Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 27/2013 - 92Rozsudek KSOS ze dne 05.10.2016

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 282/2016

přidejte vlastní popisek

22 A 27/2013-92

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy

Honusové v právní věci žalobce B.Sc. P. H., v řízení zastoupeného JUDr. Milanem

Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 57, Brno, proti žalovanému Krajskému

úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem 28.října 117, Ostrava, o přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 11.2.2013 č.j. MSK 164967/2012, ve věci opožděného

odvolání,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 11.2.2013 č.j.

MSK 164967/2012 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34.485,65 Kč na náhradě

nákladů řízení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr.

Milana Zábrže, advokáta se sídlem v Brně, Veveří 57.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo jako opožděné zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 3.8.2012 č.j. SMO/248874/12/Správ./Lk ve věci umístění stavby „Protihlukové opatření, sil. I/58 Ostrava – Nová Bělá“.

Žalobce v žalobě uvedl, že je účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon) jakožto vlastník sousedního pozemku (p.č. X v k.ú. Nová Bělá). Správní orgán 1. stupně neidentifikoval žalobce ve smyslu § 18 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), nýbrž jen označením žalobcova pozemku. Rozhodnutí bylo doručováno vyhláškou, žalobce se k ní však nemohl při vyhledávání svého jména dostat, když jeho jméno tam nebylo uvedeno a byl označen jen jako vlastník parc. č. X. Žalobce se o existenci rozhodnutí dozvěděl až 20.11.2012 při jednání u správního orgánu, dne 3.12.2012 podal odvolání, takže podle žalobce byla odvolací lhůta zachována. Dále žalobce namítal věcně proti územnímu rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 17.3.2015 č.j. 22 A 27/2013-46, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 28.4.2016 č.j. 9 As 97/2015-27.

Krajský soud tedy znovu přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a opět dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že oznámení o zahájení řízení ze dne 11.4.2011 bylo vlastníkům sousedních nemovitostí doručováno vyhláškou, žalobce je v rozdělovníku označen jménem, příjmením a adresou. Řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 27.5.2011 z důvodu rozhodování v souvisejícím řízení o zrušení sjezdů na žalobcův pozemek, také v tomto usnesení byl žalobce označen jménem, příjmením a adresou. Povolení o zrušení sjezdů bylo vydáno 30.11.2011, z odůvodnění vyplývá, že žalobce byl v tomto řízení aktivní, podával vyjádření. Ve věci zrušení sjezdů rozhodlo ministerstvo dopravy k žalobcovu odvolání dne 18.5.2012 (rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobce). Ve věci územního řízení bylo pokračováno pozvánkou k ústnímu jednání 28.6.2012, tam poprvé nebyl žalobce označen jménem, příjmením a adresou, nýbrž označením dotčeného pozemku. Pozvánka byla doručována vyhláškou, žalobce se jednání nezúčastnil. Dnem 3.8.2012 bylo datováno územní rozhodnutí, a oznámení o možnosti jej převzít datované 7.8.2012 bylo vyvěšeno. Oznámení obsahuje mj. název a popis stavby a žalobce je v něm uveden označením dotčeného pozemku. Dne 5.12.2012 podal žalobce odvolání s tím, že se o rozhodnutí dozvěděl až 20.11.2012 při jednání u správního orgánu, nebyl schopen dohledat rozhodnutí pod svým jménem a

příjmením. Žalovaný odmítl napadeným rozhodnutím odvolání jako opožděné s odůvodněním, že správní orgán 1. stupně sice označil účastníky řízení podle § 85 odst. 2 stavebního zákona v rozporu s tehdy platnými předpisy, ale tato vada je formální, neboť žalobce měl možnost dohledat se podle označení pozemku, nešlo o opomenutého účastníka. Taková byla správní praxe u liniových staveb a tuto praxi

vtělil později zákonodárce do stavebního zákona s účinností od 1.1.2013. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce byl hlavním účastníkem ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu v souvisejícím řízení, kvůli němuž bylo územní řízení přerušeno, takže věděl, že ke zrušení sjezdů na jeho pozemek dochází v souvislosti s územním řízením o umístění protihlukové stěny, název stavby byl stejný v obou řízeních, žalobce mohl hledat i podle tohoto názvu.

Podle § 92 odst. 3 stavebního zákona ve znění do 31.12.2012, je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje se územní rozhodnutí účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 a dotčeným orgánům jednotlivě. Účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 se doručuje územní rozhodnutí veřejnou vyhláškou.

Ve věci není sporu o tom, že pro město Ostravu byl vydán územní plán a že žalobce byl v územním řízení účastníkem podle § 85 odst.2 stavebního zákona. Proto bylo přípustné, jak již uvedl i NSS ve zrušujícím rozsudku, doručovat žalobci územní rozhodnutí veřejnou vyhláškou.

Podle § 25 odst.1 správního řádu, osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.

Správní řád vymezuje ve výše citovaném ustanovení několik okruhů osob, jimž je možno doručovat veřejnou vyhláškou. Především jsou to osoby, které jsou správnímu orgánu známy (jménem, příjmením fyzické osoby, názvem právnické osoby), avšak je zde překážka bránící v obvyklém způsobu doručování. Dále jsou to osoby, které nejsou známy správnímu orgánu jménem či názvem, ale je dán jejich vztah k určitému správnímu řízení, typicky neznámí vlastníci věcí, nemovitostí, držitelé práv. A konečně jsou to osoby, o nichž to stanoví zákon, což je právě žalobcův případ, když podle § 85 odst.2 písm.b) stavebního zákona účastníky územního řízení dále jsou osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být

územním rozhodnutím přímo dotčeno. Účelem § 25 odst.1 srávního řádu je tedy jak doručování konkrétně vymezeným osobám, tak i blíže neurčeným osobám, jejichž okruh je dán určitými znaky, vztahem k předmětu správního řízení.

Podle § 25 odst.2 správního řádu, doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé.

Oznámení o možnosti převzít písemnost je ve výše citovaném ustanovení postaveno z hlediska doručování na roveň písemnosti samotné. Vyplývá to podle názoru soudu přímo z textu ustanovení (použití „popřípadě“, „nebo“, zároveň není zvlášť řešeno, kdy by se považovala písemnost za doručenou v případě vyvěšení oznámení). Oznámení o možnosti převzít písemnost bylo podle názoru soudu (když důvodová zpráva k novému správnímu řádu je v tomto ohledu kusá) začleněno do správního řádu s ohledem na hospodárnost řízení, např. u rozsáhlých písemností (pokud je součástí územního rozhodnutí grafická část apod.). Stejně jako písemnost, tak i oznámení musí však podle názoru soudu splňovat náležitosti týkající se vymezení předmětu řízení a účastníků tak, aby byli jednoznačně identifikovatelní. Soud proto nesouhlasí s názorem žalovaného, že zákonné podmínky pro označení účastníků se vztahují jen na písemnost samotnou. Správní orgán může volit z hlediska doručování mezi rovnocennými možnostmi, avšak při zachování stejných standardů.

V oznámení o možnosti převzít písemnost ze 7.8.2012 je řádně uveden název stavby a její popis, avšak žalobce je v rozporu s tehdy platnými předpisy označen identifikací dotčeného pozemku. Úkolem soudu je rozhodnout, do jaké míry mohla mít tato vada vliv na žalobcova práva, a to při přezkumu rozhodnutí žalovaného, jímž bylo žalobcovo odvolání zamítnuto pro opožděnost.

Je pravdou, že s účinností od 1.1.2013 byl změněn § 92 odst. 3 stavebního zákona tak, že v případě doručování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou se v něm účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona identifikují

označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru. Je pravdou, že žalobce byl hlavním účastníkem v úzce souvisejícím řízení (o zrušení sjezdů), byl tedy časově orientován, věděl o přerušení územního řízení a o důvodu tohoto přerušení. To však nemění nic na tom, že žalobce – pokud měl snahu dozvědět se o pokračování územního řízení – logicky a v souladu s tehdy platným předpisem očekával a mohl očekávat, že bude v písemnosti či v oznámení o možnosti převzít písemnost označen jménem a příjmením. Také skutečnost, že

v oznámení o zahájení územního řízení a v usnesení o přerušení byl žalobce označen řádně, v souladu s předpisy, nepochybně mohla vést žalobce k legitimnímu očekávání, že takto bude identifikován i nadále. Pokud tedy žalovaný zamítl žalobcovo odvolání jako opožděné s tím, že bagatelizoval vadu v označení žalobce, soud jeho závěry nesdílí a má za to, že žalobci nebylo řádně doručeno územní rozhodnutí vyvěšením oznámení a že žalovaný nemohl od tohoto doručování odvíjet lhůtu pro podání odvolání.

Soud proto napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost v souladu s § 78 odst. 1 s.ř.s. a v souladu s § 78 odst.4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem, vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst.5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšný žalobce vynaložil náklady na zaplacení soudního poplatku 3.000,- Kč, náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní služby po 3.100,- Kč a 6x režijní paušál po 300,- Kč (převzetí věci, sepis žaloby, účast u jednání 17.3.2015, vyjádření ke kasační stížnosti, vyjádření z 20.5.2016, účast u jednání 5.10.2016), cestovné právního zástupce k jednání soudu 17.3.2015 (Brno – Ostrava a zpět osobním automobilem, celkem 360 km, průměrná spotřeba nafty 4,9l/100 km, cena nafty podle vyhlášky 36,10 Kč/l) v částce 1969,20 Kč a náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin x 100,- Kč, cestovné právního zástupce k jednání soudu 5.10.2016 (Brno – Ostrava a zpět osobním automobilem, celkem 360 km, průměrná spotřeba benzínu 6,4 l/100 km, cena benzínu Natural 95 podle vyhlášky 29,70 Kč/l) v částce 2052,- Kč a náhrada za promeškaný čas 8 půlhodin x 100,- Kč, DPH 21%, celkem tedy 34.485,65 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 5. října 2016

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru