Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 32/2010 - 52Rozsudek KSOS ze dne 29.03.2011

Prejudikatura

16 Cad 290/2009 - 44


přidejte vlastní popisek

19Ad 32/2010-52

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou

Drahošovou v právní věci žalobkyně J. G., zastoupené Jiřím Drápalem,

advokátem se sídlem Vsetín, Horní náměstí 5/12, proti žalované České správě

sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání

rozhodnutí žalované ze dne 7.6.2010 číslo X, o nároku na invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba s e zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 19.4.2010 zrušení shora označeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) a vrácení věci žalované k dalšímu řízení, jakož i zrušení rozhodnutí ze dne 16.2.2010 č. X. Uvedla, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 16.2.2010 byl jí s účinností ode dne 14.3.2010 odňat invalidní důchod. Proti tomuto rozhodnutí v zákonné lhůtě podala námitky, o nichž žalovaná rozhodla dne 7.6.2010 tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.2.2010 potvrzuje. Rozhodnutí o

námitkách je odůvodněno tím, že nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, pol. 2, písm. a) příl. k vyhl. MPSV č. 359/2009, pro kterou se stanovuje míra poklesu pracovní pokračování 2 -- 19Ad 32/2010

schopnosti 10 %. Nesouhlasila s rozhodnutím o odnětí invalidního důchodu ani se závěry posudků citovaných v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Domnívala se, že tyto posudky nejsou objektivní a nebyly ani vypracovány lékaři s příslušnou specializací pro posouzení jejího onemocnění. Uvedla, že je osobou invalidní. Od svých 18 let trpí revmatickou artritidou. Pro bolesti a opuchání kloubů, křeče, horečky není schopna soustavné práce. Nově nemůže ani chodit, zvednout ruce, je u ní vyloučeno dlouhodobé sezení a delší chůze. Podrobuje se náročné léčbě u MUDr. K. Š., odborná revmatická ambulance. Její zdravotní stav není zlepšen, je nadále práce neschopná a aktivita onemocnění trvá. Odkázala na zprávu o svém zdravotním stavu od ošetřujícího lékaře MUDr. M. H. ze dne 1.3.2010, která se nachází ve spise 17Ad 23/2010. Uvedla, že lékař na základě odborných nálezů dospěl k závěru, že je pracovně nezačlenitelná. Namítala, že v rámci správního řízení posudkoví lékaři její zdravotní stav nevyhodnotili objektivně a navrhovala, aby její zdravotní stav byl objektivizován znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví se specializací revmatologie, traumatologie pohybového ústrojí. Nezákonnost napadených rozhodnutí spatřovala v tom, že vycházela z nesprávných neobjektivních posudků o jejím zdravotním stavu a o její invaliditě. Namítala, že posuzující lékaři zřejmě nebyli specialisty v oboru revmatologie a traumatologie a nebyli schopni odborné lékařské nálezy kvalifikovaně vyhodnotit. Závěrem namítala, že při přezkoumání jejího dlouhodobého zdravotního stavu došlo k neúplnému a nepřesvědčivému posouzení jejích zdravotních postižení a tak došlo k nesprávnému posouzení zákonných podmínek plné invalidity. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 20.8.2010 navrhovala vyžádání posudku PK MPSV ČR v Ostravě.

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že:

1) ČSSZ, Ústředí rozhodnutím ze dne 7.6.2010 č.j. X rozhodla o námitkách proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.2.2010 ve věci žalobkyně tak, že námitky zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.2.2010 č.j. X potvrdila mimo jiné s odůvodněním,

že žalovaná přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu a vzhledem ke skutečnosti, že účastník řízení namítal posouzení svého zdravotního stavu,

posoudila jeho invaliditu ve smyslu § 5 písm. j) a § 8 odst. 9 zák.č. 582/91 Sb. Dle vypracovaného posudku o invaliditě ze dne 26.5.2010 není posuzovaná invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb., nejedná se již o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) cit. zákona, nejde ani o invaliditu druhého

stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) cit. zákona ani o invaliditu dle prvého stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla posudkem o invaliditě určena ve výši 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu účastnice řízení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní

schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, pol. 2, písm. a) příl. k vyhl. MPSV č. 359/2009 Sb., pro kterou se stanovuje míra poklesu

pokračování 3 -- 19Ad 32/2010

pracovní schopnosti 10 %. Procentní míra poklesu pracovní ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky nemění.

Dále žalovaná uvedla, že dle posudku OSSZ Vsetín ze dne 27.1.2010 není účastník řízení invalidní. Tento posudkový závěr byl potvrzený i posudkem o invaliditě ČSSZ ze dne 26.5.2010. Invalidita je jednou z nutných podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zák.č. 155/95 Sb. ČSSZ proto rozhodla, jak je ve výroku uvedeno.

2) ČSSZ rozhodnutím ze dne 16.2.2010 č.j. X podle ustanovení § 56 odst.1 písm. a) a ustanovení § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zdp“) odňala žalobkyni od 14.3.2010 invalidní důchod mimo jiné s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Vsetín ze dne 27.1.2010 již žalobkyně není podle ustanovení § 39 odst.1 zdp invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost poklesla pouze o 10%. Rozhodnutí žalobkyně převzala, jak vyplývá z připojené dodejky, 24.2.2010.

3) Lékař OSSZ ve Vsetíně dne 27.1.2010 na základě výsledků lékařského vyšetření uvedl ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti, že u posuzované se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 26 zák.č. 155/95 Sb. Posuzovaná není invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. Nejde již o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c/ cit. zákona, nejde ani o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b/ cit. zákona, ani nejde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a/ cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost o 10 %, den zániku invalidity stanovil 27.1.2010 a uvedl, že posuzovaná je schopna plného pracovního zapojení ve fyzicky nenáročné profesi, je schopna rekvalifikace. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, pol. 2, písm. a/ přílohy k vyhl. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10 %. Procentní míra poklesu pracovní se ve smyslu § 3 a 4 cit. vyhlášky nemění.

4) Lékař OSSZ ve Vsetíně dne 3.12.2003 v posudkovém hodnocení uvedl, že u posuzované se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, srovnatelný s postižením uvedeným v kap. XV, odd. B, pol. 1, písm. c/, příl.č. 2 k vyhl.č. 284/95 Sb., tj. 60 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (náročnost povolání) provedl navýšení o 10 % na celkovou hodnotu 70 % a poté vydal výrok, že posuzovaná je plně invalidní dle § 39 odst. 1 písm. a/ zák.č. 155/95 Sb. s datem vzniku invalidity 16.11.2003. Ve výsledku lékařského vyšetření uvedl, že dle hodnocení revmatologa klinický obraz po nasazení současné terapie mírně zlepšen. V této fázi nutno vyčkat efektu nasazení protizánětlivé terapie, dle hodnocení revmatologa stav není stabilizován. Zatím nelze pacienta zařadit do pracovního procesu.

5) ČSSZ-oddělení námitkové a odvolací agendy LPS při vypracování posudku

o invaliditě dne 26.5.2010 vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. M. H. a revmatologických nálezů MUDr. Š.. Po prostudování podkladové dokumentace a vlastního vyšetření při jednání, dospěl lékař ONA LPS ČSSZ k závěru: „Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má vliv na pokles pracovní schopnosti posuzované. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je revmatoidní artritis v remisi. Ostatní nemoci se podílejí na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu malou měrou. Lékař ONA LPS ČSSZ uvedl, že prostudoval lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení o námitkách a dospěl k názoru, že neobsahují nové, posudkově významné, skutečnosti. Zbylý pracovní potenciál lze využít ve fyzicky nenáročné profesi. Posuzovaná je na své onemocnění adaptována, je schopna rekvalifikace nebo zaučení ve vhodném oboru. Lékař ONA LPS ČSSZ uvedl, že k datu vydaného rozhodnutí míra poklesu pracovní schopnosti, dle platné legislativy, neodpovídala žádnému stupni invalidity. Tento posudkový závěr odůvodnil zjištěním aktuálního zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků na základě odborných nálezů. Uvedl, že mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory, plně popisují dané postižení a objektivizují celkový zdravotní stav. Nálezy byly doloženy v dostatečném množství i rozsahu, byly zohledněny všechny posudkově významné skutečnosti. Uznání plné invalidity v minulosti se jeví jako nadhodnocené a změna stupně invalidity měla proběhnout dříve. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, pol. 2, písm. a) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Datum zániku invalidity byl učen dnem 27.1.2010.

6) Posudková komise MPSV ČR (dále jen PK MPSV ČR) s pracovištěm v Ostravě posoudila zdravotní stav žalobkyně a její pokles pracovní schopnosti dne 22.10.2010. Uvedla, že u posuzované se jedná o:

- revmatickou arthritis séropozitivní II. st., obraz hraniční, není jasně vyhraněna pravděpodobnost s psoriatickou arthritidou, pozitivita HLA B27, DAS 28-1, 19 – biologická léčba,

- periferní monoarthritidy horních i dolních končetin, ankylosující lése obou loketních kloubů,

- sekundární anemie, - neurasthenie,

- chronický cervicobrachiální a lumboischiadický syndrom.

Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila lehkou formu revmatoidní arthritidy. Stav odpovídal příloze č. 2 k vyhl.č. 284/95 Sb., kap. XV, odd. B, pol. 1, písm. a) a z rozmezí 10-15 % stanovila horní hranici 15 % s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením. Nejednalo se o zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek dle příl.č. 3 k vyhl.č. 284/95 Sb. ani o zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky dle příl.č. 4 k vyhl.č. 284/95 Sb.

Rozhodnou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně k datu 7.6.2010 s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, odd. A, pol. 2a) příl. k vyhl. 359/2009 Sb., pro které z rozmezí 10-15 % stanovila PK horní hranici 15 %. Dále uvedla, že míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 cit. vyhlášky se nemění.

Posudková komise konstatovala, že žalobkyně je léčena dlouhodobě pro chronické revmatické onemocnění kloubů, s nízkou zánětlivou aktivitou dle laboratoře. Jedná se o intermitentní bolesti kloubů, DAS 28 je menší než 2,6, což odpovídá položce 2a odd. A, kap. XIII - jedná se o lehkou formu revmatického onemocnění. Posudková komise dospěla k závěru, že se nejedná o pomalu progredující formu, středně těžkou formu ani těžkou formu revmatoidní arthritidy. Komise konstatovala, že přiznání plné invalidity v minulosti lékařem OSSZ bylo posudkovým omylem. Ke dni 7.6.2010 žalobkyně nebyla invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/95 Sb. ve znění zák.č. 306/2008 Sb., nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %.

7) Dle PK MPSV ČR v Hradci Králové, která vypracovala srovnávací posudek dne 21.2.2011, se u žalobkyně ke dni 7.6.2010 nejednalo o invaliditu dle § 39 odst. 1, zák.č. 155/95 Sb., ve znění zák.č. 306/2008 Sb. Ke dni 31.12.2009 nebyla žalobkyně plně invalidní dle § 39 zák.č. 155/95 Sb., ve znění zák.č. 134/97 Sb., nebyla ani částečně invalidní dle § 44 odst. 1 nebo 2 zák.č. 155/95 Sb., ve znění zák.č. 134/97 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Ke dni 31.12.2009 nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %. Nešlo o schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobkyně na podkladě spisové dokumentace a lékařských nálezů v ní obsažených a na podkladě zdravotnické dokumentace od ošetřujícího praktického lékaře MUDr. M. H. a odborných lék. nálezů MUDr. Š., MUDr. N., MUDr. K., MUDr.D., MUDr. B., MUDr. T., MUDr. F., MUDr. F., CT nálezu a rtg nálezu Vsetínské nemocnice (MUDr. H.), laboratorních nálezů Laborexu Ostrava (RNDr. K.) a vyšetřením v komisi. Přiznání plné invalidity posudkovým lékařem OSSZ Vsetín 3.12.2003 považovala tato PK za posudkové pochybení s výrazným nadhodnocením zdravotního stavu žalobkyně. Podobně i ponechání plné invalidity při KLP posudkem lékaře OSSZ Vsetín 26.1.2009 a 1.1.2006 a 9.1.2008 považovala PK za posudkové pochybení s výrazným nadhodnocením zdravotního stavu žalobkyně. Odnětí invalidního důchodu 27.1.2010 považovala za opodstatněné s odůvodněním, že z doložené zdravotnické dokumentace vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně nikdy neodpovídal žádnému stupni invalidity. Z doložených odborných nálezů vyplývá, že u žalobkyně nebylo zjištěno žádné významnější funkční orgánové postižení, které by ji podstatně omezovalo v po hybových, smyslových nebo duševních

schopnostech a zároveň mělo výrazný vliv na snížení její pracovní schopnosti. Posudková komise nevyužila odst. 1, § 3 vyhlášky s odůvodněním, že v odborných nálezech nenalezla žádné posudkově významné skutečnosti, které by se svými důsledky podílely na snížení pracovní schopnosti posuzované. PK uvedla, že v tomto zdravotním stavu je posuzovaná schopna práce v dělnických profesích, s vyloučením přetěžování páteře a horních a dolních končetin. Není schopna těžké fyzické práce spojené se zvedáním a přenášením těžkých břemen. Není vhodná dlouhodobá práce ve vynucených a strnulých polohách, především dlouhé stání a práce v nepříznivých makro a mikroklimatických podmínkách, především vlhko a chlad. Vzhledem k věku schopna rekvalifikace.

Uvedená skutková zjištění soud opírá o listinné důkazy, a to rozhodnutí ČSSZ, Ústředí ze dne 7.6.2010 č. X, rozhodnutí ČSSZ ze dne 16.2.2010 č.j. X, posudek OSSZ Vsetín z 27.1.2010 a 3.12.2003, posudek PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 22.10.2010, posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 21.2.2011 a posudek ČSSZ-oddělení námitkové a odvolací agendy LPS z 26.5.2010

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb.). Uvedená komise je přitom oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale také i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě, jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže v oblasti rozhodování o těchto nárocích jsou pojmy invalidity i částečné invalidity především pojmy právními. Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 22.10.2010 a srovnávací posudek PK MPSV ČR Hradec Králové dne 21.2.2011. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborných posudků pro jejich přesvědčivost a úplnost, a proto také neprováděl další dokazování a závěry těchto posudků pro své rozhodnutí plně převzal. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen posudkovými lékaři a lékaři z oboru interního lékařství a revmatologie na základě zdravotní dokumentace žalobkyně. Posudkové komise se vypořádaly se všemi lékařskými nálezy. Přesvědčivě odůvodnily příčinu odnětí invalidního důchodu přiznáním dávky na základě výrazného nadhodnocení zdravotního stavu posuzované.

Podle ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

Podle odst.2 téhož ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla pokračování 7 -- 19Ad 32/2010

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí podle odstavce třetího schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle odst. 4 cit. ustanovení při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Od 1.1.2010 došlo ke změnám právní úpravy posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti. Konkrétně šlo zejména o změny v právní úpravě posudkových kritérií, podle nichž je hodnocen zdravotní stav a některé jeho důsledky (invalidita) v systému důchodového pojištění a o některé další související změny.

Na základě právní úpravy, kterou přinesl s účinností od 1.1.2010 jednak zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/ /1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jednak vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), došlo ke změnám posudkových kritérií v důchodovém pojištění, zejména pokud jde o posuzování invalidity.

K zásadní změně došlo opuštěním dosavadního dělení na plnou invaliditu a částečnou invaliditu, a jeho nahrazení invaliditou ve třech stupních. Do právního řádu ji přinesl zákon č. 306/2008 Sb. v článku I bodu 42. Tímto ustanovením byl s účinností od 1.1.2010 novelizován § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. S uvedenou změnou v posuzování souvisela i změna dávková - instituty plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu byly nahrazeny invalidním důchodem, jehož pokračování 8 -- 19Ad 32/2010

výše je odlišná podle stupně uznané invalidity.

Stupně invalidity byly nově stanoveny tak, jak uvedeno výše v ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb.

Pracovní schopností se podle ZDP rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem.

Poklesem pracovní schopnosti se pak rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Lze říci, že při posuzování invalidity se hodnotí nejen samotný pokles pracovní schopnosti, ale nově i zachované schopnosti, včetně schopnosti pojištěnce se pracovně uplatnit .

V souvislosti se změnami právní úpravy posudkových kritérií došlo s účinností od 1.1.2010 k některým významným změnám rovněž v procesní úpravě. Bylo zavedeno námitkové řízení.

Soud vzal za prokázáno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně k datu 7.6.2010 s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII, odd. A, pol. 2a) příl. k vyhl. 359/2009 Sb., tj. séropozitivní revmatoidní artritida II. stupně, které způsobuje 15% (z rozmezí 10-15 %) míru poklesu pracovní schopnosti.

Uznání plné invalidity lékařem OSSZ Vsetín dne 3.12.2003 bylo posudkovým omylem v důsledku výrazného nadhodnocení zdravotního stavu žalobkyně.

Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo u žalobkyně ke dni 7.6.2010 k poklesu její pracovní schopnosti méně než 35%, nejsou splněny podmínky invalidity podle § 39 odst.1 z. č. 155/1995 Sb. a invalidní důchod proto nenáleží.

Domáhala-li se žalobkyně provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví-specializace revmatologie, a dále provedením výslechu lékařky MUDr. Š., pak soud tento důkazní návrh žalobkyně neshledal důvodným, neboť o správnosti či úplnosti posudků PK MPSV nebyly pochybnosti. Nesouhlas žalobkyně se závěry posudků PK MPSV přitom sám o sobě není důvodem pro zadání vypracování znaleckého posudku, neboť při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a nikoliv ze subjektivních pocitů žalobkyně. Výslech lékařky odborné revmatologické ambulance MUDr. Š. se jevil nadbytečný, když objektivně zjištěný zdravotní stav i výsledky funkčních vyšetření žalobkyně jsou uvedeny v lékařské dokumentaci žalobkyně.

pokračování 9 -- 19Ad 32/2010

Podle § 52 odst.1 soudního řádu správního, dále jen s.ř.s., soud rozhodne, které z navržených důkazů provede. Znalecký posudek je na místě (§ 127 občanského soudního řádu) jsou-li stávající důkazy nedostatečné ke zjištění skutečného stavu věci a závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. V daném případě by takový důkaz byl nezbytný, pokud by o správnosti posudků posudkových komisí byla pochybnost co do jeho úplnosti či správnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnost odstranit.

Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobkyně, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. Může však posoudit, zda se posudková komise vypořádala se všemi okolnostmi pro správné zařazení zdravotního postižení žalobkyně pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro zákon o důchodovém pojištění, či nikoliv a následně též zda v logické návaznosti na to odpovídajícím způsobem odůvodnila svůj závěr o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Subjektivní přesvědčení žalobkyně o tom, že splňovala ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí podmínky invalidity, musí být ještě podpořeno objektivními zjištěními.

Dle názoru krajského soudu posudkové komise řádně objasnily, že se u žalobkyně ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí, tj. ke dni 7.6.2010 nejednalo o invaliditu třetího stupně. Shodně popsaly rozhodující příčinu poklesu schopnosti pracovní činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Posudky PK MPSV v Ostravě a v Hradci Králové, které byly použity jako důkazy v soudním řízení, splňovaly podmínky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Z posudků nevyplývá, že by posudkové komise cokoli z lékařské dokumentace, kterou měly k dispozici, při hodnocení nevzaly na vědomí nebo opomenuly. Zejména neopomenuly zhodnotit lékařské nálezy vyhotovené lékařkou revmatologické ambulance MUDr. Š.. Stejně tak posudkové komise objasnily, že k 31.12.2009 žalobkyně nebyla částečně invalidní dle § 44 odst.1 z.č. 155/1995 Sb., nebyl plně invalidní podle § 39 téhož zákona.

Nad rámec výše uvedeného (nejednalo se o žalobní bod) soud upřesňuje, že pokud žalovaný správní orgán v záhlaví rozhodnutí ze dne 7.6.2010 uvedl, že rozhodl ve věci námitek paní J. G. proti rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení č.j. X ze dne 3.3.2010, kterým byl účastnici řízení odňat od 14.3.2010 invalidní důchod, pak při uvedení data vydání rozhodnutí se jedná

ze strany žalovaného správního orgánu o uvedení vadného data, zřejmou písařskou chybu, když rozhodnutí č.j. 726 263 241, kterým byl odňat žalobkyni od 14.3.2010 invalidní důchod, bylo vydáno dne 16.2.2010 a převzato žalobkyní

dne 24.2.2010. Tato zřejmá nesprávnost však nemá vliv na

správnost výroku rozhodnutí ze dne 7.6.2010.

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů (§ 77 s.ř.s.) soud žalobu zamítl, neboť není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a úspěšná žalovaná ČSSZ nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 29. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru