Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

20 Ad 14/2016 - 33Rozsudek KSOS ze dne 12.12.2016Pomoc v hmotné nouzi: doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí

Publikováno3544/2017 Sb. NSS

přidejte vlastní popisek

20Ad 14/2016-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně J.P., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se

sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

16. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/25478-923, ve věci příspěvku na živobytí a rozhodnutí ze

dne 16. 2. 2016, č. j MPSV-2016/26720-923 ve věci doplatku na bydlení,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/25478-923, jakož i

rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne

21. 12. 2015, č. j. 60468/2015/NJI se zrušují a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2016, č. j MPSV-2016/26720-923, jakož i

rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne

21. 12. 2015, č. j. 60469/2015/NJI se zrušují a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

Pokračování -2-
20 Ad 14/2016

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako náhradu nákladů soudního řízení

částku 80,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobkyni nebyly přiznány dávky hmotné nouze doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí z důvodu vlastnictví motorového vozidla.

[2] Žalobkyně v zákonné lhůtě podala dne 16. 3. 2016 u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, ve které uvedla, že neměla žádné peníze na zakoupení auta. V doplnění žaloby dne 4. 5. 2016 uvedla, že její příjem v listopadu a prosince 2015 byl tak malý, že měla nárok na příspěvek na bydlení i příspěvek na živobytí, které jí však přiznány nebyly, protože dostala od rodičů auto, o kterém nevěděla a byla to pouze souhra náhod. Rodiče jí jako matce tří malých dětí chtěli pomoc. Postup Ministerstva práce a sociálních věcí otce rozhněval a vozidlo si vzal zpět, s tím, že nemá povinnost jí živit. K důkazu navrhla výslech majitele autoservisu KIA Kunín, kde motorové vozidlo bylo zakoupeno k prokázání, že otec s majitelem servisu panem D.jednal bez jejího vědomí.

[3] Žalovaný k žalobě dne 6. 6. 2016 zpochybnil důvodnost žaloby, setrval na zákonnosti napadených rozhodnutí. Uvedl, že dopěl k závěru, že úřad práce postupoval v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi a v souladu se správním řádem. Vzhledem ke skutečnosti, že dávky pomoci v hmotné nouzi představují tzv. poslední záchrannou síť pro osoby nacházející se v obtížné sociální situaci, je nutné před poskytnutím této pomoci ze strany státu, aby osoby učinily veškeré dostupné zákonné kroky k vyřešení situace hmotné nouze vlastními silami, a to v zásahu, který lze po osobě spravedlivě požadovat. Při posuzování stavu hmotné nouze nejsou tedy ze strany orgánu pomoci v hmotné nouzi zohledňovány pouze příjmy, ale též sociální a majetkové poměry osob s důrazem na pomoc rodiny a osob blízkých, při překonávání či prevenci stavu hmotné nouze. Navrhl žalobu zamítnout.

II.

[4] Napadeným rozhodnutím ze dne 16. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/26720-923 žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 21. 12. 2015, č. j. 60469/2015/NJI, kterým byla dle ust. § 33 odst. 2, § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., zákona o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zphn“) nepřiznána dávka doplatek na bydlení, potvrdil. Druhým napadeným rozhodnutím ze dne 16. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/25478-923 žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 21. 12. 2015, č. j. 60468/2015/NJI, kterým byla dle ust. § 33 odst. 4, § 61 a § 67 zphn nepřiznána dávka příspěvek na živobytí, potvrdil. Obě napadená rozhodnutí, Pokračování -3-
20 Ad 14/2016

přitom spočívají ve shodné argumentaci, kterou soud shrnuju následovně: (i) žalovaný přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i správní spis správního orgánu I. stupně, přičemž zjistil, že odvolatelka (žalobkyně) požádala dne 18. 11. 2015 o dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí; (ii) sociálním šetřením bylo zjištěno, že odvolatelka (žalobkyně) je vlastníkem motorového vozidla značky Renault, rok výroky 2005, přičemž žalobkyně tehdy uvedla, že motorové vozidlo nedávno dostala, do prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech ho neuvedla; (iii) odvolatelka (žalobkyně) se dne 21. 12. 2015 dostavila ke správnímu orgánu I. stupně a doložila velký technický průkaz jejího motorového vozidla a darovací smlouvu, přičemž uvedla, že pořizovací cena automobilu byla 60.000,- Kč, přítomen byl také její otec, který uvedl, že dceři finančně pomáhá, přispívá jí na úhradu úvěru, pokud na to daný měsíc nemá dostatek peněz, osobní automobil dceři též daroval. Žalovaný na základě takto zjištěného skutkového stavu rozhodl, přičemž své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle technického průkazu nebyl otec žalobkyně nikdy vlastníkem předmětného automobilu a tak, dceři tento automobil nemohl ani darovat – své rozhodnutí opřel o ustanovení upravující darování zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “občanský zákoník”). Dále žalovaný uvedl, že finanční prostředky, které žalobkyně použila na zakoupení vozidla, měla přednostně použít k zajištění základních životních potřeb rodiny a úhradě nákladů na bydlení.

III.

[5] Dne 18. 11. 2015 požádala žalobkyně o příspěvek na živobytí a o doplatek na bydlení, a to vyplněním obou příslušných formulářů. Žalobkyni však nebyly dávky Úřadem práce – krajskou pobočkou v Ostravě, jakožto správním orgánem I. stupně přiznány rozhodnutím ze dne 21. 12. 2015, č. j. 60468/2015/NJI (příspěvek na živobytí) a rozhodnutím z téhož dne pod č. j. 60469/2015/NJI (doplatek na bydlení), obě rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 28. 12. 2015. Součástí správních spisů jsou, mimo jiné, následující:

- formuláře Úřadu práce vyplněné žalobkyni vše ze dne 18. 11. 2015, není-li uvedeno jinak: Informace o užívaném bytu (obytném prostoru), Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech a Doklad o výši měsíčních příjmů pro nezletilé děti a druha žalobkyně, Potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 30. 9. 2015 P. K., r. 1986 – druh žalobkyně, Doklad o měsíčním příjmu žalobkyně a Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku ze dne 18. 10. 2014;

- dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 19. 7. 2012;

- nájemní smlouva ze dne 27. 8. 2012;

- vyúčtování elektrické energie za období od 7. 8. 2015 do 10. 9. 2015;

- protokol o ústním jednání ze dne 18. 11. 2015;

- výpisy z osobního účtu žalobkyně za období od 1. 8. 2015 do 30. 9. 2015;

Pokračování -4-
20 Ad 14/2016

- záznam o sociálním šetření ze dne 14. 12. 2015;

- pracovní smlouva druha žalobkyně spolu s mzdovým výměrem;

- rozpis záloh plynu ze dne 14. 12. 2015;

- fotokopie „malého“ a „velkého“ technického průkazu vozidla Renault Kangoo, RZ X;

- darovací smlouva ze dne 4. 11. 2015 vozidla Renault Kangoo, RZ X;

- protokol o ústním jednání ze dne 21. 12. 2015.

[6] Obsahem správních spisů jsou rovněž obě napadaná rozhodnutí, včetně odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. V rámci podaných odvolání žalobkyně předložila do spisů též odstoupení od darovací smlouvy s žádostí o vrácení daru ze dne 21. 12. 2015 ze strany dárce.

IV.

[7] Podle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zphn osoba se nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24).

[8] Podle ust. § 3 odst. 4 zphn orgán pomoci v hmotné nouzi může v odůvodněných případech určit, že osobou v hmotné nouzi není osoba, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních osobních potřeb.

[9] Podle ust. § 33 odst. 2 zphn podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek na živobytí. Doplatek na bydlení lze přiznat s přihlédnutím k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům také osobě, které příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem osoby a společně posuzovaných osob přesáhl částku živobytí osoby a společně posuzovaných osob, ale nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí osoby a společně posuzovaných osob.

V.

[10] Krajský soud nejprve posoudil zákonné náležitosti žaloby a konstatoval, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutím, proti nímž není žaloba ve smyslu § 68 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.) nepřípustná. Poté krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v souladu s ustanovením § 75 s. ř. s., v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Neshledal přitom vady, např. podle § 76 odst. 2 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Pokračování -5-
20 Ad 14/2016

[11] Soud po přezkoumání správních spisů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když se neztotožnil s právními závěry správních orgánů ohledně možné aplikace ust. § 3 odst. 4 zphn na případ žalobkyně, neboť správní orgány dospěly k nesprávným právním závěrům ohledně darovaného majetku (osobního vozidla).

[12] Obě napadená rozhodnutí jsou vzájemně provázána, když obě dávky pomoci v hmotné nouzi jsou též vzájemně provázány podle ust. § 33 odst. 2 zphn, pročež následná argumentace dopadá na obě rozhodnutí stejně.

[13] Správní orgány postavily argumentaci pro nepřiznání dávek pomoci v hmotné nouzi na skutečnosti, že žalobkyně od svého otce de iure nedostala darem osobní vozidlo, nýbrž finanční prostředky ve výši 60.000,- Kč, jež následně použila na zakoupení osobního vozidla. Správní orgány přitom vycházely z technického průkazu vozidla, v němž nebyl otec žalobkyně nikdy uveden jako vlastník vozidla, a proto nemohl předmětné vozidlo dceři darovat. Správní orgány následně žalobkyni vyčítají, že tyto finanční prostředky měla použít k zajištění základních životních potřeb rodiny a úhradě nákladů na bydlení.

[14] Z darovací smlouvy, která je součásti spisového materiálu správních orgánu, jakož i vyjádření otce žalobkyně před správním orgánem I. stupně, který sic nebyl vyslechnut jako svědek a konečně též z odstoupení od darovací smlouvy, plyne vůle otce žalobkyně dceři darovat osobní vozidlo tov. značky Renault Kangoo, RZ X, nikoli darovat peníze na zakoupení vozidla. Žalobkyně pak sama soudu předestřela průběh nabytí vozidla, kdy měla otci předat plnou moc a následně jí otec v autobazaru koupil předmětné vozidlo.

[15] Krajský soud se tedy nejprve zabýval tím, zda je naplněna premisa správních orgánů o zastřeném darování částky 60.000,- Kč ve smyslu ust. § 555 odst. 2 občanského zákoníku. Je potřeba připomenout, že registr vozidel není veřejným seznamem ve smyslu ust. § 980, resp. ust. § 1102 občanského zákoníku, pročež zápis vlastníka vozidla do registru vozidel má pouze evidenční charakter nikoli konstitutivní – správní orgány proto pochybily, pokud se ve vztahu k vlastnickému právu k osobnímu vozidlu, spokojily se zjištěními z technického průkazu. Správní orgány se tedy nedostatečně vypořádaly s otázkou vlastnického práva k osobnímu vozidlu, nicméně soud dospěl k závěru, že tato otázka není rozhodná pro platnost darování osobního vozidla, resp. ani pro nárok na přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, jak bude níže vysvětleno. Je vysoce pravděpodobné, že kdyby správní orgány důkladněji zjišťovaly okolnosti nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětnému vozidlu, zjistily by, že otec žalobkyně skutečně nedisponoval vlastnickým právem – soud na tuto skutečnost pouze usuzuje z vyjádření žalobkyně, když tato poukazovala na plnou moc, kterou otci podepsala. Je tedy pravděpodobné, že v kupní smlouvě k předmětnému vozidlu byla žalobkyně uvedena jako kupující, tj. bez mezičlánku vlastnického práva jejího otce.

[16] Podle ust. § 2055 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Správní orgány z citovaného ustanovení dovodily nesprávný závěr, že dárce musí být vlastníkem darované věci. Pokračování -6-
20 Ad 14/2016

Občanský zákoník na žádném místě nepředpokládá neplatnost darování cizí věci, naopak s touto alternativou počítá výslovně v ust. § 2065 („Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí škodu, která z toho vznikne. Dárce škodu obdarovanému nahradí i v případě, že škoda vznikla z vady darované věci, pokud dárce o vadě věděl a obdarovaného na ni neupozornil. V těchto případech může obdarovaný také od smlouvy odstoupit a dar vrátit.“) Dle názoru soudu je přitom rozhodující úmysl otce žalobkyně (dárce) darovat žalobkyni (obdarované) osobní vozidlo tov. značky Renault Kangoo, RZ X, nikoli peněžní prostředky, a to v souladu s ust. § 556 odst. 1 občanského zákoníku. Krajský soud k tomuto závěru, resp. výkladu ustanovení občanského zákoníku týkajících se darování, dospěl obdobně jako již v minulosti též Nejvyšší soud Československé republiky v rozhodnutí ze dne 4. 2. 1943, Rv I 703/42 (Vážný č. 18435): „K platnosti darovací smlouvy takto uzavřené nevyžaduje, aby darovaná věc, jíž je rozuměti věc v širším slova smyslu (§§ 285, 292 obč. zák.), byla již v době darování v majetku dárcově. Z § 945 obč. zák. plyne jasně, že předmětem darování může býti i věc cizí (Gl. U. N. F. 3400). Úmysl stran se tu zřejmě nesl jen k darování, pokud se týče k přijetí daru polovice nemovitostí, a nikoli polovice peněz, vynaložených na zakoupení pozemku i na provedení stavby podle zjištění prvého soudu jedině z prostředků žalobce samého.“ Závěry, které tehdy Nejvyšší soud Československé republiky k výkladu darování, podle tehdy účinného obecného zákoníku občanského ze dne 1. 6. 1811 učinil, jsou dobře aplikovatelné i na dnešní úpravu, neboť ta je s tou minulou takřka shodná.

[17] Krajský soud uzavírá, že na nabytí vlastnického práva žalobkyně k osobnímu vozidlu tov. značky Renault Kangoo, RZ X, je potřeba pohlížet tak, že jí toto vozidlo bylo otcem darováno, neboť se otec dne 4. 11. 2015 zavázal bezplatně převést zmíněné vozidlo do vlastnictví žalobkyně, což téhož dne učinil a žalobkyni vozidlo předal (jak vyplývá darovací smlouvy a podpůrně též z technického průkazu).

[18] Je však již jinou otázkou, zda vlastnictví předmětného vozidla u žalobkyně odůvodňovalo užití ust. § 3 odst. 4 zphn. Vzhledem ke skutečnosti, že se správní orgány touto otázkou nezabývaly, neboť na darování vozidla pohlížely nesprávně jako na darování částky 60.000,- Kč, a tato otázka se logický nabízí, považuje krajský soud za nutné se též vyjádřit i k této navazující právní otázce.

[19] Ze samotných zjištění správních orgánů a ze shora popsaných právních závěrů zdejšího soudu, je zřejmé, že žalobkyně nikdy fakticky ani formálně částkou 60.000,- Kč nedisponovala. Otec žalobkyně měl zjevně v úmyslu darovat žalobkyni vozidlo, nikoli peníze, a vzhledem k tomu, že potřebné vozidlo sám neměl, rozhodl se jej pro svou dceru (žalobkyni) zakoupit z vlastních finančních prostředků. Jak správně podotkl žalovaný v napadených rozhodnutích, dávky pomoci v hmotné nouzi představují tzv. poslední záchrannou síť pro osoby nacházející se v obtížné sociální situaci, je nutné před poskytnutím pomoci ze strany státu, aby tyto osoby učinily veškeré dostupné zákonné kroky k vyřešení situace hmotné nouze vlastními silami, a to v rozsahu, který lze po nich spravedlivě žádat. Vlastní-li osoba nacházející se v hraniční životní situaci hrozící nebo již nastalé hmotné nouze, nějaký cenný majetek, obecně platí, že tato osoba by měla zpeněžit tento svůj „zbytný“ majetek tak, aby efektivně stav hmotné nouze u sebe odvrátila. Je pravdou, že pokud by žalobkyně předmětné osobní vozidlo Pokračování -7-
20 Ad 14/2016

zpeněžila, jistě by krátkodobě stav hmotné nouze odvrátila, nicméně je potřeba přihlédnout ke konkrétním specifickým okolnostem daného případu.

[20] Žalobkyně osobní vozidlo obdržela darem od svého otce, nejedná se o dar nikterak závratné hodnoty, naopak snad o jednu z nejlevnějších alternativ pro matku tří nezletilých dětí, která jí umožňuje dosáhnout na osobní vozidlo vhodné pro přepravu těchto dětí. Krajský soud je toho názoru, že v daném případě nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby vozidlo zpeněžila a sanovala tak, pouze dočasně, stav hmotné nouze – je nutné připomenout, že prodej vozidla není věc, jež je možno realizovat „ze dne na den“ a už vůbec nelze předpokládat, že by žalobkyně rychle utržila celých 60.000,- Kč, za které bylo vozidlo původně koupeno, neboť je potřeba odečíst marži „zprostředkovatele“ např. autobazaru. Dalším neméně významným faktorem je též skutečnost, že vozidlo žalobkyně dostala darem od otce. Daruje-li někdo člověku v hmotné nouzi dar značné hodnoty, který je pro obdarovaného nevyužitelný a jeho zpeněžení mu může významným způsobem zlepšit život, pak dárce nemůže očekávat, že obdarovaný věc bude uchovávat a nezpeněží ji. V opačném případě, je-li člověku v hmotné nouzi darována věc, která je sama o sobě schopna jeho život významně pozvednout a ulehčit mu každodenní strasti, pak by naopak bylo nerozumné, aby se obdarovaný užitečného daru zbavoval, zvlášť, byl-li tento dar darován osobou blízkou, která je lépe, než například správní orgány, obeznámena se skutečnými nejen majetkovými poměry, ale též aktuálními potřebami obdarovaného. Je tedy namístě poměřovat užitnou hodnotu a tržní hodnotu věci, která má být osobou v hmotné nouzi zpeněžena tak, aby byl odvrácen aktuální stav hmotné nouze, přičemž je v zásadě nerozhodné, zda se jedná o věc darovanou nebo jinak nabytou. Není samoúčelné připomenout též závěry Nejvyššího soudu, jež uvedený soud vyslovil v usnesení ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013 (dostupné na www.nsoud.cz): „Při zvažování majetkových poměrů účastníka za účelem přiznání osvobození od soudních poplatků nelze bez dalšího vycházet jen z toho, že účastník vlastní nemovitý či movitý majetek; vždy je třeba posuzovat, zda vzhledem ke všem okolnostem lze po něm spravedlivě žádat, aby tento majetek (jeho části) zpeněžil a z výtěžku poplatek zaplatil. Vlastní-li dům, ve kterém bydlí, a nemá-li rovnocennou možnost jiného vlastního bydlení, pak nelze k tomuto domu (resp. k přilehlé zahradě) přihlížet, ledaže by šlo o zjevně nadstandardní nemovitost. Podobně je třeba postupovat i ohledně osobního automobilu; v zásadě jde již o standardní součást majetku, která je zejména tam, kde jeho vlastník bydlí v menší obci, podmínkou pro zajištění dostupnosti nutných služeb (nákupy, návštěvy lékaře apod.). Také pro starší, již méně mobilní osoby mnohdy představuje vlastnictví automobilu podmínku pro plnohodnotný život.“ – byť si je soud vědom, že řízení o osvobození od soudních poplatků je zcela rozdílným typem řízení a též rozdílnou životní situací oproti dnes posuzované věci, nicméně závěry Nejvyššího soudu mají vypovídající hodnotu k pochopení všednosti a významu vlastnictví osobního vozidla.

[21] Shora popsané závěry o nutnosti individuálního zvážení charakteru majetku osoby nacházející se ve stavu hmotné nouze lze vyčíst též z rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2016, č. j. 19 Ad 25/2015-30: „Krajský soud zastává názor, že je nutno odmítnout závěr správního orgánu, podle něhož by v zásadě každá osoba v hmotné nouzi, v jejíž dispozici se ocitnou finanční prostředky, příp. jiné hmotné prostředky v Pokračování -8-
20 Ad 14/2016

důsledku civilních právních vztahů, měla tyto v rozporu se smluvním ujednáním soukromoprávního charakteru, prioritně použít pro svou výživu.“

[22] Krajský soud uzavírá, že případný požadavek, aby žalobkyně prodala předmětné vozidlo a nejistě tím sanovala stav hmotné nouze, by byl krátkozraký, krajně nemorální a nespravedlivý, a též v rozporu s účelem pomoci v hmotné nouzi.

VI.

[23] S ohledem na shora popsanou nezákonnost obou žalobou napadených rozhodnutí, rozhodl krajský soud výroky I. a II. tohoto rozsudku v souladu s ust. § 78 odst. 1, 3 s. ř. s. tak, že napadená rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a obě věci žalovanému vrátil podle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení. Soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 51 s. ř. s.

[24] V dalším řízení správní orgány opětovně posoudí příjmy a sociální a majetkové poměry žalobkyně podle ust. § 2 odst. 1 zphn, a to v souladu se shora vysloveným právním názorem zdejšího soudu, tedy tak, že odhlédnou od vlastnictví předmětného osobního vozidla. Krajský soud připomíná, že správní orgány jsou shora vysloveným právním názorem v dalším řízení vázány podle ust. § 78 odst. 5 s. ř. s.

[25] O náhradě nákladů řízení rozhodoval krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně měla ve věci úspěch a má právo na náhradu nákladů soudního řízení. Sama sice žádné náklady řízení nevyúčtovala, nicméně soud o náhradě nákladů řízení rozhoduje i bez návrhu (§ 61 odst. 1 s. ř. s. a § 151 odst. 1 občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s.). Žalobkyně nebyla v soudním řízení zastoupena advokátem, řízení je osvobozeno od soudních poplatků podle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pročež žalobkyně žádný soudní poplatek neplatila a žalobkyni též nenáleží (jakožto účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu) paušální náhrada hotových výdajů vzniklých v soudním řízení správním [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 5. 3. 2015, č. j. 6 Ads 299/2014-25; krajský soud je přesvědčen, že závěry Nejvyšší správního soudu ve vztahu k nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13 (275/2014 Sb.), jsou použitelné i ve vztahu k paušální náhradě podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2015 ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.]. Podle obsahu spisu žalobkyni vznikly náklady ve výši 80,- Kč za poštovné v souvislosti s doručením žaloby a jejím doplněním ze dne 2. 5. 2016.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. Pokračování -9-
20 Ad 14/2016

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 12. prosince 2016

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru