Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

22 A 117/2013 - 72Rozsudek KSOS ze dne 20.10.2015

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 263/2015

přidejte vlastní popisek

22 A 117/2013 - 72

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Zuzany Šnejdrlové,

Ph.D., v právní věci žalobce Česká republika – Úřad práce České republiky

se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 1, zastoupený Mgr. Jiřím Solilem, advokátem

se sídlem v Praze, Jakubská 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého

kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, za účasti osoby zúčastněné

na řízení Mgr. L. K., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2013, č. j.

KUOK 69743/2013, ve věci umístění stavby,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

K žádosti žalobce ze dne 16. 7. 2012 vydal Magistrát města Olomouce (dále jen „stavební úřad“) dne 20. 3. 2013 rozhodnutí o umístění stavby označené jako „Úřad práce Olomouc – Tabulový vrch II“. Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 8. 2013, č. j. KUOK 69743/2013, bylo k odvolání Mgr. L. K., v tomto řízení osoby zúčastněné na řízení, rozhodnutí stavebního úřadu změněno tak, že žádost žalobce se zamítá, neboť záměr je v rozporu s územním plánem. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí.

1) Žalobce předně nesouhlasí s názorem žalovaného, že jeho záměr je v rozporu vyhláškou Statutárního města Olomouce č. 7/2006, o závazné části územního plánu sídelního útvaru Olomouc v platném znění (dále jen „územní plán“). Žalobce se naopak domnívá, že záměr je v souladu s územním plánem, což odůvodňuje evidovanou územní studií „Olomouc, Nová Ulice, Mošnerova“, jejíž požadavky byly v rozhodnutí o umístění stavby respektovány a která dokládá, že záměr žalobce je úměrný kapacitám a potřebám daného území. Územní studie žalobce byla podkladem pro změnu č. XXII územního plánu, uvedená územní studie je tak pro umístění stavby závazná. Pokud by někdo požadoval změnu, musel by zvolit cestu aktualizace evidované územní studie, což se nestalo.

2) Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalovaného, že jeho záměr nesplňuje podmínky stanovené územním plánem pro umístění záměru ve funkční ploše BO. Skutečnost, že žalobcův záměr dle něj splňuje podmínky stanovené územním plánem, a to že záměr je svým charakterem a velikostí úměrný kapacitě a potřebám daného území, prokazuje žalobce opět evidovanou územní studií a doplňuje, že pro předmětný záměr je třeba považovat za dané území celé město Olomouc, a to zejména s ohledem na charakteristiku projektu jako takového, což žalobce odvozuje od vymezení úřadu práce v zákoně č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR, dle něhož je Úřad práce – krajská pobočka nejnižším možným stupněm v této struktuře, a proto je nutné za dané území v tomto případě považovat přinejmenším území města Olomouc a případně i jeho okolí. V případě, že by to tak nebylo, nebylo by dle názoru žalobce vůbec možné zřídit nové pracoviště jednotlivých krajských poboček.

Ze stejného důvodu žalobce nesouhlasí s argumentem žalovaného, že o tom, že záměr nebude sloužit potřebám daného území a účelem a kapacitou směřuje vůči mnohonásobně většímu počtu obyvatel daného území, evidentně svědčí i skutečnost, že školící středisko v areálu mají dle záměru žalobce využívat zaměstnanci úřadu práce, který má celostátní působnost.

Žalobce nesouhlasí ani s tvrzením žalovaného, že velikost daného záměru není úměrná potřebám a kapacitě daného území, sloužícího nyní i v budoucnu převážně k bydlení, kdy pro obsluhu osob v daném území žijících by postačoval záměr mnohem menší velikosti, a daný záměr, s ohledem na jeho význam a velikost měl mít vymezenou samostatnou funkční plochu. Žalobce je toho názoru, že pro zadaný počet zaměstnanců krajské pobočky je navržená stavba v minimalizované velikosti. V této souvislosti žalobce poukazuje na skutečnost, že pozemky, na níchž měl být záměr realizován, sousedí s areálem sběrných surovin, areálem stavebnin a na ně navazující areály Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice. Pokud dané podmínky splňují tyto záměry, zdá se žalobci bezpředmětná argumentace žalovaného, který uvádí, že pod pojmem daná oblast je nutné rozumět území vymezené městskou čtvrtí, stejně tak jako argumentace týkající se funkční plochy vzhledem k tomu, že předmětná stavba měla stát v bezprostřední blízkosti funkční plochy, kde je již výstavba shora popsaných areálů přípustná. Nadto se na předmětných pozemcích nyní nacházejí budovy vojenského objektu, zamýšlená stavba by pak tyto staré nevyužívané objekty nahradila novými budovami, které by svými rozměry nijak výrazně ty současné nepřevyšovala.

3) Žalovaný tvrdí nejednotnost v označování územní studie, když uvádí, že původní územní studie z listopadu 2009 byla dne 31. 10. 2012 nahrazena novou územní studií, evidovanou v registru studií pod názvem „Aktualizace územní studie Olomouc – Nová Ulice, Mošnerova“. S tímto žalobce nesouhlasí, jednalo se pouze o aktualizaci studie původní, obě studie jsou z hlediska projektové charakteristiky totožné, jedná se jen o aktualizaci reálného stavu, proto žalobce nepovažuje za pochybení, pokud správní orgán I. stupně vycházel z územní studie vydané v době napadeného rozhodnutí.

4) Žalobce se domnívá, že k porušení zásady rovnosti účastníků a zásady nestrannosti nedošlo v řízení před správním orgánem I. stupně, jak uváděla zúčastněná osoba, nýbrž došlo k tomu právě napadeným rozhodnutím.

5) Žalobce se navíc domnívá, že žalovaný při svém rozhodování podlehl tlaku veřejnosti a zejména petici „Ne Úřadu práce Olomouc v lokalitě Tabulový vrch v Olomouci!“ a své rozhodnutí postavil zejména na snaze zachovat kladné mediální hodnocení.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaný trvá na své argumentaci, kterou uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, že záměr žalobce je v rozporu s územním plánem, neboť nesplňuje ani jednu ze zde stanovených podmínek a není proto možné záměr na navrhovaných pozemcích umístit. Pojem „dané území“ skutečně vymezen ve vyhlášce není, ale dle žalovaného se jedná o urbanistickou plochu, ve které je záměr navržen, případně též území vymezené městskou čtvrtí. Bez jakýchkoli pochybností za něj nelze považovat území okresu Olomouc, Olomouckého kraje, či snad dokonce území České republiky. „Potřebami daného území“ je nutno rozumět zejména ve vztahu k osobám užívajícím dané území, ale také např. požadavky na plynulost dopravy. „Kapacitami daného území“ je nutno rozumět např. množství osob či vozidel, které je dané území schopno snést. Klienty záměru žalobce by měly být osoby z Olomouce a jeho blízkého okolí. Školící středisko by měli využívat zaměstnanci úřadu práce, který má působnost celostátní. Je tedy evidentní, že navrhovaný záměr by nesloužil potřebám daného území. K územní studii žalobce žalovaný uvedl, že z ní nevyplývá, že by tato měla jakkoli posuzovat či posuzovala daný záměr z hlediska stanovených regulativů. Studií byla zejména změněna trasa místní komunikace a v souvislosti s tím byl změněn rozsah některých funkčních ploch, pro které však i nadále platí regulativy uvedené v závazné části územního plánu. Co se týče areálu výkupny sběrných surovin a stavebnin, areál Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultní nemocnice Olomouc, čerpací stanice a areál společnosti AUTO HÉGR, a. s., nejsou umístěny v ploše BO – bydlení městské všeobecné, proto je nerozhodná skutečnost, že tyto areály neslouží pouze pro potřeby daného území.

Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu nevyjádřila.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že dne 18. 7. 2012 požádal žalobce o vydání rozhodnutí o umístění stavby, a sice záměru „Úřad práce Olomouc – Tabulový vrch II“, který měl být umístěn na pozemcích parc. č. 185/1, st. 2289, st. 2290, st. 2291, st. 2292, 168/16, 185/9, 238/3, 238/4, 631/1 a st. 2352, všechny v k. ú. Nová Ulice.

Druhem zamýšlené stavby jsou administrativně správní objekty Úřadu práce a Školicího střediska sloučené v jeden celek, který uzavírá společné parkoviště ve dvorní části. Vlastní úřad práce je tvořen dvěma bloky, z nichž první je čtyřpodlažní a druhý, pěti podlažní, je navíc podsklepen. Třetí blok komplexu budov je jednopodlažní objekt školicího střediska – prosklený propojovací koridor se stravovací částí, která zahrnuje výdejnu jídel a bufet. Čtvrtý blok školicího střediska je čtyřpodlažní, se školicím sálem, učebnami, ubytovací a provozní částí. Velikost stavby je: vlastní úřad práce – zastavěná plocha 1.440 m, školicí středisko – zastavěná plocha 1.264 m. Úřad práce je administrativně správní budova, která zajišťuje pracovní a sociální agendu občanů. V budově bude 200 zaměstnanců a cca 500 klientů za den. Školicí středisko slouží pro školení, s možností ubytování, zaměstnanců úřadu práce, stravování a shromažďování zaměstnanců úřadu práce, kapacita školicího střediska je 110 posluchačů, při druhotném využití školicího sálu jako shromažďovacího prostoru pro všechny zaměstnance sousedního úřadu práce je kapacita sálu 200 zaměstnanců.

Opatření obecné povahy č. 3/2011, kterým je změna č. XXII územního plánu sídelního útvaru Olomouc, mění mj. rozsah a uspořádání ploch bydlení městského všeobecného BO 258, BO 259, BO 288, BO 289 a plochy zeleně ostatní ZO 3284. Všechny uvedené plochy se nově označují původním číslem s doplňkovým kódem z22 (bod 2 změny územního plánu). Pro funkční plochy vymezené v bodě 2 platí regulativy uvedené v obecně závazné vyhlášce Statutárního města Olomouce č. 7/2006, o závazné části územního plánu sídelního útvaru Olomouc.

Při přijímání této změny byly podány námitky, když námitka č. 3), 4), 5) směřovala de facto proti záměru žalobce. Tyto námitky byly vypořádány tak, že se netýkají problematiky změny č. XXII územního plánu, změna č. XXII řeší trasování komunikačního propojení ul. Mošnerova a Hněvotínská, a tato změna nemění systém regulace, funkcí a funkčních typů stanovených vyhláškou č. 7/2006, o závazné části územního plánu sídelního útvaru Olomouc. Záměr na výstavbu úřadu práce a dalších navazujících stavebních záměrů v území, není předmětem změny č. XXII.

Podle grafické části územního plánu se předmětné pozemky nacházejí na ploše BO 258z22. Podle obecně závazné vyhlášky č. 7/2006 o závazné části územního plánu sídelního útvaru Olomouc, která nabyla účinnosti dne 28. 12. 2006 a byla zrušena opatřením obecné povahy č. 1/2014, jsou regulativy pro předmětné území označené BO, jako bydlení městské všeobecné, tyto: slouží převážně pro bydlení individuálního i hromadného charakteru, podíl HPP bydlení ve vymezené funkční ploše cca 60-90 %. Mezi přípustnými záměry jsou zařízení integrovaná s jinou přípustnou funkcí nebo v samostatných objektech: veřejné vybavení – zařízení kulturní, sociální, zdravotní, sportovní, školská, církevní, ubytovací, maloobchodní zařízení I. kategorie, zařízení veřejného stravování, služeb, ubytovací zařízení, zařízení veřejné správy, administrativy. To vše zařízení, která jsou svým významem a velikostí úměrná kapacitě a potřebám daného území, která svým významem a velikostí není účelné vymezit samostatnou funkční plochou.

Podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací,

b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.

Podle ustanovení § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Základní otázkou, kterou se krajský soud zabýval, bylo, zda navrhovaný záměr žalobce je či není v rozporu s územním plánem. Mezi účastníky řízení je nesporné, že záměr měl být umístěn ve funkční ploše BO, bydlení všeobecné. Podle závazné části územního plánu je v této ploše umístění zařízení veřejné správy a administrativy přípustné, ale pouze při splnění podmínek, a sice musí se jednat o zařízení, které je svým charakterem a velikostí úměrné kapacitě a potřebám daného území a které svým významem a velikostí není účelné vymezit samostatnou funkční plochou.

Je pravdou, že obecně závazná vyhláška statutárního města Olomouc č. 7/2006 skutečně nedefinuje pojem „dané území“. Soud se však ztotožňuje s názorem žalovaného, že daným územím ve smyslu obecně závazné vyhlášky je urbanistická plocha, ve které je záměr navržen, případně nejvýše městská část, v níž má být záměr umístěn, což vyplývá ze systematického výkladu regulativů pro plochu BO, kdy tento výraz je užit v souvislosti s vymezením přípustných staveb pro tuto plochu v rámci podmínky, která dále tento výčet zužuje. Je tak naprosto jednoznačné, že takovým územím nemůže být myšleno území města či případně území města včetně svého okolí, jak se domnívá žalobce. Vzhledem k tomuto závěru je tak bez dalšího zřejmé, že záměr žalobce nesplňuje regulativy stanovenou podmínku, aby záměr byl svým charakterem a velikostí úměrný kapacitě a potřebám daného území, neboť záměrem žalobce je administrativně správní objekt krajské pobočky úřadu práce a jeho školícího střediska.

Nelze přisvědčit argumentu žalobce, že při připuštění výkladu pojmu „dané území“, jak jej vyložil žalovaný a nyní i krajský soud, není vůbec možné zřídit nové pracoviště jednotlivých krajských poboček. Takový záměr jen musí být umisťován do plochy jiného funkčního typu, než je plocha určená pro bydlení.

K další části podmínky předmětného regulativu přípustnosti záměru na ploše BO týkající se účelnosti vymezení samostatné funkční plochy soud uvádí, že obecné požadavky na vymezování samostatných ploch upravuje vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Tato vyhláška ve svém ustanovení § 3 odst. 1 stanoví, že s ohledem na rozdílné nároky na prostředí se území člení územním plánem na plochy, které se s přihlédnutím k účelu a podrobnosti popisu a zobrazování v územním plánu vymezují zpravidla o rozloze větší než 2 000 m.

Záměr žalobce, jehož celková rozloha čtyř propojených budov úřadu práce a školicího střediska činí 2.304 m, je tak svojí velikostí záměrem, jejž by bylo ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb. účelné vymezit samostatnou funkční plochu, a tudíž v tomto ohledu není splněna ani druhá podmínka regulativu přípustnosti záměru v ploše BO, neboť tento stanoví, že je přípustné zařízení, které svým významem a velikostí není účelné vymezit samostatnou funkční plochou.

Jak zcela správně uvádí žalovaný, areál výkupny sběrných surovin, stavebnin, areál Univerzity Palackého, Fakultní nemocnice a Auto Hégr, a. s., nejsou umístěny v ploše BO, proto je pro posouzení záměru žalobce nerozhodná skutečnost, že tyto neslouží pouze pro potřeby daného území.

K závaznosti územní studie krajský soud uvádí, že územní studie je podle ustanovení § 25 stavebního zákona jedním z územně plánovacích podkladů, ověřuje možnosti a podmínky změn v území a slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. Územní studie je tedy neopominutelným podkladem, který musí být zohledněn v územním řízení, není však ze zákona závazná. Studie mohou prověřovat i možnosti řešení využití území, které nejsou v souladu s aktuálně platnou územně plánovací dokumentací, jako podklad pro případné změny této dokumentace (viz ustanovení § 30 stavebního zákona). V hierarchii územně plánovací dokumentace je co do závaznosti územní plán nadřazen územní studii. Územní studie by se stala závaznou, pokud by sloužila jako podklad pro změnu územního plánu. V případě územní studie, na niž poukazuje žalobce, však k tomuto nedošlo, neboť tato nebyla promítnuta do územního plánu, jak se žalobce mylně domnívá.

Změna č. XXII územního plánu, která byla přijata jako opatření obecné povahy č. 3/2011 dne 27. 4. 2011, se týká pouze změny trasy místní komunikace ulice Mošnerovy napojené na křižovatky ulic Hněvotínská a Stupkova (bod 1), a rozsahu a uspořádání ploch bydlení městského všeobecného BO 258, BO 259, BO 288, BO 289 a plochy zeleně ostatní ZO 3284 (bod 2), kdy pod bodem 4 je výslovně uvedeno, že pro funkční plochy vymezené v bodě 2 platí regulativy uvedené v obecně závazné vyhlášce statutárního města Olomouce č. 7/2006. Touto změnou tak nedošlo k žádné změně regulativů týkající se plochy, na niž měl žalobce zájem umístit svůj záměr, a proto skutečnost existence územní studie na posouzení souladu záměru žalobce s územním plánem ničeho nemění.

S ohledem na výše uvedené se soud již nezabýval námitkou č. 3) žalobce týkající se nejednotnosti v označování studie.

K námitce č. 4) žalobce krajský soud uvádí, že soud se tímto žalobním bodem nezabýval, neboť z něj není patrno, jak konkrétně měla být ve vztahu k žalobci rozhodnutím žalovaného porušena zásada rovnosti účastníků a zásada nestrannosti. [§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s.].

K námitce č. 5) žalobce krajský soud uvádí, že se jedná toliko o spekulativní domněnky žalobce, které nijak nedokládá a které nelze bez dalšího dovodit z pouhé existence petice a k jeho záměru nepřívětivého postoje veřejnosti.

Soud tedy uzavírá, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s., když plně procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s., když této osobě neuložil v řízení žádnou povinnost a neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení této osobě odůvodňovaly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne 20. října 2015

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru