Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Cad 6/2009 - 26Rozsudek KSOS ze dne 07.09.2010


přidejte vlastní popisek

19Cad 6/2009-26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce: V. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Richterem, advokátem

se sídlem Karviná-Ráj, Ciolkovského 282, proti žalované: Česká správa sociálního

zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí

žalované ze dne 12.11. 2008 číslo x, o nároku na starobní důchod,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12.11.2008 číslo x se zrušuje pro vady řízení a vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám právního zástupce JUDr. Miroslava Richtera, advokáta se sídlem Karviná-Ráj, Ciolkovského 282 částku 4.494,- Kč ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce podal včas žalobu proti žalované České správě sociálního zabezpečení /dále jen ČSSZ/, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 12.11.2008 číslo x. Uvedl mimo jiné, že žalovaná zamítla jeho žádost o přiznání starobního důchodu podle Nařízení vlády č. 557/1990 Sb. ve smyslu

ust. § 76 z.č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že nesplňuje podmínky pro přiznání

starobního důchodu podle Nařízení vlády č. 557/1990 Sb., byť tyto podmínky splnil. Namítal, že v nařízení vlády není stanovena podmínka skončení pracovněprávního vztahu, nýbrž skončení výkonu povolání. Povolání v podzemí hlubinného dolu po 1.2.1990 již nikdy nevykonával, když byl uvolněn ze zaměstnání pro výkon funkce v odborové organizaci. V podzemí hlubinného dolu na vybraném zaměstnání byl zaměstnán k 31.3.1990 více než 15 let, naplnil nejvyšší přípustnou expozici v listopadu 1988. Od 1.2.1990 nevykonával vybrané zaměstnání I.AA pracovní kategorie v podzemí hlubinného dolu. Měl mu být proto přiznán na základě jeho žádosti o úpravu starobního důchodu od 24.3.2005 starobní důchod dle nařízení vlády č. 557/1990 Sb. Navrhoval zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12.11.2008 číslo x a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 26.2.2009 navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že podmínky uvedené pod písm. a) a b) vládního nařízení č. 557/1990 Sb. žalobce splnil. Spornou zůstává otázka skončení výkonu vybraného zaměstnání v hornictví do 31.3.1991, resp. výklad pojmu výkon zaměstnání pro účely tohoto nařízení. Podmínku skončení výkonu vybraného zaměstnání v hornictví do 31.3.1991 žalovaná nepovažuje za splněnou, neboť k datu 1.2.1990 byl žalobce sice uvolněn ze zaměstnání k výkonu funkce, ale pracovněprávní vztah, jehož náplní bylo zaměstnání v I. AA pracovní kategorii, neskončil v uvedeném termínu. Pracovněprávní vztah i při výkonu funkce trval. Nebyla splněna podmínka skončení výkonu zaměstnání.

Žalobce v replice k tomuto vyjádření uvedl, že vyjádření ČSSZ ze dne 26.2.2009 považuje za zcela účelové a neodpovídající textu ani duchu nařízení vlády č. 557/1990 Sb. a platným pracovněprávním předpisům. Zdůraznil, že smyslem přijetí nařízení vlády č. 557/1990 Sb. bylo, aby zaměstnanci s naplněnou nejvyšší přípustnou expozicí již nadále nevykonávali práce na pracovištích, kde se nejvyšší expozice dále načítá a tím zamezit případnému zhoršení jejich zdravotního stavu. Podmínkou bylo skončení výkonu vybraného zaměstnání v hornictví a nikoliv skončení pracovního poměru. Vybrané povolání na pracovišti v podzemí hlubinného dolu vykonával do 31.3.1991 a dále je již nevykonával. Odkázal na tehdejší právní úpravu, konkrétně § 124 zákoníku práce. Poukázal na to, že zaměstnanec pro dobu překážky v práci, kterou jeho uvolnění pro výkon funkce v odborech nepochybně bylo, nevykonával zaměstnání, které bylo druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno. Jestliže mu bylo poskytnuto pracovní volno od 1.2.1990 do rozvázání pracovního poměru, nemohl vykonávat vybrané zaměstnání v hornictví.

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že:

- ČSSZ rozhodnutím ze dne 12.11.2008 číslo x zamítla žádost žalobce o úpravu starobního důchodu pro nesplnění podmínek nařízení vlády č. 557/1990 Sb. s odůvodněním, že nárok na starobní důchod při splnění podmínek stanovených vládním nařízením č. 557/1990 Sb. mají pojištěnci, kteří:

a) byli zaměstnáni nejméně 15 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví, b) dosáhli nejvyšší přípustnou expozici a c) skončili výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. března 1991.

Žalovaná dále v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že podmínky skončení výkonu vybraného zaměstnání v hornictví nelze považovat za splněné, neboť k datu 1.2.1990 byl žalobce uvolněn ze zaměstnání k výkonu funkce, avšak pracovněprávní vztah, jehož náplní bylo zaměstnání v I. AA pracovní kategorii, neskončil v termínech stanovených nař. vl.č. 557/1990 Sb.;

- celková doba pojištění žalobce činila ,jak je uvedeno v osobním listu důchodového pojištění ze dne 7.11.2008, celkem 14447 dnů, tj. 39 roků a 212 dnů. V období od 1.1.1990 do 31.12.1990 je vyznačena doba pojištění 365 dnů zaměstnání AA-hl. doly, od 1.1.1991 do 31.12.1991 celkem 365 dnů zaměstnání-AA. hl.- doly , a od 1.1.1992 do 31.12.1992 celkem 366 dnů zaměstnání – AA hl. doly. Za období od 1.1.1993 až do 23.3.2005 není uvedeno označení kategorií prac. zařazení;

-žalobce se žalobou ze dne 7.7.2005 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 11.5.2005 č.j. x a vrácení věci žalované k dalšímu řízení s odůvodněním, že žalovaná mu přiznala od 24.3.2005 starobní důchod podle ustanovení § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ale zjistil, že mu vznikl nárok na důchod podle Nařízení vlády č. 557/1990 Sb. Rozsudkem ze dne 13.12.2006, který nabyl právní moci 27.12.2006 byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení;

- žalobce uplatnil dne 6.2.2008 žádost o mimořádný hornický starobní důchod;

- Českomoravské doly, a.s. člen koncernu Karbon Invest, a.s., Důl ČSM, Stonava vydaly „Potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod poskytovaný podle nařízení vlády ČSFR ze dne 30.11.1990 o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům“ bez uvedení data, ve kterém je uvedeno, že žalobce byl zaměstnán u Dolu ČSM, Stonava od 17.7.1967 do 23.3.2005 s počtem kalendářních dní ve vybraném zaměstnání v I.AA kategorii 7.782 dnů, jako důlní zámečník (01 02 01 IAA) 100% NPE naplnil 11/1988. K 1.2.1990 uvolněný funkcionář-naplnil 114,48% a dále mu expozice nenarůstala. Od 1.3.2005 návrat do vybraného zaměstnání, ale do ukončení pracovního poměru 23.3.2005 neodpracoval žádnou fáranou směnu v dole;

- OKD, a.s., Důl ČSM sdělila žalované přípisem ze dne 3.5.2006, že zasílá opravený evidenční list důchodového zabezpečení žalobce s upřesněním jeho pracovního zařazení. Dále sdělila, že žalobce byl od 1.3.2005 zařazen do vybraného zaměstnání, ale práci v tomto zaměstnání nevykonával. Dne 23.3.2005 ukončil pracovní poměr. K přípisu žalovaná doložila evidenční list důchodového zabezpečení žalobce a opravný doklad „Potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod poskytovaný podle nařízení vlády ČSFR ze dne 30.11.1990 o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům“. Z evidenčního listu důchodového zabezpečení soud zjistil, že žalobce byl nepřetržitě zaměstnán od 17.7.1967 do 31.12.1995. V roce 1989 měl započteno 358 dnů v I.AA kategorii a 7 dnů v I.A kategorii. V roce 1990 měl započteno 31 dnů v I.AA kategorii a 331 dnů v I.A kategorii. V letech 1991 a 192 měl započteny dny v I.A kategorii a od r. 1993 v III. prac. kategorii. Z opravného dokladu ze dne 23.3.2005 „Potvrzení o skutečnostech rozhodných pro vznik nároku na starobní důchod poskytovaný podle nařízení vlády ČSFR ze dne 30.11.1990 o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům“ pak soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u Dolu ČSM, Stonava od 17.7.1967 do 23.3.2005 s počtem kalendářních dní ve vybraném zaměstnání v I.AA kategorii 6.717 dnů, jako důlní zámečník (01 02 01 IAA). 100% NPE naplnil 11/1988. K 1.2.1990 uvolněný funkcionář-naplnil 114,48% NPE a dále mu expozice nenarůstala. Datum odchodu dne 23.3.2005.

Jestliže žalobce dnem 31.1.1990 skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví v podzemí a od 1.2.1990 se stal uvolněným funkcionářem, doba výkonu funkce uvedené v § 4 odst. 3 z.č. 117/1988 se nezapočítá jako doba zaměstnání v 1.AA kategorii (§ 4 odst. 1,2) v hornictví pod zemí. Doba výkonu funkce se započítává jako doba výkonu ostatních zaměstnání v hornictví vykonávaných v hlubinných dolech. Žalobce tedy vykonával zaměstnání v hornictví, ale nikoliv vybrané zaměstnání. Výkon funkce nelze považovat za výkon vybraného zaměstnání, ale jen za výkon ostatních zaměstnání v hornictví.

Výše uvedená skutková zjištění soud opírá o rozhodnutí ČSSZ ze dne 12.11.2008 číslo x, obsah dávkového spisu žalobce, nacházejícího se u žalované ČSSZ, obsah spisu zd. soudu sp.zn. 20Cad 68/2006.

Podle § 1 odst.1 nařízení vlády č. 557/1990 Sb. toto nařízení upravuje podmínky mimořádného poskytování starobního důchodu občanům, kteří vykonávali vybraná zaměstnání v hornictví, byli zaměstnáni nejméně 25 roků a dosáhli věku 50 let do 31. prosince 2000.

Vybranými zaměstnáními v hornictví se pro účely tohoto nařízení rozumějí (podle odst.2 téhož ustanovení) zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech 1) uvedená pod č. 1 až 7 a 11 v příloze č. 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.

Podle odst.3 za dobu zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech se pro účely tohoto nařízení považují a) doba výkonu zaměstnání uvedeného v odstavci 2 a

b) doby uvedené v § 18 odst. 3 zákona a v § 5 odst. 1 písm. a) až f) nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., jestliže jsou obklopeny dobou výkonu zaměstnání uvedeného v odstavci 2.

Podle § 2 nař. vl.č. 557/1990 Sb. odst.1 občan uvedený v § 1 odst. 1 má nárok na starobní důchod, jestliže a) byl zaměstnán nejméně 15 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví, b) dosáhl nejvyšší přípustné expozice 2) a c) skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. března 1991.

Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce splnil podmínky uvedené v § 2 bod a) a b). Sporným zůstalo, zda žalobce skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví k uvedenému termínu. V daném případě bylo nutno přihlédnout k nařízení vlády č. 117/1988 Sb. § 4 odst.2, 3, dle kterého doby výkonu funkcí uvedených v odstavcích 1 a 2 se nezapočítávají jako doba zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech; občanům kteří vykonávali toto zaměstnání před výkonem funkce, se započítává při splnění podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2 doba výkonu funkce jako doba výkonu ostatních zaměstnání v hornictví vykonávaných pod zemí v hlubinných dolech.

V přezkumném řízení soudním je soud povinen přezkoumat, zda vydané rozhodnutí je zákonné, tedy zda správní orgán použil pro rozhodnutí správný právní předpis a zda ustanovení zákona v přezkoumávané věci správně aplikoval.

Soud podle ustanovení § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Soud vzal tedy za prokázáno, že žalobce vykonával vybrané zaměstnání v hornictví ke dni 31.1.1990. Jestliže žalobce dnem 31.1.1990 skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví v podzemí a od 1.2.1990 se stal uvolněným funkcionářem, doba výkonu funkce uvedené v § 4 odst.3 z.č. 117/1988 se nezapočítá jako doba zaměstnání v 1.AA kategorii (§ 4 odst.1, 2) v hornictví pod zemí. Doba výkonu funkce se započítává jako doba výkonu ostatních zaměstnání v hornictví vykonávaných v hlubinných dolech. Žalobce tedy vykonával zaměstnání v hornictví, ale nikoliv vybrané zaměstnání. Výkon funkce nelze považovat za výkon vybraného zaměstnání, ale jen za výkon ostatních zaměstnání v hornictví.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů (§ 77 s.ř.s.) soud proto přezkoumávané rozhodnutí zrušil pro vady řízení (§ 78 s.ř.s.), když žalovaná vydala rozhodnutí ze dne 12.11.2008 na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu i vadného právního posouzení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Bylo prokázáno, že žalobce skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. března 1991. Žalovaná při vydání nového rozhodnutí je vázána právním názorem krajského soudu, tj. tím, že žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod dle vládního nařízení č. 557/1990 Sb.

Je-li účastník zastoupen advokátem, je podle § 57, 61, 64 s.ř.s. mimo jiné součástí nákladů řízení odměna za zastupování. Náhrada nákladů právního zastoupení advokáta se ve správním soudnictví řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., nikoliv vyhl. č. 484/2000 Sb., neboť se jedná o řízení podle soudního řádu správního, nikoliv o řízení podle občanského soudního řádu. Ve věcech nároků fyzických osob v oblasti sociálního zabezpečení, důchodového, nemocenského a všeobecného zdravotního pojištění a opravných prostředků proti rozhodnutím orgánů veřejné správy a správních orgánů se dle § 9 odst. 2 se za tarifní hodnotu považuje částka 1.000,- Kč a dle § 7 téže vyhlášky činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty do 1.000,- Kč - 500,- Kč. Podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky paušální částka jako náhrada výdajů činí 300,- Kč na jeden úkon právní služby.

V souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci, který měl ve věci úspěch, náklady řízení ve výši 4.494,- Kč.

Odměna advokátovi JUDr. Miroslavu Richterovi byla stanovena za čtyři úkony právní služby po 500,- Kč (§ 7, § 9 odst. 2 a § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné podání ze dne 18.3.2009, účast u ústního jednání dne 7.9.2010, tj. 2.000,- Kč, k čemuž náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudním a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné ap. Byla tedy přiznána náhrada hotových výdajů celkem 1.200,- Kč ( 4x300,-Kč) a dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas 2 půlhodiny dle § 14 odst.1a, 3 z.č. 177/1996 Sb., tj. 2x100,- Kč = 200,- Kč, celkem 3.400,- Kč.

pokračování 6 -- 19Cad 6/2009

Rovněž byla přiznána náhrada cestovních výdajů při použití osobního automobilu Mercedes-Benz RZ 5T67744, při průměrné spotřebě nafty 10.06 litrů na 100 km, cesta Karviná-Ostrava a zpět, tj. 52 km, a při ceně motorové nafty 27,20 (§ 4 písm. d) vyhl.), tj. 142,28 Kč a náhrada za užití os. automobilu při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) z.č. 462/2009 Sb. 3,90 Kč, tj. 202,80 Kč. Náhrada cestovních výdajů celkem 345,08 Kč. Vše 3.745,08-Kč. Protože advokát doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle § 35 odst.8 s.ř.s. se zvyšuje odměna o částku odpovídající DPH, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad hotových výdajů podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. K přiznané odměně tedy náleží 20% z částky 3.745,08 Kč, tj. 749,01, celkem tedy náleží po zaokrouhlení 4.494,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nebo ten kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 7. září 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
- samosoudkyně -

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru