Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 29/2019 - 41Rozsudek KSOS ze dne 22.01.2020

Prejudikatura

6 Ads 299/2014 - 25

4 Ads 13/2003


přidejte vlastní popisek

19 Ad 29/2019 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobkyně: J. F.

zastoupená zmocněnkyní D. H., bytem 736 01 H. – M., 1. máje X

proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem 128 01 Praha, Na Poříčním právu 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2019 č. j. MPSV-2019/107737-923, o příspěvku na péči

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2019 č. j. MPSV-2019/107737-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě č. j. 477414/2018/OOI ze dne 17. 9. 2018, jímž bylo rozhodnuto 1. o zamítnutí návrhu na změnu výše příspěvku na péči od června 2018 a příspěvek na péči poskytovat v původní výši 8 800 Kč měsíčně a 2. o snížení příspěvku na péči z 8 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od října 2018. Žalobkyně namítala, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a zhoršuje se, což dokládají připojené lékařské zprávy. Na levé oko nevidí vůbec a na pravém vidí silnou bílou mlhu, takže téměř nic nerozezná. Kromě toho špatně slyší a trápí ji artróza III. stupně. Žije sama a nezbývá jí nic jiného, než se s problémy vypořádat. Bez mnoha pomůcek či pomoci druhých se v každodenním životě neobejde. Orientuje se především po paměti a hmatu. K základní životní potřebě a) mobilita žalobkyně uvedla, že chůzi zvládá za pomoci druhých, s holemi jen omezeně. Velmi ji bolí kolena. S chůzí po schodech už má problém. K základní životní potřebě d) stravování konstatovala, že stravování je komplikováno bezlepkovou dietou. Jednoduché snídaně a večeře si připraví sama. Ostatní dietní stravu jí vozí dcera vždy na několik dní nebo jí nějaký pokrm připraví některá z pečovatelek, kteroužto službu si hradí. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání namítala, že tyto aktivity provádí z důvodu nestability vsedě. Oblečení má srovnáno ve skříni tak, aby se v něm orientovala, a vybírá je po hmatu. Při obouvání potřebuje pomoc druhé osoby. K základní životní potřebě f) tělesná hygiena žalobkyně konstatovala, že jednoduchou ranní a večerní hygienu omezeně zvládá. Nevidí na zubní kartáček. Jeden týden jí s koupáním a mytím hlavy pomáhá pečovatelka, druhý týden dcera. Na stříhání nehtů k ní dochází pedikérka. Dochází k ní také kadeřnice. K základní životní potřebě g) výkon fyziologické potřeby žalobkyně uvedla, že žije sama. Přes den zvládne dojít na WC. V noci používá pleny, protože se stalo, že byla rozespalá a cestou na toaletu upadla a zlomila si ruku. Zmínila také to, že v loňském roce jí bylo zjištěno onkologické onemocnění. Absolvovala operaci prsu a následně ozařování. Čeká ji také operace tříselné kýly.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul průběh správního řízení, citoval obsáhle z posudku PK MPSV. Žalovaný poukázal na to, že z výsledku sociálního šetření ze dne 26. 6. 2018 plyne, že žalobkyně osobně otevřela dveře domu, sešla a vyšla 8 schodů, uvedla sociální pracovnice do bytu, ve známém prostředí se pohybovala bez potíží, rukama se lehce přidržovala nábytku a stěn. Sdělila, že mimo domácnost se pohybuje s bílou holí a doprovodem druhé osoby, což je v důsledku praktické nevidomosti hodnoceno v základní životní potřebě orientace. Dle objektivního nálezu praktické lékařky žalobkyně nemá omezení hybnosti horních ani dolních končetin charakteru těžké nebo úplné poruchy. Po pohybové stránce tuto základní životní potřebu zvládá. K základní životní potřebě d) stravování žalovaný uvedl, že aktivita uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj je zařazena do základní životní potřeby j) péče o domácnost, která byla hodnocena jako nezvládaná oběma posudkovými orgány. Dle výsledku sociálního šetření žalobkyně dodržuje bezlepkovou dietu, bezlepkový chleba má nakoupený nakrájený, potraviny rozliší s pomocí hmatu a čichu, nápoje podle chuti. Používá indikátor hladiny. V rychlovarné konvici uvaří vodu na čaj nebo kávu, snídaně a večeře si je schopna připravovat sama. Jídlo si naporcuje, sama se nají, napije. Dle nálezu praktické lékařky je žalobkyně orientovaná všemi směry správně, je mobilní s pomocí bílé vycházkové hole, orientační neurologický nález byl negativní. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání žalovaný odkázal rovněž na výsledek sociálního šetření, z něhož dle žalovaného plyne, že žalobkyně jednotlivé kusy oblečení rozliší hmatem, ostré barvy zrakem. Své oblečení zná, vybere si je dle počasí a příležitosti, obleče se a obuje se sama. Dle žalovaného žalobkyně zvládá tuto základní životní potřebu. K základní životní potřebě f) tělesná hygiena žalovaný poukázal na výsledek sociálního šetření, z něhož plyne, že celkovou hygienu žalobkyně provádí ve vaně. Má k dispozici sedačku na vanu. Nepoužívá ji, s pomocí stoličky, na kterou se postaví, vejde do vany, opře se lokty o okraj vany a pomalu sjede do sedu. Osprchuje se včetně mytí vlasů. Ven se dostane tak, že se přetočí, klekne si na kolena a pomalu se postaví. Nehty na rukou a nohou si piluje. K základní životní potřebě g) výkon fyziologické potřeby žalovaný uvedl, že při sociálním šetření žalobkyně potíže s únikem moči nebo stolice negovala. Na WC si dojde, sama provede očistu po vykonání potřeby. Žalobkyně je schopna si případné inkontinenční pomůcky vyměnit sama. Dle žalovaného žalobkyně zvládá uvedenou základní životní potřebu.

3. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

4. Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 17. 9. 2018 byl 1. zamítnut návrh na změnu výše příspěvku na péči od června 2018 a příspěvek na péči poskytovat v původní výši 8 800 Kč měsíčně a 2. snížen příspěvek na péči z 8 800 Kč na 4 400 Kč od října 2018. Podkladem byl výsledek posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 6. 8. 2018 posudkovou lékařkou MUDr. M. K., dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně potřebuje pomoc při následujících základních životních potřebách: orientace, komunikace, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Správní orgán I. stupně uvedl, že žalobkyně splňuje podmínky § 4 zákona o sociálních službách a z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje každodenní dohled, pomoc nebo péči v 5 základních životních potřebách posuzovaných podle § 9 zákona o sociálních službách. Podle § 8 uvedeného zákona je považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. – středně těžká závislost.

5. Součástí spisu je záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 26. 6. 2018, v němž je kromě jiného uvedeno, že dveře domu otevřela žalobkyně osobně, sešla a vyšla 8 schodů. Sociální pracovnice uvedla do bytu. Ve známém prostředí se pohybovala bez potíží, rukama se lehce přidržovala nábytku a stěn. Během sociálního šetření se jevila orientovaná všemi směry, bez potíží komunikovala, přiléhavě reagovala na kladené otázky. Vzhledem ke zrakovému postižení má potíže s písemným projevem. Text jí musí být přečten. Sama nic nenapíše, nevypíše. Obsahu čteného textu rozumí. Během sociálního šetření byly zjevné menší potíže se sluchem. V rámci domácnosti se pohybuje bez pomůcek. Mimo domácnost vychází v doprovodu druhé osoby z důvodu zrakového postižení. Používá bílou hůlku. Sama vyjde před dům např. vynést odpadky nebo si sednout na lavičku. K lékařům je dopravována sanitkou. Během sociálního šetření žalobkyně chodila po bytě, sedla si, ze sedu se zvedla do stoje. Ve známém prostředí byla orientace dobrá. V záznamu se rovněž konstatuje, že doma má žalobkyně věci uloženy stále na stejném místě pro zlepšení orientace. Schody vyjde a sejde bez pomoci druhé osoby. V rámci domácnosti přenáší běžné předměty denní potřeby, tekutiny, talíř s jídlem. Sociální pracovnici žalobkyně sdělila, že musí dodržovat dietní opatření – bezlepkovou dietu. Bezlepkový chleba má nakoupený nakrájený. Potraviny rozliší s pomocí hmatu a čichu, nápoje podle chuti. Používá rychlovarnou konev, uvaří si čaj nebo kávu. Vaří si jednoduchá jídla. Při vaření se často řízne, ale snaží se. Potraviny krájí na větší kusy. Snídaně a večeře si připravuje sama. V kuchyni má vše uloženo na stejném místě, používá plynový sporák. Sdělila, že vidí hořet modrý plamen nebo zkouší rukou. Nají se sama příborem nebo lžící, jídlo si naporcuje. Pitný režim dodržuje. Žalobkyně dále uvedla, že rozliší jednotlivé kusy oblečení hmatem, ostré barvy zrakem. Své oblečení zná. Vybere si oblečení dle počasí a příležitosti. Obleče se a obuje bez pomoci druhé osoby. Celková hygiena probíhá v koupelně ve vaně. Žalobkyně popsala, že má k dispozici sedačku na vanu, ale nepoužívá ji. S pomocí stoličky, na kterou se postaví, vejde do vany, opře se lokty o okraj vany a pomalu sjede do sedu. Osprchuje se, umyje si vlasy. Ven z vany se dostane tak, že se přetočí, klekne si na kolena a pomalu se postaví. Vlasy jí stříhá sousedka, která za ni dochází domů. Žalobkyně negovala potíže s únikem moči nebo stolice. K výkonu fyziologické potřeby používá WC v bytě. Očistu provádí bez pomoci druhé osoby. Má k dispozici nástavec na WC, ale nepoužívá jej.

6. Proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 17. 9. 2018 podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 28. 5. 2019 č. j. MPSV-2019/107737-923. Odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 3. 5. 2019 plyne, že žalobkyně byla jednání přítomna. Do komise přišla s oporou jedné hole v doprovodu dcery. Na otázku, jaké má subjektivní potíže, žalobkyně uvedla, že špatně slyší. Bydlí sama. Na jednom místě žije již 40 let, proto jí hodně pomáhá hmat a paměť. V roce 2018 prodělala dvě operace prsu. Po narkózách se jí zhoršil sluch a hmat. Na levé oko nevidí vůbec, na pravém oku má bílou tmu, vidí jen obrysy. Se zrakem má dlouhodobé potíže. Má zelený i šedý zákal. Absolvovala několik operací. Doma zvládne ranní hygienu. Má vanu, u vany jsou dvě madla. Uvnitř vany i před vanou je stolička. Žalobkyně uvedla, že si pomáhá, jak může. Pečovatelka jí myje hlavu, jinak se snaží sama umýt. Dobrovolnice z Adry ji doprovázejí do knihovny, na procházky apod. Obleče se sama, najde oblečení po hmatu, obuje se sama. Ven sama nechodí, jen s doprovodem. Musí dodržovat bezlepkovou dietu. Takové obědy jí však nedovezou. Obědy si proto vaří sama. Chystá si jednoduchá jídla, sama si chystá i snídani. Žalobkyně také uvedla, že má artrózu III. stupně. Posudková komise konstatovala, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. V diagnostickém souhrnu je zmíněna kromě jiného slepota monokulární, carcinom prsu vlevo, má polyarthrosu, generalizovanou aterosklerózu, polymyalgia revmatica, osteoporózu, smíšenou úzkostnou a depresivní poruchu, smíšenou hyperlipidémii, stav po operaci karpálního tunelu vpravo (2013), oboustrannou percepční nedoslýchavost středně těžkou kompenzovanou sluchadlem. V posudkovém zhodnocení posudková komise konstatovala, že žalobkyně nezvládá celkem 5 základních životních potřeb, a to pod písmeny b), c), h), i), j). Dle posudkové komise ze zdravotního hlediska není odůvodnitelné, aby žalobkyně nezvládala zbývající základní potřeby. Co se týče základní životní potřeby a) mobilita, posudková komise odkázala na sociální šetření ze dne 26. 6. 2018 a uvedla, že žalobkyně otevřela dveře domu osobně, sešla a vyšla 8 schodů, pohybovala se ve známém prostředí bez potíží, rukama se lehce přidržovala nábytku a stěn. Mimo domácnost se pohybuje s bílou holí a s doprovodem druhé osoby. Ten je však v důsledku praktické nevidomosti žalobkyně a je hodnocen pro zdravotní potíže nezvládání základní životní potřeby orientace. Podle objektivního nálezu praktické lékařky žalobkyně nemá omezení hybnosti horních ani dolních končetin charakteru těžké nebo úplné poruchy. K základní životní potřebě d) stravování, posudková komise rovněž odkázala na sociální šetření, podle něhož žalobkyně dodržuje bezlepkovou dietu, bezlepkový chleba má nakoupený nakrájený, potraviny rozliší s pomocí hmatu a čichu, nápoje podle chuti, používá indikátor hladiny, v rychlovarné konvici uvaří vodu na čaj nebo kávu. Je schopna si snídani nebo večeře připravovat sama, jídlo si naporcuje, sama se nají, napije a zvládá tuto základní životní potřebu. K základní životní potřebě e) oblékání a obouvání, posudková komise citovala zjištění ze sociálního šetření a uvedla, že žalobkyně jednotlivé kusy oblečení rozliší hmatem, ostré barvy zrakem, své oblečení zná, vybere si je dle počasí a příležitosti, obleče a obuje se sama a zvládá tuto základní životní potřebu. Ve vztahu k základní životní potřebě f) tělesná hygiena a g) výkon fyziologické potřeby posudková komise rovněž citovala toliko zjištění ze sociálního šetření. V další pasáži v rámci posudkového zhodnocení dovodila, že lékař OSSZ, který hodnotil schopnosti žalobkyně zvládat jednotlivé základní životní potřeby, se v roce 2012 dopustil posudkového omylu, neboť i tehdy bylo prokazatelné, že žalobkyně má zachované tělesné, duševní, mentální i smyslové schopnosti, které jí umožňovaly v roce 2012 stejně jako nyní zvládat základní životní potřeby mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena. Posudková komise uzavřela, že žalobkyně se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II. (středně těžká závislost). Tento stav byl i ode dne 20. 6. 2018.

7. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že žalovaný vycházel z předmětného posudku PK MPSV, konstatoval, že posudek považuje za dostatečně vypovídající, objektivní a přesvědčivý. Dle žalovaného byl posudek vypracován komisí v řádném složení a obsahuje odůvodnění míry závislosti žalobkyně, a že z posudku je rovněž patrné, že posudková komise měla pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů k přijetí posudkového závěru. Dle žalovaného závěry posudkové komise a výsledek sociálního šetření ze dne 26. 6. 2018 prokazují, že žalobkyně zvládá základní životní potřeby mobilita, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Žalovaný vyslovil názor, že záznam ze sociálního šetření je obsáhlý, podrobný a plně popisující předepsané okruhy, je z něho zřejmé, že sociální pracovnice popsala aktivity prováděné v rámci mobility správně, poukázal na to, že mobilita se hodnotí s použitím kompenzačních pomůcek, chůze po schodech v rozsahu jednoho patra a s možností přidržování se zábradlí a příp. hole. Uvedl, že mobilita, která byla v minulosti hodnocena jako nezvládaná, má fyzický rozměr a je zřejmé, že žalobkyně tuto základní životní potřebu s použitím kompenzačních pomůcek je schopna zvládat. Doprovod druhé osoby z důvodu nevidomosti žalobkyně je zohledněn v rámci základní životní potřeby b) orientace, která byla hodnocena jako nezvládaná. Dle objektivního nálezu praktické lékařky nemá žalobkyně omezení hybnosti horních ani dolních končetin charakteru těžké nebo úplné poruchy, jak uvedla PK MPSV. Žalovaný dále uvedl, že ve vztahu k základní životní potřebě oblékání a obouvání se přihlíží k vhodné organizaci oděvů, tj. v dosahu dané osoby včetně vyhovujícího ukládání a k používání indikátoru barev. Ohledně tělesné hygieny žalovaný uvedl, že žalobkyně běžnou hygienu zvládá, jak plyne ze sociálního šetření, v němž je toto dle žalovaného podrobně popsáno, včetně vstupu žalobkyně do a z vany. Dle žalovaného namítanou asistenci dcery při koupání co 14 dnů nelze zohlednit, neboť se nejedná o péči každodenní a navíc žalobkyně u jednání PK MPSV uvedla, že celkovou koupel zvládá za pomoci facilitačních pomůcek (madla) sama.

8. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí (dále jen ve znění pozdějších předpisů), osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby a) stupni I. (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 3 nebo 4 základní životní potřeby, b) stupni II. (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 5 nebo 6 základních životních potřeb, c) stupni III. (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 7 nebo 8 základních životních potřeb, d) stupni IV. (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat 9 nebo 10 základních životních potřeb.

9. Podle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

10. Podle ust. § 9 odst. 4 téhož zákona, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

11. Podle ust. § 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

12. Podle ust. § 9 odst. 6 téhož zákona bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, v daném případě se jedná o vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

13. Podle § 1 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

14. Podle § 1 odst. 2 téže vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

15. Podle § 1 odst. 3 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury, b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.

16. Podle § 1 odst. 4 téže vyhlášky, za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

17. Podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

18. Podle § 2a uvedené vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

19. Krajský soud v prvé řadě předesílá, že správní orgány mají při posuzování žádosti o příspěvek na péči jasně stanovená pravidla a meze, ve kterých se při svém rozhodování musejí pohybovat. V rámci posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby správní orgány vycházejí z příslušných posudků, v nichž je stanoveno, jakou ze základních životních potřeb osoba zvládá či nikoli; správním orgánům ani soudům nepřísluší činit medicínské závěry. U posudků je pak nutné, aby vyhověly kritériím stanoveným v judikatuře Nejvyššího správního soudu na jejich úplnost a přesvědčivost (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ads 80/2016-22, č. j. 5 Ads 254/2017-27). Nejvyšší správní soud rovněž setrvale judikuje, že posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Při rozhodování o příspěvku na péči je posudek o závislosti osoby zásadním a rozhodujícím důkazem. Hlavním obsahem v postupu posudkového orgánu je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí, též znalosti z oboru posudkového lékařství. Výsledkem posouzení je potom odborný posudek, který je pro správní orgán, jak výše uvedeno, stěžejním důkazem, a na který je správní orgán při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost každého takového posudku. Tyto náležitosti posudek splňuje pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nezbytné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěru uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav potom musí být popsán dostatečně jasně a přesně, aby nevyvstávaly žádné další pochybnosti. Případně chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, totiž správní orgán nemůže nahradit vlastní úvahou, pro niž nemá potřebnou odbornou erudici (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 299/2014-25 ze dne 5. 3. 2015). Nenaplnění uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s.

20. Nejvyšší správní soud rovněž setrvale judikuje, že uvedený posudek je třeba hodnotit jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů, v zásadě se však soud omezuje na hodnocení úplnosti a přesvědčivosti posudku (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24, č. j. 6 Ads 23/2018-37), případně, namítal-li to žalobce, zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, pak bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. N Nejvyšší správní soud rovněž setrvale připomíná, že jak posudková komise, tak správní orgány a soudy musejí mít na zřeteli, že s ohledem na sociálně citlivou situaci osob závislých na pomoci jiné fyzické osoby a důležitost příspěvku jim poskytovaného, je zapotřebí postupovat při posuzování stupně závislosti osoby důkladně.

21. Krajský soud v posuzované věci ve vztahu k žalobkyní namítaným základním životním potřebám a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby se posudková komise nevyjádřila k otázce, zda žalobkyně zvládá veškeré aktivity vyjmenované u předmětných životních potřeb v příloze č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., v přijatelném standardu a z jakých důvodů. Přijatelným standardem se přitom podle citovaného § 1 odst. 4 vyhl. č. 505/2006 Sb., rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby. Vzhledem k § 2a vyhl. č. 505/2006 Sb., a požadavku úplnosti a přesvědčivosti kladenému na posudek závislosti osoby je proto bezpodmínečně nutné, aby se posudková komise vyjádřila ke schopnosti posuzované osoby zvládat veškeré aktivity vyjmenované u předmětných životních potřeb v příloze č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb. Posudek posudkové komise tento požadavek ve vztahu k žalobkyní zmiňovaným životním potřebám nesplňuje.

22. O nezvládání životní potřeby v oblasti a) mobilita se podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., jedná tehdy, pokud osoba nezvládá vstávání a usedání, stoj, zaujímání poloh, nedokáže se pohybovat chůzí krok za krokem, popř. i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzí po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a používat dopravní prostředky včetně bariérových. V odůvodnění posudku je uvedeno, že žalobkyně je schopna mobility, nemá omezení hybnosti horních ani dolních končetin charakteru těžké nebo úplné poruchy, že osobně sešla a vyšla 8 schodů, ve známém prostředí se pohybovala bez potíží, rukama se lehce přidržovala nábytku a stěn, mimo domácnost se pohybuje s bílou holí a doprovodem druhé osoby a že ten je však v důsledku praktické nevidomosti žalobkyně a je hodnocen pro zrakové potíže nezvládáním základní životní potřeby orientace. Posudek se vůbec nevěnuje tomu, zda žalobkyně je schopna pohybovat se chůzí krok za krokem, popř. i s přerušováním zastávkami v běžném terénu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, zda je schopna zvládat chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů (na tomto místě soud poznamenává, že sociální šetření a posudek zmiňuje toliko to, že žalobkyně sešla a vyšla 8 schodů, což ovšem nelze považovat za chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra), rovněž se nezmiňuje o tom, zda žalobkyně je schopna zvládat nastupování a vystupování z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. Posudková komise závěr o schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu mobilita učinila, aniž by jej podrobněji rozvedla, založila na spisových podkladech a náležitě odůvodnila.

23. Obdobné výtky lze uplatnit i ve vztahu k posouzení zvládání základní životní potřeby e) oblékání a obouvání. Především nelze pominout, že žalobkyně má těžkou vadu zraku, která odpovídá praktické nevidomosti obou očí, jak plyne z posudku PK MPSV. Dle názoru soudu posudková komise se jednak nevyjádřila ke schopnosti žalobkyně zvládat veškeré aktivity vyjmenované u základní životní potřeby oblékání a obouvání a nerespektovala ani § 2 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., podle něhož při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a v posuzované věci zvláště smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je žalobkyně právě s ohledem na praktickou nevidomost schopna rozpoznat, provést a především také zkontrolovat správnost zvládnutí této základní životní potřeby. Shodné výhrady má soud ve vztahu k posudku PK MPSV i ohledně základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby. Posudková komise se omezila toliko na závěr, že žalobkyně neguje potíže s únikem moči nebo stolice, že si sama dojde na WC a provede očistu po vykonání potřeby. K tomu, zda je žalobkyně schopna také zkontrolovat správnost zvládnutí této životní potřeby se posudková komise ovšem nevyjadřuje vůbec. Ve vztahu k základní životní potřebě oblékání a obouvání soud poukazuje také na to, že žalobkyně v žalobě uvádí, že s obouváním jí pomáhá osoba, s níž odchází z domu. Je proto třeba, aby se posudková komise podrobněji s touto otázkou vypořádala, tedy konkrétně rozvedla, z jakých konkrétních důvodů není pomoc druhé osoby při obouvání zapotřebí. V dané souvislosti nelze pominout ani to, že sociální šetření bylo prováděno 26. 6. 2018 a posudek a napadené rozhodnutí byly vydány až téměř po roce v květnu 2019. Dle názoru soudu bylo proto vhodné ověření aktuálního a objektivního zdravotního stavu žalobkyně a bylo vhodné zvážit provedení nového sociálního šetření, které mohlo s ohledem na téměř roční odstup od sociálního šetření a vydání rozhodnutí přispět ke správnému posouzení žádosti žalobkyně o příspěvek na péči.

24. Krajský soud dále činí závěr, že posudek posudkové komise nesplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti ani stran závěrů posudkové komise o schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřebu f) tělesná hygiena. Ani zde se totiž posudková komise nevyjádřila ke schopnosti žalobkyně zvládat veškeré aktivity vyjmenované u předmětné životní potřeby v příloze č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb. Dle názoru soudu nelze akceptovat názor žalovaného, že skutečnost, že žalobkyně běžnou hygienu zvládá, je v souladu se sociálním šetřením, v rámci něhož je toto podrobně popsáno včetně vstupu žalobkyně do a z vany. Dle názoru soudu žalobkyní popisovaný vstup do vany, osprchování se a výstup z vany, jak je zaznamenám v protokolu o sociálním šetření, zcela jistě nelze považovat za přijatelný standard, jak má na mysli § 1 odst. 4 vyhl. č. 505/2006 Sb., ale spíše za postup velmi riskantní, kdy si žalobkyně může přivodit i zranění.

25. Akceptovat lze toliko závěry žalovaného stran zvládání základní životní potřeby d) stravování. Ze sociálního šetření plyne, že žalobkyně schopnosti vymezené citovanou vyhláškou v rámci potřeby stravování zvládá. Žalobkyně uvedla, že si jídlo přihřeje, nachystá sama, sama je také zvládne přemístit. Potraviny si nakrájí. V této souvislosti soud dodává, že aktivity vaření a nakupování se hodnotí v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, kterážto byla uznána správním orgánem jako nezvládaná.

26. Krajský soud uzavírá, že na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit pro vady řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., neboť žalovaný vycházel z neúplného a nepřesvědčivého posouzení otázek zvládání základních životních potřeb a) mobilita, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena a g) výkon fyziologické potřeby. Napadené rozhodnutí tak bylo nutno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů zrušit. V dalším řízení bude třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně zvládá či nezvládá bez pomoci jiné osoby aktivity v rámci výše uvedených životních potřeb, a to v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tyto potřeby byly zvládnuty bez každodenní pomoci jiné osoby.

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalobkyni prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 22.01.2020

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru