Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 169/2010 - 24Rozsudek KSOS ze dne 24.06.2011

Prejudikatura

47 Az 6/2007 - 93

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 106/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

22A 169/2010 – 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobkyně J. N., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 26.7.2010, č. j. KUOK 77882/2010, ve věci záznamu bodů

v registru řidičů,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského soudu Olomouckého kraje ze dne 26.7.2010, č. j.

KUOK 77882/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu

řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku

2.000,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2010, č. j. KUOK 77882/2010, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 17.3.2010, č. j. SmOl/AŘMV/70/3160-21/2009/CHm,Ku, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti záznamu bodů v registru řidičů jako neodůvodněné a záznam 12-ti bodů ke dni 16.7.2009 provedený podle ust. § 123f odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu) byl potvrzen.

Žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když se žalovaný nezabýval jejími námitkami, čímž ji zkrátil na jejích právech. Žalobkyně dále uvedla, že dne 6.4.2010 jí byla doručena zásilka Magistrátu města Olomouce (dále jen správní orgán I. stupně) obsahující několik volných listů papíru na sebe navazujících, z nichž první byl označen jako rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů datované dnem 17.3.2010. Text těchto listů však nebyl nijak logicky ukončen, byl neúplný a další blíže neurčený počet listů scházel. V zásilce se nenacházel list, na němž by bylo kulaté razítko správního orgánu, podpis oprávněné osoby a poučení o odvolání. Žalobkyně dopis považovala za koncept – návrh rozhodnutí a nijak se k němu nevyjadřovala, neboť k žádnému vyjádření nebyla vyzvána. Až poté, co obdržela další zásilku správního orgánu I. stupně, obsahující výzvu k odevzdání řidičského průkazu, neprodleně první písemnost napadla odvoláním, v němž namítla absenci poučení účastníka, otisku úředního razítka a podpisu oprávněné osoby, jakožto obligatorních náležitostí rozhodnutí ve smyslu ust. § 67 odst. 2 a § 68 odst. 1 zák. č. 500/2000 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Ačkoliv meritem odvolání byly formální vady doručeného rozhodnutí, žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně popsal právní okolnosti doručení zásilky, obsahující rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které však žalobkyně nijak nezpochybnila. Námitky žalobkyně zcela přehlédl a vyslovil tvrzení, že žalobkyně byla správním orgánem I. stupně řádně poučena, že je možné do 15-ti dnů od převzetí rozhodnutí podat odvolání. Podle žalobkyně námitka okolnosti, která má přímý vliv na délku odvolací lhůty, měla být žalovaným přezkoumána přednostně, neboť bez vyřešení této otázky nebylo možné spravedlivě rozhodnout, zda byla odvolací lhůta dodržena či nikoliv. Žalovaný tuto námitku opomenul, a proto žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, přičemž zároveň došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Žalobkyně poukázala na ust. § 83 odst. 2 správního řádu, podle něhož lze v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle ust. § 68 odst. 5 správního řádu odvolání podat do 15-ti ode dne oznámení opravného usnesení podle § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90-ti dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně s chybějícím poučením bylo žalobkyni doručeno dne 5.4.2010. Žalobkyně podala odvolání k poštovní přepravě dne 28.5.2010, tj. po uplynutí 53 dnů a lhůta stanovená správním řádem tak byla zachována. Žalobkyně dále uvedla, že důkazní břemeno v otázce kompletování jednotlivých listů stejnopisu rozhodnutí leží na správním orgánu. I kdyby žalovaný upustil od výslechu svědka, který byl přítomen při otevírání obálky obsahující napadené rozhodnutí a nechal si žalobkyní předložit originál doručeného dokumentu, zjistil by, že žádný z listů neobsahuje otvory po sešití kancelářskou sešívačkou či stopy po jiném spojení listů, což by nasvědčovalo jejich dodatečnému rozpojení, z čehož ji žalovaný nepřímo obviňuje. Je tedy na žalovaném, aby prokázal úplnost doručovaného rozhodnutí, přičemž žalobkyně je ochotna poskytnout v této věci potřebnou součinnost. Závěrem žalobkyně zdůraznila, že ke dni podání žaloby jí nikdo nesdělil, kolik vlastně rozhodnutí mělo stran a jaký text se na chybějících stranách nacházel. Tak rozsáhlá neúplnost rozhodnutí je natolik vážnou vadou, že doručení takové písemnosti nelze vůbec považovat za doručení rozhodnutí.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že spisový materiál správního orgánu I. stupně jednoznačně prokazuje, že rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 6.4.2010. Žalovaný tedy v souladu s ust. § 92 odst. 1 správního řádu odvolání podané dne 28.5.2010 zamítl, jelikož napadené rozhodnutí již bylo v právní moci a pouze následně zkoumal, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Jelikož důvody k takovému postupu neshledal, rozhodl způsobem uvedeným v napadeném rozhodnutí. Námitku žalobkyně o nekompletnosti doručeného rozhodnutí považuje žalovaný za zcela účelovou. Tvrzení o společném otevírání obálky s kolegou působí zcela nevěrohodně. Je nutno poukázat na postup při odesílání rozhodnutí správním orgánem, který písemnost zpracovává, kompletuje a poté předává vedoucímu, který je oprávněn rozhodnutí podepisovat. Teoreticky lze připustit, že by mohl chybět některý z listů písemnosti, v žádném případě ale poslední list, kde se nachází podpisová doložka a poučení, neboť by oprávněná osoba neměla kam umístit svůj podpis a kam vyznačit otisk razítka. Závěr, že se má jednat o možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, který si údajně žalobkyně o písemnosti utvořila, je paradoxní, neboť výrok rozhodnutí napadeného odvoláním jasně uvádí, že námitky žalobkyně se zamítají jako nedůvodné a provedený záznam 12-ti bodů ke dni 16.7.2009 se potvrzuje. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyni bylo dne 28.8.2009 doručeno správním orgánem I. stupně oznámení o dosažení 12-ti bodů v bodového hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu. Proti tomuto zápisu bodů v bodovém hodnocení podala žalobkyně dne 1.9.2009 námitku. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 4.9.2009 byla žalobkyně vyzvána k doplnění podané námitky ve lhůtě 5-ti pracovních dnů. Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 24.9.2009 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty pro doplnění námitky na dva měsíce s tím, že kromě výpisu z registru řidičů a výpisu bodového hodnocení nemá k věci žádné podklady. Požádala proto jednotlivé policejní služebny o poskytnutí kopií konkrétních rozhodnutí, které však dosud neobdržela. Výzvou ze dne 12.5.2010 byla žalobkyně poučena o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu dne 1.2.2010. K seznámení s obsahem správního spisu se žalobkyně dostavila. Dne 23.2.2010 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno vyjádření žalobkyně k podkladům rozhodnutí, kde uvedla, že v blokovém řízení ze dne 8.10.2008 jí byla uložená pokuta 100,- Kč za to, že jako řidič vozidla nebyla připoutána za jízdy bezpečnostním pásem. V tomto případě však byla žalobkyně pokutována jako spolujezdec nikoliv jako řidič. Jelikož bodové hodnocení se vztahuje pouze na přestupky spáchané při řízení motorového vozidla, žádá o odstranění tohoto záznamu a úpravu počtu dosažených bodů v registru řidičů. Správní orgán I. stupně rozhodnutí usnesením ze dne 24.2.2010 postoupil tuto část podané námitky Policii ČR, Okresní ředitelství Olomouc obvodnímu oddělení III., neboť se nejedná o součást řízení o námitce podle ust. § 123f zák. o silničním provozu, ale o námitku proti řízení o přestupku, o čem žalobkyni vyrozuměl. Rozhodnutím ze dne 17.3.2010, č. j. SmOl/AŘMV/70/3160-21/2009/CHm,Ku byly námitky žalobkyně zamítnuty a provedený záznam 12-ti bodů ke dni 16.7.2009 potvrzen. Stejnopis rozhodnutí založený ve správním spise obsahuje text o 7 stranách včetně poučení o odvolání, otisku kulatého úředního razítka a podpisu oprávněné osoby. Dle doručenky založené ve správním spise bylo rozhodnutí žalobkyni doručeno dne 6.4.2010. Dne 3.5.2010 zaslal správní orgán I. stupně žalobkyni výzvu k odevzdání řidičského průkazu, která jí byla doručena dne 18.5.2010. Dne 31.5.2010 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů, v němž uvedla, že dne 6.4.2010 skutečně převzala zásilku správního orgánu I. stupně obsahující několik volných listů papíru na sebe navazujících, z nichž první byl označen jako rozhodnutí o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů, datovanou dnem 17.3.2010. Text na těchto listech nebyl nijak logicky ukončen, byl neúplný a další blíže neurčený počet listů scházel. V zásilce se nenacházel list, na němž by bylo kulaté razítko správního orgánu, podpis oprávněné úřední osoby a poučení o odvolání. Uvedenou zásilku žalobkyně otevřela asi hodinu po jejím převzetí na svém pracovišti za přítomnosti pana K. B., kterého navrhla jako svědka (s uvedením místa bydliště), který může potvrdit výše uvedené skutečnosti. Oba se obsahu zásilky podivovali a dospěli k závěru, že se jedná o návrh rozhodnutí, k němuž se může žalobkyně vyjádřit. O podaném odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který odvolání zamítl jako opožděné a v odůvodnění svého rozhodnutí popsal způsob doručení písemnosti (rozhodnutí správního orgánu I. stupně), přičemž k jejímu doručení došlo fikcí ke dni 4.4.2010. Žalobkyně podala písemné odvolání k poštovní přepravě teprve dne 28.5.2010, tj. až po výzvě k odevzdání řidičského průkazu. Odvolání bylo podáno zjevně opožděně. Žalovaný dále uvedl, že neshledal ani jiné okolnosti, které by odůvodňovaly použití mimořádných opravných prostředků, a proto se nevyjádřil ke skutečnostem uvedeným v opožděném odvolání.

Podle ust. § 83 odst. 1 věty první správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Podle ust. § 83 odst. 2 správního řádu v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 68 odst. 5 lze odvolání podat do 15-ti dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90-ti dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

Podle ust. § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

Žalobní námitku, že žalobkyně byla zkrácena na svých právech postupem žalovaného, který se nezabýval jejími námitkami, jež měly vliv na délku odvolací lhůty, shledal krajský soud důvodnou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí posoudil běh odvolací lhůty toliko z hlediska způsobu doručení písemnosti a běhu 15denní lhůty pro odvolání vyplývající z ust. § 83 odst. 1 věty první správního řádu. Žalobkyně však zpochybnila samotný obsah písemnosti, který jí byl popsaným způsobem doručen. Tvrdila, že doručená písemnost neměla náležitosti rozhodnutí, když postrádala jednak odůvodnění (nebo alespoň jeho podstatnou část), ale také poučení o možnosti odvolání, což je z hlediska běhu odvolací lhůty skutečnost zcela zásadního významu. Žalobkyně v podaném odvolání tvrdila, že zřejmě administrativním nedopatřením jí byla fakticky poslána pouze první strana napadeného rozhodnutí a k prokázání pravdivosti svého tvrzení navrhla výslech svědka, svého spolupracovníka K. B.. Z postupu správních orgánů obou stupňů je dovoditelné, že možnost takového pochybení ze strany správního orgánu vůbec nepřipustily, o čemž svědčí i vyjádření žalovaného k žalobě, v němž je uvedeno, že popsaná situace vyznívá velmi nevěrohodně i s ohledem na společné otevírání obálky žalobkyně s kolegou z práce. Postup žalovaného je podle názoru krajského soudu v rozporu s ust. § 3 správního řádu, podle kterého správní orgán má povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jak správní soudy ustáleně judikují (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20.3.2008 č.j. 47Az 6/2007-93) správní orgán je povinen vycházet při rozhodování ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu (§ 3 správního řádu). Je porušením této zásady, pokud správní orgán opírá rozhodnutí o vlastní hypotézy, v důsledku kterých znevěrohodňuje výpověď účastníka. V posuzované věci žalobkyně konkrétním způsobem zpochybnila obsah písemnosti, která jí byla jakožto rozhodnutí doručena. Pokud by se prokázala pravdivost jejího tvrzení, pak by doručená písemnost v této podobě nemohla vyvolat právní účinky správního rozhodnutí. Žalobkyně uvedla věcné důvody, které by v případě jejich prokázání měly zcela zásadní vliv na délku odvolací lhůty, takže nelze bez dalšího dokazování vyloučit včasnost podaného odvolání (§ 83 odst. 2 správního řádu). V posuzované věci nelze apriori vycházet ze zásady presumpce správnosti správního rozhodnutí, neboť žalobkyně zde namítla technické pochybení při vyhotovení resp. kompletování zaslané písemnosti. Bez dalšího dokazování přitom nelze vyloučit, že takové pochybení mohlo nastat. Povinností žalovaného jakožto odvolacího orgánu tedy bylo zabývat se důvodností tvrzení žalobkyně a ověřit jeho pravdivost. Za tím účelem měl být vyslechnut navržený svědek a proveden listinný důkaz obsahem doručené písemnosti. Bez provedení těchto důkazů se jeví závěr žalovaného o opožděnosti podaného odvolání předčasným a napadené rozhodnutí je z důvodu nevypořádání se s námitkami žalobkyně nepřezkoumatelné.

Z výše uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), proto že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (§ 76 odst. 1 psím. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobkyni, která měla ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30-ti dnů (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 24. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru