Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cad 85/2009 - 65Rozsudek KSOS ze dne 15.09.2010


přidejte vlastní popisek

20Cad 85/2009-65

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce: J. M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem

Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17.4.2009 číslo x,

o nároku na starobní důchod

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků s e nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce podal u žalované v zákonné lhůtě žalobu proti výše označenému rozhodnutí, ve které uvedl, že nesouhlasí s výší starobního důchodu, neboť nebyly zohledněny jeho skutečné výdělky, z nichž bylo odvedeno pojistné. Žalované již předložil a znovu předkládá potvrzení o výdělcích za celou dobu zaměstnání pokračování 2 -- 20Cad 85/2009

v Báňských stavbách Most, což činilo 114.126,- Kč. Protestuje proti postupu žalované, který je v rozporu s naším právem i právem Evropské unie, která zakazuje diskriminaci obyvatel. V doplněné žalobě k žádosti soudu dále uvedl, že v Československé republice pracoval v délce 761 dnů v období od 22.7.1982 do 20.8.1984, přičemž mu byl přiznán důchod jen ve výši 163,- Kč, neboť nebyly došetřeny vyměřovací základy za tuto dobu.

Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobce prostřednictvím polského nositele pojištění dne 27.11.2008 uplatnil žádost, v níž uvedl, že v době od 22.7.1982 do 20.8.1984 byl zaměstnán u zaměstnavatele Báňské stavby Most. Žalovaná se snažila došetřit výši vyměřovacích základů za tuto dobu, avšak výsledkem bylo pouze vyjádření správce konkurzní podstaty JUDr. P. Š. ze dne 9.2.2009, že zmíněný podnik byl prodán a není vůbec zřejmé, zda-li kupující převzal i archiv. Archív je pravděpodobně rozdělen mezi několik organizací a některé organizace odmítají spolupracovat. Předmětná doba z tohoto důvodu byla z rozhodného období vyloučena pro zabránění „rozmělnění, neboť nemůže jít žalobci k tíži tato skutečnost. Dále uvedla, že v dokumentaci je založeno žalobcem předložené potvrzení o výši jeho výdělku za posuzované období, avšak toto stvrzuje výši dosažených čistých příjmů, což pro účely důchodového pojištění není relevantní. Navrhla zamítnutí žaloby.

Provedeným řízením a dokazováním soud vzal za prokázané, že

- žalovaná napadeným rozhodnutím (rozhodnutí ze dne 17.4.2009) přiznala žalobci starobní důchod od 1.9.2008 podle ust. § 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. a podle čl. 46 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) 1408/71 ve výši 161,- Kč měsíčně s tím, že podle vládního nařízení č. 363/2008 Sb. se od ledna 2009 zvýšil důchod na částku 163,- Kč měsíčně. Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tak, že pro výši důchodu byla započtena doba v českém důchodovém pojištění 761 dnů a v polském pojištění 13230 dní, celkem 13991 dní. Výše důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Plná výše základní výměry činí Kč 2170,- měsíčně a výše procentní výměry činí nejméně Kč 770,- měsíčně. Nárok na starobní důchod vznikl pouze s přihlédnutím k polským dobám pojištění. Ve smyslu čl. 46 odst. 2 cit. Nařízení se základní a procentní výměra důchodu stanoví v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech členských státech. Základní výměra důchodu byla tedy stanovena v tomto poměru délky dob, takže činí:

2 170,- x ------------ = Kč 119,- měs. 13991

Procentní výměra důchodu byla stanovena v tomto poměru délky dob, takže činí:

770,- x ------------- = Kč 42,- měs.

13991 Dále žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že se nepodařilo došetřit vyměřovací základ za dobu zaměstnání na území České republiky, byl důchod stanoven v minimální výši;

- žalovaná započetla pro nárok a výši starobního důchodu 761 dnů pojištění na území České republiky, a to v období 22.7.1982 až 20.8.1984. Žalovaná nemá ve své evidenci výdělky žalobce z tohoto období. Dle sdělení správce konkurzní podstaty JUDr. P. Š. ze dne 9.2.2009 (k dotazu žalované) a ze dne 6.8.2010 (k dotazu soudu), že v konkurzním řízení byl smlouvou o prodeji podniku celý podnik Báňské stavby Most a.s. prodán společnosti HUDSON, a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka a.s. v likvidaci). Archiv společnosti tedy měl převzít kupující. Později se však zjistilo, že tento archív, aniž by byl kýmkoliv převzat, je z podstatné části umístěn v komořanském areálu společnosti ALTAMEX, a.s. Praha 1, Žitná 51. Tato společnost však část areálu prodala dalším subjektům a žádný z nich není ochoten archív vydat a všichni včetně společnosti ALTAMEX tvrdí, že archív nemají. O vydání majetku Báňských staveb a.s. je vedeno cca 13 soudních sporů. Do skončení sporů není schopen zjistit, zda archívní materiály týkající se pracovníků úpadce vůbec ještě existují. Dále z potvrzení ze dne 16.5.1984, vystaveného mzdovou účtárnou Báňských staveb Severočeského hnědouhelného revíru, že žalobce od počátku zaměstnání, tj. od 22.7.1982 měl čistý průměrný příjem 114.126,- Kč.

Žaloba není důvodná.

Jediným žalobním bodem podané žaloby je nezohlednění skutečných výdělků, které žalobce v období od 22.7.1982 do 20.8.1984 dosáhl při výkonu zaměstnání v Báňských stavbách Most, kde pracoval jako vedoucí skupiny zahraničních pracovníků, přičemž předložil potvrzení o „čistém průměrném příjmu“ za toto období. V souzené věci je nesporné, že žalobce na území České republiky pracoval od 22.7.1982 do 20.8.1984, tedy 761 dnů, u Severočeského hnědouhelného revíru, Báňských staveb, k.p. Most a tato doba mu byla žalovanou pro nárok na starobní důchod zhodnocena. Sporné je však stanovení výše starobního důchodu vzhledem k nezjištěným skutečným výdělkům, které žalobce v tomto zaměstnání dosáhl. Žalovaná ve své evidenci nemá žalobcovy hrubé výdělky za toto období a nezískala je ani šetřením u správce konkurzní podstaty, který spravuje majetek úpadce právního nástupce Báňských staveb. Tato skutečnost nebyla prokázána ani v soudním řízení, neboť správce konkurzní podstaty úpadce ztvrdil soudu, že archív Báňských staveb Most z důvodu následných prodejů prostor, kde se snad údajně archív nachází a cca 13 soudních sporů o vydání majetku Báňských staveb Most, a.s., které stále probíhají, je t.č. nedostupný. Tuto skutečnost neprokázal ani žalobce, neboť tento předložil jen již výše uvedený doklad, tj. potvrzení ze dne 16.5.1984 o jeho čistém příjmu za období od 22.7.1982.

Podle čl. 46 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) 1408/71 tam, kde podmínky vyžadované předpisem členského státu ohledně získání nároku na dávky jsou splněny jen po aplikaci článku 45 a/ nebo článku 40 (3), budou platit tato pravidla: (a) kompetentní instituce vypočte teoretickou výši dávky, na kterou by dotyčná osoba mohla uplatnit nárok za předpokladu, že by všechny doby pojištění nebo trvalého bydlení, které byly splněny podle předpisů členských států, které se vztahovaly na zaměstnanou osobu nebo na samostatně výdělečně činnou osobu, byly splněny v příslušném státě, jehož předpisy instituce provádí v době přiznání dávky. Pokud podle těchto předpisů výše dávky není závislá na délce splněných dob, tato částka se bude považovat za teoretickou částku podle tohoto odstavce; (b) nato kompetentní instituce určí skutečnou výši dávky na základě teoretické výše uvedené v předchozím odstavci podle poměru délky dob pojištění nebo trvalého bydlení splněných před naplněním rizika podle předpisů, které provádí, k celkové délce dob pojištění nebo trvalého bydlení splněných před naplněním rizika podle přepisů všech členských států, kterých se to týká.

Zjednodušeně v principu platí, že pro splnění podmínek nároku na dávku každý nositel pojištění přihlédne v případě potřeby i k dobám pojištění u ostatních nositelů zúčastněných států, při výpočtu výše dávky však přihlédne jen k dobám pojištění získaným podle vnitrostátních předpisů a výši důchodů upraví podle poměrů těchto dob k celkové době pojištění. Žalobce však nezpochybnil samotný způsob dílčení důchodu přiznaného z českého pojištění, ale absenci vyměřovacího základu, když svůj příjem prokázal potvrzením od svého bývalého zaměstnavatele o dosažené výši čistého příjmu.

Podle výše citovaných ustanovení se teoretická výše důchodů, jež je poté základem pro dílčení, vypočítává podle vnitrostátních předpisů příslušného členského státu, v souzené věci tedy podle zákona č. 155/1995 Sb., zákona o důchodovém pojištění. V zákoně č. 155/1995 Sb. je způsob stanovení výpočtového základu upraven v ustanovení § 15 až § 19. Pro danou věc je rozhodující, že vyměřovacím základem za dobu před 1. lednem 1996 je hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1.1.1996 (§ 16 odst. 3 věta první zákona č. 155/1995 Sb.). V těchto ustanoveních je rovněž uvedena definice rozhodného období, z něhož se osobní vyměřovací základ zjišťuje, a dob, jež se pro výpočet tohoto základu z rozhodného období vylučují. Zjednodušeně řečeno rozhodným obdobím je období 30 kalendářních roků bezprostředně před rokem přiznání důchodu, avšak do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986, ledaže není v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, pak se rozhodné období prodlužuje před rok 1986 tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok. V případě žalobce bylo možno starobní důchod vypočítat z vyměřovacího základu, který dosáhl v roce 1984, neboť vzhledem ke vzniku nároku na starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. 1.9.2008, bylo rozhodné období pro výpočet osobního vyměřovacího základu vymezeno roky 1986 – 2007, ve kterém však neměl žalobce v českém systému důchodového pojištění vykázány žádné doby, a tudíž ani výdělky. Bylo tedy nutno prodlužovat rozhodné období nazpět před rok 1986 tak, aby zahrnovalo alespoň 1 rok s výdělky. Takovým rokem by byl rok 1984, kdy žalobce na území ČR pracoval. Žalovaná však neměla ve své evidenci žádné doklady o skutečném hrubém příjmu žalobce v roce 1984 a ani hrubé příjmy za r.1983 či 1982, kdy žalobce na území ČR vykonával výdělečnou činnost. Rovněž žalobce neměl v držení žádné doklady o výši hrubého příjmu z činnosti v ČR v období let 1982 až 1984. Z důvodu absence hrubých příjmů, které žalobce neprokázal, bylo nutné výši starobního důchodu stanovit za použití ust. 33 zákona č. 155/1995 Sb., tzn. že výše základní výměry činí 2 .170,- Kč a výše procentní výměry činí 770,- Kč.

Vzhledem však k tomu, že důchod se přiznává v souzené věci se zřetelem k získané době pojištění jak v Polsku tak i v ČR, bylo nutno výše uvedené částky (základní výměru i procentní výměru) dílčit podle poměru délky dob pojištění v ČR (čl. 46 odst. 2 Nařízení Rady (EEC) 1408/71). V konkrétnosti pak základní výměra 2.170,- Kč x 761 (dní v ČR) : 13991 dnů pojištění celkem = 119,- Kč. Procentní výměra důchodu 770 x 761 = 585970:13991= 42,- Kč. Celkově tedy vznikl žalobci nárok na starobní důchod ve výši 161,- Kč měsíčně a po úpravě dle nařízení vlády č. 363/2008 Sb. 163,- Kč.

Krajský soud zcela chápe názor žalobce, že výše důchodu se jeví nepřiměřeně nízká, avšak při kontrole výpočtu starobního důchodu neshledal žádná pochybení ze strany žalované. Při výpočtu důchodu žalovaná nemohla žádným zákonným způsobem využít potvrzení ze dne 16.5.1984 o výši čistého příjmu od 22.7.1982, neboť jednak se jednalo o čistý výdělek nikoliv hrubý výdělek a navíc nešlo o částku získanou v jednom kalendářním roce. Na základě shora uvedeného nutno dospět k závěru, že výše starobního důchodu podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. byla vypočtena správně a nedošlo k žádné diskriminaci, neboť i v případě, že by se jednalo o občana České republiky, postup by byl shodný.

Vzhledem k výše uvedenému krajský soud žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 zákona čís. 150/2002 Sb.).

Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a úspěšná žalovaná nemá právo na náklady řízení ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s., § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.).

Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 36 odst. 2 s.ř.s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve
dvojím vyhotovení.

V Ostravě dne 15. září 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jana Záviská, v.r. Iva Charvátová
- samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru