Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 156/2010 - 36Rozsudek KSOS ze dne 30.11.2011

Prejudikatura

51 Ca 11/2007 - 19


přidejte vlastní popisek

Pejk 2271/2008

Číslo jednací: 11Ca 179/2007 - 83

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a Mgr.Davida Hipšra v právní věci žalobce Ateliér pro životní prostředí, o.s., IČ 69347760, se sídlem v Praze 4, Ve Svahu 1, zastoupeného JUDr.Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, za účasti a) Finep Chuchle, a.s., IČ: 26511754, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 1, zastoupené Mgr. Jiřím Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 4, b) Pražská energetika, a.s., IČ 60193913, se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 4.5.2007, č.j.: S-MHMP-25038/2997/So/He,

takto:

Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4.5.2007, č.j. S-MHMP-

25038/29997/So/He, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady soudního řízení v částce 6.800,- Kč

do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr.Petra Kužvarta, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou prostřednictvím elektronické pošty k Městskému soudu v Praze dne 25.7.2007, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního (dále též žalovaného správního úřadu), jímž zčásti změnil a zčásti potvrdil vod volacím řízení rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16 ze dne 10.10.2006, č.j.: OV-006467/06/Kv, kterým byla povolena stavba „Obytný areál Chuchle – hvězdárna, I. etapa“.

Žalobce v podané žalobě namítl, že v průběhu stavebního řízení se domáhal, aby doručované stavební povolení obsahovalo úplnou informaci o povoleném komplexu staveb a zásahů. Žalobce namítl neúplnost, nesrozumitelnost a nepřesvědčivost rozhodnutí správního úřadu prvého stupně, neboť požadovaná informace nebyla žalobci v grafické formě předložena, přičemž ve výrocích rozhodnutí se na grafické informace přímo odkazuje. Žalovaný správní úřad vž alobou napadeném rozhodnutí pouze odkázal na prováděcí předpis, přičemž odvolací důvod žalobce nebyl projednán ani vyvrácen a žalobci se nedostalo srozumitelného a přesvědčivého vyřízen. í

Žalobce dále v podané žalobě namítl, že žalobou napadené rozhodnutí není jednoznačné, když výslovně povoluje alternativy, například v případě konstrukčního systému. Žalovaný odvolací správní úřad tuto námitku žalobce vysvětlil tím, že situace je taková, že část domu bude charakterizována jedním konstrukčním systémem a část druhým. Podle názoru žalobce je třeba tuto záležitost v rozhodnutí jednoznačně specifikovat tak, aby rozhodnutí bylo určité. Tak, jak žalovaný rozhodl, jde o neurčité a alternativní ustanovení a žalobcův odvolací důvod jím nebyl nijak vyvrácen.

Žalobce rovněž namítl, že v podmínce č. 4.3 na straně 8 stavebního povolení není ani číslem pozemku ani jinak jednoznačně a ověřitelně specifikováno situování „skupiny dubů“, jež mají být zachovány. Tuto žalobní námitku uplatnil žalobce již v odvolacím řízení, žalovaný se však s ní nikterak nevypořádal.

Žalobce v podaném odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16 uvedl, že vyřízení námitek účastníků řízení je povrchní a nevěrohodné. Vyřízení otázky možné podjatosti úředních osob, účastnících se rozhodování na úrovni Městské části Praha 16, bylo účelové a nesprávné. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí pouze reprodukuje známé výklady, přidávající k zákonným podmínkám ještě další, rozšiřující a nepodložené podmínky. Žalobce namítá, že není pravdou, že by se ředitel MHMP nepodílel na projednávání a rozhodování věci, byť tak činí pouze dílčím způsobem vt om smyslu, že přezkoumává možnou podjatost svých podřízených. Tato otázka je velice závažná pro celé rozhodování, pro jeho zákonnost, nestrannost a objektivitu. Proto i vyloučení ředitele MHMP pro podjatost může podle názoru žalobce přicházet v úvahu.

Další žalobní námitka žalobce směřuje k ústnímu jednání a místnímu šetření, svolanému na den 12.7.2006, na něž byli účastníci řízení předvoláni naprosto zmatečným úkonem- písemností, jež byla odvozena z původního oznámení o zahájení řízení, v níž byl změněn pouze čas ústního jednání. Tato písemnost nebyla nikdy vyvěšena na úřední desce a do vlastních rukou byla doručována pouze občanskému sdružení Štičkův sad. Žalobce vytýkal vady daného úkonu, který vedl kne rovnosti účastníků a k jejich dokonalému zmatení, neboť šlo ve skutečnosti o nahlížení do spisu vk anceláři úřadu, jehož se účastnil jediný obeslaný účastník řízení, a žádné ústní jednání a místní šetření se nekonalo. Podle názoru žalobce se jedná o podstatnou vadu řízení. Pokud stavební úřad chtěl (díky nedoručení původní obsílky jednomu účastníku) opakovat ústní jednání, měl a mohl tak učinit za současného obeslání všech účastníků řízení a řádného doručování. Žalovaný kt omu uvedl, že nedošlo ke zkrácení účastníků na jejich právech. Žalobce naopak tvrdí, že došlo kne rovnému zacházení s účastníky a hlavně k tomu, že byli zmatečným procesním úkonem znejistěni a zcela zmateni.

Žalobce rovněž namítl, že řada dokladů byla k datu vydání rozhodnutí již nezpůsobilá být jeho podkladem. Správci inženýrských sítí jednají jako svého druhu účastníci, kteří sami rozhodují o tom, jak budou platnost svých vyjádření termínovat, podmiňovat či omezovat. K tomu nepotřebují zákonné zmocnění, neboť nejsou správním orgánem, ale subjektem práva. Pokud jde o možné dotčení občanských sdružení problematikou inženýrských sítí, jejich přeložek či umisťování, tato problematika je přinejmenším potencionálně významná, zejména z hlediska mimolesních dřevin. Pokud sítě nevedou v komunikacích, pak bývají naprosto pravidelně ukládány do ploch veřejné zeleně. Z tohoto důvodu mají občanská sdružení dobrý důvod zcela vs ouladu se svým předmětem činnosti sledovat problematiku inženýrských sítí, včetně vyjádření jejich správců.

Žalobce konečně poukázal na naprosto zmatené společné projednání několika různých předmětů řízení, stanovení okruhu účastníků a doručení rozhodnutí v kontextu poučení účastníků. Okruh účastníků řízení je vymezen na straně 11 podle ustanovení § 27 odst. 1 až 3 správního řádu, je zde učiněn odkaz na stavební a vodní zákon. Na straně 22 jsou uvedena jména a příjmení všech účastníků včetně správců sítí, a další výčet účastníků je uveden v rozdělovníku. Uvedené výčty účastníků řízení se nekryjí, nenavazují na sebe a nejsou řádně ani přesvědčivě vysvětleny. V poučení, poskytnutém účastníkům řízení, není žádné přesvědčivé vysvětlení, jak plynou odvolací lhůty, když se paralelně doručuje veřejnou vyhláškou i do vlastních rukou jen některým účastníkům řízení. Zmatení účastníků, kteří nemají právnické vzdělání a nejsou schopni dohledávat příslušná ustanovení vj ednotlivých zákonech, je úplné. V poučení se neuvádí, kolik stejnopisů odvolání je nutno zaslat, není zohledněn fakt, že se doručuje veřejnou vyhláškou a že by mělo být zohledněno ustanovení § 144 odst. 5 správního řádu. Poučení není dostatečné, neboť pouhá přímá citace zákonných ustanovení bez jakékoli konkretizace na daný případ není poučením, ale pouhým připomenutím zákonného ustanovení. Žalovaný k této vznesené odvolací námitce uvedl, že bylo vše v pořádku a že stavební úřad nepochybil. Sám žalovaný však situaci při doručování odvolacího rozhodnutí dále „vylepšil“ tím, že účastníkům řízení doručoval doporučeně, fyzickým osobám do vlastních rukou, avšak zároveň i veřejnou vyhláškou se zákonem nijak nepodloženým poučením. Žalobce má za to, že jde o zcela nezákonné a zmatečné poučení a nesmyslný způsob kombnoivaného doručování, který uvádí účastníky řízení včetně žalobce ve zmatek a nejistotu stran plynutí následných lhůt.

Žalobce v podané žalobě uzavřel, že nezákonnosti i zkrácení na právech žalobce jsou takové intenzity, že mají vliv na zákonnost rozhodnutí i dopad do sféry práv žalobcových. Z tohoto důvodu žalobce navrhl, aby rozhodnutí správních úřadů obou stupňů byla zrušena.

Žalovaný správní úřad ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby ze dne 27.9.2007 navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s ohledem na to, že žalobcem namítanou nezákonnost řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, a nezákonnost rozhodnutí samotných nepovažuje žalovaný za opodstatněnou. K jednotlivým uplatněným žalobním námitkám žalovaný uvedl:

Pokud žalobce namítl, že se mu nedostalo srozumitelného a přesvědčivého vyřízení odvolací námitky, aby stavební povolení obsahovalo úplnou informaci o povoleném komplexu staveb a zásahů, má žalovaný za to, že v napadeném rozhodnutí použitá formulace, kterou je deklarováno provedení stavby podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, je standardní a obvyklou formulací. V daném případě jde o upřesnění, že navrhovaná stavba bude provedena podle dokumentace, která byla přílohou k žádosti o stavební povolení a byla tedy předmětem stavebníhoř ízení, ke kterému se účastníci řízení a dotčené orgány státní správy vyjadřovali a kterou zkoumal stavební úřad.

K námitce, vztažené k namítanému alternativnímu řešení konstrukčních řešení objektů, žalovaný uvedl, že se touto námitkou dostatečně zabýval, ověřil, že stavební úřad zprojektové dokumentace ověřil, že nejde o alternativní řešení, přičemž část rodinných domů je řešena jako monolitický železobetonový skelet a část je klasicky zděná z keramických tvárnic. Alternativní pojetí je mylným výkladem žalobce, přičemž není jasné, jak se tato problematika může ve stavebním řízení dotknout zájmů ochrany prostředí a krajiny.

K uplatněné námitce ohledně podmínky zachování zeleně žalovaný odkázal na podmínku stavebního povolení č. 4.3., převzatou z povolení Úřadu městské části Praha – Velká Chuchle, ze dne 8.4.2005, týkající se kácení dřevin, která je pro stavebníka závazná. Zpochybňování formulace této podmínky je irelevantní.

Žalobcem namítané povrchní a nehodnověrné vyřízení námitek je zcela nekonkrétní, vztahuje se pouze k vyřízení uplatněných námitek podjatosti, přičemž o námitce podjatosti pracovníků stavebního úřadu bylo rozhodnuto služebně nadřízeným Pavlem Čornejem, tajemníkem Úřadu městské části Praha 16, přičemž rozhodnutí bylo napadeno samostatným odvoláním, k němuž ředitel MHMP uvedené usnesení změnil tak, že úřední osoba Jiří Hujer není z řízení vyloučen, a s tím, že k rozhodování o podjatosti pracovníků stavebního úřadu je příslušný vedoucí tohoto odboru. Žalovaný při posouzení oprávněnosti námitky odvolatelů v této věci shledal, že o námitce podjatosti, uplatněné v průběhu prvostupňového řízení, bylo rozhodnuto zákonem stanoveným způsobem. Odvolacím orgánem nebylo shledáno, že by se na vydání odvoláním napadeného rozhodnutí podílely podjaté úřední osoby či osoby, u nichž by nebylo o vznesené námitce podjatosti rozhodnuto. Ředitel MHMP nemůže být z povahy věci vyloučen z projednání a rozhodování věci.

Žalovaný uvedl, že není zřejmé, jakým způsobem došlo vpř ípadě namítaného zmatečného předvolání k ústnímu jednání ke zkrácení práv žalobce. Uvedeným postupem, kdy bylo občanské sdružení Štičkův sad pozváno k seznámení se s obsahem správního spisu, nedošlo ke zkrácení práv žádného účastníka řízení a namítaný postup nebyl shledán odvolacím orgánem důvodem pro zrušení napadeného stavebního povolení.

Pokud jde o odvolací námitku žalobce, týkající se nezpůsobilosti řady dokladů pro vydání napadeného rozhodnutí, žalobce pouze v obecné rovině vysvětluje, proč jsou vyjádření správců sítí nevěrohodná, aniž by však uvedl konkrétní vyjádření a dopad tohoto stavu na jeho práva účastníka stavebního řízení.

Na žalobcem namítaný způsob doručování oznámení o zahájení řízení a rozhodnutí ve věci je žalovaným podrobně reagováno na straně 11 v bodě 9 napadeného rozhodnutí o odvolání. Žalobcovu námitku o nesmyslném způsobu kombinovaného doručování lze považovat za důvodnou, neboť v důsledku spojení výše uvedených řízení a s ohledem na rozsáhlost a členitost povolovaných staveb je problematická formulace čtyř výroků rozhodnutí a s ním spojených rozdělovníků pro dva způsoby editace. Žalovaný námitku v této věci neshledal právně důvodnou, neboť není ze správního spisu patrné, že by došlo ke konkrétnímu zásahu do práv některého z účastníků řízení.

Městský soud v Praze v souladu s ustanovením § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), vyrozuměl osoby, které by mohly být přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech jak vydáním napadeného rozhodnutí, tak ítm, že by toto rozhodnutí mohlo být zrušeno, přičemž ve lhůtě určené soudem, své právo osob zúčastněných na řízení uplatnily dne 4.9.2007 společnost FINEP Chuchle, a.s., a dále dne 23.1.2008 společnost Pražská energetika, a.s.

Společnost FINEP Chuchle, a.s., ve svém vyjádření k předmětu řízení ze dne 11.12.2007 uvedla, že žaloba žalobce je podle jejího názoru zcela neoprávněná a účelová a nesleduje svým podáním zajištění řádné ochrany přírody a krajiny v předmětném řízení. Osoba zúčastněná má za to, že při vydání napadeného rozhodnutí byla dodržena veškerá procesní práva účastníků řízení i skutečnost, že dotčené správní orgány vydaly napadené rozhodnutí v souladu s hmotným právem a podle dostatečných podkladů doložených osobou zúčastněnou ve správním řízení. Napadené rozhodnutí je formálně i věcně správné.

Podle názoru osoby zúčastněné není žalobce oprávněn vznášet námitky ani napadat žalobou skutečnosti, které se výlučně netýkají jeho předmětu činnosti, tj. ochrany přírody a krajiny. Za účelem vydání předmětného rozhodnutí osoba zúčastněná doložila dotčeným správním orgánům všechny požadované podklady, vynaložila značné prostředky pro dosažení vydání předmětného správního rozhodnutí tak, aby jí bylo umožněno na svých pozemcích za své prostředky realizovat svůj podnikatelský záměr. Z uvedených důvodů osoba zúčastněná navrhla, aby Městský soud vP raze žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Společnost Pražská energetika, a.s., ve svém vyjádření k předmětu řízení ze dne 2.1.2008 uvedla, že ve věci samé může doložit pouze informace vztahující se k části řízení, s níž společnost bezprostředně přišla do styku, není jí známo na základě všech dostupných informací, že by cokoli nasvědčovalo nezákonnému průběhu řízení ani jeho podstatným vadám a podle jejího názoru není důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím ze dne 5.8.1994 vydal Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutí o umístění stavby pro bytové a rodinné domy „Obytný areál Chuchle – Hvězdárna, I. etapa“, v katastrálním území Velká Chuchle, na pozemcích parcelních č. 991/2, 3, 4, 7, 8, 12, 14, 15, 17 a 18 a dále 996 a 1000/1 s tím, že investor – obchodní společnost FINEP Chuchle, a.s. – v roce 2005 požádal o vydání změny rozhodnutí o umístění stavby. Rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno dne 30.1.2006 a nabylo právní moci dnem 18.2.2006. Následně podala společnost FINEP Chuchle, a.s., návrh na vydání stavebního povolení pro uvedenou stavbu. Stavební řízení bylo zahájeno doručením žádosti o povolení stavby dne 6.4.2006.

V následném řízení stavební úřad při Úřadu městské části Praha 16 posoudil a stanovil okruh účastníků řízení, usnesením ze dne 22.9.2006, č.j. OV-006467/06/Kv, spojil řízení o povolení stavby „Obytný areál Chuchle – Hvězdárna, I. etapa“, s řízením o odstranění stavby „Vodních děl - dešťové kanalizace, stoky DN 300 Kt a vodovodů pro veřejnou potřebu DN 125 TVL“.

K projednání návrhu na vydání rozhodnutí o povolení stavby nařídil stavební úřad ústní jednání spojené s místním šetřením, které se konalo dne 6.6.2006. Vzhledem kt omu, že občanskému sdružení Štičkův sad se nepodařilo do vlastních rukou doručit oznámení, týkající se zahájení stavebního řízení, bylo tomuto subjektu oznámeno veřejnou vyhláškou a stavební úřad oznámení zopakoval a seznámil občanské sdružení Štičkův sad dne 12.7.2006 s obsahem spisového materiálu.

Stavební úřad ve stavebním řízení přezkoumal žádost a dokumentaci pro povolení stavby a zkoumal, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, požadavky týkající se ochrany životního prostředí, ochrany zdraví i života a zda odpovídá obecným požadavkům na výstavbu. Dále stavební úřad zkoumal, zda je zabezpečeno užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Při tomto zkoumání stavební úřad dospěl k závěru, že stavba je navržena ve věcné shodě s dokumentací pro územní řízení a v souladu s územním řízením přezkoumanými limity pro využití území a územně technickými důsledky připravované stavby. Dále stavební úřad vs ouladu s ustanovením § 62 odst. 3 stavebního zákona posoudil vydaná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů státní správy, aby zajistily jejich soulad, přičemž konstatoval, že mezi nimi nejsou rozpory.

Rozhodnutím ze dne 10.10.2006, č.j. OV-006467/06/Kv, povolil odbor výstavby Úřadu městské části Praha 16 stavbu „Obytný areál Chuchle – Hvězdárna, I. etapa“, a stanovil pro provedení a užívání stavby pro stavebníka a zhotovitele stavby ve výroku rozhodnutí konstatované podmínky. Dále týmž rozhodnutím stavební úřad povolil v souvislosti se stavbou stavbu komunikačních objektů stavby, obvodní díla veřejného vodovodu, splaškové kanalizace a dešťové kanalizace a povolil odstranění stavby dešťové kanalizace – stoky DN 300 Kt a vodovodu pro veřejnou potřebu DN 125 TVL. Rovněž tímto rozhodnutím zamítl stavební úřad námitky účastníků řízení, a to občanských sdružení Zdravá Chuchle, Štičkův sad a Ateliér pro životní prostředí, uplatněné ve vyjádřeních k ústnímu jednání dne 6.6.2006 a ze dne 12.7.2006. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že není důvodná námitka občanských sdružení o tom, že nebyla plně seznámena s projektovou dokumentací, neboť k seznámení došlo při ústním jednání dne 12.7.2006 a úplnost dokumentace dále zpochybňována nebyla. Námitka občanských sdružení, týkající se nezpůsobilosti řady dokladů, nemá věcnou vypovídací hodnotu, neboť žádné konkrétní argumenty neobsahuje. Pokud jde o námitky podjatosti pracovníků stavebního úřadu, tyto nebyly shledány důvodnými, neboť namítající žádné průkazné důvody, svědčící o podjatosti - kromě pracovně právních vztahů - neuvedl a neuvedl byť jedinou konkrétní skutečnost, o kterou by účastník řízení námitku podjatosti opíral. Nejde tu os kutečnost, kterou by se snad účastník řízení dozvěděl ve vztahu k rozhodované věci bezprostředně před možností tuto námitku podjatosti uplatnit, ale námitka je koncipována především jako celková a déletrvající pochybnost o nepodjatosti všech správních úředníků. Pokud jde o doručování písemností občanskému sdružení Štičkův sad, stavební úřad zopakoval doručení oznámení o zahájeném stavebním řízení z toho důvodu, aby tento účastník řízení měl možnost své námitky uplatnit nejpozději při ústním jednání dne 12.7.2006, a to pouze ve vztahu k zahájenému stavebnímu řízení. Tím stavební úřad docílil, že všichni účastníci řízení při uplatňování svých procesních práv měli rovné postavení. Ostatním účastníkům řízení ani dotčeným orgánům nebylo oznámení opakovaně doručováno, protože jim již doručeno bylo, a s podklady rozhodnutí měli možnost se seznámit, vyjádřit se k nim a zúčastnit se ústního jednání.

Proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu podala občanská sdružení Ateliér pro životní prostředí a Zdravá Chuchle prostřednictvím svého právního zástupce dne 3.11.2006 včasné odvolání, v němž tito účastníci správního řízení shodně s podanou žalobou namítali, že byli zkráceni na svých právech v důsledku procesních postupů stavebního úřadu při doručování rozhodnutí. Dáe nlamítali, že účastníkům řízení nebyla doručena úplná dokumentace, a rozhodnutí tak není způsobilé nabýt právní moci. Rozhodnutí není jednoznačné, když výslovně povoluje alternativy konstrukčního systému a v případě podmínky stavebního povolení, týkající se vykácení dřevin, není ve výroku rozhodnutí jednoznačně a ověřitelně specifikováno situování skupiny dubů, jež mají být zachovány. Vyřízení námitek účastníků řízení odvolatelé shledali povrchním a nehodnověrným, důvody možného vyloučení pracovníků správních úřadů platí pro úředníky MHMP dvojnásobně, zejména pokud jde o ředitelku odboru stavebního a její podřízené a ředitele MHMP. Odvolatelé rovněž poukázali na doklady, z nichž je zřejmé úzké obchodní propojení hlavního města se stavebníkem – žadatelem o stavební povolení, jde o propojení podstatné i do budoucna, neboť smluvně je předpokládáno a stanoveno zhotovení předmětných staveb, což předjímá výsledek tohoto správního řízení a pro dosažení tohoto cíle má město získat nemalá majetková plnění. Odvolatelé rovněž poukázali na to, že řada dokladů byla k datu vydání rozhodnutí již nezpůsobilá, stavební úřad však reagoval tak, že všechna vyjádření vlastníků či správců sítí z roku 2005 považoval za věrohodná a dostatečná, když je mu z jeho činnosti známo, že v předmětném území nepovolil ani neumístil žádné sítě nebo jejich přeložky. Propadlá vyjádření však podle názoru odvolatelů nebylo možno po právu použít jako podklad rozhodnutí. Shodně s podanou žalobou odvolatelé poukázali na nepřesvědčivě a řádně stanovený okruh či výčet účastníků řízení a na zmatečnost a nesrozumitelnost poučení účastníků a způsobů doručování rozhodnutí.

O podaném odvolání rozhodl žalovaný správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4.5.2007, č.j. S-MHMP-25038/2007/So/He, jímž bylo rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části Praha 16 ze dne 10.10.2006 změněno tak, že byly vypuštěny podmínky pro provedení stavby „Obytný areál Chuchle – Hvězdárna, I. etapa“, společné pro výroky I, II a III, konkrétně podmínky č. 5.1, 5.5, 7.6 a 11. Nově byly odvolacím správním úřadem změněny podmínky pro provedení stavby č. 8, 10 a byla vypuštěna podmínka č. 6, vymezující podklady, které by měl stavebník předložit ke kolaudačnímu řízení. Výrok napadeného rozhodnutí obsahuje formulaci, že „...ve zbytku se napadené rozhodnutí potvrzuje“. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že přezkoumáním napadeného rozhodnutí a řízení, které předcházelo jeho vydání, nebylo z věcného hlediska ve vymezení okruhu účastníků shledáno na straně stavebního úřadu pochybení. V dokumentaci bylo ověřeno, že předmětná stavba je navržena v souladu s hledisky, ze kterých stavební úřad v průběhu stavebního řízení obligatorně zkoumá obsah žádosti o stavební povolení, jejích příloh a projektovou dokumentaci, zejména s platným rozhodnutím o umístění stavby, s požadavky vyhlášky týkající se obecně technických požadavků a s požadavky dotčených orgánů státní správy. Změnu výroku napadeného rozhodnutí odvolací orgán provedl proto, že šlo o vady, které bylo možno v odvolacím řízení napravit, a bylo tak možno učinit při respektování zásady procesní ekonomie.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě, při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl vd obě vydání žalobou napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků řízení na výzvu soudu výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání a vyjádřil atk mlčky souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé bez nařízení ústního jednání, Městský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval.

Ještě předtím, než se Městský soud v Praze podrobně zabýval jednotlivými žalobními body, považuje za vhodné - alespoň v obecné rovině - připomenout, že mezi namítanou protizákonností a důsledky případného vyhovění žalobě (a tedy zrušením napadeného správního rozhodnutí), musí existovat určitý vztah proporcionality. To především znamená, že soud v každém případě rozhodovaném kasačním způsobem v širším slova smyslu hodnotí napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí jemu v dané věci předcházející jako celek a k jeho zrušení by proto mohl přistoupit jen tehdy, pokud by shledal, že k porušení zákona došlo nikoliv v zanedbatelné míře, nýbrž v intenzitě, zpochybňující zákonnost posuzovaného správního řízení jako celku. Je tak třeba vyslovení nezákonnosti správního rozhodnutí chápat i jako deklaraci toho, že míra pochybení správního orgánu překročila mez, již je vzhledem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci možno považovat za v konečném důsledku neohrožující právem chráněné zájmy účastníků, přičemž k překročení této meze může dojít jak jediným pochybením dostatečně závažného rázu, tak také větším počtem relativně samostatných pochybení, jež by snad byla vnímána jako marginální sama o sobě, ve svém úhrnu však dosahují zmíněné zásadní intenzity. Pouze takový přístup totiž koresponduje se zásadou materiálně a nikoliv pouze formálně chápaného právního státu, s níž se Nejvyšší správní soud identifikuje.

Podle konstantní judikatury správních soudů je-li žalobcem občanské sdružení (viz zejména ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.), jehož hlavním posláním je podle stanov ochrana krajiny a přírody, může úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jeho procesní práva. Nelze tedy přisvědčit případnému tvrzení občanského sdružení, že bylo zkráceno na právu na příznivé životní prostředí, jelikož takové právo mu jako právnické osobě z povahy věci náležet nemůže, neboť náleží jen fyzickým osobám jako biologickým organismům (viz například rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 98/98, rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 A 137/2000). Obdobně judikoval Ústavní soud, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které - na rozdíl od právnických osob - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí (usnesení sp. zn. I. ÚS 282/97, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, str. 339).

Městský soud v Praze posoudil žalobou uplatněné námitky takto :

V prvé žalobní námitce žalobce namítal procesní nedostatky při doručování správního rozhodnutí jak stavebním úřadem, tak žalovaným odvolacím úřadem při doručování žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce namítal, že doručované rozhodnutí neobsahovalo úplnou informaci o povoleném komplexu staveb a zásahů. Identifikace konkrétního řešení povolované stavby a zásahů slovními formulacemi ve výroku případně v odůvodnění je složitá, nedostatečná a nepřehledná. Bez grafických situací informujících o rozsáhlé zástavbě a vyvolaných zásazích v okolním území je výrok prvostupňového rozhodnutí neúplný, nesrozumitelný a nepřesvědčivý. Tento právní názor Městský soud v Praze nesdílí.

V projednávané věci stavební úřad při hodnocení věci zjistil, že popis stavby ve výroku rozhodnutí je pro orientaci účastníků řízení dostatečný a k rozhodnutí nejsou připojeny žádné grafické přílohy. Ke stejnému závěru dospěl i žalovaný odvolací orgán s tím, že pro napadenou stavbu a stavební úpravy je popis stavby ve výroku rozhodnutí dostačující. Tento závěr po provedeném řízení učinil i Městský soud v Praze, neboť žádný právní předpis neukládá výslovně stavebnímu úřadu povinnost, aby všem účastníkům řízení byla kompletní projektová dokumentace doručována jako nedílná součást výroku rozhodnutí o vydání stavebního povolení. Z výroků vydaných správních rozhodnutí je zřejmé, jaká stavba je rozhodnutím povolována a odkaz na ověřenou projektovou dokumentaci není v rozporu se zákonem.

Z podané žaloby ani není zřejmé, v čem konkrétně žalobce spatřuje porušení svých práv v důsledku uvedeného postupu správních orgánů, jakým způsobem byla jeho práva zasažena. Lze tudíž obecně konstatovat, že z výroků obou rozhodnutí, tj. jak rozhodnutí stavebního úřadu, tak z výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu je zřejmé, kde se předmětná stavba nachází, její poloha a umístění je dostatečně určitá a srozumitelná. Projektová dokumentace se situačními výkresy je součástí spisového materiálu, lze do ní nahlédnout a případně z ní pořizovat opisy a kopie. Žádné právní ustanovení neukládá správnímu úřadu povinnost doručovat účastníkům řízení spolu s písemným vyhotovením rozhodnutí, vydaným ve správním řízení, i projektovou dokumentaci ke stavbě jako neoddělitelnou součást výroku toho kterého rozhodnutí. Za situace, kdy soud neshledal nedostatečné a nesrozumitelné umístění stavby, popsané ve výroku rozhodnutí, nelze v postupu správních úřadů obou stupňů při doručování rozhodnutí shledat nezákonnost či nesprávnost.

Pokud jde o druhou žalobní námitku, týkající se údajnému alternativnímu výroku rozhodnutí v rámci konstrukčních řešení povolovaných objektů, není tato námitka důvodná. V daném případě je z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé, že (s odkazem na projektovou dokumentaci) nejde o alternativní řešení, tedy o situaci, kdy je na stavebníkovi učinit výběr varianty, podle níž povolovanou stavbu zhotoví, ale o situaci, kdy část rodinných domů je řešena jako monolitický železobetonový skelet a jiná jejich část je klasicky zděná z keramických tvárnic. Lze proto dovodit, že v daném případě se žalobce mýlí a z odůvodnění tohoto žalobního bodu není ani zřejmé, nakolik se tato problematika může ve stavebním řízení dotknout zájmů ochrany prostředí a krajiny, tedy zájmů, jejichž ochrana je stěžejním cílem činnosti žalobce a zjevným důvodem jeho účastenství v provedeném správním řízení.

Důvodnou shledal Městský soud v Praze třetí žalobní námitku, v níž žalobce stejně jako v podaném odvolání namítal nedostatky určitosti, srozumitelnosti o přezkoumatelnosti formulace podmínky zachování zeleně. Touto odvolací námitkou se žalovaný odvolací správní úřad blíže nezabýval, podle vyjádření k obsahu podané žaloby pouze odkázal na podmínku stavebního povolení č. 4.3., převzatou z povolení Úřadu městské části Praha – Velká Chuchle, ze dne 8.4.2005, týkající se kácení dřevin, která je pro stavebníka závazná. Žalobce namítal, že v citované podmínce č. 4.3 na straně 8 stavebního povolení není ani číslem pozemku ani jinak jednoznačně a ověřitelně specifikováno situování „skupiny dubů“, jež mají být zachovány.

Závěr žalovaného o tom, že zpochybňování formulace této podmínky je irelevantní, není podle názoru Městského soudu v Praze určitý, srozumitelný a přezkoumatelný do té míry, aby byla splněna podmínka řádného přezkumu v odvolacím správním řízení. Podle ustanovení § 89 správního řádu je povinností odvolacího správního úřadu přezkoumat odvoláním napadené rozhodnutí z hlediska všech uplatněných odvolacích námitek a v odůvodnění rozhodnutí o odvolání řádně vyložit, na základě jakých úvah a skutkových či právních okolností dané věci odvolací správní úřad dospěl k závěru o důvodnosti či nedůvodnosti té které odvolací námitky. V daném případě vzhledem k této uplatněné odvolací námitce není rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, není z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené. Žalobce byl proto postupem odvolacího správního úřadu zkrácen na svém právu, aby o jeho odvolání bylo řádně, úplně a s přesvědčivým odůvodněním rozhodnuto.

Ve čtvrté žalobní námitce žalobce uvedl, že žalobcem vznesená otázka podjatosti úředníků ve správním řízení byla vyřešena nezákonně. Pokud jde o žalobní námitku, podle níž rozhodoval o podaném odvolání správní úřad, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti, Městský soud v Praze vycházel z publikovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2004, č.j. 2 As 21/2004-67, podle něhož obecní úřad jako orgán obce, jakožto jednotky územní samosprávy, vykonává působnost v oblasti státní správy, která na něj byla v souladu se stavebním zákonem, a tedy postupem aprobovaným článkem 105 Ústavy České republiky, přenesena. Orgány obce jsou přitom povolány k výkonu státní správy v celé řadě dalších oblastí, například ve věcech ochrany přírody a krajiny, živnostenského podnikání, požární ochrany apod. V mnoha případech přitom i v těchto oblastech může nastat a běžně nastává situace – jako je tomu v projednávaném případě, kdy účastníkem správního řízení vedeného orgánem obce je obec sama. Zákonodárce přistoupil k takovému zákonnému a přitom ústavně konformnímu řešení, které připouští, aby v kterémkoliv stupni správního řízení o právu nebo povinnosti územně samosprávné jednotky na konkrétním úseku státní správy rozhodoval orgán tohoto územněsprávního celku. Pracovník takového orgánu v daném řízení nevystupuje prvotně jako zaměstnanec, nýbrž jako úředník územně samosprávného celku, mezi jehož základní povinnosti podle zákona č. 312/2002 Sb. patří mj. dodržovat ústavní pořádek, právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, hájit při výkonu správních činností veřejný zákon, jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování (ustanovení § 16 odst. 1 písm. a), b), c) a f) cit. zákona). Tyto povinnosti pak má úředník i při výkonu státní správy, která byla na orgán samosprávy zákonem přenesena (ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona). Skutečnost, že zákon uvedené povinnosti úředníků územních samosprávných celků takto explicitně vypočítává, je podle Nejvyššího správního soudu třeba vnímat právě i v souvislosti s tím, že tito úředníci jsou v mnoha případech povoláni k rozhodování o věcech týkajících se obce či kraje, tedy de facto jejich zaměstnavatelů. Nejvyšší správní soud tak vyjádřil přesvědčení, že pouze tato situace, která je zákonem výslovně připuštěna, předpokládána a vyžadována, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti pracovníka orgánu územně samosprávného celku, a to i přes pracovní či jiný obdobný vztah k takovému celku jakožto účastníkovi řízení či z toho plynoucí jistou finanční závislost. Aby pochybnosti o podjatosti konkrétního úředníka byly v takových případech dány, musela by přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě.

O takový případ však s ohledem na obsah spisového materiálu a na obsah podané žaloby nejde, neboť žalobce námitku podjatosti nedovodil z konkrétních skutkových okolností, ale zabýval se v podané žalobě obecným způsobem přijatelností a racionalitou toho, aby byla územní samospráva propojena s výkonem státní správy. Konkrétní okolnosti tvrzené podjatosti u konkrétních rozhodujících pracovníku správního úřadu žalobcem uvedeny nebyly a proto Městský soud v Praze (s ohledem na citované rozhodnutí NSS) shledal tuto žalobní námitku nedůvodnou a neshledal ani žádný důvod pro to, aby se od citované judikatury v dané věci odchýlil.

Nedůvodnou shledal soud žalobní námitku, v níž žalobce poukázal na porušení procesních ustanovení v případě ústního jednání a místního šetření, svolanému na den 12.7.2006. Městský soud v Praze se neztotožnil s názorem žalobce o tom, že na tento procesní úkon správního orgánu byli účastníci řízení předvoláni naprosto zmatečným úkonem. Přes pochybení správního úřadu, jehož se dopustil tím, že vydal písemnost, odvozenou z původního oznámení o zahájení řízení, v níž byl změněn pouze čas ústního jednání, přestože tato písemnost nebyla nikdy vyvěšena na úřední desce a do vlastních rukou byla doručována pouze občanskému sdružení Štičkův sad, nejde o procesní pochybení, které by mělo bezprostřední dopad na práva, právem chráněné zájmy či povinnosti žalobce v tomto správním řízení. Podle názoru soudu se o podstatnou vadu řízení nejedná, neboť v dané věci nedošlo ke zkrácení žalobce na jeho právech. Veškerá uvedená činnost stavebního úřadu se bezprostředně týkala jiného účastníka řízení – občanského sdružení Štičkův sad – a z postupu správních úřadů obou stupňů nelze shledat žalobcem namítané nerovné zacházení s účastníky. Žalobce rovněž neuvádí žádné tvrzení k své námitce o tom, že snad měl být zmatečným procesním úkonem znejistěn a zcela zmaten. V daném případě nešlo o opakovaní ústního jednání, ale občanskému sdružení Štičkův sad bylo doručeno pozvání k seznámení se s obsahem správního spisu. Tato skutečnost přes výše uvedená pochybení nečiní podle názoru žalobce, napadené rozhodnutí nezákonným.

Pokud jde o odvolací námitku žalobce, týkající se nezpůsobilosti řady dokladů pro vydání napadeného rozhodnutí, jedná se o žalobní námitku na samé hranici přezkoumatelnosti soudem. Žalobce totiž pouze ve velmi obecné rovině uvedl, že vyjádření správců sítí jsou s ohledem na časový posun od data jejích vydání nevěrohodná, aniž by však uvedl konkrétní vyjádření a dopad tohoto stavu na jeho práva účastníka stavebního řízení. K této námitce se proto Městský soud v Praze vyslovuje rovněž v obecné rovině tak, že pokud žalobce v odvolání proti rozhodnutí o vydání stavebního povolení namítal, že v rozvleklém řízení se rozhodovalo za stavu, kdy řada vyjádření správců inženýrských sítí je již propadlá, včetně těch, jež byla opakovaně prodlužována, lze přisvědčit názoru žalobce v tom smyslu, že je nezbytné, aby podklad rozhodnutí byl aktuální a úplný vždy k datu vydání rozhodnutí. Žalovaný správní úřad se s uplatněnou odvolací námitkou blíže nezabýval, neboť uvedl, že vyjádření vlastníků a správců sítí z roku 2005 považuje za věrohodná a dostatečná. Takové vyřízení odvolacího důvodu svědčí o nesplnění povinností, stanovených v ustanovení § 89 správního řádu. V daném případě vzhledem k této uplatněné odvolací námitce není rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, není z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené. Žalobce byl proto postupem odvolacího správního úřadu zkrácen na svém právu, aby o jeho odvolání bylo řádně, úplně a s přesvědčivým odůvodněním rozhodnuto.

Žalobce v podané žalobě namítal nesprávný způsob doručování oznámení o zahájení řízení a rozhodnutí ve věci samé. Žalobcovu námitku o nesmyslném způsobu kombinovaného doručování lze považovat za důvodnou, neboť v důsledku spojení několika výše uvedených řízení o povolení několika staveb s různým okruhem účastníků řízení došlo při doručování napadeného rozhodnutí ke zmatečné situaci. Je však třeba zároveň uvést, že s ohledem na obsah správního spisu není patrné, že by uvedeným pochybením došlo ke konkrétnímu zásahu do práv některého z účastníků řízení, zejména však nikoli žalobce, jehož právo na podání opravného prostředku ve správním řízení uvedeným pochybením nebylo dotčeno a z podané žaloby ani není zřejmé, jakým konkrétním způsobem se žalobce jako účastník řízení cítí být uvedeným nesprávným postupem správního úřadu dotčen.

Žalobce v podané žalobě rovněž vznesl námitky, které se týkají správnosti postupu správních úřadů při doručování napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního úřadu prvého stupně veřejnou vyhláškou. Městský soud v Praze na tomto místě považuje za potřebné poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.1.2007, č.j. 4 As 68/2005-105, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož s odkazem na ustanovení § 47 odst. 4 správního řádu poučení o odvolání (rozkladu) obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat (podat rozklad), v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat. Podle ustanovení § 54 odst. 3 správního řádu, pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal opravný prostředek po lhůtě, má se za to, že jej podal včas, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne oznámení rozhodnutí.

Účelem a smyslem poučení o opravných prostředcích je zásadně umožnění realizace obrany proti vydaným rozhodnutím účastníky řízení. Jestliže v posuzované věci bylo na úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy vyvěšeno napadené rozhodnutí ze dne 4.5.2007, aniž by bylo v poučení objasněno, co se rozumí pod pojmem oznámení, pak takové poučení bez informace o další lhůtách (o dnu vyvěšení na úřední desce

orgánu, který toto rozhodnutí vydal) je nedostatečné a neúplné a pro účastníky řízení prakticky nic nevypovídající o konkrétní možnosti uplatnit opravné prostředky proti takovému rozhodnutí. Uvedený závěr pak koresponduje i se zásadou obsaženou v ustanovení § 3 odst. 2 správního řádu, podle něhož byly správní orgány povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Občanům a organizacím musí správní orgány poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu.

Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí vyslovil názor, že jestliže správní orgán prvého stupně vyvěsil rozhodnutí na své úřední desce a současně dal pokyn k vyvěšení tohoto rozhodnutí i na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se týká, když toto posledně uvedené vyvěšení má pouze účinky informativní, pak, pokud v poučení o opravných prostředcích neuvedl, co se považuje za doručení rozhodnutí a z informativního vyvěšení není zřejmý den vyvěšení rozhodnutí na úřední desce orgánu, který rozhodnutí vydal, je poučení o možnosti podat odvolání do patnácti dnů od doručení rozhodnutí neúplné, a tedy i nesprávné, neboť neobsahuje konkrétní údaj o lhůtě k podání odvolání, z něhož by mohl účastník řízení vycházet. Poučení obsažené v rozhodnutí správního orgánu proto nevypovídá nic konkrétního o možnosti podat odvolání, a takové poučení je ve svých důsledcích neúplné a tedy nesprávné.

Nad rámec výše uvedeného je však Městský soud v Praze nucen konstatovat, že k otázce vyvěšení napadeného rozhodnutí žalovaného na úřední desce správního úřadu lze rovněž ve stručnosti odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 A 82/2002, z něhož vyplývá, že „ustanovení § 48 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, v případech rozhodnutí většího rozsahu umožňuje místo úplného znění vyvěsit pouze vyhlášku obsahující základní údaje o území, kterého se rozhodnutí týká a jeho stručný obsah s poučením, kdy a kde lze do něho nahlédnout. ... První strana rozhodnutí obsahuje všechny základní informace, požadované citovaným ustanovením, přičemž je zjevné, že s textem odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo možno se podrobně seznámit formou nahlédnutí. Ani v tomto směru proto Nejvyšší správní soud neshledal v postupu žalovaného protiprávní pochybení. Nad tento rámec je nutno uvést, že - z materiálního hlediska viděno je z obsahu žaloby jednoznačně patrno, že žalobce se seznámil s celým obsahem napadeného rozhodnutí žalovaného, neboť polemizuje s obsahem jeho odůvodnění. Není tedy možno důvodně tvrdit, že žalobce celý obsah napadeného rozhodnutí v důsledku pochybení správního orgánu prvého stupně neznal, respektive nemohl se s ním seznámit. Ze stejného důvodu soud nemohl akceptovat námitku, že napadené rzohodnutí nebylo vyvěšeno na úřední desce žalovaného - tedy orgánu, který rozhodnutí vydal ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1 vyhlášky č. 132/1998 Sb., protože tato skutečnost v souzené věci nikterak nezkrátila práva žalobce.“ Rovněž v projednávané věci je tak ze stejných důvodů patrno, že způsobem vyvěšení napadeného rozhodnutí nemohla být nikterak zkrácena práva žalobce.

Městský soud v Praze po posouzení věci dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění v té části, v níž se zcela nedostatečně vypořádalo s podaným odvoláním, pokud jde o otázku posouzení určitosti, jednoznačnosti a srozumitelnosti výroku napadeného rozhodnutí, v němž jsou formulovány podmínky, za nichž lze zasáhnout do veřejné zeleněa zároveň za kterých je nařizováno zachování skupiny dubů. Obdobně to platí i o námitce žaloby, týkající se požadavku na provedení aktuálních podkladů a posouzení vlivu celé stavby na životní prostředí s ohledem na časový posun oproti době, v níž bylo vydáno územní rozhodnutí k této konkrétní stavbě. Takové podklady jsou právě nezbytnou součástí procesu, v jehož rámci stavební úřad navazuje na vydané územní rozhodnutí a posuzuje zcela konkrétní okolnosti a poměry, týkající se povolované stavby. Žaloba tak byla soudem shledána v tomto žalobním bodě důvodná potud, že se žalovaný odvolací správní úřad dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly v rovněž nesmírně podrobném, obšírném a obtížně zpracovatelném odvolání namítány.

Na základě všech výše uvedených skutečnosti soud postupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 s.ř s. a zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení, spočívající v jeho částečné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s.) a podle ustanovení § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Na žalovaném správním orgánu nyní bude, aby při novém rozhodnutí o odvolání žalobce proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí vycházel z výkladu právních otázek, které soud v odůvodnění rozsudku učinil, bude-li to nutné, řízení doplnil a vydal nové rozhodnutí, které bude splňovat zákonné předpoklady, stanovené ustanovením § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu účinného ode dne 1.1.2006. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán podle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s..

Výrok o nákladech soudního řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., protože žalobce měl ve věci úspěch a přísluší mu tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále odměna právního zástupce žalobce JUDr.Petra Kužvarta, advokáta, a jeho hotové výdaje. Mimosmluvní odměna činí v daném případě dva úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby) podle ustanovení § 7, § 9 a § 11 odst.1 vyhlášky č.177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a dvakrát režijní paušál po 300,-Kč za náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle ustanovení § 13 odst.3 téhož advokátního tarifu. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 6.800,-Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a následujících s.ř.s. u Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle ustanovení § 105 odst.2 s.ř.s. stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 24.července 2008

JUDr. Hana V e b e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru