Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 17/2020 - 31Rozsudek KSOS ze dne 14.01.2021

Prejudikatura

1 Ao 2/2011 - 17


přidejte vlastní popisek

22A 17/2020 - 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: P.J.

zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Doležalem
sídlem nám. Republiky 679/5, 746 01 Opava

proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2019, č. j. MSK 99852/2019, ve věci dodatečného povolení záměru

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 11. 4. 2019, č. j. MMOP 43511/2018, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o dodatečné povolení záměru nazvaného „umístění reklamních plachet (bannerů) na jižní štítové zdi bytového domu O. – P. č. p. X, O. X“, na pozemku parc. č. X v k. ú. X.

2. Žalobce v žalobě namítl, že 1) byl v podstatě donucen podat žádost o dodatečné povolení, když reagoval na zavádějící poučení v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 1. 12. 2018. V poučení byly totiž pouze dvě možnosti – buď žalobce podá žádost o dodatečné povolení, nebo bude rozhodnuto o odstranění stavby. Řízení však může skončit i nenařízením odstranění stavby. Později byl žalobce již zastoupen advokátem, takže v odvolání uvedl, že je nepřípustné vést řízení o dodatečném povolení stavby, pokud předmět řízení není stavbou. 2) Podle žalobce stavební úřad posuzoval více, než bylo vymezeno v žádosti, když se zabýval i soustavou upevňovacích prvků, nikoli jen reklamními plachtami (bannery). Žalovaný se podle žalobce 3) nevypořádal s žalobcovými argumenty uvedenými ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 16. 9. 2019, kde žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 6. 8. 2013 č. j. 8 As 63/2012-37. Žalobce namítl, že 4) reklamní plachty nespadají pod žádný z pojmů, uvedených v textové části územního plánu jako nepřípustné pro danou plochu. Územní plán nevysvětluje použité pojmy billboard, bigboard, velkoplošné světelné panely pro reklamu, proto je podle žalobce nutno vycházet z textu stavebního zákona. Závěrem žalobce 5) polemizoval s potvrzením závazného stanoviska ohledně památkové péče, uváděl námitky k jednotlivým reklamním zařízením jiných vlastníků, nesouhlasil se závěry obhlídky orgánu památkové péče.

3. Žalovaný ve vyjádření zdůraznil, že předmětem řízení byla stavba jako celek, nejen reklamní plachty, ale i celý systém jejich upevnění a osvětlení. Žalobcova žádost byla zamítnuta na základě nesouhlasných závazných stanovisek orgánu územního plánování a orgánu památkové péče. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že Magistrát města Opavy zahájil oznámením ze dne 1. 2. 2018 řízení o odstranění stavby: umístění reklamních bannerů na jižní štítové zdi bytového domu O. – P. č. p. X, O. X. V oznámení je mj. uvedeno s odkazem na § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb. (dále jen „stavební zákon“), že stavebník má možnost podat žádost o dodatečné povolení stavby, a pokud nebude úplná žádost s požadovanými přílohami ve stanovené lhůtě předložena, stavební úřad rozhodne o odstranění stavby. Žalobce poté podal žádost o dodatečné povolení stavebního záměru, nazvaného „umístění reklamních bannerů na jižní štítové zdi bytového domu O. – P. č. p. X, O. X“, s tím, že záměr v žádosti popsal takto: „Na celé ploše jižní štítové zdi bytového domu, ul. O. X, O. jsou umístěny reklamní bannery – bannery jsou zavěšeny na kotvící oka propletená ocelovými lany. Ve večerních hodinách jsou bannery nasvětleny 3 ks led svítidel, umístěných na vrcholu štítové zdi.“

6. K žalobní námitce 1) soud souhlasí s tím, že situace uvedené v oznámení z 1. 2. 2018 nejsou výčtem všech možností, jak lze skončit řízení o odstranění stavby, nicméně uvádí, že žalobci nic nebránilo v tom (ani to sám netvrdí), aby své pochybnosti o charakteru záměru konzultoval s právníkem či stavebním odborníkem již při zahájení řízení o odstranění stavby. Žalobcovu námitku, že byl k podání žádosti donucen stavebním úřadem, považuje soud za účelovou. Domyšleno ad absurdum - podal by snad žalobce žádost o dodatečné povolení stavby, pokud by šlo o odstranění „stavby“ stoletého dubu, rostoucího na jeho pozemku? Zajisté ne, ať by poučení znělo jakkoliv.

7. K žalobní námitce 2) soud uvádí, že stavební zákon pracuje s pojmem „záměr“ (požadovaný záměr, stavební záměr – § 86 odst. 1, § 105, § 110), přičemž prováděcí vyhláška č. 503/2006 Sb. rozlišuje identifikační údaje stavebního záměru (název, místo a účel stavby), a popis záměru. Žalobce v žádosti uvedl jak název, tak i popis záměru (viz bod 6. tohoto rozsudku), ovšem v žalobě zastává názor, že předmět řízení by měl být totožný jen s názvem záměru. S tímto zužujícím názorem soud nesouhlasí a má za to, že předmětem žádosti byly jak samotné bannery (plachty), tak i systém jejich zavěšení a osvětlení, tedy vše, co sám žalobce popsal ve své žádosti.

8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce v odůvodnění odvolání ze dne 18. 6. 2019 považoval za záměr jen samotné reklamní plachty, které podle něj nemohou být stavbou, ani stavbou pro reklamu. Tento názor zopakoval ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 16. 9. 2019, kde uvedl odkaz na rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2013 č. j. 8 As 63/2012-37, z něhož vyvozoval, že samotný reklamní banner není zařízením ve smyslu § 3 odst. 2 stavebního zákona. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 11. 4. 2019 o zamítnutí žalobcovy žádosti i napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2019 obsahují konkrétní úvahy o charakteru daného záměru, se závěrem, že se jedná o stavbu pro reklamu, když za předmět řízení považují nejen reklamní plachty, ale takéi systém jejich ukotvení, připevnění na zdi, a osvětlení. Rozhodnutí obou stupňů jsou dostatečně a přesvědčivě odůvodněná, jejich závěry jsou věcně správné, proto soud nepovažuje za rozhodné, že žalovaný nereagoval výslovně na žalobcem zmiňovaný rozsudek NSS, když rozhodnutí obstojí i bez jeho vypořádání. Ani námitka 3) není důvodná.

9. Pokud jde o soulad záměru s územním plánem (námitka 4), ve věci je nesporné, že dům, na jehož štítové zdi je umístěn záměr, se nachází v Ploše smíšené obytné – urbanisticky a architektonicky zvláště cenné (UA), v níž je nepřípustné umisťovat billboardy, bigboardy a velkoplošné světelné panely pro reklamu. Jak už bylo výše několikrát uvedeno, v žalobcově případě se nejedná o „pouhé plachty“, a soud ve shodě s žalovaným má za to, že platný Územní plán města Opavy obsahuje vysvětlení jednotlivých pojmů včetně pojmů billboardy, bigboardy a velkoplošné světelné panely pro reklamu, a to v Příloze 1 Textové části odůvodnění, na niž výslovně odkazuje Textová část územního plánu (po vyjmenování položek obsahu územního plánu). Náležitostmi územního plánu v souladu s vyhláškou č. 500/2006 Sb. se zabýval NSS např. v rozsudku ze dne 19. 5. 2011 č. j. 1 Ao 2/2011-17, kde vyslovil, že: „Obsah a odůvodnění územního plánu dle bodu I. a II. přílohy 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, nemusí být zahrnuty do výroku, resp. do odůvodnění opatření obecné povahy, ale mohou být zpracovány v samostatných dokumentech, jestliže je z výroku, resp. z odůvodnění opatření obecné povahy zřejmé, že jsou tyto samostatné dokumenty jeho součástí.“ Krajský soud tedy v nyní přezkoumávané věci uzavírá, že žalobcův záměr je v rozporu s územním plánem, když jej lze vyhodnotit jako bigboard.

10. A pro úplnost (když pro zamítnutí žalobcovy žádosti je dostačující již důvod uvedený v bodě 9. tohoto rozsudku) k žalobcově polemice se závazným stanoviskem orgánu památkové péče. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že tento orgán se k věci vyjádřil 26.8.2019 a poté ještě v reakci na žalobcovy námitky dne 11. 10. 2019. Orgán památkové péče provedl místní šetření, popsal případy dalších reklamních ploch a jejich odlišnosti od žalobcova záměru. Pokud žalobce v žalobě poukazoval na reklamy na adrese V. 3 a O. 1, ze stanoviska vyplývá, že šlo o písmomalířské reklamy s pozadím v barvě fasády (na rozdíl od žalobcových 4 ploch v nejrůznějších barvách, včetně použití fotografií). Pokud jde o Zámecký okruh, stanovisko se vyjadřovalo o povolené reklamě na nízké jednopodlažní budově, kdežto žalobce v námitkách ze dne 16.9.2019 hovořil o bloku čtyřpodlažních budov. K jednopodlažní budově na Zámeckém okruhu se žalobce vyjadřoval poprvé až v žalobě, takže jeho námitka o tom, že žalovaný se s tímto nevypořádal řádně, nemůže být úspěšná. Pokud jde o adresu U J. b. 2, pak ze stanoviska

vyplývá, že šlo o reklamní plochu v barvě fasády štítu, povolenou v minulosti stavebním úřadem. Soud uzavírá, že i žalobní námitku 5) nepovažuje za důvodnou.

11. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. 12. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému nevznikly náklady nad běžnou úřední činnost, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 14. ledna 2021

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru