům vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením, a to za 2 úkony právní služby po 3.360,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 12 odst. 4 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Celkem tedy činí náhrada nákladů za právní zastoupení částku 7.320,- Kč, která byla podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. zvýšena o 20% daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobců, a to na částku 8.784,- Kč. Celkově tedy činí náhrada nákladů řízení částku 10.784,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. ust. § 54 odst. 4 s.ř.s., § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru