Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 201/2010 - 23Rozsudek KSOS ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

5 As 39/2010 - 76

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 93/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22A 201/2010 – 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce D. V., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 3.2.2010 č. j. KUOK 11820/2010, ve znění rozhodnutí ze dne

4.3.2010 č. j. KUOK 23091/2010, ve věci záznamu bodů v registru řidičů,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 3.2.2010 č. j. KUOK

11820/2010, ve znění rozhodnutí ze dne 4.3.2010 č. j. KUOK 23091/2010 se pro

vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.000,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3.2.2010 č. j. KUOK 11820/2010, ve znění rozhodnutí ze dne 4.3.2010 č. j. KUOK 23091/2010, jimž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 2.2.2009 č. j. SmOl/AŘMV/70/2233/2009/Cho,Ku, kterým byly zamítnuty jako neodůvodněné námitky žalobce proti oznámení správního orgánu o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení řidičů a provedený záznam 12-ti bodů ke dni 22.5.2009 byl potvrzen.

V podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím správních orgánu obou stupňů byl zkrácen na svých právech na základě nesprávného postupu, jehož výsledkem bylo neoprávněné odnětí práva. Žalobce uvedl, že se seznámil s podklady rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zjistil, že jsou zde založena oznámení různých policejních útvarů o uložení pokut v blokovém řízení, které však nikdy neviděl, a které byly odeslány, aniž by měl jakoukoliv možnost provedení záznamů v případě chyby rozporovat. Při jednání na registru řidičů mu bylo sděleno, že kopie originálů blokových pokut nikdo vyžadovat nebude, a proto se rozhodl si tyto listiny opatřit sám, aniž by v té době tušil, že podle ust. § 50 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Správní orgán si ulehčil práci, neboť celé břemeno dokazování přesunul na žalobce. Pokud by řízení vedl v souladu se zákonem, zjistil by, že blok na pokutu ze dne 13.3.2008 není opatřen žalobcovým podpisem, který je však nezbytnou náležitosti pokutového bloku. Žalobce pátral zcela samostatně v registru řidičů a dále pátral po totožnosti registrační značky vozidla, s nímž mělo dojít ke spáchání přestupku, až vozidlo pomocí svých kamarádů nalezl u bývalého zaměstnavatele společnosti Trimex. Vyjádření této společnosti se mu podařilo však získat až v době, kdy již bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce je přesvědčen, že s ohledem na potíže spojené s objasňováním okolnosti správnosti blokové pokuty ze dne 13.3.2008, kdy správní orgán byl v rozporu se zákonem nečinný, neopatřoval podklady rozhodnutí a neposkytl žalobci potřebnou součinnost, mu neschopnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nemůže být dávána k tíži. Po obdržení písemné zprávy společnosti Trimex žalobce kontaktoval Městskou policii Olomouc, kde mu bylo sděleno, že od spáchání přestupku uplynul rok a není možné jej jakkoliv změnit. Žalobce obratem doplnil odvolání proti rozhodnutí a předložil potřebné podklady, přičemž trval na odstranění záznamu, neboť jeho provedení bylo spojeno s vážnými pochybnostmi. Žalobce zdůraznil, že o spáchání přestupku nevěděl, záznam v registru řidičů byl učiněn bez jeho vědomí a žalobce vlastním úsilím zjišťoval okolnosti celého případu. Výrok napadeného rozhodnutí žalovaného považuje na nesprávný, jelikož se opírá o nesprávný postup v řízení a nerespektuje základní zásady správního řízení. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že jeho doplněním odvolání se správní orgán I. stupně neměl zabývat, neboť bylo opožděné. Doplnění odvolání bylo opožděno pouze o jeden den, neboť usnesení o stanovení lhůty žalobce obdržel dne 19.11.2009 a doplnění odvolání poslal poštou dne 27.11.2009. Zpoždění považuje žalobce za zcela zanedbatelné v porovnání s časem, který musel věnovat soukromému pátrání a zjišťování podkladů k blokové pokutě ze dne 13.3.2008, což měl učinit správní orgán. Dále žalobce namítl, že zásadu koncentrace řízení, na kterou žalovaný v této souvislosti apeluje, nelze v daném případě použít. Poukázal přitom na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.1.2009 č. j. 30Ca 174/2008-25, publikovaný pod č. 1950/2009 Sb. NSS, podle kterého pozbytí řidičského oprávnění ve smyslu ust. § 123c odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu) je sankcí za opakované spáchání přestupků sui generis za speciální recidivu. Na řízení o námitce proti záznamu 12-ti bodů je tedy nutno nahlížet jako na řízení trestní ve smyslu Evropské úmluvy o lidských právech a návrhy k doplnění dokazování je účastník řízení oprávněn podávat po celou dobu řízení, včetně řízení odvolacího. Žalovaný nereagoval na výhrady žalobce vůči možným rozporům v záznamech a odmítl se s konkrétními rozhodnutými in natura seznámit a přezkoumat oprávněnost záznamu porovnáním obsahu meritorního rozhodnutí s dopisem o jeho existenci. Žalovaný vycházel ze zprostředkovaných informací, o kterých žalobce jako účastník řízení vyjádřil pochybnost. Tuto pochybnost správní orgány obou stupňů nevyvrátily a spoléhaly výhradně na osobní aktivitu žalobce, ač měly v rámci sankčního řízení povinnost respektovat zásadu oficiality. Žalovaný pak vědom si důvodných pochybností o oprávněnosti záznamu přestupku ze dne 13.3.2008 a vědom si nemožnosti použití řádných i mimořádných opravných prostředků ve vztahu k tomuto přestupku i toho, že žalobce reálně nemohl vědět o spáchání přestupku jinou osobou a záznamu tohoto přestupku do své karty řidiče, přesto záznam potvrdil, ačkoli měl v řízení o námitce provést dokazování a ověřit žalobcem uváděné skutečnosti.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobce se domnívá, že správní orgán rozhodující o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je povinen přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí, na základě kterých dochází k záznamu bodů do registru řidičů, případně porovnávat oznámení policie učiněná podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu s originály bloků. Posuzovat pravomocná rozhodnutí a jejich náležitosti může správní orgán pouze v rámci mimořádných opravných prostředků. Správní orgán provádějící záznamy v registrů řidičů nemůže provádět porovnání oznámení o uložení pokuty za přestupek s originály bloků, neboť tyto bloky nejsou součásti oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Skutečnost, že žalobce nikdy neviděl oznámení policie obsažené ve spise, nemá vliv na zápis bodů do registru řidičů. Tato oznámení jsou určena a zasílána správnímu orgánu provádějícímu zápis do registru řidičů, nikoli přestupci. Tento postup je stanoven zákonem o silničním provozu. Dále žalovaný uvedl, že v případě odvolání proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta námitka řidiče s provedeným záznamem bodů v registru řidičů pro neodůvodněnost, odvolací správní orgán zkoumá pouze to, zda započítání bodů bylo provedeno v souladu s ust. § 132b zákona o silničním provozu a na základě podkladů uvedených v tomto ustanovení, nezkoumá však oprávněnost trestního obvinění. Bodové hodnocení nelze považovat za sankci, ač se tak řidiči může jevit. Co je sankcí v přestupkovém řízení, stanoví § 11 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. Žalovaný považuje za nedůvodnou také námitku, že mohl a měl provést dokazování a ověřit si skutečnosti uváděné žalobcem. Jelikož bylo zjištěno, že správní orgán provádějící záznam bodů do registrů řidičů postupoval v souladu se zákonem, bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán obsahem žaloby.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 23.6.2009 námitku proti zápisu bodů v bodovém hodnocení s tím, že si není vědom, že by takového počtu bodů mohl dosáhnout. Dne 25.6.2009 žalobce nahlédl do správního spisu, byl seznámen s podklady řízení a následně dne 29.6.2009 podal písemné vyjádření, v němž uvedl, že součástí spisu nejsou kopie pokutových bloků. Žalobce se domnívá, že došlo k rozporu mezi oznámením o uložení pokut a údaji uváděnými v pokutových blocích, a proto požádal příslušné orgány o zaslání pokutových bloků. V souvislosti s touto skutečností požádal o přerušení řízení, než mu budou tyto listiny zaslány. Žádosti žalobce bylo vyhověno usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 2.7.2009. Oznámením ze dne 18.9.2009 bylo žalobci sděleno, že v řízení se pokračuje. Toto oznámení bylo žalobci doručeno dne 5.10.2009. Dne 29.9.2009 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byly námitky žalobce zamítnuty a záznam 12-ti bodů ke dni 22.5.2009 potvrzen. V odůvodnění svého rozhodnutí v odst. 2 na str. 4 správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce ve lhůtě stanovené správním orgánem nedoplnil podklady před vydáním rozhodnutí. Dne 29.10.2009 podal žalobce odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, k jehož doplnění byl vyzván usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 4.11.2009, které mu bylo doručeno dne 19.11.2009. Tímto usnesením mu byla k doplnění odvolání stanovena lhůta 5-ti pracovních dnů. Doplnění odvolání bylo žalobcem doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 30.11.2009. Žalobce v něm uvedl, že zjistil, že přestupku ze dne 13.3.2008, o jehož spáchání měl od počátku pochybnost, se měl dopustit vozidlem bývalého zaměstnavatele Trimex Olomouc, kterého požádal o informace o provozu vozidla. Tato společnost mu oznámila, že podle knihy provozu předmětného vozidla je dne 13.3.2008 řídil pan P. Č., což doložila kopií příkazu k jízdě a kopií knihy provozu. P. Č., jehož žalobce navštívil, se s ním odmítl o věci bavit. Městská policie Olomouc mu sdělila, že od spáchání přestupku uplynul 1 rok a blokovou pokutu nelze po této době zkoumat mimo odvolací řízení. Žalobce proto žádal o zrušení napadeného rozhodnutí a vymazání bodového záznamu z jeho karty. Jako přílohu doplnění svého odvolání předložil kopii knihy provozu motorového vozidla, s nímž se měl přestupku dopustit a kopii příkazu k jízdě pro P. Č.. V dalším doplnění odvolání doručeném správnímu orgánu I. stupně dne 9.2.2010 žalobce navrhl provedení výslechu P. Č., jímž by mělo být potvrzeno, že žalobce předmětný přestupek nespáchal, což má vliv na stav jeho bodového hodnocení. O odvolání žalobce ve znění jeho doplnění bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, v němž žalovaný na str. 3 odůvodnění uvedl, že odvolání žalobce nebylo řádně doplněno v souladu s usnesením správního orgánu a ten se pak již dalším podáním žalobce neměl dále zabývat, neboť žalobce mohl učinit tato podání v průběhu řízení, což neudělal. Obecnou argumentaci žalobce, že si musí nutně opatřovat všechny originály podkladů o jednotlivých přestupcích, nelze akceptovat, podobně jako jeho uváděnou nevědomost o jeho účasti a podílu na těchto skutcích. Žalobce v průběhu řízení uvedl, že spatřuje rozpor mezi údaji v blocích a mezi jednotlivými oznámeními o přestupcích, který však blíže nespecifikoval, takže správní orgán není povinen se takovým neopodstatněným podáním řídit. Žalovaný rovněž uvedl, že v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení není účelné, aby správní orgán reagoval na takto neopodstatněné podání žalobce přerušením řízení na dobu 2,5 měsíce.

Podle ust. § 50 odst. 3 správního řádu správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Podle ust. § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Podle ust. § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto právě jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

Podle ust. § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Žalobní námitku, že nesprávným procesním postupem správních orgánů obou stupňů došlo ve zkrácení a porušení žalobcových práv, shledal krajský soud důvodnou. Postup správních orgánu obou stupňů je v posuzované věci v přímém rozporu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu, který upřesňuje obsah zásady materiální pravdy definované ust. § 3 správního řádu tak, že v případech, kdy je postupováno ve veřejném zájmu a zejména pak v případech řízení sankčních spočívá důkazní břemeno výhradně na správním orgánu. Ten je povinen zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti, které svědčí ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být uložena nějaká povinnost. Je zcela nepřijatelné akceptovat postup správních orgánů obou stupňů v posuzované věci, které nejenže zůstaly v naprosté nečinnosti ve smyslu cit. ust. § 50 odst. 3 správního řádu, ale navíc se odmítly zabývat výsledky žalobcových vlastních zjištění s tím, že nedodržel lhůty stanovené pro jejich předložení správním orgánem. Je nutno dát za pravdu žalobci, že nečinnost správních orgánů suplovaná aktivitou účastníka řízení již sama o sobě představuje zcela zásadní vadu správního řízení. Pokud pak „nedostatečná rychlost“ účastníka řízení při opatřování podkladů pro rozhodnutí v jeho věci je vnímána správními orgány jako opožděné dodání podkladů rozhodnutí, k nimž není proto zapotřebí přihlížet, je nutno takový přístup správních orgánů označit za zcela absurdní. V sankčním řízení leží důkazní břemeno vždy na straně správního orgánu, který je povinen prokázat, že odpovědný subjekt se dopustil správního deliktu či určitého jednání, které má za následek uložení sankce a pokud jsou jím shromážděné důkazy odpovědným subjektem zpochybněny, je povinen provést další důkazy, které tyto pochybnosti vyvrátí. V dané věci je jednoznačné, že posuzované řízení je řízením sankčním. Krajský soud v tomto svém názoru vychází z právního závěru vyjádřeného NSS v rozsudku ze dne 24.8.2010 č. j. 5 As 39/2010-76, v němž NSS vyslovil, že „ačkoliv je záznam bodů do bodového hodnocení pouze určitým administrativním úkonem, dosažení 12-ti bodů má za následek skutečnost, která je ve své podstatě „sankcí“ sui generis spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel je tak určitým způsobem zasažen, respektive omezen na svých právech. Je nutno proto vycházet z premisy, že jakkoliv se v případě samotného oznámení (administrativního opatření) o počtu dosažených bodů nejedená o rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 s.ř.s. (nejedná se o rozhodnutí o uložení sankce), v důsledku následků, které jsou s ním dále spojeny, tj. odevzdání řidičského průkazu, zásah do veřejného subjektivního práva (zejména právo vlastnit a užívat majetek) zde v podstatě existuje.“ Z téhož rozsudku NSS dále vyplývá, že ačkoliv správní orgán v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku, jsou přípustné námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně, že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů (viz. rozsudek NSS ze dne 6.8.2009, č. j. 9 As 96/2008-44). V posuzované věci žalobce od počátku zpochybňoval spáchání přestupku ze dne 13.3.2008 a bylo proto povinností správních orgánů obou stupňů se důvodností této námitky zabývat. Správní orgány nejen, že tak neučinily, ale odmítly se zabývat také objektivními zjištěními žalobce (vyjádření společnosti Trimex, spol. s r. o., kopie knihy jízd a příkazu k jízdě), jimiž žalobce zpochybnil správnost provedeného záznamu o přestupku ze dne 13.3.2008, stejně jako nevyhověly návrhu na doplnění dokazování výslechem svědka J. Č.. Svým postupem porušily ust. § 2 odst. 3, § 3 a § 50 odst. 3 a 4 správního řádu a zatížily tak napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející správní řízení, závažnými procesními vadami.

Krajský soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 76 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29.6.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru