Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 171/2010 - 23Rozsudek KSOS ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

4 Ads 83/2008 - 39


přidejte vlastní popisek

22A 171/2010 – 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce F. J., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 7.5.2010 č. j. KUOK 47740/2010, ve věci záznamu bodů

v registru řidičů,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje se dne 7.5.2010 č. j. KUOK

47740/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.000,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2010 č. j. KUOK 47740/2010, jimž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 13.1.2010 č. j. SmOl/AŘMV/70/3384/2009/Ha,Ku, kterým byly zamítnuty jako neodůvodněné námitky žalobce proti oznámení téhož správního orgánu o dosažení 12-ti bodů v bodovém hodnocení řidičů a provedený záznam 12-ti bodů ke dni 20.8.2009 byl potvrzen.

V podané žalobě žalobce namítal, že žalovaný vycházel při vydání svého rozhodnutí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a dostatečně se nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, což poškodilo práva žalobce. Žalobce se již v podaném odvolání domáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť bylo vydáno na základě podkladů, které neumožňovaly zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jako podklady rozhodnutí správní orgán shromáždil pouze oznámení o uložení blokových pokut, přičemž samotné blokové pokuty zůstaly nevyžádány. Dopisem ze dne 16.11.2009 žalobce požádal správní orgán I. stupně o doplnění dokazování a navrhl mu, aby doložil kopie blokových pokut a současně navrhl přerušení řízení po tuto dobu. Správní orgán I. stupně žalobci vyhověl a dne 25.1.2010 mu doručil oznámení o pokračování v řízení, kde mu umožňuje také realizovat právo nahlížet do spisu podle ust. § 38 odst. 1 a 4 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Na žalobcův telefonický dotaz, kdy se může dostavit k seznámení s podklady rozhodnutí, mu bylo sděleno, že rozhodnutí již bylo vydáno. Žalobce má za to, že rozhodnutí bylo vydáno předčasně, neboť mu bylo upřeno zákonem stanovené právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce dále namítl, že pokuta ze dne 27.2.2007 ve výši 500,- Kč v blokovém řízení za řízení motorového vozidla bez použití bezpečnostních pásů, mu vůbec nebyla uložena, když tento přestupek nikdy nespáchal. Na inkriminovaném bloku se nenachází žalobcův podpis, který by potvrzoval souhlas s uložením blokové pokuty jako obligatorní náležitost každého rozhodnutí v blokovém řízení. Rozhodnutí žalovaného považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť se nezabýval ani jednou z žalobcových námitek, které odmítl s odkazem na princip koncentrace řízení, když údajně žalobce nedodržel lhůtu stanovenou správním orgánem k doplnění odvolání. Toto tvrzení žalovaného je nepravdivé, neboť usnesení stanovující lhůtu 5-ti pracovních dnů k doplnění odvolání bylo žalobci doručeno tzv. fikcí dne 8.3.2010 a nikoliv dne 6.3.2010, jak tvrdí žalovaný v rozporu s pravidlem počítání lhůt stanoveným v § 40 správního řádu. Jestliže pak doplnění odvolání bylo doručeno správnímu orgánu I. stupně dne 15.3.2010, učinil tak žalobce včas ve stanovené lhůtě. Běh lhůty k doplnění odvolání posoudil žalovaný podle ust. § 37 odst. 6 věty druhé správního řádu. Dále žalobce namítl také nesprávnou aplikaci zásady koncentrace řízení, kdy řízení o námitkách proti záznamu 12-ti bodů v registrů řidičů je řízením sankčním, na které je nutné analogicky uplatnit zásady správního trestání, a to zejména právo účastníka řízení navrhovat důkazy po celou dobu řízení až do rozhodnutí odvolacího orgánu. V závěru žaloby žalobce namítl, že ze strany žalovaného došlo k porušení ust. § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu, podle níž má-li být v řízení z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Žalovaný ve vyjádření uvedl v prvé řadě námitku, že žaloba byla podána neoprávněnou osobou, a to F. J., nar. X, přičemž řízení o námitkách bylo vedeno s F. J., nar. X. S námitkami k jednotlivým záznamům provedeným v registru řidičů se správní orgány obou stupňů vypořádaly ve svých rozhodnutích. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že žalobce své blanketní odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně doplnil v zákonné lhůtě určené prvostupňovým správním orgánem a nikoliv po lhůtě, jak konstatoval odvolací správní orgán, a to o tvrzení, že podklady pro rozhodnutí byly nedostatečné, dále, že byl krácen na svém právu seznámit se s podklady rozhodnutí a že si není vědom, že by mu byla dne 27.2.2007 uložena bloková pokuta. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, správní orgán I. stupně podklady pro rozhodnutí doplnil o kopie pokutových bloků vyvracející tvrzení žalobce o nesprávném počtu bodů zapsaných v registru řidičů. Namítaná skutečnost, že si žalobce není vědom spáchání přestupku ze dne 27.2.2007, neznamená, že uvedený přestupek nespáchal. Námitka, že se na inkriminovaném bloku nenachází jeho podpis, je sice oprávněná, ale nutno uvést, že na tomto bloku není předtištěná kolonka označená potvrzení převzetí bloku B a podpis přestupce, z čehož logicky vyplývá, že tyto indicie zde nejsou uvedeny. Správní orgán ukládající blokovou pokutu je předtiskem vázán a nemůže do něj vpisovat další údaje. Samotná absence podpisu přestupce nemůže uložení blokové pokuty zpochybnit, neboť se jedná o rozhodnutí, na něž dopadá presumpce správnosti. Za nedůvodné označil žalovaný také tvrzení o krácení práva na seznámení s poklady pro rozhodnutí, neboť jak z poučení ze dne 5.11.2009 a následně z oznámení ze dne 12.1.2010 vyplývá, že žalobce byl o svém právu poučen. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného k nedostatku aktivní legitimace žalobce označeného na str. 1 žaloby mj. datem narození X a shledal ji zcela nedůvodnou. Nesprávné datum narození žalobce je chybou v psaní, která nemá vliv na právní účinky podané žaloby, když logickým úsudkem lze dovodit, že fyzická osoba narozená uvedeného data by pro svůj věk nemohla být účastníkem správního řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 17.9.2009 byla správnímu orgánu I. stupně doručena námitka žalobce proti zápisu bodů v bodovém hodnocení, v níž žalobce uvedl, že si není vědom, že by takového počtu bodů mohl dosáhnout. Usnesením ze dne 21.9.2009 byl žalobce vyzván k doplnění této námitky ve lhůtě 5-ti pracovních dnů ode dne oznámení usnesení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 5.10.2009. Stejného dne vydal správní orgán I. stupně také usnesení o přerušení řízení. Rozhodnutím ze dne 14.10.2009 správní orgán I. stupně oznámil žalobci pokračování v řízení a současně jej vyzval k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce tohoto práva využil a dostavil se dne 2.11.2009 k nahlédnutí do spisu a seznámení s podklady rozhodnutí. Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 18.11.2009 se žalobce vyjádřil k podkladům rozhodnutí tak, že je považuje za neúplné, neboť se ve spise nenacházejí originály nebo ověřené kopie rozhodnutí. Byla mu předložena pouze oznámení o uložení těchto pokut, která považuje za informativní dopisy, jež mají jen nepatrnou právní hodnotu a požádal o zajištění kopií rozhodnutí v blokovém řízení, kterými mu byly uloženy blokové pokuty, na jejichž základě mu byly zaznamenány body v registru řidičů. Za účelem tohoto doplnění požádal o přerušení řízení. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 24.11.2009 žádosti žalobce vyhověl a řízení přerušil na dobu do 30.12.2009. Po doplnění správního spisu o požadované podklady správní orgán I. stupně přípisem ze dne 12.1.2010 oznámil žalobci pokračování v řízení a současně mu sdělil, že má právo nahlédnout do správního spisu. Toto oznámení bylo žalobci doručeno dne 25.1.2010. Dne 13.1.2010 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registrů řidičů, které zamítl a záznam 12-ti bodů ke dni 20.8.2009 potvrdil. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 1.2.2010. Dne 17.2.2010 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání. Usnesením ze dne 22.2.2010 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k doplnění odvolání, k čemuž mu stanovil lhůtu 5 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto usnesení. Dle doručenky založené ve správním spise bylo usnesení doručeno žalobci dne 8.3.2010. Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 15.3.2010 doplnil žalobce odvolání, v němž namítl porušení svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, když napadené rozhodnutí bylo vydáno dříve, než se mohl seznámit s doplněnými doklady a dále uvedl, že se nikdy nedopustil přestupku, který měl údajně spáchat dne 27.2.2007(řízení vozidla bez použití bezpečnostních pásů), když ani na inkriminovaném bloku se nenachází jeho podpis. O doplněném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který v odůvodnění uvedl, že odvolání nebylo žalobcem doplněno ve lhůtě stanovené v usnesení ze dne 22.2.2010, takže se k němu žalovaný nebude vyjadřovat. Dále uvedl, že jelikož námitka žalobce byla nekonkrétní, podobně jako vyjádření se k podkladům rozhodnutí doručené dne 18.11.2009 a podané odvolání, které nebylo včas doplněno, přezkoumal pouze správnost zaznamenaného počtu bodů ve vztahu k jednotlivým oznámením o přestupcích a dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem.

Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkovi před vydání rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle ust. § 36 odst. 1 písm. c) správního řádu pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.

Podle ust. § 50 odst. 3 věty druhé správního řádu v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve pospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Podle ust. § 89 odst. 2 věty druhé správního řádu odvolací správní orgán správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.

Žalobní námitku směřující proti tomu, že žalobci nebyla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí před jeho vydáním, shledal krajský soud důvodnou. Obsahem správního spisu bylo prokázáno, že žalobci bylo oznámení o pokračování v řízení zasláno dne 12.1.2010 a doručeno dne 25.1.2010. Od tohoto dne měl tedy žalobce reálnou možnost seznámit se s doplněním podkladů rozhodnutí, které navíc byly doplněny na základě jeho vlastního požadavku, jemuž správní orgán sice vyhověl, nicméně s dodatečně vyžádanými podklady již žalobce neseznámil. Správní orgán I. stupně nevyčkal doručení oznámení o pokračování v řízení žalobci, nevytvořil tak reálný předpoklad, aby se žalobce mohl s podklady rozhodnutí seznámit a již dne 13.1.2010 vydal prvostupňové rozhodnutí. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu ve větě před středníkem uvádí „nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí…“. Z dikce tohoto ustanovení krajský soud dovozuje, že správní orgán má povinnost před vydáním rozhodnutí dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, aniž by přitom byla zákonem dána forma, jakou tak musí učinit. Už vůbec z tohoto ustanovení nevyplývá, že by byl správní orgán povinen účastníkovi k realizaci tohoto procesního práva stanovit nějakou lhůtu. Na druhé straně je nepochybné, že správní orgán je povinen postupovat tak, aby toto procesní právo bylo realizovatelné, tj. je povinen vytvořit účastníkovi řízení dostatečný časový prostor k využití práva. Po takovémto seznámení se s podklady rozhodnutí by správní orgán již neměl podklady doplňovat. V opačném případě, což byla také situace žalobce, musí správní orgán opět dát účastníku řízení možnost seznámit se s nově doplněnými podklady. Takto však správní orgán v posuzované věci nepostupoval. Jelikož k seznámení žalobce s doplněnými podklady rozhodnutí v posuzované věci vůbec nedošlo, je nutno dát žalobci za pravdu, že tímto postupem byl krácen na svých procesních právech.

Také další žalobní námitku směřující proti nerespektování ust. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu žalovaným, který nesprávně počítal běh lhůty a tímto postupem znovu krátil práva žalobce, shledal krajský soud důvodnou. Z ustálené rozhodovací praxe správních soudů jednoznačně vyplývá, že připadne-li konec lhůty pro nastoupení tzv. fikce doručení podle ust. § 24 odst. 1 správního řádu na sobotu, neděli nebo svátek je posledním dnem této lhůty, nejbližší příští pracovní den (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu – dále jen NSS – ze dne 29.8.2008, č. j. 4 Ads 83/2008-39). Ust. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu totiž výslovně pravidlo o přesunutí posledního dne lhůty na nejbližší příští pracovní den, připadl-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, spojuje s tím, že na tuto lhůtu je vázáno provedení určitého úkonu v řízení, a tedy smyslem tohoto přesunutí posledního dne lhůty je poskytnutí ochrany účastníkům řízení při uplatňování jejich procesních úkonů či jiné procesní aktivitě. V posuzované věci byl žalobce doručovanou písemností zcela nesporně vyzván k procesní aktivitě, když mu bylo uloženo doplnit ve stanovené lhůtě podané odvolání. Žalovaný tedy nesprávně vyhodnotil doplnění odvolání jako opožděné, neboť lhůta pro jeho doplnění počala běžet ode dne 9.3.2010 po dobu 5-ti pracovních dnů, takže posledním dnem k doplnění odvolání bylo pondělí dne 15.3.2010 a téhož dne bylo doručeno doplnění odvolání správnímu orgánu I. stupně. Za takovéto procesní situace byl žalovaný povinen ve smyslu ust. § 89 odst. 1 věty druhé správního řádu zabývat se námitkami, které žalobce v doplnění odvolání konkretizoval. Jelikož tak žalovaný neučinil, když vycházel z nesprávného právního závěru, že doplnění odvolání bylo podáno opožděně, zatížil napadené rozhodnutí zcela zásadní procesní vadou.

Důvodností další žalobní námitky, tj. tvrzením žalobce, že se přestupku, který měl spáchat dne 27.2.2009, nikdy nedopustil, se krajský soud za tohoto procesního stavu nezabýval, neboť je především věcí správních orgánů, aby se s takto vznesenou námitkou žalobce vypořádaly. Krajský soud nemůže předjímat svým rozhodováním závěry správních orgánů, které zatím nebyly učiněny. Správní orgán I. stupně se k této námitce nevyjádřil, neboť nebyla v rámci řízení v I. stupni žalobcem formulována, když mu bylo upřeno právo seznámit se s doplněnými podklady rozhodnutí. Žalovaný pak k této námitce nepřihlédl z důvodu svého nesprávného právního závěru, že k doplnění odvolání došlo opožděně. Pro úplnost však krajský soud k této žalobcově námitce uvádí, že pokud žalobce zpochybnil policejní oznámení o spáchání jednoho z přestupků, bylo na správních orgánech, aby spáchání přestupku žalobci prokázaly, přičemž je nutno vycházet z povinnosti správního orgánu v řízeních zahajovaných z moci úřední zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka řízení s tím, že veškeré důkazy je třeba hodnotit též ve vzájemném souhrnu všeho, co v řízení vyšlo najevo a co účastníci sami uvedli (ust. § 50 odst. 3, 4 správního řádu).

Pro úplnost krajský soud dále poukazuje na nesprávný závěr žalovaného vyjádřený v napadeném rozhodnutí v jeho předposledním odstavci, kde tvrdí, že „správní orgán si tak počínal nehospodárně, když odvolateli vyhověl a na základě jeho nekonkrétních námitek pořizoval fotokopie bloků, aniž by k tomu měl objektivní důvod.“ Takový názor žalovaného je zcela v rozporu s již cit. ust. § 50 odst. 3, 4 správního řádu a také s judikaturou NSS (viz. rozsudek NSS ze dne 24.8.2010, č. j. 5 As 39/2010-76) podle níž správnímu orgánu v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registrů řidičů nepřísluší zabývat se námitkami stran samotného hodnocení přestupku po stránce skutkové, ale je jeho povinností zabývat se námitkami žalobce stran jeho tvrzení, že se přestupku, který mu byl přičítán, nedopustil. Tvrdí-li pak žalobce, že žádný přestupek nespáchal, je na místě, aby správní orgán vyžádal příslušný pokutový blok, z něhož by bylo možno zjistit, zda žalobce svým podpisem stvrdil souhlas s blokovým řízení či s uloženou pokutou, tedy zda blokové řízení proběhlo. Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. Tento záznam sám o sobě nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázáno, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.

Na základě shora uvedených skutečností krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), dále pro vady řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se správním spisem (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a 160 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29.6.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru