Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Ad 28/2016 - 63Rozsudek KSOS ze dne 18.01.2017

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
10 Ads 38/2017

přidejte vlastní popisek

20Ad 28/2016-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce J. S., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem

Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

1. 8. 2013, č. j. MSPV-UM/12949/13/9S-MSK, ve věci příspěvku na živobytí,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení předmětu řízení

[1] Rozhodnutím ze dne 1. 8. 2015, č. j. MSPV-UM/12949/13/9S-MSK, žalovaný rozhodl podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) tak, že zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 11. 6. 2013, č. j. MPSV-UP/3327577/13/HMN, kterým bylo rozhodnuto o přiznání dávky příspěvku na živobytí ve výši 3 410 Kč měsíčně od 1. 5. 2013.

[2] Žalobce podal k Okresnímu soudu v Ostravě dne 4. 3. 2014 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 24.750,- Kč na žalovaném, přičemž z obsahu samotné žaloby vyplývá, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 11. 6. 2013, MPSV-UP/3327577/13/HMN. Vzhledem k uvedené skutečnosti okresní soud řízení zastavil usnesením ze dne 3. 5. 2016, č. j. 139 C 9/2014-66 podle ust. § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalobce poučil o možnosti podat správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě do jednoho měsíce od nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, a to při zachování lhůty k podání žaloby podle ust. § 72 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“); předmětné usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 1. 6. 2016. Žalobce dne 30. 5. 2016 podal k zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému, kterou k výzvě soudu doplnil podáním ze dne 4. 7. 2016.

Obsah žaloby

[3] Z obsahu žaloby ve spojení s jejím doplněním vyplývá, že žalobce nesouhlasí s výši vyplacené dávky sociální pomoci příspěvku na živobytí, když k výzvě soudu, mimo jiné, předložil kopii rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2013, č. j. MSPV-UM/12949/13/9S-MSK. Žalobce namítá, že správní orgány nezahrnuly do vyplacené dávky následující položky: 350 Kč za 10 kg láhev propan-butanu co dva měsíce, vodné a stočné 300 Kč měsíčně a náklady na provoz benzínového generátoru elektrického proudu ve výši 2 000 Kč měsíčně (dále jen společně jako „žalobcem uvedené náklady na bydlení“). Žalobce konstatuje, že výše uvedené mu mělo být vyplaceno od května 2013.

Vyjádření žalované

[4] Žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 7. 2016 uvedl, že žalobce si požádal o dávku pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí, který mu byl přiznán v částce 3 410 Kč, tj. ve výši životního minima. Pokud jde o náklady na bydlení, pak k jejich úhradě slouží dávka ze systému státní sociální podpory na bydlení, příspěvek na bydlení a dávka pomoci v hmotné nouzi, doplatek na bydlení. Žalovaný navrhl žalobu odmítnout pro opožděnost, případně jako nedůvodnou zamítnout.

Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci

[5] Krajský soud vyzval žalovaného k předložení kompletní spisové dokumentace, avšak soudu byl předložen pouze spis odvolacího správního orgánu, tj. žalovaného. Dne 16. 8. 2016 bylo zdejšímu soudu doručeno vyjádření žalovaného, v němž je konstatováno, že dávkový spis správního orgánu I. stupně nemůže být soudu zaslán, neboť se jej nepodařilo dohledat.

[6] Odvolací správní spis obsahuje odvolání žalobce ze dne 24. 6. 2013 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 11. 6. 2013, č. j. MPSV-UP/3327577/13/HMN, odvoláním napadené rozhodnutí a žalobou napadené rozhodnutí žalovaného, včetně doručenky, ze které plyne, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 12. 8. 2013.

Zákonné náležitosti žaloby

[7] Krajský soud nejprve posoudil zákonné náležitosti žaloby a konstatoval, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž není žaloba ve smyslu § 68 s. ř. s. nepřípustná. Poté krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v souladu s ustanovením § 75 s. ř. s., v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Neshledal přitom vady, např. podle § 76 odst. 2 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[8] Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

[9] Podle ust. § 35 odst. 8 věty předposlední s. ř. s. požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.

[10] Podle ust. § 72 odst. 3 zákona s. ř. s. jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

[11] S ohledem na skutečnost, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 12. 8. 2013, by lhůta k podání žaloby proti uvedenému rozhodnutí končila dne 12. 10. 2013, avšak žalobce dne 19. 8. 2013 požádal Okresní soud v Ostravě o ustanovení opatrovníka, a to za účelem podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, o této žádosti bylo rozhodnuto okresním soudem usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. 62 Nc 5/2013-7, jež nabylo právní moci dne 9. 6. 2014, kterým byla žádost zamítnuta. Dne 4. 3. 2014 žalobce podal žalobu k Okresnímu soudu v Ostravě, kterou se domáhal přezkumu rozhodnutí správních orgánů ve věci příspěvku na živobytí, přičemž řízení o popsané žalobě bylo pravomocně zastaveno, jak uvedeno v odst. [2] tohoto rozsudku, dne 1. 6. 2016. S ohledem na skutečnost, že žalobce podal žalobu k zdejšímu soudu dne 30. 5. 2016 je tato žaloba včasná, a to podle shora citovaných zákonných ustanovení, neboť z lhůty pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí uplynulo ke dni podání žaloby pouze sedm dní – od 12. 8. 2013 do 19. 8. 2013.

[12] Krajský soud dospěl především k závěru, že v zájmu efektivní ochrany práv žalobce a též, aby se soud vyvaroval přehnaného formalismu, je potřeba posoudit žádost žalobce o ustanovení opatrovníka ze dne 19. 8. 2013, který mu měl být ustanoven soudem výhradně za účelem podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, obdobně jako by si požádal o ustanovení zástupce podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s., přičemž je potřeba s takovouto žádosti též spojit stavění běhu lhůty pro podání žaloby podle věty předposlední citovaného ustanovení. Úmyslem žalobce bylo nepochybně domoci se soudní ochrany proti rozhodnutí správních orgánů, přičemž se mylně domníval, že k takovémuto jednání není dostatečně svéprávný, opírajíc se o znalecký posudek MUDr. L. P. ze dne 7. 4. 2008 vypracovaný pro účely trestního řízení – v podrobnostech soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí v této věci ze dne 17. 6. 2016, č. j. 20Ad 28/2016-10. Jedna se tedy o situaci obdobnou případu účastníka, který před podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu požádá o ustanovení zástupce, neboť se domnívá (ne nepodobně žalobci v předmětné věci), že s ohledem na právní nebo věcnou složitost jeho věci, není k podání kvalitní žaloby sám schopen a zároveň nedisponuje dostatkem prostředků na úhradu právní pomoci např. advokáta. V konečných důsledcích jsou jedinými rozdíly v žádosti o ustanovení opatrovníka a zástupce důvody, pro které má být ten či onen ustanoven. V případě opatrovníka je tímto důvodem nedostatek svéprávnosti podle ust. § 23 o. s. ř. a v případě zástupce je to důvod nezbytnosti ochrany práv účastníka podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. Dle názoru soudu je důvod, spočívající v nedostatku svéprávnosti závažnější než „pouhý nedostatek právních schopností“, pročež by bylo nelogické, pokud by „dobrodiní“ stavění lhůty ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. ku prospěchu osob bránících se postupu správních orgánů, nedopadalo též na osoby s omezenou svéprávností.

Právní posouzení věci samé

[13] Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nepřisvědčil jediné žalobní námitce, spočívající v nesprávně stanovené výši příspěvku na živobytí, když správní orgány dle žalobce opomněly započíst žalobcem uvedené náklady na bydlení – viz odst. [3] tohoto rozsudku.

[14] Podle ust. § 23 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) činí výše příspěvku na živobytí, není-li dále stanoveno jinak, za kalendářní měsíc rozdíl mezi částkou živobytí osoby (§ 24 odst. 1) a příjmem osoby (§ 9 odst. 2), není-li osoba společně posuzována s jinými osobami (§ 2 odst. 1).

[15] Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplynulo, že v případě žalobce nebyly v rozhodném období zjištěny žádné příjmy, pročež mu byla vyplacena dávka pomoci v hmotné nouzi ve výši částky živobytí podle ust. § 24 odst. 1, tj. částky 3 410 Kč ve výši životního minima podle ust. § 1 nařízení vlády č. 409/2011 Sb. Tato částka je tak maximální, na kterou žalobce mohl dosáhnout, a to s ohledem na jeho nulové příjmy. Žalobcem uvedené náklady na bydlení se vzhledem k dikci ust. § 23 ve spojení s ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi zohlední pouze při zkoumání toho, zda se žalobce nachází v hmotné nouzi, a to pouze za předpokladů, že by se jednalo o odůvodněné náklady na bydlení ve smyslu ust. § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi, avšak již se nemohou více odrazit na výši příspěvku na bydlení, pokud byly příjmy žadatele zjištěny jako nulové. Soud se tedy nezabýval dále tím, zda žalobcem uvedené náklady na bydlení odpovídají odůvodněné náklady na bydlení ve smyslu ust. § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť jak vysvětleno výše, toto na věci nemůže ničeho změnit, když ani pozitivní zjištění by nevedlo k závěru o nesprávnosti rozhodnutí správních orgánů. Soud shrnuje, že v daném případě nezjistil žádné pochybení správních orgánů a žalobci byla správně přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na bydlení ve výši životního minima, přičemž správní orgány své rozhodnutí též řádně odůvodnily.

[16] Krajský soud závěrem konstatuje, že absence spisu správního orgánu I. stupně nebyla v dané věci na překážku přezkumu jediné žalobní námitky, neboť z této spisové dokumentace nebylo s ohledem na povahu žalobní námitky potřeba zjišťovat žádné skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 1. 2016, č. j. 9 As 253/2015-33, především odst. [17] a násl.).

[17] Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s., zamítl a ztotožnil se se závěrem správního orgánu (výrok I. tohoto rozsudku).

[18] O náhradě nákladů řízení rozhodoval krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žaloba byla zamítnuta a dále s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, který by přesahovaly jeho obvyklou úřední činnost, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava dne 18. ledna 2017

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru