Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 53/2010 - 29Rozsudek KSOS ze dne 31.03.2011

Prejudikatura

2 As 25/2007 - 118

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 78/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

22A 53/2010 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem

se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, proti žalovanému Krajskému

úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, 28. října

117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.4.2010 č.j. MSK 68549/2010,

ve věci nepřípustného odvolání,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne

26.4.2010 č.j. MSK 68549/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc

se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 6.800,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Vladimíra Jirouska, advokáta se sídlem v Ostravě-

Moravské Ostravě, Preslova 9.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.4.2010 č.j. MSK 68549/2010, kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kravaře ze dne 9.7.2002 č.j. SSÚ 0107-2002/Mo, jímž bylo žadateli Ing. F. K. povoleno připojení nemovitostí parc. č. 3724/6 a parc. č. 3726/2 v k.ú. Kravaře k místní komunikaci na pozemku parc. č. 3723/2 v k.ú. Kravaře.

V podané žalobě žalobce uvedl, že Městský úřad v Kravařích vydal dne 9.7.2002 rozhodnutí č.j. SSÚ 0107-2002/Mo, kterým povolil žadateli Ing. F. K. připojení pozemků v jeho vlastnictví p. č. 3724/6 a 3726/2 v k.ú. Kravaře ve Slezsku k místní komunikaci na ulici S. nacházející se na pozemku p. č. 3723/2 (dnes 3727/4), která je ve vlastnictví města Kravaře. Žadatel povolení realizoval výstavbou dvou sjezdů z místní komunikace, které postavil také na pozemku žalobce p. č. 3727/5, když připojované pozemky žadatele a pozemek města Kravaře spolu v žádné části nesousedí a nachází se mezi nimi právě pozemek žalobce. Žalobce namítl, že ačkoliv se ho rozhodnutí Městského úřadu v Kravařích ze dne 9.7.2002 č.j. SSÚ 0107-/2002/Mo přímo dotýká, správní orgán s ním nejednal jako s účastníkem řízení a žalobce se o povolení stavby sjezdů dozvěděl až dne 5.2.2010, kdy toto rozhodnutí na městském úřadě převzal. Následně podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím odmítl jako nepřípustné, když dospěl k závěru, že řízení o připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci probíhá v režimu ust. § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen zákon o pozemních komunikacích), v němž je stanoven okruh účastníků řízení. Podle žalovaného může žalobce své námitky uplatnit v dalších fázích povolování stavby. Žalobce se s těmito závěry neztotožňuje, neboť gramatickým a logickým výkladem ust. § 10 zákona o pozemních komunikacích lze dospět k jednoznačnému závěru, že toto řízení může z povahy věci proběhnout pouze tam, kde spolu místní komunikace a nemovitost žadatele v místě plánovaného připojení sousedí. Zákonodárce nepředpokládá, že by předmětné připojení místní komunikace vedlo přes pozemky třetích osob a s jejich účastí tak logicky nepočítá. Správní orgán překročil své kompetence a umožnil svým rozhodnutím spojení nemovitostí a místní komunikace, které spolu v žádném místě nesousedí a vlastní realizace tohoto připojení pak musí nutně vést přes cizí pozemek, přičemž vzápětí znemožnil vlastníkovi dotčeného pozemku možnost domáhat se ochrany svých práv s poukazem na to, že není účastníkem řízení. Žalobce poukázal na čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zaručující ochranu vlastnického práva a uvedl, že tato musí být respektována i v právu veřejném. Odkázal také na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 A 89/98, podle kterého je povinností správního orgánu zajistit, aby jeho rozhodnutím nebyl nastolen stav legalizující zneužití vlastnického práva jedním vlastníkem na úkor jiného. Žalovaný absurdně odkázal žalobce na ochranu v rámci stavebního řízení, které však vůbec neproběhlo a stavební úřad zase odmítá poskytnout žalobci ochranu a nařídit odstranění sjezdů s odkazem na rozhodnutí správních orgánů na úseku dopravy, které podle nich stavbu sjezdů na pozemku žalobce legalizují.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobce, že řízení o připojení sousední nemovitosti k místní komunikaci může proběhnout pouze tam, kde spolu místní komunikace a nemovitost žadatele sousedí. V praxi často dochází k situaci, že jednotlivé „sousední“ nemovitosti jsou napojeny na účelovou komunikaci přes nemovitosti jiných vlastníků. O vlastním povolení realizace sjezdu nebo nájezdu ve správním řízení rozhoduje obecný stavební úřad. Podle žalovaného lze sjezdy z pozemních komunikací zařadit do kategorie drobných staveb. Podle ust. § 57 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 50/1976 Sb.), který byl účinný do 31.12.2006, byl stavebník drobných staveb povinen jejich provedení předem písemně ohlásit stavebnímu úřadu. Také podle současně platného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen stavební zákon), a to podle ust. § 139b odst. 8 písm. d) se za drobné stavby považují též „nástupní ostrůvky hromadné veřejné dopravy, přejezdy přes chodníky, propustky apod.“. Do této kategorie lze bezesporu zařadit i sjezdy z pozemních komunikací. Ust. § 104 odst. 2 písm. o) stavebního zákona sjezdy z pozemních komunikací na sousední nemovitosti již jmenovitě zařazuje mezi stavby, které vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Dále poukázal na ust. § 10 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se k ohlášení drobné stavby připojí doklad, jímž se prokazuje vlastnické právo nebo jiné právo k pozemku a jednoduchý situační náčrt podle katastrální mapy s vyznačením umístění stavby na pozemku, hranice se sousedními pozemky a polohy staveb na nich. Závěrem žalovaný uvedl, že povolením o napojení pozemků žadatele na místní komunikaci nemohl být žalobce nijak dotčen na svých právech nebo právem chráněných zájmech a nebyl proto účastníkem řízení. Skutečnost, že obecný stavební úřad nevydal souhlas s ohlášenou stavbou, je pro posouzení napadeného rozhodnutí Městského úřadu Kravaře irelevantní. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 9.7.2002 č.j. SSÚ 0107-2002/Mo na základě žádosti Ing. F. K. povolil připojení sousední nemovitosti – pozemků p. č. 3724/6 a 3726/2 k místní komunikaci pozemku p. č. 3723/2, vše v k.ú. Kravaře, a to po předchozím souhlasu Dopravního inspektorátu Okresního ředitelství policie ČR v Opavě. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15.2.0010 odvolání jakožto opomenutý účastník, které doplnil blíže neoznačeným grafickým plánkem, v němž je zakreslena poloha pozemku p. č. 3727/5 v jeho vlastnictví mezi pozemky žadatele p. č. 3724/6 a 3726/2 a místní komunikací p. č. 3727/4. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

Podle ust. § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací.

Podle ust. § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích příslušný silniční správní úřad si před vydáním povolení o připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá předchozí souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace.

Podle ust. 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) účastníky řízení jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

Podle ust. § 27 odst. 3 věty prvé správního řádu účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

Podle ust. § 28 odst. 1 věty prvé správního řádu za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak.

Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 71/1967 Sb.) účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak.

Ust. § 27 správního řádu rozlišuje v zásadě tři skupiny účastníků řízení, a to účastníky řízení ve věci, jinak též přímé či esenciální účastníky (§ 27 odst. 1), dále tzv. dotčené účastníky řízení, jinak též nepřímé účastníky (§ 27 odst. 2) a konečně účastníky řízení na základě zvláštních zákonů (§ 27 odst. 3), kteří mají podle okolností buď postavení účastníků přímých, nebo nepřímých. Jde tedy o prakticky stejné pojetí, ze kterého vycházelo ust. § 14 zákona č. 71/1967 Sb., který rozlišoval účastníky řízení, o jejichž právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, dále účastníky řízení, jejichž práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny, a konečně účastníky řízení, jimž takové postavení přiznává zvláštní právní předpis (JUDr. Josef Vedral, Ph.D.: Správní řád. Komentář, BOVA POLYGON, Praha 2006, str. 216). V posuzované věci má postavení účastníka ve smyslu ust. § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu žadatel o povolení. Ve smyslu ust. § 27 odst. 3 správního řádu je v návaznosti na ust. § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích účastníkem řízení město Kravaře. Žalobce se pak domáhá svého účastenství ve věci ve smyslu ust. § 27 odst. 2 správního řádu jakožto osoba, která může být rozhodnutím přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech. Žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil okruh účastníků pouze z hlediska zvláštních právních předpisů (ust. § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích), pominul však zcela obecnou právní úpravu vyplývající z ust. § 27 odst. 2 správního řádu, které předcházela právní úprava § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. v podstatě identické podoby, která byla platná v době vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně (tj. ke dni 9.7.2002). Ustálená judikatura správních soudů přitom v otázce okruhu účastníků řízení stanoví, že okruh účastníků řízení se sice v různých oblastech státní správy řídí předpisy, které představují ve vztahu k ustanovením správního řádu předpisy lex specialis, avšak je i v těchto specifických druzích správního řízení možno použít obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu v případě, že se účastenství domáhá osoba, která tvrdila, že její práva mohou být rozhodnutím přímo dotčena [srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 21.2.2007 č.j. 6 As 50/2005-143, který sice vychází z předchozí právní úpravy v oblasti vodního práva, stavebního zákona i správního řádu, tj. zákonů č. 139/1973 Sb., č. 130/1974 Sb., č. 50/1976 Sb. a zákona č. 71/1967 Sb., nicméně má v otázce okruhu účastníků řízení obecný dopad, takže krajský soud má za to, že uvedený judikát lze vztáhnout i na posuzovanou věc]. Jak již bylo shora nastíněno, v řízení přicházelo v úvahu posouzení účastenství žalobce podle ust. § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobce již v odvolání (když dříve s ním jako s účastníkem v řízení o povolení připojení pozemků k místní komunikaci vůbec nebylo jednáno) tvrdil, že byl dotčen na svých právech, a to právech vlastníka pozemku p. č. 3727/5. Z tohoto hlediska žalovaný účastenství žalobce vůbec neposuzoval. Zúžení okruhu účastníků pouze z hlediska § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích považuje krajský soud za zcela nepatřičné, neboť logickým úsudkem lze dovodit, že vlastnické právo žalobce k jeho pozemku může být povolením sjezdu na místní komunikaci dotčeno. Na základě uvedeného shledal krajský soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. V dalším řízení se proto bude žalovaný zabývat otázkou, zda se v případě žalobce jedná o opomenutého účastníka či nikoliv. Obsah správního spisu tak, jak byl krajskému soudu předložen, neobsahuje podklady, které by mohly dát na tuto otázku jednoznačnou odpověď. V dalším řízení bude nezbytné doplnit podklady prokazující vlastnické právo žalobce k pozemku p. č. 3727/5, okamžik vzniku jeho vlastnictví k tomuto pozemku a dále vzájemné situování dotčených nemovitostí detailním snímkem katastrální mapy.

Pokud bude v dalším řízení prokázáno, že žalobce má postavení účastníka, který byl ve správním řízení opomenut, bude se žalovaný zabývat další zásadní otázkou, a to, zda žalobce jako opomenutý účastník využil řádně a ve lhůtách počítaných od seznání obsahu rozhodnutí opravné prostředky, které zákon účastníkovi dává. V této souvislosti poukazuje krajský soud na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As 25/2007-118 (dostupný z http://www.nssoud.cz), kde se NSS podrobně vypořádal mj. s otázkou, zda vůbec (a popřípadě za jakých podmínek) může být rozhodnutí, které správní orgán i ostatní účastníci řízení považují za pravomocné, účinně napadeno ze strany tvrzeného opomenutého účastníka řízení opravným prostředkem. Uvedl, že „z práva nelze dovodit, že účinky rozhodnutí vydaného veřejnou mocí (a tedy vznik subjektivních práv a povinností) mohou jen pouhým během času nastat vůči tomu, kdo v rozporu se zákonem nemohl vykonávat práva účastníka v řízení, v němž takové rozhodnutí bylo vydáno, neznal obsah rozhodnutí, nemohl se procesu účastnit a nemohl se proti jeho vydání bránit prostředky, které mu procesní předpis umožňuje. Nelze dovodit ani to, že nesprávné vyznačení právní moci na rozhodnutí za situace, kdy některému účastníkovi rozhodnutí nebylo oznámeno, může mít pro takového účastníka fatální důsledky jen proto, že od nesprávného vyznačení právní moci uběhla dlouhá doba. A naopak: nelze na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc rozhodnutí jen proto, že některému (opomenutému) účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně oznámeno (např. pošta vydala zásilku s rozhodnutím nesprávně sousedovi, rozhodnutí nebylo doručeno do vlastních rukou), nebo proto, že si takovou vědomost zjednal z jiného zdroje (např. od jiného účastníka řízení, který mu předal kopii rozhodnutí, s rozhodnutím se seznámil v jiné věci, nahlížením do spisu v pozdější době atd.). V takovém případě nastává fikce oznámení, a od ní se odvíjí běh lhůt stejně tak, jako by došlo k oznámení řádnému. K tomu je však zapotřebí, aby toto faktické „oznámení“ mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné; je přirozeně zapotřebí – neboť tu chybí obvyklý průkaz doručení (doručenka) – ustavit okamžik faktického oznámení co nejspolehlivěji; v praxi pak zřejmě tak, že bude určen nejpozdější den, ve kterém opomenutý účastník nabyl potřebné vědomosti; pochybnost tu prospívá tomu, kdo byl opomenut.“ V posuzované věci se tedy bude správní orgán zabývat otázkou, kdy žalobce získal řádnou vědomost o existenci rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zda podané odvolání bylo učiněno s ohledem na tuto skutečnost v zákonné lhůtě.

Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.) dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán v soulad s ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku.

V souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit procesně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby a 2x režijní paušál (ust. § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Na nákladech řízení tedy žalobci náleží celkem 6.800,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 31.3.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně se nátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru