Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Ad 23/2010 - 227Rozsudek KSOS ze dne 26.07.2011

Prejudikatura

5 Ads 22/2003


přidejte vlastní popisek

20Ad 23/2010-227

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně: K. R., zastoupena Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem

28. října 212/37, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního

zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne

16.4.2008, číslo X, o nároku na plný invalidní důchod

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16.4.2008 číslo X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 752,-Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Odměna advokátky se určuje částkou 1.900,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyni byla zamítnuta žádost o plný invalidní důchod.

[2] Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalované, ve které uvedla, že nesouhlasí s posouzením zdravotního stavu na Okresní správě sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí ze dne 25.3.2008, dle kterého nebyla uznána za zcela ani za částečně práce neschopnou. Je to naprostá nepravda, neboť byla do roku 2010 posouzena jako částečně pracovně neschopná. Určitě byla práce neschopná do února 2006, od února do června částečně a od července do konce roku 2007 opět zcela práce neschopná. V lednu 2008 byla uznána za částečně práce neschopnou do roku 2010. Je nadále nemocná a její zdravotní stav se nezlepšil.

[3] Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

[4] V projednávané věci žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., s přihlédnutím k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady č. 574/72 s odůvodněním, že posouzení zdravotního stavu pro účely plné a částečné invalidity spadá s přihlédnutím k ustanovení článku 40 odst. 4 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 do kompetence instituce státu, která rozhoduje o plném nebo částečném invalidním důchodu. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí ze dne 25.3.2008 není žalobkyně plně invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/1995 Sb. v platném znění ani částečně invalidní dle § 44 odst. 1) a 2) zák.č. 155/1995 Sb. v platném znění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20 %. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení zdravotní stav hodnotil dle kap. XV, odd. H, pol. 53, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl.č. 284/1995 Sb.;

[4] Krajský soud jednal ve věci dne 27.5.2009 za přítomnosti žalobkyně i zástupce žalované a rozsudkem (ze dne 27.5.2009 č.j. 20Cad 98/2008-103) rozhodl tak, že žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Krajský soud totiž na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV ČR) s pracovištěm v Ostravě ze dne 2.3.2009 vzal za prokázané, že u žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný stavem po úrazu levého kolena v červnu 2006 s poškozením vazů, krevním výronem a přetrvávající nestabilitou levého kolena II. st., stavem po zlomenině stehenní kosti levé dolní končetiny v dětství, řešeno operací, stavem po opakované operaci levé stehenní kosti v r. 1997 pro recidivu zlomeniny s protrahovanou léčbou do r. 2004, kdy bylo prokázáno úplné zhojení, bolestivým syndromem bederní a křížové páteře při degenerativních změnách, bez kořenové symptomatologie, t.č. s lehkým omezením hybnosti, stavem po operaci žilních městků na levé dolní končetině dne 25.2.2008, stavem po laparoskopické operaci žlučníku v r. 2004, hypertenzí, tlakem krve hraničním 130/90, neurózou, kýlou hiatus esophageus. Rozhodující příčinou tohoto stavu byl stav po úrazu levého kolenního kloubu s postižením postranních vazů. Tento stav posudkově odpovídal kapitole XV, odd. H, položce 53, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. se stanovením poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 20 % i s přihlédnutím k ostatním zdravotním potížím, která mají stejná pracovní omezení a dále pracovní potenciál žalobkyni nesnižují. Při hodnocení bylo přihlédnuto i k předchozímu pracovnímu zařazení a nebyl spatřen důvod ke zvýšení procentních bodů. K datu vydání rozhodnutí žalobkyně nebyla plně invalidní podle ust. § 39, nebyla ani částečně invalidní podle ustanovení § 44 odst. 1 nebo 2 zákona č. 155/1995 Sb.;

[4] Proti rozsudku zdejšího soudu podala žalobkyně kasační stížnost a Nejvyšší správní soud dne 10. 11. 2010 č.j. rozsudkem č.j. 6 Ads 58/2010-177 zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a věc tomuto soudu vrátil dalšímu řízení.

[5] Nejvyšší správní soud oprávněnost kasační stížnosti uznal z důvodu, že již ve správním řízení bylo jak žalovanou tak i OSSZ při posuzování zdravotního stavu a invalidity žalobkyně přehlédnuto, že žalobkyně žádala o přiznání důchodu od 1.7.2006. OSSZ sice měla podklady k posouzení invalidity ke dni 1.7.2006, avšak takové posouzení vůbec neprovedla a vzhledem k tomu, že neměla k dispozici podklady o vývoji zdravotního stavu od poloviny roku 2006 do března 2008 s ohledem na téměř dvouleté řízení o předmětné žádosti, nemohla se objektivně vypořádat, zda invalidita nevznikla event. i v období od 1.7.2006 do data posouzení v březnu 2008. Navíc určité zhoršení je prezentováno tím, že žalobkyně chodí s pomocí berle s loketní opěrkou, přičemž se OSSZ nevypořádala s otázku, zda používání berle a ortézy nemůže mít dopad na zařazení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti do písmena c) položky 53, která je vyčíslena 25-30 % poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Ve správním řízení se tedy jednalo o takovou vadu řízení, která mohla ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí, a pro tuto vadu měl krajský soud rozhodnutí žalované zrušit. Dále dle názoru Nejvyššího správního soudu krajský soud pominul námitkou žalobkyně přednesenou až u jednání soudu, že posudek lékaře OSSZ v Ústí nad Orlicí byl vydán v její nepřítomnosti. Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s názorem zdejšího soudu o přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV ČR již z důvodu, že posudková komise si neujasnila obdobně jako OSSZ, že stěžovatelka se dožaduje posouzení k 1.7.2006, přičemž posudková komise neměla k dispozici žádné zprávy relevantní k datu rozhodnutí správního orgánu (k 16.4.2008). Ani aktuálnější zprávy doložené stěžovatelkou v příloze k žalobě nebyly podle spisu posudkové komisi k dispozici, neboť z těchto zpráv byly přeloženy do českého jazyka pouze tři zprávy. Nejvyšší správní soud pak neshledal důvodnou námitku co do překladu rozsudku do polštiny pro potřebu žalobkyně s odkazem na jeho ustálenou judikaturu, ale i rozhodnutí Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora ES. V závěru svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud ke zrušení napadeného správního rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a uložení žalované, aby si vyžádala podklady pro stanovení vývoje zdravotního stavu žalobkyně od data žádosti do data rozhodnutí, tedy zajistit od příslušných polských orgánů aktuální podklady svědčící o zdravotním stavu žalobkyně a znovu rozhodnout o žádosti.

[6] Co se týká námitky o provedení posouzení zdravotního stavu Okresní správou sociálního zabezpečení v Ústí nad Orlicí bez přítomnosti žalobkyně soud pouze konstatuje, že žalobkyně tuto námitku neuvedla v žalobě ani ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí ze dne 27.5.2009, vznesla ji až při jednání krajského soudu. Žalobní bod musí být vznesen jen ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. odst. 2 s.ř.s.); žalobní bod byl vznesen opožděně. Nicméně je nutno současně konstatovat, že správní orgán v řízení o důchodovou dávku nemá povinnost nařídit ústní jednání. K takovému kroku je povinen přistoupit jen tehdy, nemá-li písemný materiál, který má k dispozici, dostatečnou vypovídající hodnotu pro posouzení skutkového stavu věci.

[7] Krajský soud v intencích závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu zrušil napadené rozhodnutí žalované ze dne 16.4.2008 číslo X pro vady řízení dle ust. § 76 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., a současně rozhodl vrátit věc žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - s.ř.s.). Krajský soud rozhodl bez jednání v souladu s citovaným ustanovením.

[8] Žalovaná v dalším řízení si nejdříve od příslušných polských orgánů vyžádá aktuální podklady svědčící o zdravotním stavu žalobkyně pro stanovení zdravotního stavu jednak k datu 1.7.2006 a jednak pro posouzení vývoje zdravotního stavu v následujícím období až do data nového rozhodnutí. Poté vydá nové rozhodnutí.

[9] Podle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s má úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně u jednání soudu dne 27.5.2009 účtovala cestu k jednání soudu ve výši 200 zlotých za pohonné hmoty, které zaplatila známému za dopravu osobním autem. Žalobkyně u jednání soudu neměla k dispozici velký technický průkaz a tento soudu nepředložila ani po výzvě soudu a urgenci. Žalobkyně sice soudu předložila fotokopii malého technického průkazu a po urgenci i v čitelné podobě, avšak nepředložila velký technický průkaz, i když byla vyzvána, aby zaslala v čitelné podobě takový doklad, z něhož by byla zjistitelná průměrná spotřeba pohonných hmot a druh pohonných hmot. Žalobkyně této výzvě nevyhověla, pouze sdělila, že automobil Opel Zafira má spotřebu nafty okolo 7l na 100 km. Krajský soud pro výpočet průměrné spotřeby při přiznávání cestovních náhrad musí vycházet z údajů v technickém průkazu vozidla, nikoliv z přibližných údajů účastníků řízení. Podle § 158 odst. 4 Zákoníku práce při určení spotřeby pohonné hmoty použije příkazce údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropských společenství; pokud není tento údaj v technickém průkaze uveden, vypočítá se spotřeba pohonných hmot aritmetickým průměrem. Poněvadž žalobkyně soudu nepředložila technický průkaz, z něhož by tyto údaje byly zjistitelné, soud žalobkyni nepřiznal náhradu za použití osobního motorového vozidla, nýbrž jí přiznal náhradu jízdného veřejnou dopravou, a to vlakem z M. do Ostravy, hl. nádraží, přes Ústí nad Orlicí, tam a zpět v částce 724,- Kč (údaj zjištěn z informací Českých drah) plus místní doprava v Ostravě 2x 14,- Kč, celkem 752,- Kč. Neúspěšná žalovaná byla zavázaná ve lhůtě uvedené ve výroku II. tuto částku žalobkyni zaplatit.

[10] Žalobkyni byla k její žádosti ustanovena rozhodnutím soudu ze dne 29.3.2010 č.j. 20 Cad 98/2008-150 zástupkyně z řad advokátů Mgr. Romana Mrózková (advokát byť ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zastupuje žalobce i v řízení před krajským soudem, bylo-li rozhodnutí krajského soudu zrušeno Nejvyšším správním soudem). Advokátka sdělila, že konzutace s žalobkyní se uskutečnila dne 3.5.2010 a účtovala odměnu za zastupování dle § 11 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 5.000, Kč, dále 3x režijní paušál ve výši 900,- Kč (úkony: příprava, převzetí, sepis podání – doplnění kasační stížnosti, porada s klientkou) a 20% DPH.

[11] Náhrada nákladů právního zastoupení advokáta při ustanovení soudem se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., nikoliv vyhl. č. 484/2000 Sb., neboť se jedná o nesmluvní vztah v řízení podle soudního řádu správního, nikoliv v řízení podle občanského soudního řádu. Odměna byla přiznána za dva úkony (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b/ a dále písemné podání – doplnění kasační stížnosti dle § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) po 500,- Kč, neboť podle § 9 odst. 2 ve věcech nároků fyzických osob v oblasti důchodového pojištění se považuje za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč (§ 7 bod 2 cit.vyhlášky), dále 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhl.), celkem 1.600,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka je plátcem DPH, byla částka 1.600 navýšena o 20 % (320,- Kč) na celkovou částku 1.920,- Kč. Ve zbytku požadovaná odměna přiznána nebyla.

[12] Výrok o nákladech státu je odůvodněn § 36 odst. 2 a § 35 odst. 8 s.ř.s., podle kterého náklady s přibráním tlumočníka a soudem ustanoveného advokáta platí stát. Vzhledem k tomu, že neúpěšná žalovaná je osvobozena od soudního poplatku, nebyla jí uložena povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 4 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.

V Ostravě dne 26. července 2011

JUDr. Jana Záviská

- samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru