Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 6/2020 - 27Rozsudek KSOS ze dne 02.06.2020

Prejudikatura

4 Ads 13/2003


přidejte vlastní popisek

19 Ad 6/2020 - 27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou, ve věci

žalobkyně: P. Š.

zastoupená zmocněncem L. C. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 12. 2019, o invalidní důchod

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 16. 8. 2019, č. j. R-16.8.2019-424/X, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb. a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo potvrzeno. Žalovaná stanovila tzv. rozhodné období pro posouzení invalidity prvního stupně, tj. dobu od 18. 12. 2007 do 17. 12. 2017 s tím, že žalobkyně získala pouze 2 roky a 52 dnů doby pojištění místo potřebných 10 roků. Takové ustanovení v zákoně o důchodovém pojištění a souvisejících předpisech ovšem neexistuje. Žalobkyně poukázala na to, že u osob do 38 let věku se zkoumá, zda v rozhodném období 10 let byla doba pojištění nejméně 5 let, pokud je osobě více než 28 let. Nikoliv doba pojištění 10 let. Dále žalobkyně namítala, že žalovaná záměrně nebere v úvahu posudek lékařské posudkové komise o vzniku invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 35 % ze dne 25. 10. 2019. Dle žalobkyně toto není možné. Nesplnila druhou podmínku pro přiznání invalidního důchodu, a tou je doba pojištění. I tato ovšem byla stanovena chybně, jak je uvedeno výše. Žalobkyně rovněž namítala, že nesprávně byla započtena náhradní doba pojištění. V osobním listu důchodového pojištění je součet doby pojištění bez náhradních dob pojištění 779 dnů, tj. 2 roky a 49 dnů. Žalovaná v rozhodnutí ovšem uvádí 2 roky a 52 dnů. Tyto 3 dny nejsou nějak podstatné, jde zřejmě o chybu. Podstatná chyba je však v údaji o započtení náhradní doby. Chybí zde jeden rok.

2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u žalobkyně jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Vznik invalidity byl stanoven na 18. 12. 20017. Žalobkyně splnila první podmínku pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, ovšem druhá podmínka, a to potřebná doba pojištění naplněna nebyla. Žalovaná citovala § 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a dále uvedla, že celková doba pojištění, kterou žalobkyně získala v období od 23. 6. 2006 do 17. 12. 2017, činí 3 roky a 230 dnů, po snížení náhradní doby pojištění na 80 % činí 3 roky a 121 dnů a doba pojištění bez náhradních dob činí 2 roky a 49 dnů. Veškeré tyto údaje se standardně uvádějí v osobním listu důchodového pojištění. Pro posouzení splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na důchod se náhradní doby pojištění posuzují v plném rozsahu. Při posouzení splnění podmínky potřebné doby pojištění žalobkyně pro nárok na invalidní důchod, a vzhledem k tomu, že žalobkyně nedosáhla 38 let věku, žalovaná postupovala v souladu s § 40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Z údajů nacházejících se v dávkovém spisu a těch, které žalobkyně uvedla při podání žádosti, vyplývá, že tato v rozhodném období 10 let před vznikem invalidity, tj. v době od 18. 12. 2007 do 17. 12. 2017, získala pouze 2 roky a 52 dnů pojištění. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění pro posouzení podmínky potřebné doby pojištění žalobkyně pro získání nároku na důchod bylo přihlédnuto i k době vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeče o zaměstnání s tím, že dobu, po kterou náležela podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci lze hodnotit v rozsahu nejvýše tří let, a tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod. Doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do podmínky potřebné doby pojištění započítává v rozsahu nejvýše 1 roku a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. K námitce žalobkyně, že jí z náhradních dob pojištění nebyl započten ani jeden den, žalovaná sdělila, že v souladu s § 12 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění jí byla doba evidence u úřadu práce hodnocena jako náhradní doba pojištění a v osobním listu důchodového pojištění, z něhož žalovaná vycházela, jak plyne z napadeného rozhodnutí, byla tato náhradní doba pojištění uvedena pod zkratkou „NDP“. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce v době od 15. 9. 2008 do 14. 3. 2009, přičemž jí v této době byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Další evidence u úřadu práce, ovšem již bez výplaty podpory v nezaměstnanosti, trvala v době od 15. 3. 2009 do 13. 4. 2009, od 26. 10. 2009 do 2. 3. 2010 a od 30. 5. 2012 do 17. 12. 2017. S ohledem na znění § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, byla žalobkyni doba evidence u úřadu práce s vyplácenou podporou v nezaměstnanosti hodnocena v plném rozsahu, tj. od 15. 9. 2008 do 14. 3. 2009, a doba evidence bez vyplácené podpory byla započtena pouze v rozsahu 1 roku, tj. od 18. 12. 2016 do 17. 12. 2017 (tj. ke dni vzniku invalidity). Žalobkyně tedy přestože byla uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně, nesplnila další z podmínek nároku na předmětnou dávku důchodového pojištění taxativně stanovenou právními předpisy, a to potřebnou dobu pojištění.

3. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 8. 2019, č. j. R-16.8.2019-424/X, byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 12. 2019, č. j. RN-X, tak, že tyto námitky zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. Žalovaná v námitkovém řízení vycházela z posudku LPS ČSSZ Ostrava ze dne 25. 10. 2019, z jehož závěrů plyne, že žalobkyně je invalidní z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, její pracovní schopnost poklesla o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Den vzniku invalidity byl posuzující lékařkou stanoven dnem 18. 12. 2017. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole 5, položce 5C přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Z osobního listu důchodového pojištění žalobkyně, z něhož žalovaná v řízení o námitkách vycházela, se podává, že v období od 18. 12. 2007 do 17. 12. 2017 získala žalobkyně dobu pojištění v rozsahu 2 let a 49 dnů. Celková doba pojištění do 17. 12. 2017 přitom činí 1 325 dnů, tj. 3 roky a 230 dnů, po snížení náhradní doby pojištění (v osobním listu důchodového pojištění označeno jako NDP – od 15. 9. 20108 do 31. 12. 2008 – 108 dnů – podpora, od 1. 1. 2009 do 14. 3. 2009 – 73 dnů – uchazeč – podpora, od 18. 12. 2016 do 31. 12. 2016 – 14 dnů – uchazeč o zaměstnání, od 1. 1. 2017 do 17. 12. 2017 – 351 dnů – uchazeč o zaměstnání) na 80 % doba pojištění činí 1 216 dnů, tj. 3 roky a 121 dnů. Doba pojištění bez náhradních dob ční 779 dnů, tj. 2 roky a 49 dnů. Jako uchazečka o zaměstnání žalobkyně pobírala podporu v nezaměstnanosti v období od 15. 9. 2008 do 31. 12. 2008 a od 1. 1. 2009 do 14. 3. 2009.

4. Z informativního listu důchodového pojištění, jímž soud na návrh žalobkyně provedl důkaz u jednání, soud žádná další skutková zjištění neučinil, neboť shodná listina se nachází ve správním spise a žalovaná z tohoto osobního listu důchodového pojištění vycházela, což bylo mezi účastníky nesporné.

5. Podle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

6. Podle § 39 odst. 1 téhož zákona, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 7. Podle § 40 odst. 1 písm. f) citovaného zákona činí potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let 5 roků. 8. Podle § 40 odst. 2 citovaného zákona, potřeba doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění 2 roky.

9. Navzdory dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, jenž zapříčinil pokles pracovní schopnosti žalobkyně v intenzitě odpovídající prvému stupni invalidity, bylo ještě třeba prokázat splnění zákonné doby pojištění zakládající nárok na invalidní důchod. V posuzované věci žalobkyně, přestože splnila zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod (byla uznána invalidní v prvém stupni invalidity od dne 18. 12. 2017), nesplnila k uvedenému datu podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Žalobkyni bylo v době vzniku invalidity 31 let, bylo proto zkoumáno rozhodné období podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. V rozhodném období (získání 5 roků potřebné doby pojištění z posledních 10 let před vznikem invalidity), tedy v době od 18. 12. 2007 do 17. 12. 2017 (a takto správně v žalobou napadeném rozhodnutí vymezila rozhodné období správně i žalovaná) žalobkyně získala pouze 2 roky a 49 dnů doby pojištění. Podmínky nároku na invalidní důchod v souladu s ustanovením § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění tak nebyly ze strany žalobkyně splněny. Soud přisvědčil žalobní námitce žalobkyně, že v napadeném rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že žalobkyně získala pouze 2 roky a 52 dnů doby pojištění (správně 2 roky a 49 dnů) a nesprávně je rovněž v napadeném rozhodnutí uvedeno, že potřebná doba pojištění byla 10 roků (správně 5 roků). Tyto dílčí nesprávnosti ovšem nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť nic nemění na závěru, že žalobkyně nesplnila zákonnou podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod.

10. Nedůvodnou soud shledává žalobní námitku, že z náhradních dob pojištění jí nebyl započten ani jeden den a že jí nebyla započtena doba jednoho roku. Podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastny dále osoby vedené v evidenci Úřadu práce ČR – krajské pobočky, popřípadě pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen krajská pobočka Úřadu práce), jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu nejvýše 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáleží, s tím, že tato doba 3 let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, doba, po kterou podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci nenáležela před dosažením věku 55 let, se do ní započítává v rozsahu nejvýše 1 roku, a nezapočítává se do ní jiná náhradní doba pojištění nebo doba pojištění, které se kryjí s dobou, po kterou je osoba vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání; za dobu, po kterou náleží podpora v nezaměstnanosti, se přitom považuje též doba, po kterou se podpora v nezaměstnanosti neposkytuje z důvodu, že osobě vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání přísluší odstupné, odbytné nebo odchodné.

11. Žalovaná správně s ohledem na výše citované ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění hodnotila žalobkyni dobu evidence u úřadu práce s vyplácenou podporou v nezaměstnanosti v plném rozsahu, tedy od 15. 9. 2008 do 14. 3. 2009. Dobu evidence bez vyplácené podpory jí správně započetla pouze v rozsahu 1 roku, tj. od 18. 12. 20016 do 17. 12. 2017, tj. ke dni vzniku invalidity. Žalobkyně se mýlí, pokud tvrdí, že jí doba vedení v evidenci úřadu práce jako uchazečky o zaměstnání, po kterou jí nenáleželo hmotné zabezpečení nebo podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, v rozsahu 1 roku před vznikem nároku na důchod zohledněna nebyla.

12. Krajský soud uzavírá s ohledem na výše uvedené, že i přesto, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a její pracovní schopnost poklesla v míře zakládající invaliditu prvního stupně, nemohla žalovaná její žádosti o invalidní důchod vyhovět, protože žalobkyně nesplňuje další zákonnou podmínku potřebné doby pojištění před vznikem invalidity. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 SŘS zamítl.

13. Podle § 60 odst. 1 SŘS soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 2. června 2020

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru