Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 46/2011 - 31Rozsudek KSOS ze dne 29.11.2011

Prejudikatura

4 Ads 81/2009 - 46


přidejte vlastní popisek

19Ad 46/2011-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce G. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení

se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne

23.2.2011 , o invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Žalobce žalobou ze dne 22.4.2011 se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí. Uvedl, že ČSSZ při svém rozhodování vycházela z posudku o invaliditě zpracovaného posuzujícím lékařem MUDr. M. R., ČSSZ – lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení. Dle závěru tohoto posudku se u něj jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona 155/95 Sb. a je invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb., nicméně jeho pracovní schopnost poklesla toliko o 35 %. Jde tak pouze o invaliditu I. stupně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je diabetes melitus II. typu, kdy jako komplikace diabetu byla prokázána lehká distální senzitivní polyneuropatie na dolních končetinách. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je pak i stav po amputační ztrátě 2. – 5. prstu levé dolní končetiny v r. 1985.

Žalobce uvedl, že citovaný posudek nepovažuje za správný a objektivní. Pod bodem II. žaloby uvedl, že pokud stěžejní příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je určen diabetes, je tak nesprávně. Dovozoval, že zdravotní postižení vzniklá v důsledku pracovního úrazu mají nejvýznamnější dopad na jeho dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav a že dle těchto postižení by měla být určena procentní míra poklesu pracovní schopnosti. O zvýšení invalidního důchodu požádal, neboť došlo k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu, když v souvislosti s pracovním úrazem se u něj objevily další zdravotní obtíže a komplikace. V současné době má postiženou páteř, mívá závratě, bolesti hlavy a bývá často abnormálně unavený.Nemůže dlouho stát a mnohdy ani sedět. Trne mu v horních končetinách a někdy mu z rukou padají různé předměty. Namítal, že uvedené potíže posudkový lékař nevzal v úvahu, zhoršení zdravotního stavu neshledal a dokonce dospěl k závěru, že některými z uváděných obtíží trpět nemůže. Tvrdil, že ke zhoršení jeho zdravotního stavu došlo v důsledku zdravotních postižení, která vznikla vlivem pracovního úrazu.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 27.6.2011 navrhovala ve smyslu ustanovení § 4 odst.2 z.č. 582/1991 Sb. k důkazu vypracování nového posudku příslušnou PK MPSV ČR.

II.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23.2.2011 číslo 560 331 6895/48091-KZ posudkem posudkové komise MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 4.8.2011, doplňujícím posudkem téže komise ze dne 3.11.2011, jakož i obsahem posudkového spisu a připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního).

Provedeným dokazování soud zjistil, že:

1) Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení Praha ze dne 16.12.1986 byl žalobci přiznán od 8.11.1986 invalidní důchod.

2) Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení Praha ze dne 9.11.1987 byl žalobci odňat invalidní důchod od 10.1.1988 a od téhož data mu byl přiznán částečný invalidní důchod.

3) Žádostí sepsanou Okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karviná dne 8.4.2009 žalobce požádal o přiznání plného invalidního důchod od vzniku nároku.

4) Dne 17.6.2009 posudkový lékař OSSZ v Karviné v záznamu o jednání – posouzení zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 8 z.č. 582/1991 Sb. za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určil DM II. typu léčený Inzulínem s počínajícími diabetickými komplikacemi. Uvedl, že součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po traumatické amputaci 2. až 5. prstu levé dolní končetiny se sekundárním chronickým vertebrogenním algickým syndromem. Další onemocnění jsou posudkově méně významná. Hodnotil dle kap. IV, pol. 1, písmo b) přílohy č. 2 vyhl. 284/1995 Sb. v pl. znění. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti (z rozmezí 25-40 %), stanovil 35 %, vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu. Uvedl, že posuzovaný není schopen práce fyzicky nadměrně náročné, s dlouhou chůzí a dlouhým stáním, bez možnosti dodržování pravidelné životosprávy. Ve výroku uvedl, že žalobce není plně invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č.155/1995 Sb. v platném znění, ale je částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zák.č.155/1995 Sb. v platném znění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%, nedosahuje však výše 66 %. Nejedná se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl. 284/1995 umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající přil.č. 4 vyhl. č.284/l995 Sb. v platném znění značně ztěžující obecné životní podmínky.

5) Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) rozhodnutím ze dne 9.7.2009 zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Karviná ze dne 17.6.2009 není plně invalidní. Nadále náleží důchod částečný invalidní.

6) Žalobce žádostí ze dne 30.8.2010 sepsanou OSSZ Karviná požádal o změnu výše invalidního důchodu od vzniku nároku z důvodu zhoršení zdravotního stavu.

7) Dne 6.10.2010 zdravotní stav žalobce a jeho dochovanou schopnost soustavné výdělečné činnosti posoudila OSSZ Karviná se závěrem, že se jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění. Posuzovaný je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35%. Den vzniku invalidity, den změny stupně invalidity nebo zániku trvá, posuzovaný je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění.

8) Dne 2.11.2010 ČSSZ rozhodla ve věcí žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu tak, že žádost žalobce zamítla. V odůvodnění rozhodnutí citovala příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění a uvedla, že podle posudku OSSZ Karviná ze dne 6.10.2010 je účastník řízení podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zdp nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že ke změně stupně invalidity nedošlo, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku.

9)Proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 2.11.2010 podal žalobce námitky, ve kterých mimo jiné namítal,že došlo k výraznému zhoršení jeho zdravotního stavu. Poukazoval na své zdravotní potíže a dovozoval, že pokles jeho pracovní schopnosti činí minimálně 50%. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, příp. ke změně rozhodnutí tak, že je mu přiznán invalidní důchod minimálně II. stupně.

10) ČSSZ - Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení vypracovala dne 10.2.2011 posudek o invaliditě žalobce a ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedla, že se jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, v platném znění. Posuzovaný je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35%. Den vzniku invalidity trvá, posuzovaný je schopen po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.

Lékař LPS ČSSZ po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání dospěl k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určil diabetes mellitus II. typu léčený inzulínem. Uvedl, že jako komplikace diabetu byla prokázána lehká distální senzitivní polyneuropatie na dolních končetinách, emg na horních končetinách je zcela v normě (protože i funkce prstů obou rukou není porušena, není důvod, proč by posuzovanému měly vypadávat věci z rukou, jak uvádí ve své námitce). Postižení hodnotil jako funkčně lehké a uvedl, že stav nelze posoudit podle pol. 2c/, 2d/, 2e/, protože nejsou přítomny další diabetické komplikace. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po amputační ztrátě 2. až 5. prstu levé dolní končetiny v r. 1985, palec je zachován. Pro toto posouzení je narušen stereotyp chůze a z toho resultují i vertebrogenní potíže a zřejmě i udávané závratě, protože rtg i CT vyšetření páteře neprokazuje žádné významné degenerativní změny na skeletu i ploténkách a ORL vyšetření vylučuje ušní příčinu udávaných závratí. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 2, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 % (z rozmezí 15-25 %). Vzhledem k nevhodnosti dosavadního zaměstnání jeřábníka provedl navýšení o 10% na celkových 35% s odůvodněním, že z posudkového hlediska tato práce nebude vhodná, pokud udávané závratě nebyly jen přechodnou záležitostí. Pracovně je žalobce omezen pro práci bez možnosti dodržovat pravidelnou životosprávu a pro práci s nutností dlouhé chůze obzvláště po nerovném terénu.

K námitkám posuzovaného lékař ČSSZ-LPK uvedl, že nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, jak udává posuzovaný. Hospitalizace od 15.7.2010 do 23.7.2010 byla plánovaná - byl odeslán neurologem MUDr. B. k analgetizaci, byl popisován pacient s polymorfními stesky a byl pro udávané potíže podrobně vyšetřen. Výsledky vyšetření z této hospitalizace nepřinesly změnu posudkového náhledu na pacienta. Lékařské nálezy, použité při posouzení zdravotního stavu k datu rozhodnutí, byly dostatečné k posouzení. Posudkový lékař ve svém posudku zhodnotil všechny zdravotní potíže pacienta. Není přítomen zdravotní důvod, proč by nemohl posuzovaný dlouho sedět. Co se týká dlouhého stání, záleží na konkrétní situaci. Posuzovaný není schopen stát celou směnu na jednom místě, jinak je stoje schopen. Užívání doporučené medikace není důvodem neschopnosti pracovat, je pouze třeba dodržovat doporučená režimová opatření. Schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti jsou zachovány. Schopnost rekvalifikace je zachována. Schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti v menším rozsahu a intenzitě. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal I. stupni invalidity. Posudkový závěr lékaře referátu LPS nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, protože nelze posoudit podle položky 2c/ z kap. IV. Diabetické komplikace jsou pouze počínající. Opravená aplikace posudkových kritérií (změna položky) nevede ke změně posudkového závěru referátu LPS ve smyslu přiznání I.stupně invalidity. Na základě takto provedeného přezkumu dospěl lékař LPS ČSSZ k výsledku, že posudkový závěr referátu LPS Karviná ze dne 6.10.2010 lze potvrdit.

11) ČSSZ rozhodnutím ze dne 23.2.2011 zamítla námitky žalobce, které směřovaly proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 2.11.2010 a rozhodnutí žalované ze dne 2.11.2010 potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným Českou správou sociálního zabezpečení dne 10.2.2011 bylo zjištěno, že účastník řízení není invalidní pro invaliditu třetího stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ani není invalidní pro invaliditu druhého stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b), ale je i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Míra poklesu jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem o invaliditě určena ve výši 35 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastníka řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV (poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek), položce 2 (diabetes mellitus), písm. b) (lehké funkční postižení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 - 25 %.

Žalovaná dále vysvětlila, že lékař ČSSZ stanovil procentní míru poklesu pracovní schopnosti v horní hranici uvedeného rozmezí, tj. 25 %, s přihlédnutím k celkovému zdravotnímu stavu. Nelze hodnotit dle písm. c), d) nebo e), protože nejsou přítomny další diabetické komplikace. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace se podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově tedy činí 35 %.

Dále objasnila, že lékař OSSZ Karviná nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, když účastníka řízení hodnotil dle kapitoly IV, položky 2, písm. c), přestože diabetické komplikace nejsou počínající. Rozdílné hodnocení zdravotního postižení účastníka řízení lékařem České správy sociálního zabezpečení a lékařem OSSZ Karviná však nemá vliv na celkový výsledek posouzení, neboť u účastníka řízení se stále jedná invaliditu prvního stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Citovala hodnocení lékaře ČSSZ, který konstatoval, že u účastníka řízení nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, jak uvádí v námitkách. Hospitalizace od 15.7.2010 do 23.7.2010 byla plánovaná - odeslán neurologem MUDr. B. k analgetizaci, popisován pacient s polymorfními stesky a pro udávané potíže podrobně vyšetřen. Výsledky vyšetření z této hospitalizace nepřinesly změnu posudkového náhledu. Lékařské nálezy, použité při posouzení zdravotního stavu k datu rozhodnutí, byly dostatečné k posouzení. Není přítomen zdravotní důvod, proč by nemohl účastník řízení dlouho sedět. Co se týká dlouhého stání, záleží na konkrétní situaci. Účastník řízení není schopen stát celou směnu na jednom místě, jinak je stoje schopen. Užívání doporučené medikace není důvodem neschopnosti pracovat, je pouze třeba dodržovat doporučená režimová opatření. Po přezkoumání celkového zdravotního stavu účastníka řízení dospěla Česká správa sociálního zabezpečení k závěru, že pokles jeho pracovní schopnosti činí 35%, tzn. že nedošlo ke změně stupně invalidity a účastník řízení je i nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. Jelikož nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity druhého, resp. třetího stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b), resp. písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisu, a tudíž ani podmínky pro změnu výše invalidního důchodu dle ustanovení § 41 odst. 3 cit. zákona, shledala Česká správa sociálního zabezpečení námitky jako nedůvodné.

12) Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV ČR) v Ostravě vypracovala na žádost soudu dne 4.8.2011 posudek ke dni 23.2.2011, dle kterého žalobce byl invalidní podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zák.č. 155/95 Sb., nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zák.č.155/95 Sb. v platném znění. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Posudková komise uvedla, že při vypracování posudku vycházela ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. J. N. a z úplné spisové dokumentace OSSZ Karviná. Za rozhodující zdravotní postižení označila úplavici cukrovou II. typu léčenou inzulínem, lehkou senzitivní distální polyneuropathii dolních končetin. Pokud se jedná o ostatní zdravotní postižení, zjistila, že u posuzovaného se jedná o stav po traumatické amputaci 2. – 5. prstu levé dolní končetiny v r. 1985, přetlakovou chorobu, recidivující bolestivý syndrom páteřový víceetážový v terénu dysfunkce páteře, stav po spirální zlomenině bérce vpravo léčené osteosynthézou v r. 1993 - zhojeno. V posudkovém hodnocení posudková komise uvedla, že zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila úplavici cukrovou léčenou inzulínem s lehkou distální senzitivní polyneuropathií na dolních končetinách. Součástí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po traumatické amputaci II. - V. prstu levé nohy v r. 1985 a chronické páteřové potíže. Na páteři neprokázány významné degenerativní změny. Posudková komise uvedla, že hodnocení odpovídá kapitole IV, položka 2 b), nejsou splněna klinická kritéria pro hodnocení dle položek 2c - 2e. Pracovně je posuzovaný omezen pro práce fyzicky náročné, v nočních směnách, s většími nároky na stání a chůzi v nerovném terénu.

Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 2 b) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25%. S přihlédnutím k dalším zjištěným chorobným stavům a charakteru dosavadní práce zvýšila procentní míru poklesu pracovní schopnosti o 10% na celkových 35%. Posudková komise uvedla, že posuzovaný je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.

Vzhledem k námitkám žalobce, jak je přednesl v průběhu ústního jednání před Krajským soudem dne 13.9.2011, soud přistoupil k provedení důkazu doplňujícím posudkem PK MPSV ČR v Ostravě. Tento doplňující posudek byl vypracován 3.11.2011. Pro potřeby posouzení PK MPSV ČR vyžádala zdravotní dokumentaci oddělení nemocí z povolání Hornické polikliniky s. r. o. Ostrava, která byla prostudována lékařskými členy PK MPSV ČR. Dle dokumentace oddělení nemocí z povolání byla u posuzovaného v r. 1997 vyhlášena středně závažná senzimotorická neuropathie středových nervů HKK jako nemoc z povolání z vibrací s datem zjištění 28. 7. 1997. Vasoneuróza ani pneumokonióza nebyla zjištěna. Zároveň zjišťována lehká polyneuropathie na DKK, hodnocená jako diabetická. Při následných kontrolách na oddělení nemocí z povolání (2001, 2004, 2006, 2008, 2010) kontrolní EMG nebylo provedeno, prováděny kontroly rtg plic, spirometrie, chladový test a pletysmografie - s normo nálezem.

Nebyla zjištěna vasoneuróza ani pneumokonióza. Oddělením nemocí z povolání vždy uváděno, že nemoc z povolání onemocnění nervů HKK z vibrací trvá, traumatická vasoneuróza nebyla zjištěna.

V letech 1995-2006 pracoval žalobce v areálu Dolu Dukla na dřevišti, od 9/2007 jako jeřábník VŽ. EMG vyšetření bylo provedeno v březnu 2010 a nebyla zjištěna motorická neuropathie středových nervů horních končetin, bylo zjištěno jen lehké difusní zpomalení senzitivního vedení nervy horních končetin difusně v rámci diabetické polyneuropathie.

Posudková komise upravila diagnostický souhrn tak, že rozhodující onemocnění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nadále úplavice cukrová II. typu léčená inzulínem, s lehkou senzitivní polyneuropathií horních i dolních končetin. Ostatní zdravotní postižení: doplnila o: onemocnění nervů horních končetin z vibrací jako nemoc z povolání, dle EMG vyšetření v r. 2010 v plné regresi. Uvedla, že uvedené skutečnosti nemají vliv na posouzení a posudkový závěr. Pracovní omezení rozšířila o omezení pro práci v riziku vibrací a pro jednostranné nadměrné zatížení. Posudková komise uvedla, že nezjišťuje žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na posouzení a posudkový závěr uvedený v protokolu o jednání ze dne 4. 8. 2011, trvala na posouzení a posudkovém závěru uvedeném v protokolu o jednání ze dne 4. 8. 2011: k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 23. 2. 2011 šlo o invaliditu I. stupně.

II.

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 4.8.2011 a doplňující posudek téže komise dne 3.11.2011. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborného posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost. Zdravotní stav žalobce byl hodnocen posudkovou komisí PK MPSV ČR v Ostravě, která jednala v řádném složení, za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství. Posudková komise posoudila zdravotní stav žalobce komplexně, na základě zdravotní dokumentace žalobce, vypořádala se se všemi lékařskými nálezy a námitkami žalobce.

III.

Podle § 38 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle odst. druhého téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí podle odst. třetího téhož ustanovení schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle odst.4 citovaného ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám právní úpravy posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti. Konkrétně šlo zejména o změny v právní úpravě posudkových kritérií, podle nichž je hodnocen zdravotní stav a některé jeho důsledky (invalidita) v systému důchodového pojištění a o některé další související změny.

Na základě právní úpravy, kterou přinesl s účinností od 1. 1. 2010 jednak zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/ /1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jednak vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), došlo ke změnám posudkových kritérií v důchodovém pojištění, zejména pokud jde o posuzování invalidity.

K zásadní změně došlo opuštěním dosavadního dělení na plnou invaliditu a částečnou invaliditu, a jeho nahrazení invaliditou ve třech stupních. S uvedenou změnou v posuzování souvisela i změna dávková -instituty plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu byly nahrazeny invalidním důchodem, jehož výše je odlišná podle stupně uznané invalidity.

Stupně invalidity byly nově stanoveny tak, jak uvedeno výše v ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb.

IV.

Pro uznání invalidity II. stupně ke dni 23.2.2011 by muselo dojít k poklesu pracovní schopnosti žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nejvíce o 69 %. Protože ke dni 23.2.2011 pracovní schopnost žalobce poklesla toliko o 35 %, nejedná se o invaliditu II. stupně, ale toliko o invaliditu prvního stupně.

V.

Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobce pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv a následně též zda v logické návaznosti na to odpovídajícím způsobem odůvodnila svůj závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobce. Subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že splňoval ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.

Dle názoru krajského soudu posudková komise řádně objasnila, že se u žalobce ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 23.2.2011 jednalo o invaliditu prvého stupně, nikoliv o invaliditu druhého či třetího stupně. Shodně s lékařem ČSS-LPS, pracoviště pro námitkové řízení popsala rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudek PK MPSV v Ostravě, který byl použit jako důkaz v soudním řízení, splňoval podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti.

Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.

VI.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst.1, 2 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 29.11.2011

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru