Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Ad 46/2016 - 18Rozsudek KSOS ze dne 06.12.2016


přidejte vlastní popisek

20Ad 46/2016-18

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem

Sadová 553/8, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a

sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného č. j. MPSV-2016/167283-923 ze dne 5.8.2016, ve věci příspěvku na péči,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2016/167283-923

ze dne 5.8.2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku

2.600 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního

zástupce žalobce JUDr. Milana Ostřížka, advokáta.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-2016/167283-923 ze dne 5.8.2016 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě (dále jen úřad práce) č. j. 23118/2016/OPA ze dne 7.3.2016. Úřad práce rozhodl na základě žádosti podané dne 23.11.2015 žadatelkou paní I. S. o příspěvek na péči tak, že v dané věci příspěvek na péči nepřiznal. Po úmrtí oprávněné osoby dne 14.2.2016 vstoupil do řízení o příspěvku na péči podle § 16 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách) žalobce, který o žadatelku pečoval od zahájení správního řízení do jejího úmrtí.

[2] Žalobce je přesvědčen, že podmínky pro přiznání příspěvku na péči nejsou vázány pouze na zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatele, jak uvádějí správní orgány, ale především na zdravotní postižení tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu žadatele závislou na pomoci jiné osoby. Správní orgány se proto měly zabývat i zdravotním postižením žadatelky ve smyslu § 3 písm. g) zákona o sociálních službách, které je základní podmínkou pro přiznání příspěvku na péči. Pokud byla žadatelka ke dni podání žádosti o přiznání příspěvku na péči trvale upoutána na lůžko s dalším diagnostickým postižením těžké osteoporózy, zlomenin dvou obratlů, pravé lopatky jako následků mnohočetného myelomu, tak postup posudkového lékaře OSSZ Opava nebyl v souladu se zákonem. Posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí žalobce označil za formalistický, neetický a nesouladný s právní úpravou.

[3] Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí trpí formální vadou, neboť neobsahuje poučení účastníka řízení o možnosti podat soudu jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.

[4] Žalovaný se ve svém podání obsáhle vyjadřuje k dosavadnímu průběhu správního řízení včetně řízení odvolacího. K námitkám žalobce následně uvádí, že podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách má nárok na příspěvek na péči osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona o sociálních službách, která z důvodu nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Pojem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je definován v § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, přičemž posudkový lékař OSSZ Opava MUDr. L. i posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí dospěli ke shodnému závěru, že se u žadatelky nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok.

[5] Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti rozhodnutí správního orgánu podle § 68 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád). Žalovaný poučil žalobce, že podle § 91 odst. 1 správního řádu se proti napadenému rozhodnutí nelze dále odvolat. Proti pravomocným rozhodnutím je možno využít pouze mimořádných opravných prostředků, o jejichž využití žalovaný není povinen v poučení rozhodnutí žalobce informovat.

[6] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích § 75 odst. 1, odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

[7] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 23.11.2015 podala paní I. S. u úřadu práce žádost o příspěvek na péči, čímž bylo zahájeno správní řízení. Žadatelka zemřela dne 14.2.2016. Úřad práce provedl dne 2.12.2015 sociální šetření v místě bydliště žadatelky, kterému byli přítomni žalobce i žadatelka. Ke zdravotnímu stavu žadatelky žalobce i žadatelka sociální pracovnici úřadu práce sdělili, že v srpnu roku 2015 si žadatelka začala stěžovat na bolesti zad a žeber. Odborným vyšetřením bylo zjištěno, že má žadatelka rakovinu páteře a metastázi v celém těle, v důsledku čehož podstoupila chemoterapii. Žadatelka trpí nechutenstvím, zhubla, cítí se unavená, malátná a vyčerpaná, třesou se jí ruce. Na páteři má zborcený 11. a 12. obratel a naštípnutou lopatku. Trpí velkými bolestmi, 2x denně za ní dochází pracovnice charity, která jí aplikuje morfium. Svůj zdravotní stav žadatelka špatně snáší, je velmi rozrušená a musí pravidelně užívat antidepresiva. Žadatelka byla imobilní a odkázána na komplexní a celodenní péči žalobce. Nebyla schopna se sama polohovat a otočit se z boku na bok. Dále nebyla schopna se samostatně posadit, vstát a stát, nebyla schopna chůze, schody pro ni byly nedostupné. Žadatelka byla orientována osobou, místem a časem, komunikovala běžným způsobem, avšak komunikace ji vyčerpávala. Nebyla schopna psát, s obtížemi zvládla jen svůj podpis. Žalobce připravoval žadatelce celodenní stravu, nebyla schopna se sama najíst a napít. Nebyla schopna se sama oblékat a vysvlékat, sama nezvládala rovněž tělesnou hygienu a fyziologické potřeby, se vším jí pomáhal žalobce.

[8] Dne 14.2.2016 posoudil zdravotní stav žadatelky posudkový lékař OSSZ Opava MUDr. R. L., který při posuzování stupně závislosti žadatelky vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. P. ze dne 15.12.2015, z hematoonkologického vyšetření FNO MUDr. Z. ze dne 20.11.2015, z propouštěcí zprávy hematoonkologického oddělení FNO a průběhu hospitalizace žadatelky od 29.10.2015 do 13.11.2015 a ze sociálního šetření úřadu práce provedeného dne 2.12.2015. V posudkovém zhodnocení MUDr. L. uvedl, že u žadatelky s bolestmi zad byl diagnostikován mnohočetný myelom a dne 30.10.2015 byla zahájena jeho léčba. Žádost o příspěvek na péči byla podána dne 23.11.2015. Od zahájení léčby do podání žádosti uplynul jeden měsíc a z medicínského hlediska nelze stav nyní hodnotit jako dlouhodobý a ustálený. Podle dalšího průběhu je možno zdravotní stav žadatelky znovu posoudit v odstupu 3-4 měsíců. V závěru posudkový lékař konstatoval, že nejde o osobu, která se podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jedná se o osobu starší 18 let, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti. Nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

[9] Proti rozhodnutí úřadu práce, kterým nebyl žalobci příspěvek na péči přiznán, podal žalobce odvolání, v němž popsal vývoj nemoci a závažný zdravotní stav žadatelky, který nedovoloval její převoz k hospitalizaci, kde by mohla pokračovat léčba. Po zvážení závažnosti zdravotního stavu a předpokladu, že i v případě vyléčení myelomu je poškození páteře nevratné a při trvalé imobilitě lze pouze utlumovat bolesti, rozhodla se žadatelka nepokračovat v onkologické léčbě a soustředit se pouze na léčbu bolestí. Od 25.11.2015 jí bylo zapůjčeno elektrické polohovací lůžko, na němž žadatelka zůstala imobilní až do své smrti. Žalobce je přesvědčen, že doložená lékařská dokumentace o průběhu nemoci žadatelky dostatečně dokumentuje, že u ní jde o dlouhodobě nepříznivý a nezměnitelný zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, který omezuje duševní, smyslové a fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost, i když netrval více než rok. K odvolání žalobce připojil nález onkologické ambulance MUDr. Š. ze dne 11.3.2016, nález ambulance léčby bolesti MUDr. H. ze dne 24.11.2015 a 8.3.2016, nález chirurgické ambulance MUDr. N. ze dne 22.11.2015 a vyjádření vedoucí Charitní hospicové péče ze dne 10.3.2016.

[10] Dne 15.7.2016 provedla posudková komise MPSV nové posouzení zdravotního stavu žadatelky. Při vypracování posudku komise vycházela z úplné spisové dokumentace OSSZ Opava, ze spisu žalovaného včetně odvolání, ze zdravotnické dokumentace praktické lékařky MUDr. P. a z jejího nálezu ze dne 15.12.2015, ze záznamu o výjezdu koronera MUDr. B. ze dne 14.2.2016, z nálezu hematoonkologa MUDr. Z. ze dne 20.11.2015, z propouštěcí zprávy hematoonkologického oddělení FNO a průběhu hospitalizace od 29.10.2015 do 13.11.2015, z nálezu onkologa MUDr. Š. ze dne 11.3.2016, z vyjádření vedoucí Charitní hospicové péče ze dne 10.3.2016, z nálezů ARO MUDr. H. ze dne 24.11.2015 a 8.3.2016, z nálezu ortopeda MUDr. N. ze dne 22.11.2015 a ze sociálního šetření provedeného úřadem práce dne 2.12.2015. Komise v posudkovém zhodnocení uvedla, že s ohledem na informace o zdravotním stavu pro stanovení stupně závislosti pro účely sociálního šetření považuje komise za prokázané, že od 23.11.2015 k datu úmrtí nešlo v případě žadatelky o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav nebyl dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách. Podklady, které předložil žalobce spolu s odvoláním, nepřinesly nové posudkově významné skutečnosti k datu jednání posudkové komise.

[11] Soud předně uvádí, že obligatorní náležitostí správního rozhodnutí je vedle výroku a jeho odůvodnění rovněž poučení účastníků podle § 68 odst. 5 správního řádu o možnosti podání řádných opravných prostředků. Nejedná se však o poučení o všech opravných prostředcích včetně mimořádných, ale pouze o těch řádných proti dosud nepravomocnému rozhodnutí. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.6.2005, sp. zn. 5 As 10/2004, „že není povinností správního orgánu poučovat účastníky správního řízení o možnosti podat proti jeho rozhodnutí žalobu podle soudního řádu správního“.

[12] Podle § 13 odst. 1 zákona o sociálních službách vzniká nárok na příspěvek na péči splněním podmínek stanovených v § 7 a § 8 zákona. Nárok na výplatu příspěvku pak vzniká podáním žádosti o přiznání příspěvku. Podmínkou pro vznik nároku na příspěvek na péči je podle § 7 zákona o sociálních službách dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žadatele, který potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud jí tuto pomoc poskytuje zákonem vymezená osoba.

[13] Z výše uvedených ustanovení zákona o sociálních službách je zřejmé, že nárok na příspěvek na péči vznikne žadateli pouze v případě, pokud jeho závislost na pomoci jiné osoby má svůj základ v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách. Žadatel může být omezen ve schopnosti zvládat základní životní potřeby, v důsledku čehož je závislý na pomoci jiné osoby, avšak nárok na příspěvek na péči mu nevznikne, pokud uvedené omezení a následná závislost na pomoci jiné osoby nemá původ v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žadatele. Soud proto nesouhlasí s žalobcem, že podmínky nároku na příspěvek na péči nejsou vázány pouze na zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, ale především na zdravotní postižení žadatele ve smyslu § 3 písm. g) zákona o sociálních službách. Druh a intenzita zdravotního postižení žadatele sice ovlivňují míru, v jaké je osoba závislá na pomoci jiné osoby při zvládání základních životních potřeb, tyto okolnosti však mají vliv až na posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby, který je následně rozhodný pro výši příspěvku na péči.

[14] Nezbytnou podmínkou pro vznik nároku na příspěvek na péči je stav závislosti žadatele na pomoci jiné osoby při zvládání vymezených životních potřeb, který má svůj původ v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žadatele ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách; druh a intenzita tělesného postižení žadatele podle § 3 písm. g) zákona o sociálních službách jsou významné až pro následné posouzení stupně závislosti na pomoci jiné osoby.

[15] Pokud jde o námitky žalobce k posudku lékaře OSSZ Opava ze dne 14.2.2016 a posudku posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 15.7.2016, lze uvést, že posouzení stupně závislosti je v kompetenci posudkových orgánů. V prvoinstančním správním řízení je k tomuto oprávněna okresní správa sociálního zabezpečení [§ 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění] a v odvolacím správním řízení posuzuje stupeň závislosti ministerstvo práce a sociálních věcí, které si za tím účelem zřizuje posudkové komise (§ 28 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve spojení s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Stěžejním důkazem ve správním řízení je odborný posudek posudkových orgánů, na který je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.9.2009, č.j. 4 Ads 57/2009). V řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného v předmětné věci soud hodnotí právě objektivnost, úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise MPSV, který byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Těmto požadavkům však posudek posudkové komise ze dne 15.7.2016 nevyhovuje, neboť jeho závěr není přesvědčivě odůvodněn.

[16] Žalovaný vycházel ze závěrů posudku posudkové komise ze dne 15.7.2016. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nezpochybňuje závažnost zdravotního stavu žadatelky, avšak z hodnocení závislosti posudkovou komisí má být zřejmé, že posudková kritéria pro přiznání příspěvku na péči stanovené zákonem o sociálních službách a vyhláškou č. 505/2006 Sb. nebyla splněna, neboť se v případě žadatelky nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Zatímco v posudku OSSZ Opava posudkový lékař MUDr. L. odůvodňuje svůj závěr tím, že od zahájení léčby do podání žádosti uplynul jeden měsíc a z medicínského hlediska nelze stav žadatelky hodnotit jako dlouhodobý a ustálený, když podle dalšího průběhu je možno jej posoudit v odstupu 3-4 měsíců, posudková komise MPSV shodný závěr odůvodnila pouze tím, že od 23.11.2015 k datu úmrtí žadatelky nebyl zdravotní stav žadatelky dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách.

[17] Podle § 3 písm. c) zákona o sociálních službách se dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem rozumí zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

[18] Z uvedeného ustanovení zákona o sociálních službách je zřejmé, že pokud má být nepříznivý zdravotní stav žadatele považován za dlouhodobý, musí buď trvat déle než jeden rok, anebo postačí, jestliže podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok. K závěru, že se u žadatelky nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, posudková komise dospěla na základě posouzení zdravotního stavu žadatelky od data podání žádosti o příspěvek na péči do data úmrtí. Posudková komise vycházela z faktického stavu s tím, že žadatelka po třech měsících po podání žádosti o příspěvek na péči zemřela, vůbec se však nezabývala potencialitou trvání tohoto nepříznivého zdravotního stavu. Pokud posudková komise stanovila za počátek období rozhodného pro posouzení tzv. dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu žadatelky datum 23.11.2015, které je dnem podání žádosti o příspěvek na péči, nepostupovala v souladu se zákonem. Okamžik podání žádosti o příspěvek na péči je podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o sociálních službách rozhodný pouze pro vznik nároku na výplatu příspěvku na péči, nikoliv pro vznik samotného nároku na tento příspěvek. Soud proto považuje závěr posudkové komise, že zdravotní stav žadatelky nebyl dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, za předčasný.

[19] Podle § 13 odst. 1 zákona o sociálních službách vzniká nárok na příspěvek na péči splněním podmínek uvedených v § 7 a § 8 zákona. Onkologické onemocnění, jímž posuzovaná byla postižena, nebylo onemocnění, které vzniká spontánně, nýbrž onemocnění, které vzniká velmi plíživě. Jeho zjištění ve své časné fázi bývá odhaleno nahodile ve spojení s nějakým vyšetřením, anebo je zjištěno až v pokročilé fázi choroby, jako v případě posuzované. I bez odborných medicínských znalostí je obecně známo, že mnohočetný myelom je vleklé onemocnění, s prognózou výrazně nepříznivou, jehož průběh v tom lepším případě je střídán remisemi a relapsy. V souzené věci bylo toto onemocnění zjištěno v říjnu 2015, kdy již byl postižen axiální skelet a docházelo ke kompresivním frakturám. Soud v posudkovém názoru posudkové komise MPSV postrádá úvahu o existenci tohoto onemocnění před jeho zjištěním v říjnu 2015 ve stavu již pokročilého onemocnění, tedy úvahu jak dlouho žalobkyně tímto onemocněním před jeho zjištěním mohla trpět. Dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách je nutno poměřovat tím, zda lze podle poznatků lékařské vědy očekávat, že následky tohoto nepříznivého zdravotního stavu, na základě nichž je žadatel omezen ve funkčních schopnostech nutných pro zvládání základních životních potřeb, odezní anebo neodezní do jednoho roku, resp. zda se jedná či nejedná o stav nezměnitelný. Otevírá se tedy otázka, proč u tohoto onemocnění, které je prakticky nevyléčitelné, posudková komise nevyužila možnost předpokladu jeho trvání alespoň jednoho roku, tedy plného využití ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách. Posudková komise MPSV oproti lékaři OSSZ zdravotní stav měla možnost hodnotit již s odstupem doby se znalostí dopadu tohoto závažného onemocnění na posuzovanou. Posuzování dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu nemůže být v žádném případě započato až jeho prokázáním lékařským vyšetřením. Datum odborného lékařského vyšetření je výrazně nahodilé, ovlivněné úrovní subjektivních pocitů fyzické osoby s potřebou navštívit lékaře, zdatnou diagnostikovanou odborností praktického lékaře atd.

[20] Nelze rovněž opomenout účel příspěvku na péči, který se podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle zákona o sociálních službách při zvládání základních životních potřeb oprávněných osob. Posudková komise se navíc nevypořádala s odvolací námitkou žalobce, že se žadatelka po zvážení závažnosti zdravotního stavu a předpokladu, že i v případě vyléčení myelomu je poškození páteře nevratné, když při trvalé imobilitě lze pouze utlumovat bolest, rozhodla nepokračovat v onkologické léčbě a soustředit se jen na léčbu bolesti. Při zhodnocení zákonného účelu příspěvku na péči a námitky žalobce se soudu jeví být absurdní, aby byl nárok na příspěvek na péči poměřován s dobou úmrtí žadatele. Soud již jen opakuje, že k závěru o dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žadatele ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách je možno dojít i v případě, že podle poznatků lékařské vědy je zřejmé, že tento nepříznivý zdravotní stav žadatele má trvat alespoň jeden rok. Dlouhodobost nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu § 3 písm. c) zákona o sociálních službách je nutno poměřovat tím, zda lze podle poznatků lékařské vědy očekávat, že následky tohoto nepříznivého zdravotního stavu, na základě nichž je žadatel omezen ve funkčních schopnostech nutných pro zvládání základních životních potřeb, odezní anebo neodezní do jednoho roku resp., zda se jedná či nejedná o stav nezměnitelný.

[21] Podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, krajský soud neměl možnost v této věci vyžádat od posudkové komise doplňující posudek, jehož úkolem by bylo vyjasnění skutečností nezbytných pro posouzení nároku žalobce. K doplnění posudku může přistoupit pouze žalovaný správní orgán, který má právo od posudkové komise vyžadovat doplnění posudku.

[22] Ze shora uvedených důvodů krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný povinen odstranit vady řízení, které spočívají v neúplnosti a tím i nepřesvědčivosti posudku posudkové komise MPSV ze dne 15.7.2016, a to přinejmenším ve smyslu uvedeném v odstavcích 19 a nasl. tohoto rozsudku.

[23] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žalovaný byl zavázán k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci.

[24] Náklady žalobce tvoří odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby (převzetí věci a sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 1.000 Kč a ve dvou režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

[25] Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř. týkající se nabytí právní moci rozhodnutí uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 6. prosince 2016

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru