Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 27/2010 - 49Rozsudek KSOS ze dne 14.06.2011

Prejudikatura

3 Ads 129/2010 - 82

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 Ads 146/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

19Ad 27/2010-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Petrem Karpetou, advokátem se

sídlem Stonava, U Dolu ČSM, proti žalované České správě sociálního

zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí

žalované ze dne 6.4.2010 číslo X, o nároku na starobní důchod,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 6.4.2010 číslo X se zrušuje pro vady řízení a vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 1.6.2010 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že rozhodnutím ze dne 8.2.2010 žalovaná zamítla jeho žádost o přiznání starobního důchodu s odůvodněním, že přílohy, které byly k jeho žádosti přiloženy, jsou nevěrohodné a že neprokázal požadovanou dobu zaměstnání v I.A pracovní kategorii. Proti tomuto rozhodnutí podal námitky, které byly rozhodnutím žalované ze dne 6.4.2010 zamítnuty. Dále uvedl, že v rámci řízení o jeho námitkách nebyly objektivně posouzeny všechny okolnosti rozhodné pro správné rozhodnutí o jeho žádosti o přiznání důchodu a některá jeho vyjádření byla chybně pochopena. Ze strany žalované byly ryze formálně posouzeny přiložené dokumenty, bez přihlédnutí ke zkušenostem žalované o věrohodnosti evidence prováděné Hutními montážemi, a.s.

Ostrava. Odkázal na obsah spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 21Cad 151/2006. Uvedl, že na rozdíl od odpůrce je přesvědčen o tom, že v zájmu právní jistoty je nutno v identických případech rozhodovat identickým způsobem. Navrhoval provedení výslechu svědků.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 20.7.2010 uvedla, že námitky žalobce byly předmětem soudního řízení pod sp. zn. 17Cad 104/2008, když žalobce žádal přiznání starobního důchodu v 55-ti letech a výkon práce v preferované I.A kategorii dokládal listinami (příloha č. 126) vydaná na základě jednání „Komise pamětníků“, které žalovaná po porovnání s evidenčními listy důchodového pojištění nepovažuje za věrohodné. Jelikož pro přiznání starobního důchodu v 55-ti letech by touto přílohou, byť věrohodnou, neprokázal zákonem požadovaných 20 let v I.AA kategorii, byla žaloba zamítnuta a soud neprováděl další důkazy ohledně věrohodnosti přílohy č. 126. Nyní v 57 letech věku požádal žalobce znovu o starobní důchod z I.A pracovní kategorie, ovšem nepředložil žádné nové doklady, resp. nepřesvědčil žalovanou o věrohodnosti přílohy č. 126. Žalovaná nesouhlasila s tvrzením žalobce, že posoudila dokumenty bez přihlédnutí ke zkušenostem o věrohodnosti evidence prováděné Hutními montážemi Ostrava a uvedla, že u organizace Hutní montáže Ostrava opakovaně zjistila, že na základě jednání Komise pamětníků tato potvrzuje zařazení svých pracovníků do I.A pracovní kategorie, čemuž neodpovídají údaje zapsané v evidenčních listech důchodového zabezpečení, jež jsou v držení České správy sociálního zabezpečení.

Vzhledem k zásadním rozporům v údajích iniciovala žalovaná šetření Krajskou správou sociálního zabezpečení v Ostravě, při němž bylo zjištěno, že Komise pamětníků potvrzuje skutečnosti, které se neslučují s vyjádřením žadatelů o důchod uvedenými při tomto šetření. V případě žalobce pověřila Okresní správu sociálního zabezpečení v Ostravě o prověření správnosti údajů. Přípisem z 3.9.2008 byla opět potvrzena nevěrohodnost přílohy č. 126, ani sám žalobce nepředložil k výzvě žádné doklady z období výkonu práce v organizaci. Komise pamětníků potvrdila i skutečnosti, které se neslučují s vyjádřením samotného žalobce. Žalovaná dále zjistila, že profese původně vykazované v evidenčních listech důchodového zabezpečení založených v její evidenci, jsou paušálně, a to i za velmi dlouhé časové úseky, komisí pamětníků přeřazovány z nižších kategorií do I. kategorie. Přílohy č. 126, uvedenou organizací dodatečně vyhotovované, dokonce i v případě existence evidenčních listů důchodového pojištění, považuje žalovaná za nevěrohodné, vyhotovované účelově.

Žalovaná dále uvedla, že není oprávněna zařazovat pojištěnce do pracovních kategorií. Nelze však při hodnocení podkladů rozhodných pro nárok na důchod přehlédnout zásadní rozpory mezi původními dokumenty zaměstnavatele – originály evidenčních listů důchodového zabezpečení a údaji obsaženými v příloze č. 126, která je vyhotovena pouze na základě jednání Komise pamětníků, místy i se značným časovým odstupem. Z těchto důvodů žalovaná nepovažuje dobu zaměstnání žalobce v I.A kategorii za hodnověrně prokázanou. Žalobce neprokázal splnění podmínek odůvodňujících dřívější odchod do starobního důchodu.

Pokud se jedná o odkaz žalobce na spis Krajského soudu v Ostravě, se kterým byla údajně věc obsahově i věcně totožná, žalovaná uvedla, že není oprávněna ani povinna posuzovat právní totožnost věci, ale je ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s. vázána pouze právním názorem, který soud vysloví v případném zrušujícím rozsudku.

Žalobce v průběhu ústního jednání uvedl, že po skončení základní školy nastoupil na střední odborné učiliště Vítkovických železáren. Jednalo se o tříleté učiliště se zaměřením automechanik. V té době absolvoval svářečský kurs. Po vyučení do nástupu na základní vojenskou službu v r. 1972 pracoval v Mariánských Horách na pracovišti Hutních montáží, když již v době učebního poměru uzavřel s Hutními montážemi pracovní smlouvu. Do doby nástupu k výkonu ZVS pracoval jako zámečník. Po uplynutí ZVS pracoval na Nové huti opět jako zámečník. Při zaměstnání studoval střední průmyslovou školu automobilní a po ukončení studia maturitou pracoval jako mistr Hutních montáží. Takto pracoval v Košicích, Vítkovicích, na Kladně, Hrádku u Rokycan apod., jeho pracoviště však bylo převážně na Nové huti nebo Vítkovicích. Jednalo se o montážní pracoviště. Se spolupracovníky převážně dělali na opravách vysokých pecí, jednalo se o střední opravy, generálky. Zde byly nasazovány mechanismy. Pokud se dělala střední oprava a větší, tak vysoká pec byla odstavena a dělaly se opravy, které byly naplánované, např. výměna částí plášťů, chladících zařízení, potrubí. Vysvětlil, že pokud byl poničený např. venkovní plášť vysoké pece, musely se opravit díly, které byly poničeny, vypálily se poničené díly a vkládaly se nové. Autojeřábem nebo pásovým jeřábem zvedali poničené díly. Připravovali nové díly, které pak zasazovali montéři. Opravovalo se např. potrubí, které vycházelo z pece, z potrubí odcházel horký plyn do chladičů. Potrubí se uřezalo, dole se připravilo nové a nahoře, tj. ve výšce 16 metrů se přivařovalo. Přivařování prováděli montéři. Jako mistr zajišťoval práce, tj. práce se stroji, které např. zvedaly díly, které se měnily. Než se vyučil, dělal přímo na peci jako pomocník huťaře, svářeče apod. Pokud pracovali montéři, ti byli též z Hutních montáží – od jiných vedoucích provozů. Pracoval na provozu těžké mechanizace, jeho vedoucím byl pan B., který jej na pracoviště vysílal. Zajišťoval to, že lidé a mechanismy byly na pracovišti, organizoval práci, zajišťoval pohonné hmoty. Jako mistr měl přiděleno zhruba 40 lidí, přitom na konkrétním pracovišti bývalo 12, 13 lidí, kterým organizoval práci. Pracovníci, kterým organizoval práci, byli zařazeni jako autojeřábníci. Tuto práci vykonával až do r. 2000. Pak z Hutních montáží odešel dohodou, z důvodu reorganizace. U Hutních montáží byli tři mistři, kteří řídili pracovníky s těžkou mechanikou. Jeden z nich je K. J., další R. H.. Oba byli starší než on, pobírají důchod. Evidenční listy důchodového zabezpečení každý rok podepisoval, nijak je nekontroloval, nekontroloval ani prac. zařazení. Při podpisu nevěnoval pozornost tomu, jestli je zařazen v I. nebo II. prac. kategorii.

K rozvázání prac. poměru došlo v r. 2000 dohodou, přičemž šlo o převod k s.r.o. Ti Kran servis. Tuto organizaci zřídily Hutní montáže. Tam pracuje jako realizátor zakázek. Domníval se, že v době, kdy pracoval u Hutních montáží, ještě před svým odchodem z Hutních montáží, pracovníci personálního odd. po něm požadovali, aby napsal čestné prohlášení, kde by uvedl, jakým způsobem byl pracovně zařazen. V době, kdy došlo k rozvázání prac. poměru, u Hutních montáží probíhala reorganizace. Čestné prohlášení nechal na personál. odd. Záznam o jednání komise pamětníků mu byl předán na personál. oddělení. M. V.

zná z pracoviště, pracoval převážně ve Vítkovicích. Vídali se tehdy, pokud i on pracoval ve Vítkovicích. M. V. by se mohl vyjádřit k jeho pracovnímu zařazení v době, kdy oba jako zaměstnanci Hutních montáží měli pracoviště ve VŽKG. Na opravách se potkávali více roků po sobě. Pokud se jedná o K. Š., toto jméno mu nic neříká. Pokud se jedná o J. B., ten nebyl jeho přímým spolupracovníkem. Spolupracoval s P. D., Č. R., P. B. na pracovišti, kde bylo 300 lidí. Ví, že existovali, ví, jaké práce vykonávali, o bližší kamarády se však nejednalo.

Evidenční listy důchodového zabezpečení viděl, když mu byly předloženy k podpisu. Není mu známo, zda tyto listiny byly přepisovány nebo přelepovány.

Žalobce tvrdil, že v době, kdy dělali střední nebo velké opravy, pece byly vždy odstaveny. Pece byly od sebe vzdáleny (dle podniku) do 20 m. Pokud byla opravována nějaká pec, pak ostatní pece byly v provozu, což znamená, že v prostoru, kde pracovali, bylo horko, prach, pára. Z důvodu, že bylo velké horko a prach, dostávali od zaměstnavatele nápoje. Absolvoval i kovářský výcvik v rámci učebního oboru. Upřesnil, že pracovníci, kteří mu byli podřízeni v práci, ovládali řadu prací, např. práce montážní, jeřábnické, vazačské, většinou se jednalo o vyučené zámečníky, montéry. Pracovní směna trvala 8 hodin s tím, že při opravách se dělalo na 3 směny a v mnoha případech i 12-ti hodinové směny. Tvrdil, že v podstatě po celou dobu, co byl zaměstnán u huti, pracoval celých 8 hodin při stejném pracovním zařazení, tzn. že trávil celých 8 hodin nebo i 12 hodin při opravách na pecích, když tyto práce řídil.

Poukázal na to, že lidé, kteří pracovali s ním, mají v evidenčních listech jiné záznamy než má on. Uvedl, že pokud se jedná o předchozí řízení v r. 2008 u zdejšího soudu, měl k dispozici o svém pracovním zařazení stejné doklady jako má nyní, s tím, že tyto doklady nebyly předmětem posuzování soudu, neboť v té době nesplňoval věk pro odchod do důchodu.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s. ř. s.). Provedl důkaz napadeným rozhodnutím, obsahem správního spisu, výslechem svědků i listinami, jak je níže uvedeno a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že:

- rozhodnutím ze dne 6.4.2010 číslo X žalovaná zamítla námitky žalobce a rozhodnutí ČSSZ ze dne 8.2.2010 potvrdila mimo jiné s odůvodněním, že přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu a po provedeném šetření zjistila, že žalobce doložil potvrzení o výkonu zaměstnání v preferované pracovní kategorii na základě jednání v Komisi pamětníků ze dne 1.9.2005 podané na příloze č. 126. Toto potvrzení dokládá skutečnost, že žalobce byl zaměstnán u organizace Hutní montáže Ostrava, a.s. v době od 23.6.1971 do 31.12.1982 jako provozní zámečník v profesi č. 250801 Resortního seznamu v preferované pracovní kategorii I.A

a v období od 1.1.1983 do 31.12.1992 jako mistr v profesi č. 290103 Resortního seznamu v kategorii I.A. Z evidenčních listů uložených v evidenci ČSSZ bylo zjištěno, že žalobce byl u organizace Hutní montáže, a.s. Ostrava zaměstnán převážně v III. kategorii. Ve II. kategorii pracoval pouze sedm dní v r. 1975, jeden den v r. 1979, dva dny v r. 1981 a v období od 1.1.1985 do 31.12.1990. Od 1.1.1991 do 31.12.1992 byl zaměstnán opět ve III. kategorii. V I. pracovní kategorii neodpracoval dle údajů na evidenčních listech žádný den;

- rozhodnutím ze dne 8.2.2010 žalovaná zamítla žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 29 zák.č. 155/95 Sb. s odůvodněním, že nárok na starobní důchod žalobci nevznikl, protože nedosáhl důchodového věku, který v jeho případě činí 63 let. V 57 letech má nárok na starobní důchod občan, který získal 18 let v I.A kategorii pokud zaměstnání trvalo k 31.12.1992. Žalobce požádal o starobní důchod od 25.1.2010, tj. od dosažení 57 let. Předložil přílohu 126 o zařazení zaměstnání od 23.6.1971 do 31.12.1992 do 1.A kategorie. Příloha byla vyhotovena Hutními montážemi Ostrava na základě jednání Komise pamětníků ze dne 1.9.2005. Na evidenčních listech zaslaných Hutními montážemi Ostrava je v preferované pracovní kategorii, a to ve II. prac. kategorii uvedená pouze doba v r. 1975 sedm dní, v r. 1979 jeden den, v r. 1981 dva dny a doba od 1.1.1985 do 31.12.1992. Na základě požadavku žalované bylo provedeno šetření Krajskou správou sociálního zabezpečení v Ostravě. Toto šetření neprokázalo dobu zaměstnání v I.A prac. kategorii. Žalovaná považuje přílohu č. 126 vyhotovenou na základě Komise pamětníků dne 1.9.2005 za nevěrohodnou;

- žalobce uplatnil nárok na starobní důchod žádostí ze dne 15.1.2008. V žádosti uvedl, že žádá, aby důchod byl přiznán od 25.1.2008. Rozhodnutím ze dne 15.9.2008 žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání starobního důchodu od 25.1.2008 pro nesplnění podmínek ust. § 29 zák.č. 155/95 Sb. s odůvodněním, že nárok na starobní důchod nevznikl, protože nedosáhl důchodového věku, který v jeho případě činí 63 let. Na evidenčních listech zaslaných Hutními montážemi Ostrava je v preferované pracovní kategorii, a to ve II. pracovní kategorii uvedena pouze doba v roce 1975-7 dní, v roce 1979-1 den, v roce 1981-2 dny a doba od 1.1.1985 do 31.12.1990. Na základě požadavku ČSSZ bylo provedeno šetření Krajskou správou sociálního zabezpečení v Ostravě. Toto šetření neprokázalo dobu zaměstnání v I.A pracovní kategorii. ČSSZ považuje přílohu č. 126 vyhotovenou na základě komise pamětníků dne 1.9.2005 za nevěrohodnou;

- žalobce se domáhal žalobou ze dne 14.11.2008 o zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15.9.2008, kterým byla zamítnuta jeho žádost o starobní důchod. Rozsudkem ze dne 23.3.2009, sp.zn. 17Cad 104/2008, který nabyl právní moci 7.4.2009, byla žaloba zamítnuta mimo jiné s odůvodněním, že za situace, kdy se narodil žalobce 25.1.1953 a ke dni rozhodování žalované (15.9.2008) nedosáhl věku 56-ti či více let, nemůže mu nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle v rozsudku citovaných zákonných ustanovení svědčit. Pokud žalovaná 15.9.2008 rozhodla, že žalobci zamítá žádost o starobní důchod, učinila tak v souladu se zákonem;

- žalobce uplatnil dále nárok na starobní důchod žádostí ze dne 1.10.2009. V žádosti uvedl, že žádá, aby důchod byl přiznán od 25.1.2010 v žádosti uvedl, že od 23.6.1971 do 31.12.1999 pracoval u Hutních montáží Ostrava, a.s. a od 1.1.2000 doposud u Ti kran servis s.r.o.;

- dne 8.2.2005 se uskutečnilo jednání na OSSZ Ostrava ve věci zpětného prokazování zaměstnání zařazených do I. pracovní kategorie zaměstnanců organizace Hutní montáže, a.s. za přítomnosti ředitele OSSZ a dalších pracovníků OSSZ, přičemž za OSSZ jednání vedl JUDr. M. K., ředitel OSSZ Ostrava, za ČSSZ jednal JUDr. J. T., odd. metodického odboru důchodového pojištění zaměstnanců a za Hutní montáže Mgr. V. H., finanční ředitel, ing. J. A., personální ředitel a A. T., vedoucí personálních služeb. Cílem jednání vyvolaného OSSZ Ostrava bylo zajistit dodržování řádného postupu Hutních montáží Ostrava, a.s. při zpětném dokazování zaměstnání zařazených do I. pracovní kategorie u zaměstnanců, kteří takovou činnost v organizaci vykonávali. Ředitel OSSZ navrhoval, aby na každém dalším jednání Komise pamětníků byl účasten zástupce OSSZ. Dle výsledku tohoto jednání příloha k žádosti o důchod na tiskopise 126 měla být opatřena doložkou, že organizace potvrzuje pravdivost údajů podle výsledků šetření Komise pamětníků s uvedením dne jednání Komise pamětníků;

- komise pamětníků dne 1.9.2005 ve složení M. V., K. Š. a J. B. po seznámení se jmény osob uvedenými pod čísly 1 – 8 záznamu o jednání, přičemž pod č. 7 je M. M., nar. X, konstatovala, že předložená Čestná prohlášení se zakládají na skutečnostech, které umožňují odsouhlasit a potvrdit odpracovanou dobu v I. kategorii pro účely starobního či jiného důchodu. Záznam zapsal A. T., vedoucí personálních služeb;

- OSSZ v Ostravě dne 3.9.2008 sdělila žalované, že k její žádosti zahájila šetření rozporu mezi údaji uvedenými na ELDZ žalobce a na kopii přílohy č. 126. Při té příležitosti se uskutečnilo dne 2.6.2008 osobní jednání se zástupci organizace Hutní montáže, a.s. Dne 16.6.2008, po získání archivních materiálů z podnikového archívu organizace, proběhlo další jednání uskutečněné v prostorách organizace. Zástupce organizace předložil zástupcům OSSZ výsledky šetření písemných materiálů z archívu organizace. V rámci hledání spisového materiálu o zaměstnanci byly nalezeny pouze mzdové listy zaměstnance a karta zaměstnance. Ze mzdových listů a přiložených dokladů se dá zjistit toliko údaje o kvalifikaci zaměstnance. Dne 3.9.2008 žalobce nepředložil žádné doklady z období výkonu práce v organizaci. Z jednání byl pořízen záznam, dle kterého žalobce uvedl, že po vyučení nastoupil do zaměstnání u organizace jako zámečník v dílenském provoze s občasnými pracemi ve venkovním areálu, kde byly vyráběny ocelové konstrukce. Na pracovní pozici, které odpovídá označení v příloze č. 126, nastoupil až po výkonu vojenské služby od října 1974. OSSZ považovala vyplněný doklad organizací-přílohu 126 za nevěrohodný, když komise pamětníků ze dne 1.9.2005 potvrdila skutečnosti, které se neslučují s vyjádřením M. M..

Protože soud dospěl k závěru, že je potřebné a účelné, aby sám provedl dokazování směřující ke zjištění skutkového a právního stavu, který tu byl v době

rozhodování správního orgánu (§ 52 odst. 1, § 75 odst.1 s.ř.s), provedl důkaz výslechem svědků A. B., A. J., J. K., M. V., K. Š. a T. A..

Výslechem těchto svědků soud zjistil, že svědek A. B. je absolventem Střední automobilové průmyslové školy v Zábřehu na Moravě. Školu ukončil maturitou v r. 1961. Pak nastoupil do Mototechny, kde pracoval jako automechanik, později vedoucí opraven - přibližně do r. 1966. Pak začal pracovat u Hutních montáží Ostrava, jeho základní pracoviště bylo v Ostravě. Opět nastoupil jako automechanik. Časem byl přeřazen do funkce vedoucího údržby a po uplynutí několika let jsem byl přeřazen do funkce vedoucího dopravy a těžkých mechanismů. Jako vedoucí měl na starosti veškerou dopravu osobní i nákladní, vč. autojeřábů a vlečkové správy. S žalobcem nebyli blízcí kamarádi, jejich vztahy byly ryze pracovní. Žalobce pracoval jako mistr těžké mechanizace, v provozu doprava a pohyblivé mechanismy. Pracoval konkrétně na úseku pohyblivých mechanismů. Tyto mechanismy pracovaly po celé republice, protože v Ostravě neměly kapacitní využití zcela. Hutní montáže byly stavěny tak, aby tyto speciální práce mohly vykonávat po celé republice. Žalobce pracoval v hutních provozech v Ostravě, Třinci, Košicích, dělaly se i akce na jiných místech republiky. Na hutích se zpracovává ruda, taví se, kolem toho je spousta pomocných provozů. Pracovní podmínky tam jsou velice těžké, náročné, podmínky ovlivňují i počasí. Pokud se jedná o výšku pece, ty byly různé i kapacitně, v rozmezí 40-60 metrů na výšku, v průměru 30-50 m. Opravy se prováděly buď s vychladlou pecí anebo některé i s nevychladlou pecí. Teplota poblíže pecí mohla být i 40 stupňů. Pokud byly prováděny opravy plášťů, příp. nějaké náhrady, pak pec většinou byla vychladlá, takže teplota byla podstatně snížená, i tak uvnitř byla takových 40 st., takže teplota byla v místě, kde se prováděly práce, mnohem vyšší než teplota venku. Kolem vysokých pecí projíždí tzv. „veroniky“, to jsou nádoby naplněné tekutým železem, které se pak odvážejí dále na zpracování. Z těchto nádob sálá teplo, jezdí po kolejích. Úkolem žalobce bylo organizovat opravy, celý systém nasazování mechanismu, vč. dohlížení na bezpečnost. Žalobce tedy musel být ve stejném prostředí jako dělníci, kteří vykonávali jednotlivé práce. Za práce, které vykonávali dělníci, byl zodpovědný. Vzhledem k náročnosti činnosti na pracovišti k pecím byli vybírání většinou lidé, pro které se dá použít výraz „univerzální“, protože byli schopni zvládnout široký okruh profesí, které se vykonávaly u pecí, např. absolvovali vazačské kurzy, svářečské apod. Pokud se dělala velká oprava, dělalo se na směny. Pro opravy byl vždycky dán termín, většinou se jednalo o poměrně krátké termíny, takže na opravách, zejména pak velkých, dělalo spousta lidí na směny, různých profesí, takže někteří se nemuseli ani potkat. Svědek uvedl, že pro odstup času, i proto, že se s žalobcem znali pouze pracovně, není schopen blíže sdělit, kdy žalobce toto pracoviště opustil. Každý rok pracovníci podepisovali evidenční listy, kde byla uvedena mzda, počet odpracovaných dnů a kategorie, ve které byli zařazeni. Někteří pracovníci ev. listy podpisovali i později vzhledem k tomu, že pracovali na vzdáleném pracovišti.

Povaha práce svědka byla jiná. Neměl odpovědnost za organizaci práce u vysoké pece. Měl pracoviště přímo v administrativní budově, v tom byl rozdíl v jeho pracovním zařazení a v pracovním zařazení lidí, kteří pracovali přímo u vysoké pece;

- svědek A. J. u Hutních montáží začal pracovat v r. 1966 po absolvování SOU O.-Vítkovice jako zámečník. Od počátku jako zámečník pracoval v zařazení montér na vysokých pecích, prac. Vítkovice. Přecházel na opravy vysokých pecí, např. Nová huť, Třinec, Kladno, Košice. Tam pracoval do r. 1974 a pak přešel k autojeřábům. Začal pracovat jako řidič autojeřábu. Žalobce začal pracovat jako mistr. Dělali např. demontáž potrubí, ventilu. Vysoká pec je obložena železnými pláty, které tvoří obvodový plášť vysoké pece. Vytvářeli obal vysoké pece (při generálních opravách), dělali demontáž potrubí, plošin. Opravy byly malé, střední a velké. Při velké opravě se mohlo pohybovat možná kolem 120 montérů z Hutních montáží, vedle toho pracovníci různých subdodavatelů. Žalobce organizoval práci jeřábníků. U pecí dělali 12-ti hodinové směny. Stávalo se, že se dělaly denní a noční směny, od šesti do šesti. Žalobce řídil práci, určoval nasazení, kde kdo bude. Žalobce organizoval práci přímo na pracovišti u pecí. Žalobce byl jeho nadřízeným. V tu dobu byly jejich vztahy ryze pracovní. Těžké mechanismy řídili tři mistři. Sám vykonával práci u těžkých mechanismů do r. 2004, pak odešel do důchodu. V době, kdy odcházel do důchodu, žalobce dělal mistra. Pracovníci každý rok podpisovali evidenční listy důchodového pojištění. Stávalo se, že pracovnice mzdové účtárny donesly evidenční listy přímo na pracoviště a tam je pracovníci podepsali. Obsah ev. listů nekontrolovali. Důchod má vypočten z I. prac. kategorie. Podal žádost o důchod, nemusel se o nic starat, věc vyřizovala mzdová účtárna;

- svědek J. K. v r. 1972 začal pracovat u Hutních montáží, jako řidič-jeřábník, a to do r. 2005, kdy odešel do důchodu. Pracoval jednak u Hutních montáží, prac. Ostrava, dále na jiných pracovištích, na území republiky, dokonce i v cizině. S žalobcem se seznámil pracovně snad v r. 1980, kdy pracoval jako mistr a byl jeho nadřízeným. Svědek většinou pracoval u vysokých pecí, jezdil jsem s těžkým jeřábem. Práci organizovali mistři, kteří pracovníkům vysvětlili co mají dělat, vedle toho existovali vedoucí prac. skupin. Mistři byli na konkrétním pracovišti u vysokých pecí celou pracovní dobu. Pokud byly nějaké poruchy, museli to operativně zajistit. Na pracovišti byla prašnost, hlučnost, zvýšená teplota. Mistři tam byli po celou dobu s dělníky. Z důvodu těžkých podmínek dostávali nápoje k práci zdarma. Původně měli prašné příplatky, které byly později zrušeny. Pokud se jedná o evidenční listy, ty podepisovali každý rok. Bral to jako podpis výdělku, kterého dosáhl. Nebyl čas studovat obsah evidenčních listů;

- svědek M. V. pro odstup času si již nevzpomíná, zda žalobce pracoval u Hutních montáží, v jakém pracovním zařazení (svědek uvedl, že je to spousta let, co již nepracuje). Do důchodu odešel při dosažení 65-ti let. Svědku bylo známo, že existovaly komise pamětníků, kdo je zřizoval nevěděl, předpokládal, že p. T.. Svědek tvrdil, že podpis, který je na záznamu o jednání komise pamětníků ze dne 1.9.2005, není jeho podpisem. Tvrdil, že pokud je uváděn jako člen komise pamětníků, pak ani v jednom případě se konkrétně k žádnému z účastníků nevyjadřoval;

- svědek K. Š. nastoupil u Hutních montáží asi v r. 1969. Pracoval převážně na pecích jako montér nebo svářeč. Když nebylo svařování, dělal to, co se momentálně dělalo, co bylo třeba. Pracoval na závodě 1. Měl smlouvu hlavně jako svářeč. Pokud se jedná o náplň práce, ta byla totožná s prací, která je uvedena v katalogu – resortním seznamu Federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství č. II z r. 1988, jako provozní zámečník. Pracovali na pecích i za provozu pecí. Např. měsíc až dva před generálkou připravovali pec, pec byla v provozu, na konstrukci pece přivařovali plošiny, aby mohli pracovat, stavěli dráhy na zásun (v podstatě koleje), po kterých jely vozíky. Na vozících stála nová část pece. V podstatě se jednalo o všechny přípravné práce, tak aby se nezdržovali v době, kdy pec se odstaví a bude se na ni pracovat. Některé práce na opravě se dělaly za provozu, některé poté, co byla pec odstavena. Žalobce byl u pecí v době, kdy dělali přípravu, čili pracoval za provozu. Žalobce pracoval v jiném pracovním zařazení, v jiné pracovní skupině. U Hutních montáží dělal převážně na pecích, přitom pracoval i v Třinci, Kladně, Dvoře Králové u Berouna, Košicích. Převážně však na pecích v Ostravě. Pracovali ve skupinách zhruba 50-ti lidí. Některá skupina mohla mít více lidí, některá méně. Pokud se dělaly nějaké generálky, na pracovišti bylo více skupin. Ze všech míst dojely skupiny a spadaly pod kunčickou skupinu. Vždycky práci řídil ten, kdo byl domácí. Původně jeho pracovní zařazení bylo ve II. pracovní kategorii, pak byla prosazena prvá důchodová kategorie a byli přeřazeni do jedničky;

Svědek vypověděl, že si vzpomíná na to, že personalista měl objet všechna pracoviště a kontrolovat u profesí, u kterých přicházela změna z II. prac. ktg. do I. prac. ktg., které práce vykonávali a kolik dnů v roce. Většinou se to kontrolovalo podle šichtovnic, které byly vyhotovovány na konkrétním pracovišti, kde zrovna pracovali. V podstatě se jednalo o směnovnici, kde se kontrolovala prac. docházka. Pracovníci byli informováni o tom, že došlo ke změně prac. kategorie. Vzhledem k tomu, že všichni dělali u pecí, předpokládal, že snad vyjma skladníka a uklízeček, všichni byli přeřazeni do I. prac. kategorie. Byl evidován jako člen „komise pamětníků“. Pokud se jedná o jednání komise, ne vždycky se členové komise sešli najednou. Stalo se, že byli jen dva, třetí přišel později a podepsal protokol, příp. chodili postupně. Pan T. členy komise zval na komisi, dal jim záznam o jednání komise, protokol. Přečetli si jména, která tam byla uvedena a on sám, pokud věděl, že ty lidi potkával na různých pracovištích při montážích, záznam podepsal. Domníval se, že k jednotlivým osobám nebyly doloženy žádné jiné doklady. Pokud se jedná o záznam o jednání komise pamětníků z 1.9.2005, tvrdil, že se jedná o jeho podpis. Svědek se nedokázal vyjádřit k tomu, kolik protokolů podepsal. Uvedl, že snad 10. Pokud se jedná o pracovníky závodu, ty znal všechny. Pokud se jedná o pracovníky jiných závodů, mohlo se stát, že osobně někoho neznal;

- svědek T. A. u Hutních montáží pracoval od r. 1974 do r. 2005. Od r. 1974 do r. 1978 jako dělník na montáži. Posléze začal vykonávat práci samostatného

referenta personální práce, přičemž tuto funkci vykonával do r. 1989. Pak byl předsedou základní organizace ROH v závodě 1 a po 4 letech vedoucím personálních služeb. Tuto práci vykonával do r. 2005. Svědek objasnil, že v r. 1978 byla všechna dělnická povolání na extrémních pracovištích převedena z III. do II. kategorie. Z toho vyplynulo, že na evidenčních listech byly dělány opravy. Pokud se jedná o převod z II. ktg. na I. ktg., tak podle stavu evidenčních listů se oprava dělala tak, že se II. ktg. škrtla a napsala I.ktg., příp. se napsaly nové evidenční karty. Anebo se to dělalo přelepováním, zvláště když nastala situace, že klasické evidenční listy již nebyly. V této I. skupině zaměstnanců bylo možno vyřídit I. prac. kategorii jednodušším způsobem, protože byli v té době zaměstnáni.

Jednotlivé hutní podniky byly v r. 1988 osloveny a požádány o potvrzení, že jejich zaměstnanci jsou zařazováni do I. kategorie pro důchod a potvrzení bylo vystaveno včetně určení rozsahu, na kterém může ta kategorie být poskytnuta. Jednotlivé podniky o vyjádření žádal on vzhledem k tomu, že závod 1, kde pracoval jako personalista, pracoval na vysokých pecích soustavně. Podklady byly uloženy na mzdové účtárně a poté, co byly zpracovány, se archivovaly v archivu Hutních montáží. Protože podklady potvrzovali vedoucí pracoviště, mzdová účtárna dostala v podstatě hotové podklady. Od 90-tých let se dělaly opravy evidenčních listů průběžně. Okresní správa soc. zabezpečení v Ostravě byla informována, neboť dělala běžné kontroly. Na evidenčních listech se oprava prováděla podle toho v jakém stavu byla tak, aby byla čitelná.

Od r. 1992 docházelo ke změnám zařazení prac. kategorií. Začaly se provádět úpravy kategorií u zaměstnanců umístěných na hutních agregátech podle jednotlivých pracovišť. Byly zpracovány přehledy pracovišť, potvrzené vedoucími zaměstnanci a ty byly předány na mzdovou účtárnu k úpravě evidenčních listů. To byla skupina zaměstnanců, která v tom období na těch pracovištích pracovala.

Došlo k situaci, kdy se začali objevovat zaměstnanci, kteří odešli z HM a zjistili, že tato možnost je k dispozici. V r. 1992 se nedalo technicky zvládnout, aby provedené změny byly zaznamenány u všech zaměstnanců. Pracoval na závodě 1. Tam zaměstnanci (dá se říci) spolupracovali. Pokud se jedná o závody 2, 3 a 4, zaměstnanci těchto závodů včas nespolupracovali, takže došlo k tomu, že odešli ze zaměstnání a změny nebyly vyznačeny. Pokud nebyly změny vyznačeny, organizace dále neměla možnost tyto opravy provést, zvláště poté, co byly zrušeny kategorie a všechny evidenční listy byly zaslány do Prahy na ČSSZ.

Postup, který byl zvolen po r. 1995, tj. Čestné prohlášení zaměstnance s přehledem pracovišť, potvrzený třemi zaměstnanci, příp. vedoucím pracovníkem, byl OSSZ v Ostravě označen za nepříliš správný. Proto se někdy kolem r. 2000 ustanovila u Hutních montáží „komise pamětníků“. V pracovním režimu HM ustanovit komisi pamětníků nebylo možno. Byla jmenovaná skupina zaměstnanců, kteří pracovali na hutních agregátech jako vedoucí zaměstnanci. V situaci, kdy např. na generální opravě vysoké pece pracovalo 400-500 zaměstnanců, by bylo možné i vyjádření těchto vedoucích zpochybnit, proto se stejně postupovalo tak, že zaměstnanec zpracoval čestné prohlášení s tím, že spoluzaměstnanci toto potvrdili. To bylo podkladem pro to, aby komise potvrdila přílohu 126. Podklady, které sloužily k jednání komise pamětníků a vyplnění přílohy 126, se časem skartovaly. Byl to dokument pro personální odbor, který sloužil pro zařazení pracovníků do prac. kategorií.

Do r. 2005 personálnímu odboru nebylo známo, jakým způsobem postupovat při změně prac. kategorií oficiálně. Organizace se snažila věc řešit, byly činěny dotazy na OSSZ i ČSSZ, nikdy nebylo odpovězeno, a to do r. 2005 (kdy končil jeho

prac. poměr). Nikdo neřekl přesně, co má organizace dělat. Byla proto zřízena komise pamětníků. Řadovým pracovníkům nemuselo být známo, že jsou zřízeny komise pamětníků. Pokud se jedná o záznamy jednání komise pamětníků, pak sám vybral asi 30 lidí, kteří dlouhodobě pracovali u podniku. Postupně jim sdělil, že jsou členy komise pamětníků. Nachystal záznamy o jednání komise pamětníků, kde bylo uvedeno kdo je přítomen z pamětníků a které Čestné prohlášení kterých osob se projednávalo a pamětníci postupně docházeli na personální odd., seznamovali se s podklady a svým podpisem stvrdili, že je vše v pořádku. Záznamy o jednání komise pamětníků byly uloženy na personálním oddělení. Pokud se členové komise pamětníků dostavili na personální oddělení, záznamy jim předložil k prostudování a oni správnost záznamů stvrdili svými podpisy. Svědek uvedl, že záznamy o jednání podpisoval pouze za svou osobu. K osobě Milana Vysockého se odmítl vyjádřit. Hutní montáže byly členěny na závod 1 - montáž ocelové konstrukce, závod 2 - montáž potrubí, závod 3 - technologie, závod 4 - obsluha, závod 5 – závod v Moravském Krumlově, kde byla výroba ocelové konstrukce. Hutní montáže se časem scelily v jeden závod.

Svědek tvrdil, že osoby, které byly projednávány pro změnu kategorie, podaly žádost. Každý pracovník, který žádal o změnu kategorie, uvedl sám kde pracoval, v jakém prac. zařazení. Z toho se později vycházelo. Předpokládal, že i žalobce si podal žádost o změnu prac. kategorie. Svědek ozřejmil, že dojížděl na jednotlivá pracoviště, takže se stalo, že si vzal seznamy pracovníků, předložil je vedoucímu a ten se vyjádřil. Mohlo se stát, že některý z vedoucích pracovníků si pro odstup času na to již nevzpomíná, když podepsal záznam v průběhu své jiné práce a nevěnoval tomu pozornost. (Konkrétní pracoviště byla leckdy jedna bouda na stavbě, přitom v boudě nebylo mnoho místa na vyřizování věcí.) Pokud se jedná o přílohu 126, tak ta byla vyplněna na základě žádosti a podkladů, které byly k žádosti. Svědek tvrdil, že ČSSZ přiznávala na základě přílohy 126 starobní důchod pracovníkům, kteří žádali o důchod z I. prac. kategorie v době, kdy už nebyli zaměstnanci Hutních montáží a provedené opravy evidenčních listů respektovala.

Svědek dále uvedl, že 14.8.2003 žádal ČSSZ o sdělení postupu při takové situaci, a do 3.6.2004 nedostal žádnou informaci. Uvedl, že ČSSZ vymyslela v r.1978 tiskopis Čestného prohlášení - v době, kdy se pracovníci převáděli z III. pracovní kategorie do II. pracovní kategorie. Protože při dalších změnách z II. kategorie do I. kategorie takovéto tiskopisy neexistovaly a nebyla možná dohoda o správném postupu v této věci, používaly se na personálním oddělení tiskopisy, které pak jednotliví pracovníci žádající o změnu kategorie vyplňovali.

Pokud se jedná o osobu žalobce, svědek uvedl, že se konkrétně k jeho prac. zařazení nemůže vyjádřit. V příbuzenském poměru nebyli, a nebyli takoví kamarádi, aby spolu chodili na pivo. Při množství pracovníků, kteří tam byli je vyloučeno, aby si pamatoval náplň práce. Byl personalistou na závodě 1, žalobce pracoval na závodě 4. V té době byl systém takový, že personální měla Nová huť a každý závod měl své personální. Vedoucím personálního celých Hutních montáží se stal v r. 1994 nebo 1995. Teprve v r. 1992 se začalo starat o kategorie u zaměstnanců. Začali u pracovníků závodu 1, ostatní závody se začaly připojovat posléze. Byl personalistou na závodě 1. Svědek tvrdil, že ev. listy byly řádně vyplňovány, podepsány pracovníkem a po ukončení prac. poměru do měsíce zaslány na ČSSZ.

V jednom případě se zásilka ev. listů ztratila cestou do Prahy, dělala se pak rekonstrukce. Pokud se jedná o podpis na příl. 126, vyhotovené 1.9.2005, svědek potvrdil, že podpis je jeho. Uvedl, že potvrzení o zařazení do prac. kategorie I. bylo vydáno na základě potvrzení komise pamětníků a na základě Čestného prohlášení každého z pracovníka.

Dále soud zjistil, že:

- evidenční listy důchodového zabezpečení žalobce ani kopie a taktéž Rezortní seznam zaměstnání zařazených do zvýhodněné kategorie se na odd. mzdového účetnictví nenacházejí. Podklady, na jejichž základě se konala komise pamětníků 1.9.2005, nebyly nalezeny;

- J. B. sdělil, že jeho zdravotní stav mu nedovoluje dostavit se k soudu. Jméno M. M. mu nic neříká, nevzpomíná si. Je již 18 let v důchodě a je mu sedmdesát tři let a pamatuje si pouze přímé spolupracovníky;

- na evidenčních listech o době zaměstnání a výdělku žalobce, nacházejících se u žalované je uvedeno, že žalobce nastoupil u organizace Hutní montáže jako učeň 2.9.1968. Tato činnost měla trvat do 31.12.1970. Od 1.1.1970 do 31.12.1974 není na evidenčním listu druh činnosti uveden. Od 1.1.1975 je uveden jako druh činnosti automechanik. Za období od 1.1.1976 do 31.12.1978 není druh činnosti uveden. V kolonce poznámky je uvedeno od 2.9.1968 do 23.6.1971 učeň, vojenská služba od 1.10.1972 do 1.10.1974. Na dalším evidenčním listu je uvedeno od 2.9.1968 do 22.6.1971 učeň. Pracovní poměr skončil dne 22.6.1971.Na dalším evidenčním listu jsou uvedeny kolonky: rok, počet započtených dnů, počet kalendářních dnů, hrubý výdělek, druh činnosti, ověření prac. ONV. Pokud se jedná o druh činnosti, pak v r.1979 je uveden provozní zámečník, 26 02 II, rok 1980 není vyplněn druh činnosti podle názvosloví a pořadového čísla rezortního seznamu, v r. 1981 je uveden provozní zámečník – 66 26 02 II, v letech 1982-1984 není uveden druh činnosti. Od r. 1985 do r. 1990 je uvedena činnost mistr – 71 01 01 II. Od r. 1991 pak již druh činnosti není uváděn. Pokud se jedná o prac. kategorie - pak v III. prac. kategorii je v r. 1979 uvedeno 364 dnů, v r. 1980-366 dnů, v r. 1981-363 dnů, v r. 1982-365 dnů, v r. 1983-365 dnů, v r. 1984-366 dnů. V II. prac. kategorii je uveden v r. 1979 - 1 den, v r. 1981-2 dny, v letech 1985 až 1987 po 365 dnů, v r. 1988-366 dnů;

- J. A., RČ: X uplatnil nárok na důchod starobní dle ust. § 29 zák.č. 155/95 Sb. 30.9.2004. Žalovaná při vydání rozhodnutí vycházela z přílohy k žádosti o důchod č. 126 vyhotovené 30.9.2004, přičemž příloha byla vyhotovena na základě Čestného prohlášení pamětníků, opatřena razítkem Hutní montáže Ostrava, a.s. a podpisem oprávněné osoby. Příloha je dále opatřena razítkem a podpisem pracovníka OSSZ Ostrava. V příloze je povolání jmenovaného označeno takto „provozní zámečník 22 0-55“. Datum účinnosti rezortního seznamu – 30.9.1988, pořadové číslo podle rezortního seznamu 25 08 02/IA. Z osobního listu důchodového pojištění tam založeného je patrno, že žalobce byl zařazen za období od 1.9.1963 do 31.12.1968 v II. pracovní kategorii a následně v I. pracovní kategorii. Důchod byl přiznán od 20.12.2004;

- K. J., RČ X, uplatnil nárok na důchod starobní dle ust. § 29

zák.č. 155/95 Sb. 14.1.2005. Uvedl mimo jiné dobu pojištění u Hutních montáží Ostrava, a.s. od 9.7.1980 do 28.2.2005. Žalovaná při vydání rozhodnutí vycházela z přílohy k žádosti o důchod č. 126 vyhotovené 14.1.2005, přičemž příloha byla vyhotovena na základě Čestného prohlášení pamětníků, opatřena razítkem Hutní montáže Ostrava, a.s. a podpisem oprávněné osoby. Příloha je dále opatřena razítkem a podpisem pracovníka OSSZ Ostrava. V příloze je povolání jmenovaného označeno takto „provozní zámečník 22 0-55“. Pořadové číslo dle rezortního seznamu 25 08 02/IA- doba zaměstnání od 3.7.1972 do 3.6.1979 a od 2.7.1980 do 31.12.1992. Důchod byl přiznán od 1.3.2005;

- žalobce uzavřel učební smlouvu s Hutními montážemi n.p. Ostrava, vyučil se u organizace VŽKG, n.p. Ostrava-Vítkovice a vykonal závěrečnou učňovskou zkoušku z učebního oboru 0451-automechanik dne 22.6.1971;

- dne 12.6.1980 bylo vystaveno vysvědčení o maturitní zkoušce znějící na jméno žalobce Střední průmyslovou školou automobilní dopravy Bruntál pro studijní obor provoz automobilové dopravy;

- rozsudkem ze dne 2.10.2008 č.j. 21 Cad 151/2006-54 krajský soud zrušil rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne 9.11.2006 č. X a rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci náklady řízení. Předmětem řízení byla žaloba směřující proti rozhodnutí žalované, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 29 a § 74 z.č. 155/1995 Sb., které správní orgán odůvodnil tím, že žalobci nárok na starobní důchod nevznikl, neboť dle evidenčních listů nezískal v I.A kategorii žádnou dobu pojištění. O podané kasační stížnosti žalované Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 27.5.2009 č.j. 4 Ads 12/2009 tak, že pod bodem I. kasační stížnost zamítl.

Žalobce je narozen X. Přiznání důchodu požadoval od 25.1.2010, tedy před dosažením řádného důchodového věku. Svůj nárok dovozoval z ustanovení § 74 zákona o důchodovém pojištění, které zaručuje zachování dřívější právní úpravou zakotvené snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod ve vazbě na dříve odpracované doby ve zvýhodněné kategorii.

Předpisy platné před 1.1.1996, resp. před zrušením pracovních kategorií k 1.6.1992, stanovily toliko rámcový, typizovaný seznam prací zařazených do preferovaných pracovních kategorií. Současně zmocňovaly vládu republiky, jakož i ústřední orgány státní správy, v jejichž oborech působnosti se vykonávaly takové práce, k zařazování zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení do preferovaných kategorií. Tato konkretizace byla prováděna resortními seznamy.

V souzené věci byl takovým předpisem Výnos Federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky ze dne 14.9.1978, čj. 033/620/88 č.2/1988, z něhož vyplývá, že povolání provozního zámečníka, č. 22 0-55, číselný znak 391-8 s popisem pracovní činnosti „provádění běžných oprav ocelářských pecí za provozu nebo částečného omezení příkonu paliv, mezioprav a středních oprav ocelářských pecí bezprostředně po odstavení za působení sálavého tepla, generálních oprav ocelářských pecí do 10 dnů po odstavení pecí“ je zařazeno do I. pracovní kategorie s nárokem na důchod v 55 letech. Dodatkem rezortního seznamu z června 1983 bylo

do popisu pracovní činnosti povolání provozního zámečníka, číslo povolání 22 0-55 doplněno „včetně údržby a provádění oprav zařízení odlučovací stanice kouřových plynů ocelářských pecí“.

Podle výnosu Federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky č. 2/1988, č. 033/620/88, ze dne 14. 9. 1988, kterým se mění a doplňuje výnos č. 2/1978, kterým se vydává resortní seznam zaměstnání zařazených pro účely důchodového zabezpečení do I. a II. pracovní kategorie (dále jen „výnos č. 2/1988), se do I. pracovní kategorie s nárokem na důchod v 55 letech zařazují pod bodem 1. písm. b) č. 25 též ostatní pracovní činnosti ve skupinách výroba oceli a výroba neželezných kovů. Výkladem tohoto pojmu ze dne 9.6.1989 uvedené ministerstvo stanovilo, že se tato kategorie vztahuje mimo jiné též na provozní zámečníky, číslo povolání 22 0-55. V tomto výkladu se ministerstvo zabývalo též výkladem pojmu pracoviště pro údržbáře vysokých pecí, přičemž dospělo k závěru, že ve smyslu dodatku resortního seznamu zaměstnání zařazených pro účely důchodového zabezpečení do I. a II. pracovní kategorie, skupina 25 ostatní pracovní činnosti, se pracovištěm pro údržbáře rozumí „vlastní vysoká pec, včetně skypového výtahu, ohřívače vysokopecního větru, čistírny vysokopecního plynu a vlastního prašníku“ přičemž toto vymezení se vztahuje, jak již bylo výše zmíněno, rovněž na skupinu provozní zámečník, číslo povolání č. 22 0-55.

Podle „Souhrnného resortního seznamu zaměstnání zařazených pro účely důchodového zabezpečení do I. a II. pracovní kategorie, odvětví hutnictví a těžkého strojírenství“ vydaného Min. průmyslu ČR první díl v roce 1991 tento souhrnný rezortní seznam měl platnost v organizacích, které ke dni 18.4.1988 podléhaly působnosti zrušeného federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství. Do I. a II. pracovní kategorie se pro účely důchodového zabezpečení dle tohoto seznamu byla zařazena zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavné nebo alespoň převážně práce, které jsou obecně uvedeny v příloze k nařízení vlády ČSSR č. 136/1975, resp. 117/1988 Sb. a jejichž konkrétní a taxativní zařazení do rezortního seznamu bylo schváleno Koordinační komisí FMPSV. Do I. pracovní kategorie byla zařazena zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně práce rizikové, při kterých dochází k častým a trvalým poruchám zdraví pracujících působením škodlivých fyzikálních a chemických vlivů. Zaměstnání technickohospodářských pracovníků byla zařazena do I. (II) pracovní kategorie, jestliže se vykonávali soustavně a v průběhu kalendářního měsíce aspoň ze tří čtvrtin celkové pracovní doby na pracovištích, kde více než polovina ostatních pracujících vykonává práce, pro něž je jejich zaměstnání zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie.

V seznamu je upravena i povinnost organizací. Pro vedení záznamů (evidenci) organizace byly povinny postupovat ve smyslu §§ 153 až 159 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., vést záznamy o zařazení pracovníků do preferovaných pracovních kategorií na evidenčních listech a nejméně jednou ročně vypracovat přehled o stavu pracovníků zařazených do I. a II. pracovní kategorie.

Pod evidenčním číslem zaměstnání 120801/1A je uveden název povolání provozní zámečník, č. podle kvalifikačního katalogu 22 0-55, číselný znak 391 8,

s popisem pracovní činnosti - opravy ocelářských pecí za provozu nebo částečném omezení příkonu paliv, vč. údržby, obsluhy a provádění oprav zař. odlučovací stanice kouřových plynů ocelář. pecí, meziopravy a střední opravy ocelářských pecí bezprostředně po odstavení za působení sálavého tepla, generální opravy ocel. pecí do 10 po odstavení pecí. Dále je uvedena kategorie I. s nárokem na důchod v 55 letech.

Pod evidenčním číslem zaměstnání 290103/1A, název povolání mistr, skupina 29 - Technickohospodářští pracovníci v hutnictví, kategorie I/55, je uveden popis pracovní činnosti takto: přímé řízení oprav hutnických pecí základ. hutní výroby za provozu nebo částečného omezení příkonu paliv (vysoké pece, aktivní mísiče, SM, elektr.tandemové a hlubinné pece, konvertory, koksové baterie).

Podle § 28 z.č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanového věku, případně splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.

Podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12.2009, pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně 25 let a dosáhl aspoň veku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod.

Podle § 14 odst. 1 z.č. 100/1988 Sb. účinného do 31.12.1995 zaměstnání jsou pro účely důchodového zabezpečení zařazena do 31. prosince 1992 podle druhu vykonávaných prací do tří pracovních kategorií. Zaměstnání I. a II. pracovní kategorie jsou uvedena v resortních seznamech zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie vydaných před 1. červnem 1992; do III. pracovní kategorie patří zaměstnání, která nejsou zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.

Podle odst. 2 téhož ustanovení do I. pracovní kategorie jsou zařazena zaměstnání (uvedená pod písm. a-l), v nichž se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně práce rizikové, při kterých dochází k častým a trvalým poruchám zdraví pracujících působením škodlivých fyzikálních a chemických vlivů. Pod písm. f) jsou uvedena zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo těžkých chemických provozech.

Podle odst. 5 jako doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se za dobu před 1. lednem 1993 započítává doba výkonu práce podle popisu pracovní činnosti uvedeného v příslušném resortním seznamu a další doby za podmínek a v rozsahu stanovených v předpisech platných před 1. červnem 1992; organizace pro tyto účely vedou příslušnou evidenci. Pro zápočet náhradních dob a dob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 6 odst. 1 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení, jako dob zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie do 31. prosince 1992 se nevyžaduje návrat do zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, pokud tyto doby ke dni 31. prosince 1992 trvají.

Podmínky nároku na starobní důchod jsou upraveny v § 21 z.č. 100/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1995 tak, že občan má nárok na starobní důchod, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň 55 let, byl-li zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h). Podle § 14 odst. 2 písm. f) téhož zákona do I. pracovní kategorie jsou zařazena zaměstnání, v nichž se vykonávají soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně práce rizikové, při kterých dochází k častým a trvalým poruchám zdraví pracujících působením škodlivých fyzikálních a chemických vlivů, a to zaměstnání, v nichž se vykonávají zvlášť těžké a zdraví škodlivé práce v hutích nebo těžkých chemických provozech.

Podle § 17 téhož zákona,ve znění účinném do 31. 5. 1992, ústřední orgány státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydávají v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí republiky svými výnosy resortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie. Za ostatní ústřední orgány a organizace republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávají práce, které odůvodňují, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie, vydává tyto seznamy svým výnosem příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí republiky v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí. Zvláštní zákony stanoví, která zaměstnání vykonávaná v oborech působnosti ústředních orgánů státní správy, a ostatních ústředních orgánů a organizací federace se zařazují do I. nebo II. pracovní kategorie.

Podle § 147 odst. 1 písm. d) věty první vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1993, evidence, kterou organizace vede o občanech pro účely sociálního zabezpečení, musí obsahovat označení druhu činnosti a doby jejího trvání, přičemž u občanů, kteří vykonávají zaměstnání zařazené do I. nebo II. pracovní kategorie, se zapisují údaje o době a trvání práce (údajem počtu dnů za kalendářní dobu skutečné práce) a druh činnosti se označí podle názvosloví a podle pořadových čísel uvedených v resortních seznamech.

Podle § 18 odst. 4 z.č. 100/1988 Sb. při změně zařazení zaměstnání do pracovní kategorie započítává se doba zaměstnání podle nového zařazení pracujícímu od počátku prokázaného výkonu zaměstnání, jestliže je to pro něj výhodnější, jinak ode dne účinnosti příslušného výnosu, jímž byla tato změna provedena. Ustanovení předchozí věty platí jen tehdy, jestliže den, od kterého se přiznává důchod, spadá do období ode dne účinnosti tohoto výnosu. Sníží-li se v důsledku změny v zařazení zaměstnání do pracovní kategorie též věková hranice pro odchod do důchodu a občan této hranice již dosáhl, považuje se za den vzniku nároku na důchod nejdříve den účinnosti příslušného výnosu, jímž byla tato změna provedena.

Podle § 74 z.č. 155/1995 Sb. nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.)

kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. prosince 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

Pro zařazení zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie je rozhodující, jak je zaměstnání zařazeno podle právního předpisu platného v době vzniku nároku na dávku důchodového zabezpečení, pokud ovšem není výhodnější jeho zařazení podle předpisu platného v době výkonu zaměstnání žadatele o důchod. Vznikl-li nárok na důchod dříve, než bylo určité zaměstnání zařazeno do výhodnější pracovní kategorie, nelze již k tomu při vyměření dávky přihlížet.

Podle článku VIII odst. 2 zákona č. 235/1992 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.6.1992, rezortní seznamy zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie nebo I. a II. pracovní kategorie funkcí pro účely důchodového zabezpečení pozbyly platnosti dnem 1.6.1992. Podle článku I citovaného zákona došlo ke změně zákona č. 100/1988 Sb. v ustanovení § 14 odst. 1 tak, že: "Zaměstnání jsou pro účely důchodového zabezpečení zařazena do 31.12.1992 podle druhu vykonávaných prací do I., II. a III. pracovní kategorie. Zaměstnání I. a II. pracovní kategorie jsou uvedena v rezortních seznamech zaměstnání zařazených do I. a II. pracovní kategorie vydaných před 1.6.1992. Do III. pracovní kategorie patří zaměstnání, která nejsou zařazena do I. a II. pracovní kategorie." Ustanovení § 15 zákona č. 100/1988 Sb. zní: "Zaměstnání vykonávané po 31.12.1992 se pro účely důchodového zabezpečení považuje zaměstnání III. pracovní kategorie."

Systém pracovních kategorií byl zrušen zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých změnách v sociálním zabezpečení účinném od 1.6.1992. Na základě novelizace ustanovení § 174 a § 175 zákona č. 100/1995 Sb. byl vytvořen přechodný mechanismus, na základě něhož se zohledňovaly nároky spojené s výkonem zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii při rozhodování o důchodech i nadále. Nová úprava důchodového systému po 1.1.1996 reagovala na dřívější existenci pracovních kategorií a z nich plynoucích odlišných podmínek pro vznik nároku na starobní důchod a jeho výši v ustanoveních § 71 a § 74. Podle ustanovení § 74 zákona o důchodovém pojištění platí, že „nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1.1.1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31.12.2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

Těchto (a dalších) výhod by ovšem již nemohl využít pracovník, který k datu účinnosti novely neodpracoval zákonem do té doby stanovený minimální počet let ve zvýhodněné kategorii (v praxi se mohlo jednat o rozpětí 10 - 20 roků). Z tohoto důvodu byla do zsz inkorporována ustanovení § 174 a 175, která umožňují tam vymezenému okruhu pracovníků odejít i v budoucnu - při zachování dalších nároků – do starobního důchodu dříve. Musí být ovšem naplněny následující předpoklady:

a) zaměstnání (služba) ve zvýhodněné kategorii (funkci) trvalo(a) minimálně po dobu

uvedenou v § 174 odst. 1,

b) zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. a II. kategorii funkcí trvalo do 31.12.1992,

c) občan odpracoval nejméně 25 let zaměstnání, d) nárok na důchod vznikl do 31. 12. 2016.

Činnost soudu po podání správní žaloby je ohraničena rámcem vymezeným žalobními body, které je žalobce povinen označit podle § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. Soud se musí omezit na zkoumání napadeného rozhodnutí jen ve vymezeném směru žalobních bodů.

V souzené věci je nesporné, že žalobce po ukončení základní školy uzavřel učební smlouvu s podnikem Hutní montáže n.p. Ostrava a byl učněm VŽKG, n.p. Ostrava-Vítkovice od 2.9.1968. V době učebního poměru pracoval jako pomocník huťaře, svářeče apod. Absolvoval svářečský kurs, kovářský výcvik. Dne 22.6.1971 vykonal před zkušební komisí závěrečnou učňovskou zkoušku z učebního oboru 0451- automechanik. Dále studoval při zaměstnání střední průmyslovou školu automobilové dopravy Bruntál a 12.6.1980 mu bylo vydáno vysvědčení o maturitní zkoušce.

U organizace Hutní montáže, a.s. Ostrava byl zaměstnán v době od 23.6.1971. Pracoval jako zámečník v Mariánských Horách, na pracovišti zaměstnavatele v dílenském provoze, s pracemi ve venkovním areálu, kde byly vyráběny ocelové konstrukce. Náplní práce byla příprava některých výrobků pro Hutní montáže, tj. svařování, řezání železa, natírání železa barvou, řezání profilového materiálu na rozměry, které byly dány. V době od 1.10.1972 do 1.10.1974 vykonával vojenskou základní službu. Po ukončení ZVS nastoupil opět do zaměstnání u téže organizace. Dle svého tvrzení vykonával práci provozního zámečníka na pracovišti Nová huť, a to do 31.12.1982. V období od 1.1.1983 do 31.12.1992 pracoval jako mistr. Místem výkonu práce bylo pracoviště Nové huti v Ostravě, v Košicích, Vítkovicích, Kladně , Hrádku u Rokycan.

Vzhledem k neúplně vedeným evidenčním listům důchodového zabezpečení, bylo nutno pro posouzení věci vycházet i z jiných důkazů. Soud proto přistoupil k provedení výslechu svědků.

Pokud se jedná o období po nástupu do zaměstnání po vyučení až do doby nástupu na vojenskou službu, z evidenčních listů o době zaměstnání a výdělku znějících na jméno žalobce, není patrno jaký druh činnosti žalobce vykonával, když teprve za rok 1975 je uvedena činnost automechanik. V období let 1976 až 1978 není opět druh činnosti uveden, žalobce tvrdil, že vykonával práci zámečníka. V roce 1979 je uveden druh činnosti provozní zámečník. V roce 1980 není druh činnosti uveden. V roce 1981 je uveden druh činnosti provozní zámečník. Dále za roky 1982,1983 a 1984 není opět druh činnosti na evidenčním listu uveden. Od roku 1985 do r. 1990 je uveden druh činnosti mistr. Evidenční listy jsou opatřeny razítkem zaměstnavatele žalobce a podpisem oprávněné osoby a razítkem OSSZ Ostrava a podpisem odpovědné osoby.

Dle judikatury Nejvyššího správního soudu může krajský soud na základě provedeného dokazování dospět k závěru odchylnému oproti závěru České správy sociálního zabezpečení a zavázat správní orgán závěrem o tom, že práce vykonávané žalobcem odpovídá zaměstnání, které podle resortního seznamu bylo zařazeno do I. pracovní kategorie (viz rozsudek NSS ze dne 27.5.2009 č.j. 4Adfs 12/2009-83). K takovému závěru dospěl soud v této věci.

Žalobce neprokázal, že od 23.6.1971 do 30.9.1972 a v době od 2.10.1974 do 31.12.1975 vykonával zaměstnání zařazené v I. prac. kategorii, tedy že pracoval jako provozní zámečník.

Soud uvěřil žalobci, že od 1.1.1976 do 31.12.1978 vykonával funkci provozního zámečníka, byť za toto období není skutečně vykonávaná práce v evidenčním listu žalobce uvedena. Pravdivost tohoto tvrzení dovozuje soud jednak z tvrzení žalobce a jednak ze skutečnosti, že od 1.1.1979 je v evidenčním listu žalobce druh činnosti označen jako provozní zámečník. Tuto činnost vykonával do 31.12.1982, přičemž náplň práce odpovídá popisu pracovní činnosti uvedené v profesi č. 25 08 01 rezortního seznamu a tedy vykonával práci v preferované pracovní kategorii I.A . To, že pracoval v hutním provozu, potvrdili i soudem slyšeni svědci, byť v obecné rovině. V období od 1.1.1983 do 31.12.1992 vykonával žalobce práci mistra - profesi č. 29 01 03 rezortního seznamu, tedy práci, která odpovídá zaměstnání, které bylo podle rezortního seznamu zařazeno do I.A pracovní v kategorie.

Vzhledem k výše uvedenému, když byla prokázána doba pojištění žalobce od 1.1.1976 do 31.12.1992 v I. prac. kategorii, má tato skutečnost vliv na správnost rozhodnutí žalované, neboť pro nárok na starobní důchod žalobci tato doba pojištění v I. prac. kategorii doposud zohledněna nebyla.

Pro zhodnocení doby zaměstnání v jedné z preferovaných pracovních kategorií (I., II. pracovní kategorie) získané v období účinnosti předchozích právních úprav důchodového zabezpečení až do zrušení systému pracovních kategorií k 1. 6. 1992 bylo rozhodující výslovné zařazení konkrétního druhu práce vykonávaného pracovníkem v příslušném resortním seznamu (§ 14 a § 17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, provedené nařízením vlády č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení).

Byl-li druh práce vykonávaný žalobcem (v tomto případě provozní zámečník a mistr) výslovně zařazen v příslušném resortním a také vnitropodnikovém seznamu v I. pracovní kategorii, pak je na žalované, aby tuto skutečnost respektovala.

Pokud žalobce opíral svůj nárok o přílohu č. 126 ze dne 1.9.2005, kterou Hutní montáže potvrdily zaměstnání žalobce v I.A kategorii od 23.6.1971 do 31.12.1982 v rozsahu 4210 dnů v profesi provozní zámečník a od 1.1.1983 do 31.12.1992 zaměstnání v I. prac. kategorii v profesi mistr v rozsahu 3653 dnů, a záznam o jednání komise pamětníků rovněž z 1.9.2005, pak soud uvádí, že potvrzení o prac. zařazení žalobce v I. ktg. v délce celkem 7863 dnů neodpovídá

zjištěním provedeným soudem. Žalobce nedoložil důkazy, z nichž by bylo možno dovodit další dobu jeho zaměstnání v I.A prac. kategorii, nad rámec výše uvedeného. Žalobce potvrdil, že do doby nástupu k výkonu ZVS nepracoval přímo v hutním provozu, když pracoval na odloučeném pracovišti v Mariánských Horách. Po návratu z výkonu ZVS, dle svého tvrzení, vykonával práci provozního zámečníka až do doby, kdy začal pracovat jako mistr. Toto jeho tvrzení, týkající se pracovního zařazení v době od nástupu do práce po ukončení ZVS do konce r. 1975, nebylo prokázáno. Soudu se jevilo pravděpodobné tvrzení žalobce, že tuto činnost (provozní zámečník) vykonával nejdříve od 1.1.1976. Soudem slyšeni svědci A. B., A. J. a J. K. se k pracovnímu zařazení žalobce v období od nástupu žalobce do práce do 31.12.1978 vyjádřili pouze obecně, když se vyjadřovali především k období, kdy žalobce vykonával práci mistra. Žalobce sám své tvrzení ohledně doby prac. zařazení od nástupu do zaměstnání až po příchodu z výkonu základní vojenské služby, tj. do 31.12.1975, nijak nedoložil. Přílohu č. 126 tedy soud, v části pokud je potvrzeno prac. zařazení žalobce v I. prac. kategorii od 23.6.1971 do 31.12.1975, shodně s žalovanou považuje za nevěrohodnou.

Pokud se jedná o komisi pamětníků, pak z výpovědi členů komise pamětníků vyplynulo, že vykonávali obdobné profese jako žalobce, pohybovali se na stejných pracovištích. Výslechem členů komise pamětníků bylo zjištěno, že každý z členů se vyjadřoval do záznamu pouze k pracovníkům, které znal, a to v některých případech pouze z vidění, když Hutní montáže byly organizací, která zaměstnávala několik tisíc pracovníků. Vyjádření pamětníků je tedy věrohodné v té části, pokud je potvrzeno, že žalobce u Hutních montáží pracoval. Soudu je známo z jeho úřední činnosti, že jedním ze základních důvodů zřizování komisí pamětníků bylo to, že v evidenčních listech důchodového pojištění mnoha zaměstnanců nedošlo k řádnému zohlednění právní úpravy. Navíc doklady, týkající se prac. zařazení zaměstnanců Hutních montáží byly zčásti skartovány a zčásti zničeny v důsledků povodní.

Bylo na organizaci, aby vedla záznamy o zařazení pracovníků do preferovaných pracovních kategorií na evidenčních listech a nejméně jednou ročně vypracovala přehled o stavu pracovníků zařazených do I. a II. pracovní kategorie, jak to ukládal rezortní seznam i vyhl. č. 144/1988 Sb. Uvedl-li bývalý pracovník personálního odd. Hutních montáží, A. T., že v r. 1992 se nedalo technicky zvládnout, aby provedené změny byly zaznamenány u všech zaměstnanců, pak tyto nedostatky na straně bývalého zaměstnavatele žalobce nelze přičíst žalobci k tíži. Z neúplně či nedostatečně vedených evidenčních listů důchodového pojištění nebylo dle názoru soudu bez dalšího možno vycházet, když dobu pracovní činnosti v preferované pracovní kategorii bylo možno ověřit i jinými hodnověrnými důkazy. Ostatně nedostatky soud spatřuje i na straně OSSZ, když evidenční listy o době zaměstnání a výdělku žalobce nebyly vyplněny řádně (druh činnosti je uveden jen za některé roky) a OSSZ na tento nedostatek zřejmě neupozornila bývalého zaměstnavatele žalobce.

Soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst.4 s.ř.s.).

Žalovaná při vydání nového rozhodnutí o žádosti žalobce o důchodovou

dávku bude vycházet z té skutečnosti, že žalobce vykonával v době od 1.1.1976 do 31.12.1992 funkci provozního zámečníka (profese č. 25 08 01 rezortního seznamu), a od 1.1.1983 do 31.12.1992 mistra (v profese č. 29 01 03 rezortního seznamu) v I. pracovní kategorii ( § 78 odst. 5 s.ř.s.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost

k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 14. června 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r. Iva Charvátová
samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru