Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Cad 221/2009 - 32Rozsudek KSOS ze dne 22.02.2011

Prejudikatura

21 Cad 114/2004 - 31


přidejte vlastní popisek

19Cad 221/2009-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v

právní věci žalobce V. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení

se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne

26.10.2009 číslo X, o nároku na plný invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou bez uvedení data, kterou adresoval České správě sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ), domáhal zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 7.10.2009, kterým byl mu odňat plný invalidní důchod. V žalobě uvedl, že posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav. Vytýkal, že posudkový lékař nebral v úvahu, že se především léčí u odborných lékařů a že nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že jeho zdravotní stav oproti stavu v roce 2007 se vůbec nezměnil. Dle názoru žalobce bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k ustanovení § 39 odst.1 písm.b) z.č. 155/1995 Sb.

pokračování 2 -- 19Cad 221/2009

Žalovaná postoupila žalobu Krajskému soudu v Ostravě. V písemném vyjádření k žalobě ze dne 10.12.2009 uvedla, že datum rozhodnutí, který je uveden v žalobě je dnem, kdy byl posuzován zdravotní stav žalobce. Žalovaná rozhodla dne 26.10.2009. Opodstatněnost námitky, týkající se výhradně zdravotního stavu žalobce, nemůže žalovaná sama posoudit, a proto navrhla k důkazu posudek PK MPSV ČR v Ostravě.

Krajský soud přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že:

- ČSSZ rozhodnutím ze dne 26.10.2009 číslo X odňala žalobci od 6.12.2009 podle ustanovení § 56 odst.1 písm. a) z.č. 155/1995 Sb., plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) v Karviné ze dne 7.10.2009 není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 30 %;

- lékař OSSZ v Karviné dne 7.10.2009 provedl na základě výsledků lékařského vyšetření posudkové zhodnocení ve kterém uvedl, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, který odpovídá postižení uvedenému v příl.č.2 k vyhl.č. 284/1995 Sb. v pl. znění, kap.V, pol. 3, písm. b) a způsobuje 30 % pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaného. Vydal výrok, že posuzovaný není plně ani částečně invalidní;

- lékař OSSZ v Karviné dne 15.11.2007 provedl na základě výsledků lékařského vyšetření posudkové zhodnocení ve kterém uvedl, že zdrav. stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, jehož rozhodující příčinou je depresivní porucha farmakorezistentní těžká. V důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je schopen pro zdravotní postižení uvedené v příloze č.3 odst.9 vyhl.č.284/1995 Sb. v pl. znění soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Ve výroku pak je uvedeno, že posuzovaný není již nadále plně invalidní dle § 39 odst.1 písm. a) z.č. 155/1995 Sb., ale je plně invalidní dle § 39 odst.1 písm. b) z.č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je schopen pro zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl.č. 284/1995 Sb. soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek;

- lékař OSSZ v Karviné dne 26.8.2002 na základě výsledků lékařského vyšetření uvedl v posudkovém hodnocení, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, který odpovídá postižení uvedenému v příl.č.2 k vyhl.č. 284/1995 Sb. v pl. znění, kap.V, pol. 3, písm.c) a způsobuje 70 % pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaného. Vydal výrok, že posuzovaný není již nadále částečně invalidní dle § 44 odst.1 z.č. 155/1995 Sb., ale je plně invalidní dle § 39 odst.1 písm. a) z.č. 155/1995 Sb. s datem změny invalidity 26.6.2002;

pokračování 3 -- 19Cad 221/2009

- dle záznamu OSSZ Karviná ze dne 18.2.2010 o jednání posouzení zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 8 z.č. 582/1991 Sb. posuzovaný nebyl plně invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb., ale byl částečně invalidní dle § 44 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009, přičemž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla stanovena 40%. Od 1.1.2010 byl invalidní dle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. s tím, že jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. a) cit. zákona, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45%. Vznik invalidity byl určen dnem 18.12.2009;

- posudková komise MPSV ČR v Ostravě dne 23.6.2009 uvedla, že prostudovala kompletní zdravotní dokumentaci posuzovaného a kompletní spisovou dokumentaci. Zjistila tento diagnostický souhrn:

- periodická depresivní porucha,

- nodózní struma – při terapii eufunkce, - paroxyzmální supraventrikulární tachykardie dle dokumentace, - vertebrogenní algický syndrom bez kořenové symptomatologie dle dokumentace, - diabetes mellitus na PAD s velmi dobrou kompenzací.

Z posudku této komise vyplynulo, že u žalobce se ke dni 26.10.2009 jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla periodická depresivní porucha hodnocena jaké těžká, který dle přílohy č. 2 k vyhl.č. 284/95 Sb., kap.V, položka 4, písm. c/ způsoboval 40% pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Posudková komise nehodnotila podle písmen d/, protože nebyla zjištěna kritéria zde uvedená. Neprovedla ani navýšení dle § 6 odst. 4 cit. vyhl.

Dle posouzení posudkovou komisí MPSV ČR v Brně ze dne 26.1.2010 se u žalobce jedná o tento diagnostický souhrn: - periodická depresivní porucha středně těžká, - diabetes mellitus II. typu komp. dietou a PAD, - chronické bolesti zad,

- chronický zánět jater s minimální poruchou funkce, - nedosní struma se zvýšenou činností, komp léčbou, - záchvaty supravertikulární tachykardie,

- chronický zánět průdušek u kuřáka, bez léčby, - coeliakie.

PK MPSV ČR v Brně uvedla, že dle dokumentace žalobce při posouzení zdravotního stavu na OSSZ dne 15.11.2007 došlo u posuzovaného ke změně dříve (od r. 2002) uznané plné invalidity podle § 39 odst. 1 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění na plnou invaliditu uznanou podle písmena b/ citované položky s údajnou schopností vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek (podle přílohy č. 3 k vyhlášce 284/1995 Sb. v platném znění). Posouzení na OSSZ (ze dne 15.11.2007) předcházelo 5 hospitalizací na psychiatrii od prosince 2000 do února 2007. Poprvé v prosinci 2000 se závěrem neurasthenie, únavový syndrom (depresivní porucha nebyla při první hospitalizaci konstatována), podruhé v létě 2001 pro těžkou fázi deprese (hospitalizace trvala 23

dnů), třetí hospitalizace na podzim 2001 byla po sebevražedném pokusu medikamenty – trvala přibližně 50 dní a závěr byl středně těžká depresivní fáze. Další hospitalizace na jaře 2003 byla sedmidenní pro mírnou epizodu deprese a pátá hospitalizace trvající přibližně 18 dní během února 2007 byla se závěrem, že se jedná o periodickou depresivní poruchu – epizodu střední deprese. Psychologické vyšetření dokumentovalo osobnost lehce psychopatickou, akcentovanou, nezralou, postprocesuální defekt zjištěn nebyl. Posudková komise dospěla k závěru, že z těchto uvedených podkladů nebylo možné dojít k posudkovému závěru, že jde o „těžkou formu duševního onemocnění provázenou častými atakami a opakovaným ústavním léčením se závažným postprocesuálním defektem a s těžkým narušením osobnosti“ (položka 9. přílohy č. 3 k vyhlášce 284/1995 Sb. v platném znění), podle které byl posudkový závěr dne 15.11.2007 učiněn. Nejpozději v tomto posouzení PK spatřuje pochybení, poněvadž nebyla prokázána porucha odpovídající výše zmíněnému postižení, která by umožňovala vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani porucha, kterou by bylo možné hodnotit z dlouhodobého hlediska jako těžkou periodickou depresivní poruchu. Následovala hospitalizace asi dvoutýdenní v létě 2008 – pro zhoršení potíží při rodinných problémech. Psychologické vyšetření popsalo osobnost nevyrovnanou nezralou, endogenní deprese byla vyloučena – stav byl hodnocen jako dysthymie nebo „reaktivní deprese“ na základě afektivní dekompenzace vlivem problematické osobnostní struktury, bez motivace ke změně. Organicita nebyla potvrzena (=postprocesuální defekt nebyl zjištěn). Fáze byla hodnocena jako těžká, ale v průběhu krátké hospitalizace došlo léčbou k odeznění depresivní symptomatiky. Další hospitalizace byla 14 dnů v prosinci 2009, kde byl žalobce přijat pro zhoršení (po odnětí plného invalidního důchodu) – periodická depresivní porucha byla hodnocena jako středně těžká. Z prostudované dokumentace vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.10.2009 se u posuzovaného jednalo o depresivní poruchu s výskytem fází většinou středně těžké deprese. Příznaky těžší deprese, které si vyžádaly hospitalizaci, pokaždé během krátké doby odezněly. Celkově tedy periodickou depresivní poruchu hodnotí jako středně těžkou. Při zhoršování potíží hrají podle dokumentace vždy významnou roli zevní vlivy – problémy v rodině, existenční problémy (po odnětí důchodu) apod. Významnou roli tedy hraje složka reaktivní a osobnostní rysy. Nejednalo se o poruchu, kterou by z dlouhodobého hlediska bylo možné hodnotit jako těžkou nebo zvlášť těžkou. Dále byl léčen pro další choroby uvedené v diagnostickém souhrnu bez zjištěných závažnějších funkčních poruch, které by zásadněji snižovaly schopnost výkonu soustavné výdělečné činnosti. Posuzovaný byl vyšetřován i pro udávanou únavu, byly zjištěny izolované změny v laboratorních nálezech – např. seropositivita chlamydia pneumoniae, lehké zvýšení hladiny ALT apod.), bez průkazu těžší poruchy funkce. Posudková komise ozřejmila, že diagnóza únavového syndromu může být postavena pouze, pokud se nezjistí jiné příčiny únavy například přestálá infekce virem hepatitidy B nebo C, aktuální diagnóza nebo anamnestický údaj o psychiatrickém onemocnění ze skupiny psychóz (a další). Obě uvedené skutečnosti jsou u posuzovaného zjištěny, proto se o diagnózu únavového syndromu jako takového (který se pak dále hodnotí podle Holmesových kritérií) u posuzovaného nejedná. Histologickým průkazem z listopadu 2010 byla zjištěna i coeliakie a doporučena bezlepková dieta. Tento nález nesnižoval schopnost výkonu pokračování 5 -- 19Cad 221/2009

soustavné výdělečné činnosti. Pokud žalobce udává výskyt zvýšených teplot, tato skutečnost nemá zásadní posudkový význam při stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Při hospitalizaci na chirurgii v lednu 2011 není výskyt zvýšených teplot vymykající se normě zaznamenán. Poznámku uvedenou v nálezu MUDr. W. z 11.2.2010 o vyčerpaném pracovním potenciálu posuzovaného považovala posudková komise za osobní názor lékařky, který není podložen objektivním průkazem dlouhodobě trvající těžké poruchy, která by způsobovala pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 66 % a více. Na základě prostudované zdravotní dokumentace a stavu zjištěného při jednání PK došla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla periodická depresivní porucha, která je funkčně zhodnocena. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti posudková komise hodnotila dle přílohy č. 2 k vyhl.č. 284/1995 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ následovně: kapitola V, položka 3, písmeno b/...40 %. Stav nebyl hodnocen podle písmen c/, d/ citované položky, protože nebyla naplněna kritéria pod těmito písmeny uvedená. Nejednalo se o poruchu, kterou by bylo možné řadit mezi neurotické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné poruchy, obsedantně kompulzivní poruchy, reakce na stres, poruchy přizpůsobení a disociační poruchy, proto pokles schopností soustavné výdělečné činnosti nebyl stanoven podle položky 4 v kapitole V, přílohy č. 2 k vyhl. 284/1995 Sb. v platném znění. Horní hranice byla zvolena vzhledem ke všem posudkově významným skutečnostem, zejména vzhledem k faktu, že během řady let, kdy byl uznáván plně invalidní, částečně ztratil praxi a pracovní návyky. K dalšímu zvýšení hodnocení posudková komise neshledala objektivní podklady. Žalobce se zjištěným zdravotním stavem byl schopen vykonávat práce s využitím dosažené kvalifikace, byl schopen zaučení na vhodnou práci.

Výše uvedená skutková zjištění opírá soud o listinné důkazy, a to rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.10.2009 číslo 530 616 162, posudky lékařů OSSZ v Karviné z 7.10.2009 a 26.8.2002, 18.2.2010, posudek posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 23.6.2010 a srovnávací posudek PK MPSV ČR v Brně ze dne 26.1.2011.

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb.). Uvedené komise jsou přitom oprávněny nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale také i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě), jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže v oblasti rozhodování o těchto nárocích jsou pojmy invalidity i částečné invalidity především pojmy právními. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě a k námitkám žalobce, jak je uvedl u ústního jednání, i srovnávací posudek PK MPSV ČR v Brně, a tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský

soud nezpochybnil závěry odborných posudků pro jejich přesvědčivost a úplnost, a proto také neprováděl další dokazování. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovými lékaři a lékaři odbornými psychiatry na základě zdravotní dokumentace žalobce. Posudkové komise se vypořádaly se všemi lékařskými nálezy. Přesvědčivě odůvodnily příčinu odnětí plného invalidního důchodu i datum zániku plné invalidity v důsledku posudkového omylu, když nejpozději k 15.11.2007 nebyla prokázána porucha odpovídající postižení, které by umožňovalo vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.

Podle § 38 zák.č. 155/95 Sb. ve znění ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované pojištěnec má nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal

a/ plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b/ plně invalidním následkem pracovního úrazu. Podle § 39 odst. 1 téhož zákona pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

a/ poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo

b/ je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Podle odstavce druhého při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu, doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem před tím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení, trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Podle § 6 odst. 3 vyhl.č. 284/95 Sb. pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.

pokračování 7 -- 19Cad 221/2009

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Pro uznání plné invalidity musí dojít k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, anebo musí být zjištěno zdravotní postižení vyjmenované v příloze č. 3 vyhl.č. 284/95 Sb., zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Jestliže míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce nečiní nejméně 66 %, ani nejde o zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek podle přílohy č. 3 k vyhlášce 284/95 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění v platném znění, není pojištěnec v souhrnu plně invalidní podle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. o důchodovém pojištění.

Protože soud vzal za prokázáno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou ke dni 26.10.2009 byla depresivní porucha s výskytem fází většinou středně těžké deprese, který dle kap. V, položka 3, písmeno b) přílohy č. 2 k vyhlášce 284/95 Sb. v platném znění způsoboval 40 % pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce a nebylo zjištěno ani zdravotní postižení, jež by vyžadovalo vytvoření zcela mimořádných podmínek, nelze žalobce k datu 26.10.2009 za plně invalidního považovat. Jestliže žalobce nebyl plně invalidní, pak nesplňoval podmínky nároku na plný invalidní důchod.

Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení žalobcova zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv a následně též zda v logické návaznosti na to odpovídajícím způsobem odůvodnila svůj závěr o poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů (§ 77 s.ř.s.) soud žalobu zamítl, neboť není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšná žalovaná ČSSZ nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné

zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 22.2.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru