Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 40/2020 - 37Rozsudek KSOS ze dne 30.03.2021

Prejudikatura

4 Ads 57/2009 - 53

3 Ads 50/2013 - 32


přidejte vlastní popisek

19 Ad 40/2020 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobkyně: B.P.

zastoupená zákonnou zástupkyní J. B., opatrovnicí, bytem X
právně zastoupená Mgr. Bc. Lucií Koupilovou, advokátkou sídlem 702 00
Ostrava, Sokolská třída 1204/8

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem 128 01 Praha 2, Na Poříčním právu 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020 č. j. MPSV-2020/176879-923, ve věci žádosti o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020 č. j. MPSV-2020/176879-923 se zrušuje a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 600 Kč, a to do 30 dnů

od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

[Zadejte text.]

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně prostřednictvím své opatrovnice domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 3. 4. 2018 č. j. 311634/18/OT, kterým byla zamítnuta její žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

2. Žalobkyně namítala, že poté, co bylo zrušeno Krajským soudem v Ostravě předchozí rozhodnutí žalovaného, po vrácení věci k novému rozhodnutí posudková komise dospěla dne 23. 6. 2020 a následně 29. 7. 2020 k totožnému závěru, a to, že je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením s tím, že její stav odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 1 písm. j) přílohy a tento stav byl i ode dne 1. 1. 2018. Na základě uvedeného pak žalovaný dospěl k závěru, že o nedůvodnosti její žádosti na změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením. Žalobkyně namítala, že žalovaný prostřednictvím posudkové komise řádně nezjistil skutkový stav, tedy její zdravotní stav. Zkoumání zdravotního stavu i závěry posudkové komise nepovažuje za úplné, přesvědčivé a řádně odůvodněné, a to především co do hodnocení její schopnosti orientace. Posudková komise preferuje závěry obsažené ve starší zdravotní dokumentaci. Nezohlednila, že její zdravotní stav se od roku 2018, kdy žádost podala, horší a přibývají další zdravotní komplikace, jako jsou sluchové halucinace a nově též podezření na „naroubovanou“ schizofrenii. Pokud jsou v rozhodnutí citovány úvahy komise o tom, že je schopna číst bez porozumění, je schopna smysluplně komunikovat, píše na diktát, je sebeobslužná a plně orientovaná, pak tyto schopnosti již delší dobu nemá. Jedinou změnou oproti předchozímu, u soudu napadenému a zrušenému rozhodnutí žalovaného je, že se žalovaný nově zabýval zprávami odborných lékařů, které v průběhu času – od roku 2018, komisi doložila. Žalobkyně odkázala na zprávu z psychologické ambulance PhDr. R. K., v níž je uvedeno, že její orientace v reálném životě je ztížená a nespolehlivá, neboť není schopna se orientovat v nových situacích, je nesamostatná a závislá na pomoci druhých a dohledu blízkých osob, to nejen v sociální orientace, ale i v situaci sebeobsluhy. Žalobkyně rovněž citovala ze zprávy klinické psycholožky PhDr. K. ze dne 12. 6. 2018, z níž se podává, že její názorový intelekt je oproti minulému vyšetření snížen, verbální intelektové předpoklady dosahují úrovně středně mentální retardace, prokázány jsou těžké adaptační potíže a naprosté selhávání v běžných sociálních situacích. Osobnostně je těžce immaturovaná, nesamostatná, závislá, potřebuje neustálý dohled, doprovod a dopomoc. Orientace místem a časem u ní selhává, verbální funkce spadají do pásma těžké retardace, z verbálních schopností je nejkvalitnější mechanická paměť. Selhává zcela kontrola reality, osobnost je infantilní, nerozvinutá, s velmi těžkými adaptačními potížemi. Není schopna samostatného fungování a rozhodování – s potřebou neustálé kontroly, vedení, dohledu. MUDr. G. ve zprávě z 21. 3. 2019 rovněž uvedla, že potřebuje nutný doprovod a dopomoc v základních oblastech života, neustálý dohled a že není schopna zajistit si sama základní životní potřeby. Tím se posudková komise opětovně vůbec nezabývala. Žalobkyně rovněž odkázala na nový lékařský nález z psychiatrie z 9. 10. 2020. Namítala, že z lékařských nálezů je evidentní, že žalovaný komplexní její zdravotní stav, resp. schopnost orientace vůbec nezjistil a všechny aktuální lékařské zprávy zabývající se mimo jiné schopností orientace předložené v průběhu řízení, paušálně odmítl s tím, že žádný z těchto lékařů neměl k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, aniž by sám zkoumal její schopnost orientace a aktuální potíže.

3. Co se týká aktuální hodnoty IQ, z kompletní zdravotní dokumentace jednoznačně vyplývá, že tato hodnota je v průběhu let jednotlivými odborníky hodnocena různě, v rozmezí 48 – 62. Od roku 2018 je IQ hodnoceno pod 50. Žalobkyně namítala, že z odborné literatury se přitom podává, že číselné hodnoty IQ je třeba pojímat jen jako orientační vodítko s vědomím toho, že nelze nikdy získat přesnou hodnotu. Rozhodující při posuzování je především kvalita zvládání životních nároků posuzovaného v jeho prostředí. U ní byla v tomto ohledu novějšími lékařskými [Zadejte text.]

zprávami prokázána těžké nedostatečnost a neschopnost adaptivního chování. Posudková komise opětovně rezignovala na to, aby vysvětlila, jaký vliv má postižení jejího zdravotního stavu na orientaci v exteriéru a v neznámém prostředí. Žalobkyně uvedla, že se shoduje s názorem vysloveným správním soudem v rozhodnutí z 6. 1. 2020 č. j. 19 Ad 32/2019-48. Soud uvedl, že posouzení schopnosti verbální komunikace, rozhodování a tvorba vlastního úsudku jsou pro možnost jejího samostatného pohybu podstatná hlediska. Toto ovšem v posudku zcela absentuje. Žalobkyně současně vyslovila přesvědčení, že pro prokázaný předpojatý postoj posudkové komise žalovaného je nutné, aby její zdravotní stav byl posouzen nestranným odborníkem.

4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný odkázal na závěry PK MPSV, z něhož citoval. Z posudku plyne, že celková intelektová kapacita se u žalobkyně pohybuje v pásmu lehké mentální retardace. Z běžně dostupných informací odpovídá IQ žalobkyně dle mezinárodní klasifikace nemocí lehké mentální retardaci. Postižení jedinci se pak vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je však možná i integrace do běžné základní školy. Při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky, většinu jedinců lze poté zaměstnat v praktických profesích. Posudková komise opakovaně uvedla, že u žalobkyně lehká mentální retardace trvá, nelze akceptovat závěry psycholožky PhDr. K. ani PhDr. K. Rovněž ošetřující psychiatrička MUDr. G. opakovaně hodnotila zdravotní stav žalobkyně jako lehkou mentální retardaci. U žalobkyně nebylo prokázáno trvale významné zhoršení zdravotního stavu, které by mělo vliv na závěry posudku. Žalovaný dále obsáhle citoval závěry PK MPSV. Poznamenal rovněž, že z právní úpravy posudkovým orgánům nevyplývá povinnost posuzovanou osobu vyšetřit. V případě, že z podkladové dokumentace nevyplývají rozpory, vlastní vyšetření posudkový lékař neprovádí a zdravotní stav posuzuje v nepřítomnosti posuzované osoby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla již na jednání PK MPSV dne 29. 5. 2019 přítomna a vyšetřena a zdravotnická dokumentace byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti, nepovažovala posudková komise opakované vyšetření za jednání provést. Znalecký posudek MUDr. S. pro Okresní soud v Ostravě z roku 2017 je aktuální a není důvod ho zpochybňovat, jak uvedla posudková komise. Dle zdravotní dokumentace nedošlo u žalobkyně ke zhoršení stupně mentální retardace, a proto posudková komise dospěla k závěru, že není důvod k dalším vyšetřením.

5. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně zákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím žalovaného, které nabylo právní moci dne 22. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/9460/15/4S-MSK, byl žalobkyni přiznán nárok na průkaz označený symbolem „TP“ ode dne 1. 6. 2014 trvale. Dne 31. 1. 2018 podala žalobkyně z důvodu zhoršení zdravotního stavu žádost o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 3. 4. 2018 č. j. 311634/18/OT. Podkladem rozhodnutí byl posudek o zdravotním stavu OSSZ v Ostravě ze dne 9. 3. 2018, podle něhož se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou je lehká mentální retardace, intelektová výkonnost v pásmu lehké mentální retardace IQ 62. Dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na orientaci je dokladován ve zprávě psycholožky PhDr. K. ze dne 16. 8. 2017 a 23. 8. 2017 – aktuální intelektová výkonnost v pásmu lehké mentální retardace, IQ 62 bez diskrepance mezi složkou verbální a performační. Má osvojenu dovednost čtení, psaní, na diktát napíše větu v podstatě správně a zvládá základní početní operace. V posudkovém závěru se konstatuje, že jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu ust. § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením ve znění platném od 1. 1. 2014. Jde o zdravotní stav, který [Zadejte text.]

není uveden v příloze č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2014, ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. j) citované vyhlášky.

7. Proti uvedenému rozhodnutí podala opatrovnice žalobkyně odvolání, v němž poukazovala na zhoršení stavu žalobkyně a nové lékařské nálezy a znalecký posudek MUDr. J.S. ze dne 6. 11. 2017. Uvedla, že zhodnocení zdravotního stavu je v přímém rozporu se znaleckým posudkem.

8. V rámci odvolacího řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě ze dne 10. 4. 2019. Posudková komise jednala bez přítomnosti žalobkyně či její opatrovnice. Předsedkyní komise byla MUDr. M. K., dalším lékařem MUDr. Š. M. s odborností psychiatrie. Podkladovou dokumentaci pro vypracování posudku tvořil posudkový spis OSSZ v Ostravě, spis žalovaného, zdravotní dokumentace praktického ošetřujícího lékaře MUDr. K. V. vč. nálezu ze dne 21. 2. 2018, nález klinického psychologa PhDr. H. K. ze dne 12. 6. 2018, nález ambulance klinické psychologie PhDr. R. K. ze dne 16. 8. 2017 a ze dne 23. 8. 2017, znalecký posudek, odvětví psychiatrie, MUDr. J. S. ze dne 6. 11. 2017 a nález neuroložky MUDr. D. R. ze dne 18. 7. 2014. V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že posudková komise nehodnotí stav odlišně od lékařky OSSZ. Posudková komise se vyjádřila především k oslabené fyzické pohyblivosti žalobkyně, která však nedosahuje zdravotního postižení uvedeného v odst. 2 či 3 dané přílohy k vyhlášce, a to jak ve smyslu nosně pohybového aparátu, tak neurologicko-interního onemocnění či smyslově kognitivního deficitu. K odvolání žalobkyně posudková komise uvedla, že objektivní nález navzdory potížím a námitkám neodůvodňuje jiné hodnocení. Lékařské nálezy dodané v průběhu odvolacího řízení nepřinášejí nové posudkově významné skutečnosti k datu napadeného rozhodnutí či k datu jednání posudkové komise. Ve zdravotnické dokumentaci není doloženo trvale posudkově významné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. V posudkovém závěru se konstatuje, že žalobkyně je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění zákona č. 313/2013 Sb., nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 4 nebo 3 citovaného zákona. Jde o zdravotní stav neuvedený v příloze č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., ve znění vyhl. č. 388/2013 Sb., ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný, se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. j) citované přílohy. Nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 3 nebo 2 citované přílohy, ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 3 nebo 2 citované přílohy. Tento stav byl ode dne 1. 1. 2018.

9. Následně byla žalobkyně, resp. její opatrovnice, vyrozuměna o pokračování v řízení a o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož opatrovnice využila a projevila nesouhlas s posudkovým závěrem. Do protokolu dne 24. 4. 2019 opatrovnice žalobkyně uvedla, že žalobkyně se těžko adaptuje, v popředí je u ní bezradnost a nesamostatnost, v cizím prostředí je bezradná a nejistá. Pro zkrácení dolní končetiny je velmi špatně pohyblivá. Dle posudkového zhodnocení sice spadá naměřené IQ do pásma lehké mentální retardace, ale výše IQ bývá pouze orientační a je nutno přihlédnout k jejím adaptačním schopnostem, které jsou velmi ztížené. Dále opatrovnice založila aktuální lékařskou zprávu MUDr. Š. G. ze dne 21. 3. 2019 a zprávu z psychologického vyšetření PhDr. H. K. ze dne 12. 6. 2018.

10. Žalovaný následně požádal PK MPSV ČR v Ostravě o vypracování doplňujícího posudku.

11. V doplňujícím posudku ze dne 29. 5. 2019 posudková komise ve stejném složení setrvala v plném rozsahu na svém posudkovém závěru přijatém v posudku ze dne 10. 4. 2019. Jednání posudkové komise byly žalobkyně a její opatrovnice přítomny. PK uvedla, že vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru a opětovně konstatovala, že žalobkyně je osobou se středně těžkým [Zadejte text.]

funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., ve znění zákona č. 313/2013 Sb., nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 4 nebo 3 citovaného zákona. Jde o zdravotní stav neuvedený v příloze č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., ve znění vyhl. č. 388/2013 Sb. ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. j) citované přílohy, nejde o zdravotní stav uvedený v odst. 3 nebo 2 citované přílohy, ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 3 nebo 2 citované přílohy. Tento stav byl ode dne 1. 1. 2018. Posudková komise při vypracování doplňujícího posudku vycházela oproti předchozímu posouzení navíc z nálezu klinického psychologa PhDr. H. K. ze dne 12. 6. 2018 a nálezu psychiatra MUDr. Š.G. ze dne 21. 3. 2019. V průběhu jednání posudkové komise bylo zjištěno, že žalobkyně bydlí v chráněném bydlení Ostrava – Třebovice, má samostatný pokoj. Opatrovnice sdělila, že žalobkyně špatně chodí, opěrné pomůcky nemá. Odvolala se proto, že není spokojená se stanovením stupně mentální retardace. Žalobkyně není schopna někam jít bez doprovodu, musí se o ni někdo postarat. Má invalidní důchod a příspěvek na péči ve druhém stupni. V minulosti měla přiznán průkaz ZTP/P. Na výzvu se žalobkyně procházela po místnosti, bez opory, bez nejistoty, jen s lehkým napadáním na levou dolní končetinu. Při cílených dotazech reaguje odpovědí „nevím“ s tupě euforickým výrazem, jiný spontánní kontakt nenavazuje. Po celou dobu jednání je klidná, nechává za sebe hovořit opatrovnici. Usmívá se. Intelektový deficit se jeví jako dominantní, orientačně v pásmu zjištěné lehké mentální retardace při její horní hranici. Posudkové zhodnocení bylo doplněno o sdělení, že dodané lékařské nálezy jsou prakticky v souladu se zjištěnými údaji o objektivním funkčním stavu posuzované u posudkového jednání.

12. Poté žalovaný vydal dne 25. 6. 2019 rozhodnutí, jímž odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 3. 4. 2018 č. j. 311634/18/OT, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

13. Uvedené rozhodnutí žalovaného bylo na základě žaloby žalobkyně zrušeno Krajským soudem v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 1. 2020 č. j. 19 Ad 32/2019-48 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

14. V další fázi řízení v rámci odvolacího řízení byl vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě ze dne 23. 6. 2020, který byl následně doplněn dne 29. 7. 2020. Posudková komise dne 23. 6. 2020 zasedala ve složení předsedkyně komise MUDr. M. K., dalším lékařem byl MUDr. S. O. s odborností psychiatrie, tajemnice Mgr. P. L., dne 29. 7. 2020 pak ve složení předsedkyně MUDr. M. K., další lékařkou byla MUDr. M. T. s odborností psychiatrie, tajemnice Mgr. P. L. Posudková komise dospěla k závěru, že z dokumentace je jednoznačně prokázáno, že žalobkyně od dětství trpí lehkou mentální retardací. Je schopna smysluplně komunikovat, číst (ale bez porozumění), psát na diktát, hrát jednoduché stolní hry, je sebeobslužná, je schopna provádět jednoduchý úklid a vykonávat pomocné domácí práce a práce v kuchyni. Je plně orientovaná osobou, ve známém prostředí i v čase. Použije a chápe např. význam sdělení „překvapení“ vánočním dárkem. Není důvod, aby se nezacvičila pohybovat po známých trasách. Pokud samostatně nikam nechodí, je to zejména z toho důvodu, že k tomu nebyla od dětství vedena. Dlouhodobě žije v kolektivním zařízení, kdy pečující osoby v rámci poskytování péče v zařízení klienty při cestách doprovázejí. Psychologickými vyšetřeními dle posudkové komise nebyla prokázána středně těžká mentální retardace. K vyšetření klinickou psycholožkou PhDr. R. K. dne 16. 8. 2017 a 23. 7. 2017 posudková komise uvedla, že vyšetření jednoznačně prokázalo, že se u žalobkyně jedná o lehkou mentální retardaci: IQ je 62, bez diskrepance mezi složkou verbální a performační. Z bodového hodnocení IQ, postihující všechny složky inteligence dosáhla středního pásma uvedeného rozmezí, z čehož vyplývá, že se nejedná ani o stav hraničící se středně těžkou [Zadejte text.]

mentální retardací (střední mentální retardace 35 – 49 bodů). Co vedlo psycholožku k vyjádření, že „je funkční využití zjevně limitované a odpovídá úrovni středně těžké mentální retardace…“ nelze dle posudkové komise zjistit, neboť toto tvrzení je v přímém rozporu s výsledkem psychologického vyšetření. Tuto větu, která není podložena objektivním nálezem, nelze z posudkového hlediska při hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zohlednit. K vyšetření psycholožkou PhDr. H. K. 12. 6. 2018 posudková komise uvedla, že tato psycholožka neměla k dispozici dokumentaci, ze které by mohla přesvědčivě zjistit, že žalobkyně je schopna běžné komunikace odpovídající intelektu a je schopná a ochotná hovořit o sobě a svých aktivitách. Tím by bylo vyvráceno tam uvedené tvrzení o „naprostém selhání verbálních schopností“. Aktuální intelektový výkon byl shledán globálně v pásmu defektu – IQ kolem 60, což rovněž odpovídá střednímu pásmu lehké mentální retardace. Aktuální ojedinělé nenavázání komunikace není posudkově významné. Opatrovnicí uváděné sluchové vjemy byly dle posudkové komise přechodné a žalobkyně je u lékaře jednoznačně nepopsala, ani nebyly pozorovány. Ošetřující psychiatr MUDr. G. je v dokumentaci hodnotí jako susp. pseudohalucinace při mentálním defektu, příp. projev fantazie při LMR, které odezněly. Lékařka ve svých závěrech v dokumentaci opakovaně uvádí, že se u žalobkyně jedná o lehkou mentální retardaci. Přechodné, nepsychotické sluchové halucinace nelze dle posudkové komise považovat za významné zhoršení zdravotního stavu, který by měl odpovídat či byl srovnatelný se středně těžkou mentální retardací či jiným závažným duševním onemocněním. Lehká mentální porucha u žalobkyně je stav trvalý, během let se nemění. K závěru, že se u žalobkyně jedná o lehkou mentální retardaci, dospěl opakovaně i soudní znalec, psychiatr MUDr. J. S., který vypracoval v roce 2005 a 2017 znalecký posudek pro Okresní soud v Ostravě pro řízení ve věci omezení svéprávnosti. Posudková komise konstatovala, že při posuzování nelze nekriticky přejímat ojedinělý závěr psychologa, který je v přímém rozporu s objektivně prokázaným stavem, jako je to dle posudkové komise v tomto případě. Lehká mentální retardace a lehké postižení funkce dolních končetin neomezují schopnost žalobkyně v orientaci ani v mobilitě tak závažně, aby stav odpovídal odst. 2 a 3 uvedené přílohy, neboť se nejedná o postižení na úrovni těžkého, zvlášť těžkého ani úplného funkčního postižení. Posudková komise učinila závěr, že žalobkyně je orientovaná plně, je schopna smysluplné komunikace na úrovni lehké mentální retardace, je schopna se orientovat ve známém prostředí, je schopna pracovat pod vedením (práce ve stravovacím provozu). Je schopna se naučit pohybovat po naučených trasách. U žalobkyně se jedná o zdravotní postižení, které je srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v odst. 1 písm. j) příl. č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., v platném znění. Zdravotní postižení neodpovídá a není srovnatelné s odst. 2 nebo 3 citované přílohy. Dle doložené dokumentace se jednoznačně jedná o mentální retardaci lehkou. Žalobkyně plně orientována ve známém prostředí a byla by schopna se orientovat po naučených trasách, pokud by byla zacvičena. Tento stav byl i k datu 1. 1. 2018, i k datu vydání napadeného rozhodnutí. V doplňujícím posudku z 29. 7. 2020 se posudková komise vyjádřila k posouzení zdravotního stavu žalobkyně při jednání OSSZ v letech 2000 a 2006 a učinila závěr, že posudkoví lékaři tehdy neměli k dispozici úplnou zdravotnickou dokumentaci. V té době se při posuzování často přiklonili k závažnějšímu stupni mentální retardace, aniž by měli stav dostatečně doložen. Důvodem bylo, aby posuzovaný občan dosáhl na plnou invaliditu, neboť lehká invalidita odpovídala invaliditě částečné a též v současnosti odpovídá invaliditě I. stupně. Posudková komise vyslovila názor, že výše uvedeným způsobem došlo k nadhodnocení zdravotního stavu žalobkyně a při současné objektivizaci stavu nelze v posudkovém omylu setrvávat. Opětovně odkázala na znalecký posudek psychiatra MUDr. J. S. z roku 2005 a ze dne 6. 11. 2007. Znalecký posudek z roku 2017 považovala za aktuální a uvedla, že není důvod ho zpochybňovat. Ke zhoršení stupně mentální retardace dle dokumentace ošetřujícího psychiatra nedošlo. Posudková komise rovněž vyslovila názor, že není důvod k dalším vyšetřením a setrvala na svých závěrech vyjádřených v posudku ze dne 23. 6. 2020.

15. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2017, č. j. 0 P 1366/2005-156, 86 P a Nc 221/2017, byla žalobkyně omezena ve svéprávnosti na [Zadejte text.]

dobu pěti let od právní moci tohoto rozhodnutí tak, že není způsobilá nakládat s finančními prostředky nad částku 500 Kč měsíčně, není způsobilá nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč, není způsobilá k uzavření závěti či jakýchkoliv smluv, včetně smluv na plnění nad částku 500 Kč a smluv o poskytování sociálních služeb, není způsobilá dát souhlas s běžným ošetřením a vyšetřením své osoby, není způsobilá jednat před orgány veřejné správy. Žalobkyni byla ustanovena opatrovnice, která je oprávněna žalobkyni zastupovat v rozsahu jejího omezení ve svéprávnosti.

16. Z lékařských zpráv a znaleckého posudku, které jsou obsahem správního spisu, bylo zjištěno následující. Ze znaleckého posudku MUDr. J. S. ze dne 6. 11. 2017, vyhotoveného pro účely opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě, mimo jiné vyplývá, že žalobkyně trpí defektem intelektových funkcí – tzv. lehkou mentální retardací. Jedná se o postižení trvalého rázu, které nelze léčebnými prostředky prakticky ovlivnit. Žalobkyně není schopna zcela adekvátně posuzovat smysl svého jednání, není schopna se zcela samostatně orientovat ve společnosti, ani samostatně a ve svůj prospěch jednat. Riziko selhání hrozí i při řešení běžných záležitostí každodenního života. Není schopna adekvátně porozumět důsledkům uzavření smlouvy. Ze závěru zprávy PhDr. R. K., ambulance klinické psychologie, ze dne 16. 8. a 23. 8. 2017 se podává, že ačkoliv jsou zjevné vlivy systematického vzdělávání, je funkční využití intelektového potenciálu zjevně limitované a odpovídá úrovni středně těžké mentální retardace. Orientace v reálném životě je ztížená a nespolehlivá, neboť není schopna se orientovat v nových situacích, není schopna přijmout odpovědnost spojenou s rozhodováním, s domýšlením důsledků svého jednání, je nesamostatná a závislá na pomoci a dohledu blízkých osob, a to nejen v situaci sociální orientace, ale i v situaci sebeobsluhy. Osobnost simplexního formátu, stigmatizovaná psychickým infantilismem, je snadno ovlivnitelná a zneužitelná, není schopna samostatného fungování ani samostatného pohybu v sociálním kontextu, je závislá na péči a dohledu blízkých osob. Ze zprávy o psychologickém vyšetření PhDr. H. K. ze dne 12. 6. 2018 plyne, že aktuální intelektový výkon dle WAIS-R je velmi nerovnoměrný, globálně v pásmu defektu (IQ kolem 60), ale se značnou intersubtestovou variabilitou. Verbální funkce spadají do pásma těžší retardace, ve většině subtestů žalobkyně zcela selhává, stereotypně odpovídá „nevím“, je bezradná, tenzní, nesamostatná. Těžce je postižen praktický úsudek a pojmové myšlení, počtářská pohotovost, verbální pohotovost a zcela vázne informovanost, z verbálních schopností je nejkvalitnější mechanická paměť (opakuje čísla po vyšetřující). Názorové schopnosti jsou globálně kvalitnější, odpovídají úrovni hraničního pásma defektu. Selhává zcela kontrola reality, těžké adaptační potíže. V závěru zprávy je uvedeno, že kognitivní funkce žalobkyně jsou výrazně nerovnoměrně rozloženy, globálně v pásmu defektu (LMR – IQ 60), s převahou názorových schopností nad verbálními, které vykazují naprosté selhání (na úrovni střední mentální retardace). Neschopna samostatného fungování a rozhodování, s potřebou neustále kontroly, vedení, dohledu. Z nálezu psychiatra MUDr. Š. G. ze dne 21. 3. 2019 bylo zjištěno, že do psychiatrické ambulance dochází od února 2017 pro nepřiléhavé chování, sluchové halucinace symptomatické při mentálním defektu. Po nasazení medikace došlo k částečnému ústupu psychotických prožitků. V kontaktu je bezradná, strohá, nejistá, výrazně nezralá, má simplexní projev, je snadno zneužitelná, úroveň intelektových, paměťových a osobnostních kvalit je zcela nedostatečná k samostatné, plně funkční existenci, je zcela nesamostatná, nutný doprovod a dopomoc v základních oblastech života, je nutný neustálý dohled, není schopna si sama zajistit základní životní potřeby.

17. Podle ust. § 34 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.

[Zadejte text.]

18. Podle ust. § 34 odst. 2 téhož zákona, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

19. Podle ust. § 34 odst. 3 téhož zákona, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

20. Podle ust. § 34 odst. 4 téhož zákona, nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popř. není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

21. Podle ust. § 34b odst. 1 a odst. 2 téhož zákona, při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením se hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti nebo orientace a závažnost funkčního postižení. Prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace.

22. Podle ust. § 34b odst. 4 téhož zákona funkčními schopnostmi se rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace. Při posuzování se funkční schopnosti fyzické osoby porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s využitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek.

23. Podle ust. § 34b odst. 5 téhož zákona, při hodnocení závažnosti funkčního postižení pohyblivosti a orientace pro účely nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením se vychází z poruchy funkčních schopností s nejvýznamnějším dopadem na schopnost pohyblivosti nebo orientace.

24. Podle ust. § 35 odst. 3 téhož zákona, pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením požádá krajská pobočka Úřadu práce příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení o posouzení schopnosti pohyblivosti a orientace podle § 34b odst. 1 žadatele o tento průkaz; při rozhodování o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením vychází krajská pobočka Úřadu práce z tohoto posudku. Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce Úřadu práce stejnopis posudku; výsledek posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání nebo zamítnutí průkazu osoby se zdravotním postižením, které obdrží žadatel.

25. Prováděcím předpisem dle § 34b citovaného zákona stanovujícím, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení pohyblivosti a orientace, je vyhláška č. 388/2011 Sb., o [Zadejte text.]

provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, přičemž zdravotní stav, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání osoby se zdravotním postižením jsou uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

26. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozhodnutí č. j. 4 Ads 263/2014-60 ze dne 26. 3. 2015), je posudek posudkové komise MPSV ČR v řízení před správními orgány a následně i v řízení před soudem stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek však lze považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici.

27. Krajský soud na základě zhodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i posudku posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ve znění jeho doplnění, z něhož žalovaný při svém rozhodování vycházel, dospěl k závěru shodnému jako v předchozím rozsudku v této věci, tedy, že tyto požadavky na úplnost a přesvědčivost posudku nebyly v daném případě ze strany posudkové komise naplněny. Nárok na průkaz TP nebo průkaz ZTP se odvíjí od závažnosti funkčního postižení orientace. Posouzení zdravotního stavu a míry omezení schopnosti orientace je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Z posudku posudkové komise je zřejmé, že stěžejním podkladem, z něhož vycházela, byl znalecký posudek psychiatra MUDr. J. S. z roku 2017, který byl zpracován pro účely soudního řízení ve věci omezení svéprávnosti žalobkyně. K datu zpracování posudku posudkovou komisí se tedy jednalo o podklad tři roky starý. Součástí zdravotní dokumentace žalobkyně jsou přitom lékařské nálezy z psychiatrie a zprávy klinické psycholožky PhDr. K. a PhDr. R. K., z nichž posudková komise cituje toliko část zjištění, což nakonec vede i k tomu, že jsou závěry, zejména pak psycholožky PhDr. K. v posudku výrazně zkresleny a posudková komise je nakonec i odmítla. Soud zdůrazňuje, že ze závěru zprávy PhDr. R. K., ambulance klinické psychologie ze dne 16. 8. a 23. 8. 2017 plyne, že funkční využití intelektového potenciálu žalobkyně je zjevně limitované a odpovídá úrovni středně těžké mentální retardace. Obdobně i ze zprávy o psychologickém vyšetření žalobkyně PhDr. H. K. ze dne 12. 6. 2018 se podává, že aktuální intelektový výkon žalobkyně je velmi nerovnoměrný, se značnou intersubtestovanou variabilitou a verbální funkce spadají do pásma těžší retardace, ve většině subtestů žalobkyně zcela selhává, stereotypně odpovídá „nevím“, je bezradná, tenzní, nesamostatná. Názorové schopnosti jsou globálně kvalitnější, odpovídají úrovni hraničního pásma defektu. Zcela selhává kontrola reality, těžké adaptační potíže. V závěru zprávy je uvedeno, že kognitivní funkce žalobkyně jsou výrazně nerovnoměrně rozloženy, globálně v pásmu defektu, s převahou názorových schopností nad verbálními, které vykazují naprosté selhání – na úrovni střední mentální retardace. Posudková komise k tomu uvedla, že nelze akceptovat uvedený závěr, o tom, že se ve verbální oblasti jedná o těžší mentální retardaci a uvedla, že psycholožka vycházela z jediné aktuální situace, kdy se jí nepodařilo dostatečně navázat kontakt v komunikaci a hodnota vyšetření dle posudkové komise tím byla podstatně snížena a že psycholožka neměla k dispozici ani dokumentaci, ze které by mohla zjistit, že žalobkyně je schopna běžné komunikace a je schopna a ochotna hovořit o sobě a svých aktivitách. Ovšem z čeho posudková komise tyto závěry čerpala a na základě jakých myšlenkových pochodů je učinila, z posudku nelze seznat, navíc, a to soud zdůrazňuje a posudkové komisi vytýká, že sama posudková komise nepřistoupila k tomu, aby žalobkyni osobně vyšetřila. Výhrady krajského soudu se tedy týkají i té skutečnosti, že posudková komise vycházela toliko ze zdravotní dokumentace a předmětného znaleckého posudku, přičemž nepřistoupila ke komplexnímu hodnocení zdravotního stavu žalobkyně. Je [Zadejte text.]

zcela zřejmé, že jestliže je u žalobkyně těžce postižen praktický úsudek, stejně tak i verbální funkce spadají do pásma těžší retardace, intelektový výkon je nerovnoměrný, naopak názorové schopnosti jsou kvalitnější, odpovídají úrovni hraničního pásma defektu, jedná se o okolnosti, které mají významný vliv na schopnost orientace. Krajský soud současně zastává názor, že dokumentaci, z níž posudková komise vycházela, nelze označit ve vztahu k hodnocení schopnosti orientace za aktuální a bez přímého lékařského vyšetření posudkovou komisí není posudek přesvědčivý. Shodně jako v předchozím rozsudku soud posudkové komisi vytýká, že v posudku není vysvětleno, jaký vliv má postižení žalobkyně - v nálezech je opakovaně uvedeno, že žalobkyně je zcela nesamostatná, potřebuje dohled a doprovod, na dotazy odpovídala pouze „nevím“, jinou reakci nebyla schopna zformulovat, na orientaci v exteriéru a neznámém prostředí. Závěr posudkové komise, že žalobkyně je plně orientována, ve známém prostředí a byla by schopna se orientovat po naučených trasách, pokud by byla zacvičena, zásadně nelze akceptovat. Podstatný je aktuální zdravotní stav žalobkyně. Schopnost orientovat se v exteriéru nelze zúžit je na „naučené trasy“ a na jakési „zacvičení“, kterýžto termín použila posudková komise. Dle přílohy č. 4 vyhl. č. 388/2011 Sb., jsou poruchy komunikace jedním z hodnocených kritérií a soud opakuje to, co již uvedl v předchozím rozsudku, že posouzení schopnosti verbální komunikace, rozhodování a tvorba vlastního úsudku jsou pro možnost samostatného pohybu žalobkyně podstatná hlediska, přičemž v posudku jejich zhodnocení zcela absentuje, resp. je naprosto nepřípustně zúženo výše citovaným způsobem. Žalobkyni je tedy možno přisvědčit v jejím názoru, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a její zdravotní stav neposoudil komplexně.

28. V daném případě dle názoru soudu žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení zdravotního stavu žalobkyně ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení jejího nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a tato vada řízení mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Za tohoto stavu z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem. Na základě výše uvedeného soudu proto nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení, v němž je správní orgán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem soudu. Pokud soud ruší napadené rozhodnutí podle § 76 s. ř. s. pro vady řízení, rozhoduje rozsudkem bez jednání. S ohledem na opakované výhrady soudu k závěrům PK MPSV ČR v Ostravě, soud navrhuje, aby žalovaný vyžádal posudek od jiné posudkové komise.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, která měla ve věci zcela úspěch na nákladech řízení částku 2 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu žaloby. Odměna za jeden úkon činí 1 000 Kč [§ 11 odst. 1 písm. b), d) ve spojení s § 11 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátní za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 9 odst. 2]. K nákladům řízení dále náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to dva režijní paušály po 300 Kč k uvedeným dvěma úkonům právní služby.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. [Zadejte text.]

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 30.03.2021

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru