Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 166/2010 - 42Rozsudek KSOS ze dne 29.06.2011

Prejudikatura

9 As 96/2008 - 44

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 As 122/2011 (odmítnuto)

přidejte vlastní popisek

22A 166/2010 – 42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Ondřeje Mrákoty

v právní věci žalobce R. G., proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí

žalovaného ze dne 1.6.2010 č.j. KUOK 57609/2010, ve věci záznamu bodů v registru

řidičů,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 1.6.2010 č.j.

KUOK 57609/2010 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení

částku 2.000,- Kč ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1.6.2010 č.j. KUOK 57609/2010, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 10.3.2010 č.j. SmOl/AŘMV/70/2021/2009/Vy,Ku, kterým byly zamítnuty jako neodůvodněné námitky žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů a záznam 12 bodů ke dni 7.5.2009 byl potvrzen.

V podané žalobě žalobce namítl, že již správní orgán I. stupně odmítl řešit jeho námitku, že přestupku ze dne 11.6.2008 se dopustila jiná osoba, která se za žalobce vydávala. V této věci podal žalobce sám trestní oznámení, jehož důsledkem bylo vydání pravomocného rozhodnutí Okresního státního zástupce v Olomouci, a přesto správní orgán I. stupně tuto námitku ignoroval a odmítl odečet bodů provést s odkazem na ust. § 123e odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), neboť není oprávněn odečet bodů na základě uvedeného rozhodnutí státního zastupitelství provést. Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný se dostatečně nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, kde žalobce mj. uvedl, že otázka, kdo je skutečným pachatelem přestupku, je otázkou předběžnou ve smyslu ust. § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád), a protože jde současně o otázku, zda byl spáchán trestný čin, nemůže si správní orgán o ní sám učinit úsudek. Žalovaný vůbec nezdůvodnil, zda tuto otázku považuje za předběžnou či nikoliv a přitom si úsudek o této otázce vytvořil, když rozebral obsah usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci a poukázal na jeho rozpory, aby pak vyjádřil závěr, že toto usnesení nemá váhu rozhodnutí. Požadavek na doložku právní moci tohoto rozhodnutí považuje žalobce za zcela účelovou, což dokresluje postoj žalovaného k celé věci. Napadené rozhodnutí proto považuje za rozporuplné, zmatečné a nepřezkoumatelné. Dále žalobce namítl, že v důsledku liknavého postupu správních orgánů obou stupňů došlo k vydání rozhodnutí žalovaného až dne 1.6.2010, přičemž dne 6.5.2010 uplynula lhůta jednoho roku a podle ust. § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu mu měly být odečteny 4 body, když zákon nestanoví žádnou jinou okolnost, která by bránila odečtu bodů. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí byl stav bodového hodnocení žalobce 8 bodů, takže odpadl důvod, pro který se řízení vedlo a toto mělo být v souladu s ust. § 66 odst. 2 správního řádu obligatorně zastaveno. Závěrem žalobce vyjádřil, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jsou zatížena byrokracií a odporují základním zásadám správního řízení, když jsou v rozporu s veřejným zájmem a principem dobré správy.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že z námitek uvedených v žalobě je zřejmé, že žalobce má nesprávnou představu o obsahu řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů, jehož předmětem je zhodnocení správnosti záznamu bodů, které je rozhodující pro posouzení, zda má následek (pozbytí řidičského oprávnění) nastat či nikoliv, tj., zda byly záznamy učiněny na základě pravomocných rozhodnutí a v zákonem daném počtu. Správní orgán není oprávněn přezkoumávat pravomocná rozhodnutí, která byla podkladem pro udělení počtu bodů. K tvrzení, že žalovaný se nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, žalovaný uvedl, že jedinou konkrétní námitkou byl nesouhlas s tvrzením správního orgánu, že není oprávněn provést odečet bodů na základě usnesení vydaného okresním státním zastupitelstvím. S touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal a na svých závěrech nadále setrvává. Jelikož je rozsah podkladů pro záznam bodů do registru řidičů taxativně dán, nemůže správní orgán zákonné vymezení porušit. Usnesení okresního státního zastupitelství, kterým bylo podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání podezřelého J. N. nesplňuje požadavky ust. § 123b zákona o silničním provozu. Namítaná skutečnost, že uplynula lhůta jednoho roku a podle ust. § 123a odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu mělo dojít k odečtu 4 bodů a tím k odpadnutí důvodu vedení řízení o námitkách, nemá oporu v zákoně. Dojde-li podáním námitek k přerušení běhu lhůty pro pozbytí řídičského oprávnění a ukáže-li se následně, že tyto námitky nebyly opodstatněné, lhůta pro nabytí právní moci rozhodnutí o námitkách doběhne a zákonem předvídaný následek nastane uplatněním § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věty první s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 9.6.2009 námitku proti zápisu bodů v bodovém hodnocení řidičů. Dne 24.6.2009 vyzval správní orgán I. stupně žalobce, nechť se dostaví k seznámení se s podklady rozhodnutí ve lhůtě do 3.7.2009. Toto oznámení bylo žalobci uloženo na poště ode dne 25.6.2009. Žalobce si zásilku vyzvedl osobně dne 2.7.2009 a dne 10.7.2009 byla správnímu orgánu I. stupně doručena jeho žádost o stanovení nového termínu k seznámení se s podklady rozhodnutí s vysvětlením, že dne 3.7.2009 odjížděl na dovolenou, takže nemohl realizovat své právo. Výzvou ze dne 13.7.2009 byl žalobci stanoven náhradní termín k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, a to 22.7.2009. Tato výzva byla žalobci doručena dne 24.7.2009. Dne 22.7.2009 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a záznam 12 bodů ke dni 7.5.2009 potvrzen. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že ačkoliv byla žalobci poskytnuta možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neučinil tak. Žádostí doručenou správnímu orgánu I. stupně dne 28.7.2009 požádal žalobce o stanovení nového termínu k seznámení se s podklady rozhodnutí, když zásilku si vyzvedl v době, kdy datum stanovené správním orgánem k seznámení již uplynulo. Dne 21.8.2009 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí o námitkách. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 31.8.2009 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání ve lhůtě 5-ti pracovních dnů ode dne oznámení tohoto usnesení. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 2.9.2009. Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 9.9.2009 žalobce své odvolání doplnil a uvedl, že v odůvodnění uvedená oznámení o uložení pokut v blokovém řízení nemají z větší části oporu v originálech rozhodnutí, tato rozhodnutí byla nesprávně interpretována či dokonce mu ani nebyla uložena. Dále uvedl, že správní orgán mu k seznámení s podklady rozhodnutí stanovil lhůty, které žalobce nemohl dodržet, přičemž znemožnění uplatnění tohoto práva je podstatnou vadou řízení, která odůvodňuje zrušení rozhodnutí. Podané odvolání žalobce dále doplnil podáním ze dne 26.11.2009, jehož přílohou bylo usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 9.11.2009 č.j. 2 ZK 237/2009-6/Ad, podle kterého se ve smyslu ust. § 179g odst. 1 trestního řádu podmíněně odkládá podání návrhu na potrestání podezřelého Jaroslava Nerušila pro skutek spočívající v tom, že dne 11.6.2008 řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat Ulysse 2.0, RZ: X, přičemž byl zastaven Městskou policií Olomouc z důvodu spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) a při vyřizování uvedeného přestupku se vydával za osobu žalobce, neboť předložil občanský průkaz znějící na jeho jméno a byla mu vystavena bloková pokuta ve výši 1.000,- Kč, na kterou se podepsal jménem G. a kterou dne 4.9.2009 uhradil, v důsledku čehož byly poškozenému (žalobci) přiděleny za daný přestupek 2 body v bodovém hodnocení řidiče. V tomto skutku je spatřován trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Rozhodnutím žalovaného ze dne 13.11.2009 č.j. KUOK 106417/2009 bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání s tím, že správní orgán I. stupně nedostatečně odůvodnil výrok rozhodnutí a nezabýval se skutečnostmi namítanými žalobcem, zejména jeho podáním ze dne 10.7.2009, v němž vysvětloval důvody, proč se nemohl seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. V dalším řízení vydal správní orgán I. stupně dne 10.3.2010 nové rozhodnutí o námitkách, jímž námitky žalobce zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 7.5.2009 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce své námitky nijak nedoplnil a ačkoliv byl ve druhé výzvě k seznámení s podklady rozhodnutí, která mu byla doručena dne 24.7.2009, upozorněn a poučen, že pokud mu stanovený termín nevyhovuje, má kontaktovat telefonicky správní orgán, žalobce tak neučinil, ačkoliv si výzvu vyzvedl až dva dny po stanoveném termínu. Možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí měl žalobce prakticky po celou dobu řízení o námitkách až do vydání rozhodnutí. K uplatnění svého práva však nepřistoupil až do předání rozhodnutí k poštovní přepravě, tj. do 27.7.2009. Podle správního orgánu tak byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, což však neučinil. Dále správní orgán I. stupně uvedl, že v případě žalobcových záznamů v bodovém hodnocení řidiče se jednalo vždy o udělení blokové pokuty za spáchaný přestupek. Žalobcem předložené nepravomocné usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 9.11.2009 vyhodnotil tak, že mu do vydání rozhodnutí ve věci samé nebyly zaslány podklady, které by opravňovaly zaznamenání odečtu bodů v bodovém hodnocení řidiče podle ust. § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu a že nelze provést odečet bodů na základě uvedeného usnesení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 1.4.2010 odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, který v jeho odůvodnění mj. uvedl, že zákon o silničním provozu předpokládá záznam bodů výhradně na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu. Usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci není opatřeno doložkou právní moci, zejména však není rozhodnutím ve věci přestupku, ale pouze konstatuje ve svém výroku, že se podmíněně upouští od potrestání podezřelého ze spáchání trestného činu. Žalovaný dále hodnotil obsahovou stránku rozhodnutí okresního státního zastupitelství a dospěl k závěru, že nelze akceptovat závěr žalobce, že toto usnesení zakládá zjištění skutkového stavu tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Námitku žalobce, že usnesení okresního státního zastupitelství je dokumentem vyšší právní síly než oznámení o uložení blokové pokuty, podle žalovaného nelze zpochybnit, avšak předložené usnesení postrádá doložku právní moci a nebylo projednáno ve věci spáchaného přestupku, neboť takové rozhodnutí může vydat pouze věcně příslušný správní orgán, který je oprávněn blokovou pokutu Městské policie Olomouc přezkoumat.

Podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle ust. § 50 odst. 3 správního řádu správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Podle ust. § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Podle ust. § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto právě jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

Podle ust. § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Žalobní námitku, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, krajský soud shledal důvodnou. V doplnění odvolání ze dne 9.9.2009 žalobce rozvedl důvody, pro které se nemohl seznámit s podklady rozhodnutí a namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno, aniž by mu bylo umožněno realizovat právo dané ust. § 36 odst. 3 správního řádu. Druhá zásadní námitka je pak vyjádřena v doplnění odvolání ze dne 26.11.2009 spočívající v tvrzení, že se žalobce přestupku ze dne 11.6.2008 nedopustil, neboť se ho dopustila jiná fyzická osoba, což doložil usnesením Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 9.11.2009. Lze se ztotožnit s žalobcem, že se žalovaný ani s jednou z těchto námitek náležitě nevypořádal. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobci v seznámení se s podklady rozhodnutí správního orgánu I. stupně bránily objektivní důvody, když na první výzvu ze dne 24.6.2009 nemohl reagovat v důsledku čerpání dovolené, o čemž následně bez odkladu správní orgán I. stupně vyrozuměl a v případě druhé výzvy, která mu byla doručena dne 24.7.2009, mu správní orgán I. stupně neposkytl žádnou možnost realizace tohoto práva, když již s datem 22.7.2009 vydal prvostupňové rozhodnutí. Argumentace tím, že bylo vypraveno k poštovní přepravě až dne 27.7.2009 a že se tedy žalobce po dni 24.7.2009 ještě mohl s podklady rozhodnutí seznámit, kterou použil správní orgán I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je zcela nepřijatelná a v rozporu se smyslem ust. § 36 odst. 3 správního řádu, jímž je poskytnutí možnosti účastníku vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a navrhnout jejich případné doplnění ještě před vydáním rozhodnutí. Akceptace této argumentace žalovaným v napadeném rozhodnutí pak zakládá vadu napadeného rozhodnutí.

S druhou odvolací námitkou, týkající se skutkových okolností, které vyplývají z usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 9.11.2009, se žalovaný rovněž nevypořádal dostatečným způsobem, neboť ji posuzoval pouze z pohledu správního orgánu, který není oprávněn k odečtu bodů v bodovém hodnocení řidičů, dále z pohledu ust. § 123b zákona o silničním provozu, když předložené usnesení nesplňuje jeho kritéria a z hlediska neexistence doložky právní moci tohoto usnesení. S odkazem na ust. § 50 odst. 3 správního řádu krajský soud uvádí, že v sankčním řízení leží důkazní břemeno vždy na straně správního orgánu, který je povinen prokázat, že odpovědný subjekt se dopustil správního deliktu či určitého jednání, které má za následek uložení sankce a pokud jsou jím shromážděné důkazy odpovědným subjektem zpochybněny, je povinen provést další důkazy, které tyto pochybnosti vyvrátí. V dané věci je jednoznačné, že posuzované řízení je řízením sankčním. Krajský soud v tomto svém názoru vychází z právního závěru vyjádřeného v rozsudku NSS ze dne 24.8.2010 č.j. 5 As 39/2010-78, v němž NSS vyslovil, že „ačkoliv je záznam bodů do bodového hodnocení pouze určitým administrativním úkonem, dosažení 12 bodů má za následek skutečnost, že která je ve své podstatě „sankcí“ sui generis, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Stěžovatel je tak určitým způsobem zasažen, resp. omezen na svých právech. Je nutno proto vycházet z premisy, že jakkoliv se v případě samotného oznámení (administrativního opatření) o počtu dosažených bodů nejedná o rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 s.ř.s. (nejedná se o rozhodnutí o uložení sankce), v důsledku následků, které jsou s ním dále spojeny, tj. odevzdání řidičského průkazu, zásah do veřejného subjektivního práva (zejména právo vlastnit a užívat majetek) zde v podstatě existuje“. Z téhož rozsudku NSS dále vyplývá, že ačkoliv správní orgán v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku, jsou přípustné námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně, že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů (viz. rozsudek NSS ze dne 6.8.2009 č.j. 9 As 96/2008-44). V posuzované věci žalobce zpochybnil spáchání přestupku ze dne 11.6.2008, resp. přímo vyvrátil domněnku, že skutek spáchal, a to předložením usnesení okresního státního zastupitelství, v němž je popsán skutek jiné fyzické osoby, která se při spáchání přestupku uvedeného dne vydávala za žalobce, přičemž v tomto jejím jednání byl shledán trestný čin poškozování cizích práv (tj. práv žalobce). Krajský soud v této souvislosti poznamenává, že doložka právní moci tohoto rozhodnutí je víceméně technickou záležitostí a správnímu orgánu nic nebránilo v tom, aby si tuto náležitost opatřil, takže zpochybnění této písemnosti z tohoto důvodu je nejen nemístné, ale výslovně účelové, jak správně poznamenal žalobce. Nutno také podotknout, že s ohledem na to, že předmětné usnesení okresního státního zastupitelství bylo vydáno dne 9.11.2009, nemohl je žalobce uplatnil před vydáním prvního rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci (22.7.2009), odhlédneme-li od skutečnosti, že mu k tomu ani nebyla dána správním orgánem I. stupně možnost, jak vyplývá ze shora uvedené argumentace soudu. V dalším řízení pak k němu žádný ze správních orgánů po stránce skutkové nepřihlédl. Správní orgány obou stupňů tak postupovaly v přímém rozporu s ust. § 50 odst. 3 správního řádu, kdy správní orgán je povinen i bez návrhu v sankčním řízení zjistit všechny rozhodné okolnosti, a to nejen ty, které svědčí v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena, ale i ty, které svědčí v jeho prospěch a dále v rozporu s ust. § 50 odst. 4 správního řádu, podle kterého jsou povinny hodnotit podklady pro rozhodnutí podle své úvahy a přihlížet přitom pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci. Jejich postup tak byl v rozporu také se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v ust. § 3 správního řádu v návaznosti na ust. § 2 odst. 3 správního řádu. Svým postupem správní orgány obou stupňů zatížily napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející správní řízení, závažnými procesními vadami.

Žalobní námitku, že správní řízení mělo být zastaveno, neboť ke dni 7.5.2010 uplynula doba jednoho roku ode dne pravomocného rozhodnutí o přestupku, který byl podkladem pro poslední záznam v bodovém hodnocení, takže žalobci měly být v souladu s ust. § 123e odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu odečteny 4 body, neshledal krajský soud důvodnou. Neztotožňuje se sice s argumentací žalovaného ust. § 123e odst. 3 zákona o silničním provozu v návaznosti na § 123f odst. 4 téhož zákona, neboť přerušení běhu lhůty zde upravené se týká pouze odevzdání řidičského průkazu a pozbytí řidičského oprávnění, je však toho názoru, že pokud u řidiče nastane situace opravňující správní orgán k postupu dle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, je nepřípustné, aby se řidič vyhnul následku (tj. odevzdání řidičského průkazu a pozbytí řidičského oprávnění) pouhým uplynutím času v návaznosti na ust. § 123e odst. 1 zákona o silničním provozu, pokud to zákon výslovně nestanoví.

Krajský soud z důvodů shora uvedených napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), dále proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy (§ 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.) a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.). Současně krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 76 odst. 4 s.ř.s.). Při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobci, který měl ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů (srov. ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 160 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 29.6.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r. Marcela Jánová předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru