Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Ad 22/2016 - 42Rozsudek KSOS ze dne 30.11.2016


přidejte vlastní popisek

20Ad 22/2016-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně J. V., zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou se sídlem

Havířov, Svornosti 86/2, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se

sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 2. 2016,

o nároku na vdovský důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Markéty Tylečkové se určuje částkou 6.778,-

. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do

60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyni byla zamítnuta žádost o vdovský důchod.

[2] Žalobkyně u zdejšího soudu podala v zákonné lhůtě blanketní žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, ve které požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.

[3] Soud žádosti žalobkyně vyhověl a usnesením ze dne 13. 6. 2016 čj. 20 Ad 22/2016-18 ustanovil zástupce z řad advokátů, jak uvedeno v záhlaví tohoto rozsudku. Právní zástupkyně žalobu doplnila dne 27. 6. 2016. Pochybení žalované bylo spatřováno v tom, že žalovaná zamítla žádost o znovupřiznání vdovského důchodu ze všech zákonem uznaných důvodů, pro které lze žádosti vyhovět, přestože se v řízení o námitkách zabývala výslovně a jen otázkou naplnění jednoho z důvodů, tj. naplnění podmínky věku dle ust. § 50 odst. 2 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp) za situace, kdy žadatel uplatní žádost o přiznání vdovského důchodu tak, že tvrdí dosažení podmínky věku a jeho žádost lze a jen nutno hodnotit prostřednictvím ust. § 50 odst. 2 písm. e) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31.12.2009 (tj. z důvodů uvedených pod písmeny a) až d) daného ustanovení). Žádost žalobkyně, nejméně tedy otázka dosažení příslušné věkové hranice pro znovupřiznání vdovského důchodu, byla v řízení posuzována odchylně. Prvostupňový orgán, jak vyplývá z jeho rozhodnutí, posuzoval nárok žalobkyně podle ust. § 46 zák. č. 155/1988 ve znění platném do 31.12.1955. Přesto zamítl žádost žalobkyně výslovně pro nesplnění podmínek dle jiného ustanovení jiného zákona (§ 50 zák. č. 155/1995 Sb.). Již toto mělo být důvodem ke zrušení rozhodnutí v rámci řízení o podaných námitkách. Žalovaná v rámci řízení o námitkách došla k závěru, že ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. je nutno předmět řízení posuzovat podle ust. § 50 odst. 2 tohoto zákona ve znění účinném do 31.12.2009. Žalovaná potvrdila jako věcně správné rozhodnutí prvostupňového orgánu, přestože ve výroku potvrzovaného rozhodnutí byl uveden jiný předpis, resp. jiné časové znění téhož předpisu. Žalovaná potvrdila zamítavé rozhodnutí prvostupňového orgánu, kdy v odůvodnění uvedl, že za účelem přiznání důchodu by žalobkyně musela splnit některou z podmínek ust. § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31.12.2009. Žalobkyně přitom takovou podmínku splňuje, když má nezletilé dítě, které je zdravotně postižené. Syn žalobkyně, V. Š., nar. X, má zdravotní postižení, pro který je závislý na péči druhé osoby, a to v III. stupni (těžká závislost). Žalobkyně o něj dlouhodobě osobně pečuje. S ohledem na uvedené proto navrhovala, aby Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím napadené usnesení zrušil a zrušil současně i mu předcházející prvostupňové rozhodnutí a vrátil věc prvostupňovému orgánu k novému projednání a rozhodnutí.

[4] Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyni byl přiznán vdovský důchod dle ust. § 45 zák. č. 100/1988 Sb. a současně dle ust. § 49 téhož zákona sirotčí důchod pro dceru J., nar. X, po zemřelém J. V., jenž byl manželem žalované a otcem dcery. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 22.4.2015 byly oba důchody pravomocně odejmuty od 4.5.2015, neboť dcera ukončila studium dne 31.1.2015 a není tedy již plněna podmínka péče o nezaopatřené dítě. Nároky na důchody zanikly dnem 3.2.2015, neboť nebylo prokázáno splnění jiných podmínek pro zachování nároku na vdovský důchod dle ust. § 50 odst. 2 zdp. O přeplatku nebylo zatím rozhodnuto. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně nepodala námitky a ani nedoložila, že splňuje podmínky ust. § 50 odst. 2 zdp pro ponechání nároku na pozůstalostní důchod. Dne 7.1.2016 žalobkyně uplatnila prostřednictvím OSSZ Karviná žádost o opětovné přiznání pozůstalostního důchodu od 9.4.2016, kdy dosáhne 50 let věku. ČSSZ tak byla při rozhodování o uplatněné žádosti plně vázána jejím předmětem, tzn. posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky nároku na vdovský důchod dosažením věku 50 let, jak žadatelka výslovně žádala. Žalovaná proto dne 3.2.2016 rozhodla o opětovném nároku na vdovský důchod pouze s přihlédnutím k věkové podmínce, nikoliv k dalším zákonným podmínkám, které nebyly žalobkyní požadovány a nijak doloženy a prokázány. V prvoinstančním rozhodnutí se ČSSZ dopustila písařské chyby, když nesprávně uvedla v odůvodnění rozhodnutí ust. § 46 zák. č. 155/1988 Sb., ačkoliv se správně jedná o zák. č. 100/1988 Sb. Toto bylo napraveno v rozhodnutí o námitkách. Jelikož ke dni zániku nároku vdovského důchodu žalobkyně nesplňovala podmínku péče o nezaopatřené dítě či dosažení věku 50 let stanovenou ustanovením § 46 odst. 2 písm. e) zák. č. 100/1988 Sb., platného do 31.12.1995, byla žádost oprávněně zamítnuta. V námitkách uplatněných do tohoto rozhodnutí žalobkyně poukazovala na skutečnost, že pobírala vdovský důchod přiznaný dle zák. č. 100/1988 Sb., nepřetržitě od 2.6.1995 až do 5/2015, proto by jí měl být obnoven při dosažení věku 50 let. V rozhodnutí o námitkách vzhledem ke změně nárokových podmínek u vdovského důchodu žalovaná poukázala v daném případě na přechodná ustanovení č. II odst. 7 zák. č. 306/2008 Sb. a na nutnost aplikace zdp ve znění účinném do 31.12.2009. ČSSZ uvedla text znění ust. § 50 odst. 1,2 a 4, § 32 odst. 2, 70, 85, 82 odst. 1 a 3, zdp. Jelikož žalobkyně, jíž nárok na vdovský důchod trval nepřetržitě, ke dni zániku nároku na vdovský důchod 3.2.2015 nesplňovala jiné další podmínky nároku na vdovský důchod stanovené novým zdp a ani předpisy platnými ke dni 31.12.1995 (zák. č. 100/1988 Sb., zsz), nárok na vdovský důchod dle ust. § 82 odst. 3 zdp k tomuto dni zanikl. Nárok již nikdy nemůže vzniknout dle předchozího zákona, tj. zsz, podle něhož byl důchod přiznán. Navrhla žalobu zamítnout.

[5] Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla námitky a své rozhodnutí č.j. R-3.2.2016-423/X potvrdila. V odůvodnění uvedla, že rozhodnutím č.j. R-3.2.2016-423/X ze dne 3.2.2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla žádost žalobkyně o opětovné přiznání pozůstalostního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 50 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Dne 17.2.2016 obdržela ČSSZ námitky žalobkyně ze dne 15.2.2016. Žalobkyně v námitkách uvedla, že vdovský a sirotčí důchod jí byl přiznán od 2.6.1995 dle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Oba důchody nepřetržitě pobírala od 2.6.1995 do května roku 2015, kdy její dcera ukončila studium. Žalobkyně se domnívá, že by jí měl být vdovský důchod opětovně přiznán ke dni dovršení 50 let věku, tj. od 9.4.2016. ČSSZ se nejprve zabývala otázkou splnění zákonných podmínek pro podání námitek podle ust. § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizace a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a zjistila, že námitky byly podány včas a oprávněnou osobou a splňují veškeré náležitosti podání dle ust. § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. ČSSZ v rámci řízení o námitkách přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně rozsahu uplatněných námitek a po provedeném šetření zjistila, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a všemi dostupnými evidenčními materiály. K námitkách žalobkyně ČSSZ uvádí následující. Dnem 1.1.1996 vstoupil v platnost nový zákon upravující oblast důchodového pojištění, zák. č. 155/1995 Sb., který nahradil do té doby platný zákon č. 100/1988 Sb. Podle již zmíněného ust. § 70 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů se vdovské důchody přiznané před 1.1.1996 zásadně (s výhradou odlišného ustanovení tohoto zákona) považují za vdovské důchody podle zák. č. 155/1995 Sb., a to ve výši, v níž náležely ke dni 31.12.1995. Z toho vyplývá, že vdovské důchody přiznané podle dřívějších právních předpisů se po 1.1.1996 dále řídí právní úpravou zák. č. 155/1995 Sb. Žalobkyně ke dni 1.1.1996 splňovala současně podmínky nároku na vdovský důchod podle zák. č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění účinném do 31.12.1995 a podle zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v tehdy účinném znění, když pečovala o nezaopatřené dítě. Nárok na vdovský důchod jí v souladu s ust. § 82 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zanikl dnem 3.2.2015. S ohledem na výše uvedené již nelze opětovné přiznání předmětného nároku žalobkyně posuzovat podle podmínek stanovených zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ve znění účinném do 31.12.1995. Pro opětovné přiznání vdovského důchodu by dle výše uvedeného žalobkyně musela splnit některou z podmínek ustanovení § 50 odst. 2 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12.2009 a to nejpozději do pěti let od zániku původního nároku, tj. do 3.2.2020. Vzhledem k výše uvedenému ČSSZ nemohla námitkám žalobkyně, ve kterých žádá přiznání vdovského důchodu od 9.4.2016, vyhovět.

[6] Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně pobírala vdovský důchod a sirotčí důchod pro dceru J., nar.X od 2. 6. 1995 do 3. 5. 2015; ve spise založeno sdělení okresní správy sociálního zabezpečení pro žalovanou ze dne 9. 2. 2015 o obsahu, že se dostavila dcera J. V. s potvrzením o zanechání studia na Středním odborném učilišti DAKOL k datu 31. 1. 2015. Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2015 byl žalobkyni odňat vdovský důchod od 4. 5. 2015, s tím, že nárok na sirotčí důchod dnem 3. 2. 2015 zanikl a současně od téhož dne zanikl i nárok na vdovský důchod. Dne 7. 1. 2016 žalobkyně požádala o opětovné přiznání vdovského důchodu ke dni 9. 4. 2016, neboť ke dni 9. 4. 2016 splnila podmínku nároku dosažením 50 let věku; vdovský důchod zanikl ke dni 3. 2. 2015. Rozhodnutím ze dne 3. 2. 2016 žalovaná žádost zamítla z důvodu, že od května 2015 byl vdovský a sirotčí důchod odňat, neboť dcera ukončila studium a podmínka dosažení věku 50 let nebyla splněna před odnětím vdovského a sirotčího důchodu, a tak nárok na obnovu vdovského důchodu nevznikl. V námitkách ze dne 15. 2. 2016 žalobkyně vyslovila svůj názor na vznik nároku na vdovský důchod dovršením 50 let věku, tj. od 9. 4. 2016, neboť vdovský a sirotčí důchod pobírala nepřetržitě od 2. 6. 1995 do května 2015, kdy dcera ukončila studium, a proto má zato, že jí vdovský důchod náleží podle zákona č. 100/1988 Sb. od dovršení 50 let věku.

[7] V souzené věci není sporu o skutkovém stavu, sporné je právní posouzení. Žalobkyni původní nárok na vdovský důchod vznikl 2. 6. 1995 (úmrtím manžela) a trval z důvodu péče o nezaopatřené dítě, dceru J. nar. ..., až do 3. 2. 2015, kdy dcera přestala studovat.

[8] Žalobkyně svou žádostí ze dne 7. 1. 2016 žádala o přiznání vdovského důchodu z důvodu dosažení 50 let věku. Žalobkyni byl původně přiznán vdovský důchod ode dne 2. 6. 1995 za účinnosti zákona č. 100/1988 Sb. V té době podmínky pro nárok na vdovský důchod po uplynutí zákonné jednoroční doby od smrti manžela spočívaly v tom, že buď a) byla vdova invalidní, nebo b) pečovala aspoň o jedno nezaopatřené dítě, které mělo nárok na sirotčí důchod po zemřelém manželu nebo se jednalo o dítě vdovy, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, šlo-li o dítě vdovy, nebo c) vychovala aspoň tři děti, d) dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti, e) dosáhla věku 50 let, nebo f) dosáhla věku aspoň 40 let ke dni smrti manžela, který zemřel následkem pracovního úrazu utrpěného před 1. lednem 1993 při plnění pracovní úkolů v zaměstnání zařazeném do I. pracovní kategorie nebo který zemřel při výkonu služby v ozbrojených silách (§ 46 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.). Dnem 1. 1. 1996 vešel v účinnost nový zákon o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., který podmínky nároku na vdovský důchod poněkud pozměnil, a to i v případě dosažení určitého věku, kdy došlo k posunutí věku z 50 na 55 let. Zachování nabytých práv dle zákona č. 100/1988 Sb. je vyjádřeno v ustanovení § 82 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., avšak jen pro případ, že nárok na vdovský důchod zanikl před 1. lednem 1996 a nárok vznikl znovu po 31. prosinci 1995. Toto ustanovení však na žalobkyni nedopadá, neboť žalobkyni pouze před 1. lednem 1996 vznikl nárok na vdovský důchod a nárok přetrval nepřetržitě až do 3. 2. 2015.

[9] Další posun v podmínkách nároku na vdovský důchod nastal zákonem č. 306/2008 Sb. od 1. ledna 2010, kdy došlo k parametrizovanému určení věku, které je vyjádřeno dosažením alespoň věku 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. „Oddálení“ věku pro nárok na vdovský důchod však se vztahuje pouze na nároky po osobách zemřelých po 31. prosinci 2009. Zachování nároku na vdovský důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, což je případ žalobkyně, zůstává dle přechodného ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. (č. II bod 7) zachován po 31. prosinci 2009, pokud vdova dosáhla před 1. lednem 2010 55 let věku nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Došlo-li k zániku na vdovský důchod po 31. prosinci 2009, ale jde o důchod, který byl přiznán před 1. lednem 2010, vznikne nárok na vdovský důchod po 31. prosinci 2009 znovu za podmínek stanových zákonem o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti zákona. Z uvedeného je nutno dojít k jednoznačnému závěru, že v případě žalobkyně vznik nároku na vdovský důchod bude posuzován dle znění zákona o důchodovém pojištění k 31. 12. 2009. Námitka žalobkyně, že jí vznikl nárok dosažením 50 let věku tak není důvodná.

[10] Pokud žalobou je vytýkáno nedostatečné zjištění skutkového stavu, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí žádosti ze všech důvodů uvedených v ust. § 50 zákona č. 155/1995 Sb., soud ani této námitce nepřisvědčil. Za prvé žalobkyně nepodala „obecnou“ žádost, jak je uvedeno v žalobě, nýbrž podala žádost o vdovský důchod z důvodu dosažení 50 let věku, tedy svou žádost zcela jasně konkretizovala. Ono totiž s ohledem na skutečnost, že řízení o důchodovou dávku je zahájeno s odkazem na ust. § 82 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v případě žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepsáním žádosti na předepsaném tiskopise, nelze podat toliko „obecnou“ žádost, ale musí být při podání žádosti o vdovský důchod vždy v žádosti uveden důvod, neboť tyto důvody tiskopis vymezuje. Žalobkyně svou žádostí a konečně i ve svých námitkách proti rozhodnutí ze dne 3. 2. 2016, také jednoznačně uvedla důvod, pro který ji má znovu vzniknout nárok na vdovský důchod. Jestliže pojištěnec tak v žádosti konkretizuje dle jeho názoru splnění jedné z možných podmínek nároku, nemá žalovaná důvod zkoumat splnění dalších podmínek, pokud je k tomu nutno dalšího dokazování, jako např. zahajovat řízení o invaliditě za účelem zjištění, zda pojištěnec není náhodou invalidní, i když to sám netvrdí, nebo provádět šetření o osobních poměrech pojištěnce, zda náhodou nepečuje o rodiče závislé na pomoci jiné osoby atd., ve smyslu podmínek nároku na vdovský důchod vyjádřených v ust. § 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. To, že žalovaná zamítla žádost pro nesplnění podmínek ust. § 50 zákona č. 155/1995 Sb., nikoliv jen ve vztahu k § 50 odst. 2 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, tedy konkretizací nedosažení důchodového věku, soud neshledal za takovou vadu, která by činila napadené rozhodnutí nezákonným.

[11] Soud nepřisvědčil ani tvrzení, že žalovaná v námitkovém řízení měla zrušit napadené rozhodnutí ze dne 3. 2. 2016, jestliže nárok byl posuzován dle ust § 46 zák. č. 155/1988 Sb. ve znění platném do 31. 12. 1995 (v žalobě pravděpodobně došlo k písařské chybě, pokud je tam uvedeno ve znění platném do 31. 12. 1955). Žalovaná v rámci námitkového řízení nemůže zrušit „prvostupňové“ rozhodnutí, neboť na rozhodnutí o námitkách se nevztahuje mimo jiné ani ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. V námitkovém řízení lze napravit pochybení předcházejícího řízení, což se stalo i v případě nyní napadeného rozhodnutí, kde byly precizovány podmínky nároku na vdovský důchod.

[12] Konečně soud nepřisvědčil ani námitce splnění podmínky z důvodu péče o syna Vojtěcha. Tento je narozen 1. 6. 2005. Vzhledem k úmrtí manžela 2. 6. 1995, se nemůže jednat o dítě, které by mohlo mít po zemřelém nárok na sirotčí důchod a nemůže se jednat ani o dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno (§ 50 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění).

[13] V řízení o žalobě podle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soud přezkoumává zákonnost správního rozhodnutí a bezvadnost procesu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., neboť ji neshledal důvodnou.

[14] Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, stejně tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ani úspěšná žalovaná (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v plat. znění.)

[15] Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2016 čj. 20 Ad 22/2016-18 bylo žádosti žalobkyně vyhověno a žalobkyni byla ustanovena advokátka Mgr. Markéta Tylečková. Zástupkyni byla přiznána odměna za čtyři úkony právní služby ve výši 4.000,-Kč, (4x 1.000,-Kč) dle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b/, c/,d/ a g/ vyhl. č.l 177/1996 Sb. v platném znění, advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení dne 13.6.2016, porady s klientkou dne 18.6.2016, nahlédnutí do spisu dne 24.6.2016, sepis doplnění žaloby dne 27.6.2016 a zastoupení u jednání konaného dne 30.11.2016 ) a čtyř režijních paušálů ve výši 1.200,-Kč (4x300,-Kč) dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. k uvedeným úkonům. Dále byly přiznány náklady jízdného v celkové výši 402,-Kč ze sídla advokáta z Havířova do Ostravy a zpět, což je celkem 36km, vykonány byly celkem dvě cesty, a to dne 24.6.2016 – studium spisu Mgr. Tylečkovou a dále k jednání dne 30.11.2016 v substitucí advokátkou Mgr. Jeziorskou (ujeto bylo celkem 72km), jízdy byly vykonány automobilem Toyota COROLLA, RZ X (Mgr. Tylečková) a Škoda Fabia Hatchback, RZ X (Mgr. Jeziorská ), s kombinovanou spotřebou 6,0l na 100 km, při paušální náhradě 3,80 Kč/km a ceně paliva – benzin 95 oktanů ve výši 29,70 Kč/l, představuje náhrada jízdného dle vyhl. č. 385/2015 Sb., ve spojení s ust. § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., částku 402,-Kč. V případě, kdy je v technickém průkazu uveden údaj o spotřebě pohonné hmoty s odvoláním na normy Evropských společenství (ES) nebo (EU) dle § 158 odst. 4 zákona 262/2006 Sb. v platném znění, je pro výpočet cestovného nutno použít údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz (většinou třetí údaj). V ostatních případech, kdy není spotřeba stanovena podle norem Evropských společenství nebo EU, je spotřeba stanovena aritmetickým průměrem. Proto soud rozhodl o cestovném tak, jak je shora uvedeno. Celková částka 5.602,-Kč byla navýšena o 21% DPH, tj. o částku 1.176,-Kč na celkovou částku 6.778,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 30. listopadu 2016

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru