Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Cad 102/2009 - 19Rozsudek KSOS ze dne 15.09.2010


přidejte vlastní popisek

20Cad 102/2009-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce S. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem

Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 9. 2009 číslo X,

o zvýšení starobního důchodu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal u zdejšího soudu v zákonné lhůtě žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalované, ve kterém namítal, že nesouhlasí s rozhodnutím, neboť ač pracoval bez pobírání starobního důchodu od 1. 2. 2006 do 31. 7. 2008, nebyl mu důchod za tuto dobu za každých 90 kalendářních dnů zvýšen a nesprávnou informací na OSSZ v Karviné si nepožádal o výplatu důchodu již k datu 1. 2. 2006, nýbrž až k 1. 8. 2008. Žalobce navrhoval zrušit napadené rozhodnutí a vrátit věc žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby.

Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že:

- žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu s odůvodněním, že rozhodnutím ze dne 17. 5. 2006 mu byl od 1. 2. 2006 přiznán mimořádný starobní důchod podle § 29 a § 76 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění ve výši 12.123,- Kč měsíčně. Základní výměra důchodu činí 1.470,- Kč. Procentní výměra důchodu činí 7.773,- Kč měsíčně. Na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. byla procentní výměra starobního důchodu žalobce upravena v souladu s § 76 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění podle předpisů o zvýšení důchodu, které nabyly účinnosti v období od 1. 1. 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod na částku 10.653,- Kč. Dodatečně žalobci byly započteny výdělky od 1. 2. 2006 do 31. 12. 2007. Doba pojištění od 1. 2. 2006 do 29. 7. 2008 mu již byla v osobním listě důchodového pojištění zhodnocena jako doba započtená. Základní výměra důchodu činí 1.470,- Kč. Procentní výměra důchodu činí 8.193, Kč. Vzhledem k tomu, že procentní výměra důchodu byla upravena na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. na částku 10.653,- Kč, je dodatečně provedený zápočet zcela bez vlivu na rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2008 o uvolnění důchodu ve výši 13.398,- Kč. Od ledna 2007 byla procentní výměra důchodu zvýšena o 6,6% tj. o 704,- Kč na 11.357,- Kč. Od ledna 2008 byla procentní výměra důchodu zvýšena o 3% tj. o 341,- Kč na 11.698,- Kč. K tomu náleží základní výměra 1.700,- Kč. Celkem tedy k datu uvolnění činí starobní důchod 13.398,- Kč. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění se výše procentní výměry starobního důchodu zvyšuje podle § 34 odst. 2 až po dosažení 55 let věku. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2008 o uvolnění starobního důchodu ve výši 13.398,- Kč zůstává nadále v platnosti. Tímto rozhodnutím provedla žalovaná realizaci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2009 spisová značka 21Cad 8/2009-11;

- soud k žalobě žalobce ze dne 30. 1. 2009 pod spis. značkou 21Cad 8/2009 přezkoumal rozhodnutí žalované ze dne 1. 12. 2008, kterým byla zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že v osobním listě důchodového zabezpečení, který byl žalobci zaslán s rozhodnutím ze dne 17. 5. 2006 mu bylo započteno celkem 37 roků a 162 dní. Dodatečně mu byly započteny výdělky a doba pojištění od 1. 2. 2006 do 31. 7. 2008. Dodatečně provedený zápočet je však zcela bez vlivu na rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2008 o přiznání důchodu ve výši 13.868,- Kč, neboť výše důchodu byla upravena podle zákona č. 264/2006 Sb. na částku 13.868,- Kč. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2006 zůstává i nadále v platnosti. Soud napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 22. 5. 2009 č. j. 21Cad 8/2009-10 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Soud dospěl k závěru, že správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože nemá náležitosti stanovené ustanovením § 68 zákona č. 500/2004 Sb.;

- žalobce dne 10. 1. 2006 podal žádost o starobní důchod s datem přiznání 30. 7. 2003 a současně dne 10. 1. 2006 požádal žalovanou o udělení výjimky ze zákona a o přiznání mimořádného hornického starobního důchodu ke dni dovršení 50-ti let věku, podle vládního nařízení č. 557/1990 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb. Žalovaná dne 17. 5. 2006 vydala rozhodnutí č. I a rozhodnutí č. II. Rozhodnutím č. I. zamítla žádost o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 2 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. s odůvodněním, že výkon vybraného zaměstnání v hornictví neukončil. Rozhodnutím č. II. žalovaná na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. od 1. 2. 2006 přiznala starobní důchod podle § 29 a § 76 zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 12.123,- Kč měsíčně s tím, že výplata nenáleží. V odůvodnění rozhodnutí odůvodnila výši přiznaného důchodu a dále uvedla, že podmínky pro výplatu starobního důchodu žalobce nesplňuje, protože pracuje v pracovně právním vztahu sjednaném na dobu delší jednoho roku.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to napadené rozhodnutí žalované, dávkový spis žalované a soudní spis 21Cad 8/2009.

Krajský soud při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.) a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ustanovení § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen "důchodový věk"), nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a).

Podle ustanovení § 34 citovaného zákona výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru. Odstavec druhý citovaného ustanovení stanoví, že výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nárok na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a).

Podle ustanovení § 37 odst. 1 citovaného zákona výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat.

Ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) uvádí, že zjistí-li se, že byl důchod přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.

Ustanovení § 76 citovaného zákona stanovuje, že nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, zůstávají zachovány do 31. prosince 2000. Ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně. Výše starobního důchodu podle věty první se stanoví podle tohoto zákona s tím, že pro výši a výplatu tohoto důchodu platí § 37 a § 71 odst. 1 a 4 obdobně. Výše procentní výměry starobního důchodu podle věty první se zvyšuje podle § 34 odst. 2 po dosažení 55 let věku. Nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisu uvedeného ve větě první vzniká též pojištěncům, kteří dosáhli 50 let do 31. prosince 2010, pokud splňují ostatní podmínky stanovené v tomto předpisu; přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm. c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice. Dle odstavce 2 citovaného ustanovení nemá poživatel starobního důchodu přiznaného podle odstavce 1 nárok na starobní důchod podle tohoto zákona.

Podle ustanovení § 1 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům upravuje toto nařízení podmínky mimořádného poskytování starobního důchodu občanům, kteří vykonávali vybraná zaměstnání v hornictví, byli zaměstnáni nejméně 25 roků a dosáhli věku 50 let do 31. prosince 2000.

Podle ustanovení § 5 citovaného nařízení pro výši starobního důchodu podle tohoto nařízení se přičítá k získané době zaměstnání doba ode dne přiznání důchodu do dosažení věku 55 let jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.

Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ministr práce a sociálních věcí může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech.

Žalobce se žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, neboť měl za to, že žalovaná nezohlednila odpracovanou dobu od 1. 2. 2006 do 31. 7. 2008 po přiznání starobního důchodu. Žalobce svůj nárok opírá o skutečnost, že dle informace pracovnice OSSZ při sepisování žádosti o starobní důchod dne 10. 1. 2006 , bude-li pracovat bez pobírání starobního důchodu, dojde k navýšení za každých 90 kalendářních dnů o 1,5 %. Dne 31. 7. 2008 skončil pracovní poměr a následně dne 4. 8. 2008 požádal o uvolnění výplaty starobního důchodu, avšak k navýšení nedošlo. Byl nesprávně informován o možnosti žádat o důchod ke vzniku nároku na starobní důchod ke dni 1. 2. 2006 a ne až k datu podání žádosti, tj. k 1. 8. 2008.

Výchozí skutečností pro posouzení oprávněnosti žaloby bylo to, že žalobci byl přiznán starobní důchod rozhodnutím žalované ze dne 17. 5. 2006 č. II na základě pověření ministra práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. od 1. 2. 2006 podle ust. § 29 a § 76 zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 12.123,- Kč. Starobní důchod žalobci byl tedy přiznán za použití ustanovení o odstranění tvrdosti zákona. Na základě tohoto rozhodnutí bylo v souzené věcí zavazující skutečností, že žalobci byl přiznán starobní důchod ke dni 1. 2. 2006 dle ust. § 29 a § 76 zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp) a k tomuto dni žalobce dosáhl 52 let a 6 měsíců věku. Ustanovení § 76 zdp upravuje nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb. o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům a současně stanoví, že výše starobního důchodu se stanoví podle tohoto zákona s tím, že pro výši a výplatu tohoto důchodu platí § 37 a § 71 odst. 1 a 4 obdobně. Ustanovení § 37 zdp upravuje souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, a to tak, že výplata náležela jen osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. Současně však pokračování
- 6 -
20Cad

102/2009

ustanovení § 76 větou čtvrtou zdp stanovilo to, že výše procentní výměry starobního důchodu se zvyšuje podle ust. § 34 odst. 2 po dosažení 55 let věku. Podle § 76 odst. 2 zdp poživatel starobního důchodu přiznaného podle odst. 1 nemá nárok na starobní důchod podle tohoto zákona.

Vzhledem k výše uvedenému ust. § 76 zdp a rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2006 č. II o přiznání starobního důchodu podle ust. § 29 a § 76 zdp soud nejdříve musel vyhodnotit, zda důchod, který byl žalobci z pověření ministra práce a sociálních věcí za použití ustanovení o odstranění tvrdosti zákona přiznán jako starobní důchod podle § 29 zdp či starobní důchod podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. Soud má za to, že vztah ust. § 76 k ustanovení § 29 zdp je vztah speciální právní úpravy k obecnému a nutno upřednostnit ustanovení § 76. V souzené věci tedy žalobci nemohl být starobní důchod v období od 1. 2. 2006 do 31. 7. 2008 upraven dle ust. § 34 odst. 2 zdp, neboť šlo o období před dosažením 55 let věku žalobce.

Poněvadž měl žalobce v posuzovaném období (1. 2. 2006 až 31. 7. 2008) uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou, nemohl mu být spolu s příjmem z výdělečné činnosti vyplácen starobní důchod dle ust. § 37 odst. 1 zdp.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zamítl soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 soudního řádu správního, protože neshledal rozhodnutí žalované nezákonným ve smyslu porušení hmotného práva a z procesního hlediska žalovaná respektovala zákonem stanovená procesní ustanovení.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1, 2 soudního řádu správního, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovaná v tomto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 15. září 2010

Za správnost vyhotovení:
JUDr. Jana Záviská, v.r. Iva Charvátová samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru