Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 41/2013 - 35Rozsudek KSOS ze dne 04.03.2015


přidejte vlastní popisek

19Ad 41/2013-35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně Ing. M. T., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se

sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti správnímu rozhodnutí ze dne 11.7.2013 o

úpravě vypláceného starobního důchodu

takto:

I. Žaloba se zamítá .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyni byl zvýšen vyplácený starobní důchod od ledna 2012 podle vyhl.č. 286/2011 Sb. a od ledna 2013 podle vyhl.č. 324/2012 Sb.

[2] Žalobkyně podala včasnou žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 11.7.2013, ve které uvedla jenom jediný žalobní bod, a to, že základní spor je v tom, že požaduje stanovení samostatného dílčího českého důchodu, který bude v budoucnu valorizovaný a kromě toho požaduje promítnutí částky za nadpracování o nároku na důchod. K tomuto problému dále uvedla, že jí náleží sólo slovenský národní důchod za dobu zaměstnání v Československu do r. 1992, dále dílčí český důchod za dobu pojištění v Česku do dne vzniku nároku na starobní důchod podle českých předpisů a kromě toho je součástí tohoto důchodu důchod za dobu pojištění v Česku po vzniku nároku na důchod. Problém spočívá v tom, že za doby pojištění do vzniku nároku na důchod náleží jiná procentní výše než za doby pojištění po vzniku nároku na důchod a žalovaná není schopna prokázat, jak se do výše jejího důchodu promítl zvýhodněný výpočet výše důchodu po nároku na důchod. Dále uvedla, že z důvodu hospodárnosti žádá o spojení projednávání této žaloby s žalobou podanou u Krajského soudu v Brně ze dne 30.8.2012, která byla následně přesunuta na Krajský soud v Ostravě.

[3] Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila dne 31.1.2014 a navrhla zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření se zabývala postupem pro stanovení výše starobního důchodu.

[4] Žalovaná rozhodnutím ze dne 9.4.2013 č.j. X rozhodla tak, že žalobkyni od lednové splátky 2012 upravila vyplácený starobní důchod, který byl přiznán s přihlédnutím k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a k Nálezům Ústavního soudu podle vyhlášky MPSV č. 286/2011 Sb. a s přihlédnutím k čl. XIII, zákona č. 428/2001 Sb. tak, že procentní výměru starobního důchodu v dosavadní výši 2.036,- Kč zvýšila o 1,6 %, tj. o 33,- Kč na částku 2.069,- Kč měsíčně a základní výměru z dosavadní výše 466,- Kč o 8,- Kč na částku 474,- Kč měsíčně. Dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové výplaty za rok 2011 činí 2.689,- Kč měsíčně; výše tohoto plnění zůstává dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. beze změny. Celková částka tak činí 5.232,- Kč měsíčně. Dále rozhodla, že od lednové splátky 2013 se upravuje vyplácený starobní důchod, který byl přiznán podle Výkladu ZDP, podle vyhlášky MPSV č. 324/2012 Sb. a s přihlédnutím k čl. XIII zákona 428/2011 Sb. procentní výměra starobního důchodu v dosavadní výši 2.069,- Kč o 0,9 %, tj. o 19,- Kč na částku 2.088,- Kč měsíčně a základní výměru z dosavadní výše 474,- Kč o 13,- Kč na částku 487,- Kč měsíčně. Dále, že dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové výplaty za rok 2011 činí 2.689,- Kč měsíčně. Výše tohoto plnění zůstává dle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. beze změny, takže celkem náleží 5.264,- Kč měsíčně. V odůvodnění uvedla, že rozhodnutím ze dne 20.3.2012 byl stanoven od ledna 2012 podle ust. § 56 odst. 1 písm. d) ZDP s přihlédnutím ke smlouvě a k opatření Ministerstva práce a sociálních věcí ČR „Výklad zákona o důchodovém pojištění, popř. předpisů souvisejících s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení vyhlášené pod č. 228/1993 Sb. a k Nálezům Ústavního soudu ČR“ od ledna 2012 starobní důchod ve výši 5.191,- Kč měsíčně s tím, že v následujících letech nebude již prováděno další zúčtování na základě podkladů o výši vypláceného slovenského důchodu. Dále v odůvodnění žalovaná odkázala na úpravu důchodu podle vyhlášky MPSV č. 286/2001 Sb. a č. 324/2012 Sb.

[5] Žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 11.7.2013 námitky zamítla a své rozhodnutí ze dne 9.4.2013 potvrdila. V odůvodnění jednak uvedla, že žalobkyni byl stanoven od ledna 2012 rozhodnutím ze dne 20.3.2012 starobní důchod ve výši 5.191,- Kč měsíčně s tím, že v následujících letech již nebude prováděno další zúčtování na základě podkladů o výši vyplaceného slovenského důchodu, dále že s odvoláním na vyhl.č. 286/2001 Sb. se od splátky důchodu splatné po 31.12.2001 zvyšuje procentní výměra důchodu 2.036,- Kč o 1,6 %, tj. o 33,- Kč na 2.069,- Kč měsíčně a základní výměra důchodu 466,- Kč o 8,- Kč na 474,- Kč měsíčně, celkem 2.543,- Kč měsíčně. Základní výměra důchodu v plné výši 2.279,- Kč a částky jsou uváděny v dílčené výši. Dále, že dorovnání náležející ve výši rozdílu mezi předpokládaným českým plným starobním důchodem a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu po vyúčtování zálohové výplaty za rok 2011 činí 2.689,- Kč; výše tohoto plnění zůstává podle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. beze změny. Dále s odvoláním na vyhl.č. 324/2012 Sb. se od splátky důchodu splatné po 31.12.2012 zvýšila procentní výměra důchodu 2.069,- Kč o 0,9 %, tj. o 19,- Kč na 2.088,- Kč měsíčně a základní výměra 474,- Kč o 13,- Kč na 487,- Kč měsíčně, celkem 2.575,- Kč měsíčně. Základní výměra důchodu v plné výši činí 2.330,- Kč a částky jsou uváděny v dílčené výši a stejně tak jako k úpravě podle vyhl.č. 286/2011 Sb. odůvodnil výši dorovnání. Kromě toho se žalovaná v odůvodnění zabývala i námitkami podanými proti rozhodnutí ze dne 9.4.2013.

[6] Soud ve věci nařídil jednání na 4.3.2015. Předvolání bylo žalobkyni doručeno dne 21.1.2015 (osobně převzato žalobkyní). Předvolání včetně doručenky bylo řádně označeno spisovou značkou projednávané věci. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud její e-mailové podání, bez elektronického podpisu, ze dne 3.3.2015, nevyhodnotil jako žádost o odročení jednání, proto věc byla dle ust. § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), projednána bez přítomnosti žalobkyně.

[7] Soud nevyhověl návrhu žalobkyně v žalobě o sloučení obou žalob napadlých v její věci ke společnému projednání, a to z toho důvodu, že každá z žalob napadla v souladu s rozvrhem práce zdejšího soudu jinému soudci. Žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 20.3.2012 byla přidělena samosoudci JUDr. Petru Indráčkovi a žaloba proti rozhodnutí ze dne 11.7.2013 JUDr. Bohuslavě Drahošové a od 3.2.2014 v souladu se změnou rozvrhu práce č. 2 připadlo ve věci jednat a rozhodovat dále samosoudkyni JUDr. Janě Záviské. Jestliže věci připadnou dvěma soudcům, nelze věci, byť by spolu skutkově souvisely, spojit ke společnému projednání dle § 39 odst. 1 s.ř.s.; opačným postupem by došlo k porušení zásady zákonného soudce.

[8] Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

[9] Z obsahu dávkového spisu bylo zjištěno, že žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu od 6.1.2011. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20.3.2012 stanovila žalobkyni od 6.1.2011 starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. d) ZDP a podle čl. XIII zákona č. 428/2011 Sb. a s přihlédnutím ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení ve výši 5.191,- Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, o nichž žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 26.6.2012 tak, že své rozhodnutí ze dne 20.3.2012 potvrdila. Proti rozhodnutí vydanému v námitkovém řízení žalobkyně podala žalobu, která je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 43Ad 49/2012 a k dnešnímu dni o ní nebylo rozhodnuto.

[10] Zákonodárce v zákoně o důchodovém pojištění přijal podmínky pro zvyšování vyplácených důchodů v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd (§ 67 zákona č. 155/1995 Sb.). V uvedeném ustanovení je v odstavci 1 věty druhé uvedeno, že „Vyplácenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují“. Žalobkyně je poživatelkou starobního důchodu od 1.6.2001 a rozhodnutím ze dne 20.3.2012 stanovila žalovaná novou výši starobního důchodu od 6.1.2011 na částku 5.191,- Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne 9.4.2013 žalobkyni bylo realizováno toliko zvýšení starobního důchodu podle daných pravidel, která neumožňují důchody nezvýšit nebo o zvýšit více či méně, než vyplývá z pravidel daných v ust. § 67 zdp.

[11] Námitka uvedená v žalobě je zcela bezdůvodná. V řízení o přezkoumání rozhodnutí o úpravě vyplácených důchodů podle vyhlášek č. 286/2011 Sb. a č. 324/2012 Sb., v souvislosti s ustanovením § 67 zákona č. 155/1995 Sb., lze se zabývat pouze správností zvýšení již přiznaných a vyplácených důchodů, nikoliv otázkou správnosti stanovení výše starobního důchodu do jeho základu, neboť o tom nebylo v daném správním řízení rozhodováno. Žalobou nelze překročit rámec právní otázky vytýčené předmětem správního rozhodnutí. Jestliže bylo rozhodováno jen o zvýšení důchodů podle „valorizačních“ vyhlášek Ministersrtva práce a sociálních věcí o zvýšení důchodu v roce 2012 a 2013, nelze při přezkoumání takového rozhodnutí se soudně zabývat otázkou stanovení výše nároku na starobní důchod co do jeho základu. Je sice pravdou, že žalovaná se nechala zavést obsahem námitek podaných proti rozhodnutí ze dne 9.4.2013, avšak se současně v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádala i s otázkou zvýšení dle citovaných vyhlášek MPSV.

[12] S ohledem na pouze jeden žalobní bod směřující mimo předmět správního rozhodnutí soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

[13] Soud přezkoumal rozhodnutí v souladu s ust. § 75 zákona č. 150/202 Sb. v rozsahu žalobou vytýčených žalobních bodů a dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítnul.

[14] Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1, 2 s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb., v platném znění).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 4. března 2015

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru