Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 34/2011 - 29Rozsudek KSOS ze dne 29.04.2011

Prejudikatura

19 Cad 88/2006 - 7


přidejte vlastní popisek

22A 34/2011 – 29

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem se

sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slezská 36, proti žalovanému rektoru Univerzity

Palackého v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Křížkovského 8, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2010 č.j. 2756/2010-R, ve věci ukončení studia,

takto:

I. Rozhodnutí rektora Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 6.12.2010

č.j. 2756/2010-R a rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity

Palackého v Olomouci ze dne 22.9.2010 č.j. Stu/Bře/2010 se pro vady

řízení zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 7.760,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku

k rukám JUDr. Tomáše Nahodila, advokáta se sídlem v Praze 2 –

Vinohradech, Slezská 36.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2010 č.j. 2756/2010-R, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o přezkoumání rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne 29.9.2010 č.j. Stu/Bře/2010, kterým bylo rozhodnuto o ukončení studia žalobce v magisterském studijním programu Právo a právní věda M6805, obor Právo, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalobce uvedl, že podal žádost o přezkoumání rozhodnutí děkanky Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen děkanka) proto, že jím byl zkrácen na svých právech v důsledku nepřezkoumatelnosti jejího rozhodnutí. Žalovaný pak žalobci neposkytl ochranu, protože rozhodnutí děkanky i přes zjevnou nepřezkoumatelnost potvrdil. K prvostupňovému rozhodnutí děkanky žalobce uvedl, že výrok rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní skutkové ani právní vylíčení důvodů, proč bylo žalobci vysokoškolské studium ukončeno. Namísto kvalifikovaného výroku obsahuje pouze odkaz na Studijní a zkušební řád Univerzity Palackého v Olomouci (dále jen SŘZ UP), nekonkretizuje studijní program, v němž bylo studium ukončeno a nekonkretizuje ani dva po sobě bezprostředně následující akademické roky, v jejichž průběhu žalobce nesložil státní zkoušku. Žalobce zdůraznil, že bylo a je jeho právem znát konkrétní skutkový děj, v němž je spatřováno naplnění podmínek pro ukončení jeho vysokoškolského studia. Dále žalobce namítl, že rozhodnutí děkanky bylo vydáno ještě před uplynutím sedmidenní lhůty, v níž se žalobce stále mohl kvalifikovaně vyjádřit k zahájení řízení vedeného děkankou. Běh uvedené sedmidenní lhůty určené samotnou právnickou fakultou započal dne 17.9.2010 a skončil dne 23.9.2010, tedy až den po vydání rozhodnutí děkanky. Tímto postupem byl žalobce krácen na svém právu na spravedlivý proces, neboť ve věci bylo rozhodnuto dříve, než mu uplynula lhůta určená k uplatnění všech jeho práv. Vytýkaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí děkanky nebyla žalovaným odstraněna, když výrok rozhodnutí děkanky byl fakticky dále nepřípustně doplňován a odůvodňován v odůvodnění napadeného rozhodnutí. S argumentací žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 4 rozhodnutí), z něhož plyne, že děkanka má za to, že studenti znají studijní a zkušební řád, takže odkaz na něj postačuje jako výrok rozhodnutí, žalobce nesouhlasí. V rámci přezkoumatelnosti každého rozhodnutí musí být výrok formulován a odůvodněn tak, jak žalobce uváděl již v řízení vedeném žalovaným, přičemž není rozhodné, komu je rozhodnutí adresováno. Odůvodnění žalovaného nemůže obstát ani s ohledem na ustálenou soudní judikaturu, zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) a Nejvyššího soudu. Dále žalobce namítl, že část odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný tvrdí, že žalobce nebyl žádným způsobem krácen na svých právech, když ke všem jeho vyjádřením bylo při rozhodování přihlédnuto, tato však neměla na rozhodnutí děkanky žádný vliv a ve stanovené sedmidenní lhůtě žalobce žádné nové vyjádření neučinil, se nezakládá na pravdě. Žalobce se dne 23.9.2010, což byl poslední den sedmidenní lhůty určené k podání vyjádření k rozhodnutí o zahájení řízení o ukončení studia, dostavil na děkanát právnické fakulty, kde jednak nahlédl do spisu a jednak do něj založil žádost o přerušení řízení z důvodů uvedených v této žádosti. Při této příležitosti zjistil, že rozhodnutí o ukončení studia již bylo vydáno. Z uvedeného vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí jednoznačně trpí vadou, a to, že se děkanka před vydáním rozhodnutí objektivně nemohla seznámit se všemi podklady, když ten poslední založil žalobce do spisu až poslední den sedmidenní lhůty.

Žalovaný ve vyjádření uvedl s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rozhodnutí děkanky je přezkoumatelné. Skutkovým tvrzením ve výroku rozhodnutí o ukončení studia je sdělení skutečnosti, že žalobce nesplnil požadavky vyplývající ze studijního programu, právním tvrzením je odkaz na čl. 15 odst. 3 a čl. 20 odst. 1 písm. c) SZŘ UP s odkazem na ust. § 63 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění (dále jen zákon o vysokých školách) má žalovaný za to, že výrok rozhodnutí o ukončení studia byl dostačující. Z uvedeného jsou zřejmé skutkové i právní důvody pro ukončení studia žalobce. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalobce, že v rozhodnutí o ukončení studia není konkretizován studijní program, v němž bylo žalobci studium ukončeno. Ve výroku rozhodnutí o ukončení studia je uvedeno, že se žalobci ukončuje studium oboru Právo na Právnické fakultě UP v Olomouci, přičemž tento obor je realizován pouze v magisterském studijním programu, tudíž je jednoznačně a nezaměnitelně určeno, v jakém studijním programu a oboru bylo žalobci studium na právnické fakultě ukončeno. Údajné žalobcem tvrzené nedostatky rozhodnutí o ukončení studia byly případně zhojeny v napadeném rozhodnutí žalovaného, které podrobněji vymezilo skutkový i právní stav, na základě něhož vydala děkanka rozhodnutí o ukončení studia. Žalovaný podrobněji specifikoval skutkový i právní stav, a to i přesto, že rozhodnutí o ukončení studia považoval za dostačující a jednoznačné. Žalobce má pravdu, že rozhodnutí o ukončení studia bylo vydáno jeden den před uplynutím lhůty pro vyjádření žalobce k oznámení o zahájení řízení o ukončení studia, avšak tímto postupem nebyl žalobce žádným způsobem zkrácen na svých právech, jelikož k vyjádření žalobce ze dne 23.9.2010 bylo přihlédnuto žalovaným při přezkumu rozhodnutí o ukončení studia.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán obsahem žaloby.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 16.9.2010 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o ukončení studia ze dne 2.9.2010 č.j. Stu/P03169/2010/Bře, jímž byl informován o zahájení tohoto řízení s ohledem na to, že podle čl. 15 odst. 3 SZŘ UP nevykonal státní zkoušku ve dvou bezprostředně po sobě následujících akademických rocích, což je důvodem k ukončení studia podle čl. 20 odst. 1 písm. c) SZŘ UP. Zároveň mu byla stanovena lhůta 7 dnů od doručení tohoto oznámení, v níž se mohl seznámit s podklady a mohl se k věci písemně vyjádřit. Dne 22.9.2010 pod č.j. Stu/Bře/2010 vydala děkanka rozhodnutí o ukončení studia, v němž uvedla, že z důvodů nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu mu podle čl. 15 odst. 3 a čl. 20 odst. 1 písm. c) SZŘ UP ukončuje studium v oboru Právo na Právnické fakultě UP v Olomouci. V odůvodnění je uvedeno, že vzhledem k tomu, že žalobce nesložil státní zkoušku ve dvou bezprostředně po sobě následujících akademických rocích, ukončuje mu studium. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno podle doručenky založené ve správním spise dne 7.10.2010. Součástí spisu je žádost o přerušení řízení o ukončení studia ze dne 23.9.2010, která je opatřena parafou a razítkem rovněž s datem 23.9.2010. Přílohou této žádosti je kopie žádosti o přezkoumání rozhodnutí ze dne 26.8.2010 (rozhodnutí žalovaného o žádosti žalobce o prodloužení lhůty určené ke složení státních závěrečných zkoušek a o stanovení nového termínu k odevzdání a obhajobě diplomové práce) a kopie lékařské zprávy ze dne 27.8.2010. Proti rozhodnutí o ukončení studia podal žalobce žádost o přezkoumání, o níž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, v němž žalovaný vyjádřil svůj názor, že rozhodnutí děkanky považuje za přezkoumatelné, nicméně pro úplnost doplnil v odůvodnění svého rozhodnutí údaje, jejichž absenci žalobce prvostupňovému rozhodnutí vytýkal. Současně uvedl, že vydání rozhodnutí o ukončení studia den před uplynutím sedmidenní lhůty k vyjádření žalobce není skutečností, která by zkrátila žalobce na jeho právech, jelikož ke všem jeho vyjádřením bylo při rozhodování přihlédnuto a ve stanovené sedmidenní lhůtě žalobce žádné nové vyjádření neučinil.

Podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách se studium ukončuje nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu.

Podle čl. 15 odst. 3 SZŘ UP student, který v akademickém roce splnil všechny podmínky pro vykonání státní zkoušky, musí státní zkoušku složit nejpozději ve dvou bezprostředně po sobě následujících akademických rocích při současném dodržení maximální doby studia stanovené podle čl. 7 odst. 8. Nesplnění této podmínky je důvodem k ukončení studia podle čl. 20 odst. 1 písm. c).

Podle čl. 20 odst. 1 písm. c) SZŘ UP děkan rozhodne o ukončení studia z důvodů nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách, jestliže student nesložil státní zkoušku ani ve druhém opravném termínu nebo v termínu uvedeném v čl. 15 odst. 3.

Krajský soud se nejprve zabýval žalobní námitkou napadající nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, tj. rozhodnutí děkanky o ukončení studia žalobce. Lze souhlasit s žalobcem, že toto mimořádně stručné rozhodnutí vyznívá velmi obecně a nekonkrétně a důvody rozhodnutí jsou seznatelné pouze za použití SZŘ UP jakožto vnitřního předpisu univerzity. Argumentace žalovaného, že děkanka předpokládala určitou znalostní úroveň žalobce, pokud jde o obsah zákona o vysokých školách a SZŘ UP, nemůže obstát, neboť jak již judikoval zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 25.1.2007 č.j. 19Cad 88/2006-7, rozhodnutí musí být jasné a přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i pro ostatní orgány a osoby, aniž by se k pochopení rozhodnutí musely seznamovat s obsahem správního spisu. V posuzované věci by se tedy jednalo mimo obsah správního spisu také o nutnost znalosti obsahu vnitřního předpisu univerzity a příslušného zvláštního zákona. Jakkoliv se toto rozhodnutí týká výhradně práv žalobce, musí mít svou vypovídací hodnotu i pro jiné subjekty, a to bez dalšího. Uvedené rozhodnutí tuto podmínku nesplňuje. Přesto krajský soud dospěl k závěru, že tato žalobní námitka není důvodná, a to proto, že žalovaný v napadeném rozhodnutí chybějící údaje, tj. označení dvou po sobě jdoucích akademických roků, v nichž žalobce nesložil státní závěrečnou zkoušku, jakož i přesnou specifikaci studijního oboru a splnění podmínky pro složení státní zkoušky přesně konkretizoval. Krajský soud přitom vychází ze všeobecně zakotvené zásady, že správní řízení tvoří jeden celek a nedostatky, jichž se dopustil správní orgán I. stupně (v posuzované věci děkanka), mohou být napraveny rozhodnutím odvolacího orgánu (v posuzované věci rozhodnutím žalovaného). V posuzované věci se tak stalo a nedostatky, které lze vytknout prvostupňovému rozhodnutí, byly rozhodnutím žalovaného odstraněny. Důvody ukončení studia, uplynutí lhůty pro složení státních zkoušek i upřesnění studijního programu jsou z rozhodnutí žalovaného jednoznačně seznatelné, nezaměnitelné a nezpochybnitelné.

Důvodnou však shledal krajský soud žalobní námitku směřující proti zkrácení žalobcových práv rozhodnutím děkanky, které bylo vydáno v průběhu lhůty, po kterou svědčilo žalobci právo vyjádřit se k probíhajícímu řízení o ukončení studia. Ačkoliv se ve smyslu ust. § 56 odst. 3 a § 50 odst. 4 zákona o vysokých školách na rozhodování v posuzované věci nevztahují obecné předpisy o správním řízení, je nezbytné, aby se základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) použily při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje (ust. § 177 odst. 1 správního řádu). V posuzované věci tedy, ačkoliv zvláštní zákon, jímž je zákon o vysokých školách, neobsahuje obdobou zákonnou úpravu, jsou přesto orgány rozhodující podle tohoto zákona povinny respektovat mj. ust. § 4 odst. 4 správního řádu, tj. mají povinnost umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. Právo žalobce bylo v posuzované věci skutečně postupem děkanky zkráceno, neboť rozhodnutí bylo vydáno ve lhůtě, kdy se ještě mohl vyjádřit k samotnému řízení o ukončení studia i k podkladům pro vydání rozhodnutí. Odůvodnění žalovaného, že tímto nedopatřením nebyl žalobce nijak zkrácen na svých právech, je zcela neakceptovatelné a nepodložené. Z obsahu správního spisu je navíc zřejmé, že žalobce se poslední den lhůty k vyjádření, tj. dne 23.9.2009 skutečně dostavil na příslušné oddělení právnické fakulty s úmyslem seznámit se se spisem a založil do něj žádost o přerušení studia spolu s přílohou – lékařskou zprávou. Tyto podklady žalobce nebyly v napadeném rozhodnutí nijak zohledněny. Z jeho odůvodnění není zřejmé, že by se žalovaný s těmito podklady rozhodnutí nějakým způsobem vypořádal, ačkoliv ve vyjádření k žalobě tvrdí opak. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný naopak výslovně uvedl, že ve stanovené sedmidenní lhůtě žalobce žádné nové vyjádření na právnickou fakultu nedoručil (str. 2 předposlední odstavec napadeného rozhodnutí).

S ohledem na shora uvedené právní závěry shledal krajský soud nadbytečným zabývat se návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě.

Krajský soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňové zrušil pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se správním spisem (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč a z nákladů spojených s právním zastoupením, a to za 2 úkony právní služby po 2.100,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (ust. § 6 odst. 1, § 7, 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Odměna právnímu zástupci byla podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést podle zvláštního právního předpisu, tj. na 5.760,- Kč. Celkově činí náhrada nákladů řízení částku 7.760,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. za použití ust. § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru