Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 Ad 17/2011 - 31Rozsudek KSOS ze dne 30.08.2011

Prejudikatura

6 Ads 129/2006 - 58


přidejte vlastní popisek


19Ad 17//2011-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou

v právní věci žalobkyně E. K. , bytem X, zastoupené JUDr. Milanem Ostřížkem,

advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Sadová 553/8, proti žalované České

správě sociálního zabezpečení Ústředí se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o

přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 15.12.2010, číslo X, o nároku invalidní

důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou ze dne 7.2.2011 domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.12.2010, číslo X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) ze dne 19.5.2010 a rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.5.2010 č.j. 645 801 2154 potvrzeno. V žalobě uvedla, že na konci roku 2009 požádala o přiznání plného invalidního důchodu (tedy invalidního důchodu dle tehdy platné právní úpravy do 1.1.2010). Rozhodnutím ze dne 19.5.2010 žalovaná rozhodla, že žádost žalobkyně se zamítá s tím, že pro případ opravného prostředku

má žalobkyně podat námitky proti dotčenému rozhodnutí. Žalobkyně námitky v zákonem stanovené lhůtě podala a dne 23.12.2010 jí bylo doručeno rozhodnutí ze dne 15.12.2010 č.j. X, kterým ČSSZ jako věcně příslušný orgán rozhodla ve věci námitek žalobkyně, že tyto námitky se zamítají a rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 19.5.2010 se potvrzuje. Po prostudování rozhodnutí o námitkách ze dne 15.12.2010 a po jejich konzultaci se svými ošetřujícími lékaři je přesvědčena, že jak rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.5.2010, tak i rozhodnutí ČSSZ o námitkách ze dne 15.12.2010 není po právu, protože obě rozhodnutí zcela jednoznačně trpí vážnými, jak formálními tak i věcnými nedostatky. V předchozím důchodovém řízení žalovaná zcela jednoznačně nezohlednila, při posuzování zdravotního stavu žalobkyně a z toho vycházející další pracovní schopnosti žalobkyně, několik významných zdravotních nálezů, které nejen že zcela jinak hodnotí zdravotní stav žalobkyně, ale celou záležitost posuzují do jiné sféry hodnocení. Vytýkala, že posudkový lékař nemůže polemizovat s nálezy odborných lékařů či zcela pominout jedno ze základních a zásadních zdravotních poškození – zdravotní indispozici, jíž je žalobkyně vystavena následkem po operaci páteře, kterou je vyvolávána inkontinence, pro kterou lze vedle všech ostatních zdravotních indispozic zcela jednoznačně konstatovat, že jde o zdravotní postižení, které významně ovlivňuje další pracovní schopnost a to tak, že se jedná o postižení, které odpovídá možnému zhodnocení, že značně ztěžuje obecné životní podmínky, případně, že výkon soustavné výdělečné činnosti je možný jen za zcela mimořádných podmínek. Postižení páteře v této podobě nelze v žádném případě dle poznatků odborných lékařů hodnotit jako dlouhodobě stabilizované, protože stabilizace tohoto postižení prakticky není možná. Jde o zdravotní stav, který bohužel neustále prograduje k horšímu a tedy zhodnocení posudkové služby není zcela v souladu se závěry odborných lékařů.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 22.2.2011 uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl v rámci námitkového řízení přezkoumán lékařem ČSSZ – Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Opava dne 2.12.2010, který se zabýval všemi námitkami žalobkyně a její zdravotní stav posoudil znovu objektivně a komplexně i nad rámec uplatněných námitek. Podle jeho zjištění činí od 1.1.2010 pokles pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu 35 % a jedná se o invaliditu prvního stupně. Do 31.12.2009 její pracovní schopnost poklesla nejméně o 33 % a odpovídala částečné invaliditě. Napadené rozhodnutí odpovídá takto zjištěnému zdravotnímu stavu žalobkyně a je v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná je při svém rozhodování vázána odborným lékařským posudkem, který považuje za kompletní, odborný a odpovídající zjištěnému skutkovému stavu, resp. skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 15.12 .2010.

Krajský soud provedeným řízením vzal za prokázáno, že žalobkyně uplatnila žádostí ze dne 16.11.2009 prostřednictvím OSSZ Bruntál žádost o přiznání plného invalidního důchodu od vzniku nároku.

Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Opava dne 2.2.20010 na základě výsledků lékařského vyšetření provedl posudkové zhodnocení. Ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedl, že:

1. jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. 2. je invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. c) cit. zákona. 3. invalidita trvá 4.posuzovaná je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti určil zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. E, položka 1 písm.c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40%. Uvedl, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění.

V záznamu o jednání - posouzení zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 8 zák.č. 582/1991 Sb. ze dne 10.2.2010 - doplnění záznamu o jednání ze dne 2.2.2010 OSSZ uvedla výsledek posouzení do 31.12.2009 tak, že posuzovaná do 31.12.2009 nebyla plně invalidní dle § 39 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb., ale byla částečně invalidní dle § 44 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009.

Lékařka referátu lékařské posudkové služby (dále jen LPS) na OSSZ Opava dne 2.2.2010 souhlasila s uvedeným posudkovým závěrem.

Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) rozhodnutím ze dne 19.5.2010 zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zák.č. 155/95 Sb. ve znění platném do 31.12.2009 s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Bruntál ze dne 2.2.2010 žalobkyně není plně invalidní dle § 39 odst.1 zák.č.155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009, ale je částečně invalidní dle § 44 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009. Je invalidní dle § 39 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. a) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 40%. ČSSZ v odůvodnění citovala ustanovení § 38 z.č. 155/1995 ve znění do 31.12.2009 a ustanovení § 39 z.č. 155/1995 Sb. ve znění od 1.1.2010.

Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně námitky ze dne 23.6.2010. V námitkách mimo jiné uvedla, že příslušný správní orgán, resp. lékařská posudková komise, nevzaly plně v potaz zhoršení jejího zdravotního stavu od okamžiku posledního posouzení příslušným orgánem, ani míru snížení jejich pracovních schopností.

ČSSZ-Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení dne 2.12.2010 vypracovala posudek o invaliditě žalobkyně na základě zdravotní dokumentace a zjistila, že u žalobkyně se jedná o chronický VAS LS páteře, stav po dekompresi a stabilizaci L5/S1 8.6.2006, těžkou dysfunkci LS páteře a reziduální kořenový zánikový iritační syndrom S1 sin., neurastenický syndrom v dlouhodobé zátěžové situaci, intermit. inkontinence močová, hypacusis. Ve výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti uvedla, že:

1. jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb. 2. do 31.12.2009 nebyla posuzovaná plně invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb.v platném znění do 31.12.2009, ale byla částečně invalidní dle § 44 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%, nedosahuje však výše 66%. Nejednalo se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl.č. vyhl.č. 284/1995 Sb. umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejednalo o zdravotní postižení odpovídající příl.č.4 vyhl.č. 284/1995 Sb. značně ztěžující obecné životní podmínky. Od 1.1.2010 je invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst.2 písm. c) cit. zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 35%.

3. invalidita trvá nadále 4. posuzovaná je schopna po vzniku invalidity I. stupně vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě.

Do 31.12.2009 dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV, odd. F. pol.3, písm. b) příl.č. 284/1995 Sb., tj. 45%. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti určila ČSSZ-LPS zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, odd. E, položka 1 písm.c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35% ( z rozmezí 30-40%) a to vzhledem k relativní stabilizaci zdravotního stavu a schopnosti případné rekvalifikace.

ČSSZ rozhodnutím ze dne 15.12.2010 námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.5.2010 č.j. X potvrdila. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedla, že v rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě ze dne 2.12.2010 zjištěno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, že účastníce řízení do 31.12.2009 nebyla plně invalidní dle § 39 odst.1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009, ale byla částečně invalidní dle § 44 odst.1 zák. č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%, nedosahuje však výše 66%. Nejednalo se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb., umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani se nejednalo o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhl.č. 284/1995 Sb., značně ztěžující obecné životní podmínky. Dále bylo novým posudkem zjištěno, že účastníce řízení je od 1.1.2010 invalidní dle § 39 odst.1 zákona č. 155/1995 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního

stavu poklesla její pracovní schopnost o 35%. Žalovaná uvedla, že v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí se zabývala všemi námitkami v plném rozsahu.

Zdravotní stav žalobkyně a míru poklesu její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posoudila dne 7.4.2011 posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen PK MPSV) s pracovištěm v Ostravě. Při vypracování posudku vycházela ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. V. a ostatních odborných nálezů, nacházejících se ve spise. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu napadeného rozhodnutí, tj. k 15.12.2010 určila zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu E, položce 1, písm. c/, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kdy z rozmezí 30-40 % stanovila střed 35 % vzhledem ke stabilizaci zdravotního stavu posuzované. PK MPSV stanovila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u posuzované stav po operaci páteře v lumbosakrální oblasti a uvedla, že se nanejvýše jedná o středně těžké funkční postižení bederní a křížové oblasti páteře – maximálně těchto dvou úseků, jedná se o trvající poruchu dysfunkce v těchto dvou úsecích páteře, reziduální kořenové dráždění v oblasti křížové a snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení. Posudková komise volila střed proc. rozpětí, tj. 35 % vzhledem k tomu, že zdravotní stav posuzované je stabilizován, s odůvodněním, že toto dokládají výsledky odborných vyšetření posuzované a rovněž tak i závěry vyšetření zobrazovacích metod. Dle těchto metod – MR LS páteře, rtg LS páteře, EMG DKK je postavení náhrady disku vyhovující, bez známek uvolnění a radikulopathie S1 I. sin. je pouze diskrétní. Posudková komise dále konstatovala, že nelze hodnotit dle kapitoly XIII., odd. E, pol. 1, písm. d přílohy k vyhl.č. 359/2009 – těžké funkční postižení s proc. rozpětím 50-70 %, poněvadž výsledky odborných nálezů a zobrazovacích metod toto neprokazují – nejedná se o trvalé kořenové dráždění, ani o těžké poškození nervů, ani o parésy, ani sval. atrofie, ani o závažné poruchy funkce svěračů. Inkontinence u posuzované popisovaná v nálezech neurologa a ortopedického protetika je intermitentního charakteru bez organického podkladu a nemá závažný charakter. PK MPSV konstatovala, že posuzovaná je nadále schopna vykonávat práci učitelky v mateřské škole, není schopna práce ve vynucených polohách, se zvedáním a přenášením nadlimitních břemen, je schopna rekvalifikace. PK MPSV dále konstatovala, že tvrzení MUDr. V. ze dne 23.3.2010, že vzhledem k původnímu zaměstnání by byla vhodná změněná pracovní schopnost ve smyslu PID jde nad rámcem odborných kompetencí tohoto lékaře a nemá posudkovou logiku. Nález ortopedického protetika MUDr. K. ze dne 21.6.2010 je posudkově nadhodnocen a nemá objektivní korelát ve vztahu k výsledkům jiných odborných nálezů a zobrazovacích metod. Co se týče příčin odnětí plné invalidity komise konstatovala, že posuzovaná byla správně posouzena na OSSZ v roce 2006 jako plně invalidní – jednalo se o pooperační stav, KLP DI dne 23.10.2007 na OSSZ proběhla se závěrem, že posuzovaná je již jen částečně invalidní – zde rovněž posouzení správné pro zlepšení a stabilizaci zdravotního stavu posuzované po operaci. Toto bylo potvrzeno při jednání PK MPSV Brno dne 15.10.2008. Ani v dalších žádostech posuzované na OSSZ ve věci přiznání plné invalidity jí nebylo oprávněně vyhověno, poněvadž proto nebyl objektivní korelát ve vztahu k jejím subjektivním potížím, které objektivní podklad postrádají. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Ve výroku pak posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ byla posuzovaná invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

Zdravotní stav žalobkyně a míru poklesu její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posoudila dne 1.7.2011 PK MPSV s pracovištěm v Hradci Králové. Při vypracování posudku vycházela ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. V. a ostatních odborných nálezů, nacházejících se ve spise. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila posudková komise bolesti bederní páteře po dekompresi a stabilizační operaci bederní páteře v segmentu L5/S1 s lehkými projevy kořenového dráždění S1 vlevo. Procentní míru poklesu její pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1 písmeno c/ přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“) na 35 %. Střední hodnotu procentního rozpětí volila vzhledem k charakteru a stupni základního onemocnění, s přihlédnutím k dosaženému stupni středoškolského vzdělání, výkonu nejvýše středně těžké práce a možnosti rekvalifikace. Posudková komise uvedla, že pro užití § 3 a 4 odst. 1 a 2 vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti. Zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ Ostrava-LSP pracoviště pro námitkové řízení ze dne 15.12.2010 neodpovídal zcela mimořádným podmínkám uvedeným v § 6 citované vyhlášky ani značně ztíženým obecným životním podmínkám ve smyslu přílohy č. 4 vyhl.č. 284/1995 Sb. ani schopnosti výkonu ve smyslu přílohy č. 5 téže vyhlášky. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nelze hodnotit dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písmeno d/ přílohy k vyhl.č. 359/2009. Nejedná se o těžké funkční postižení s procentním rozpětí 50-70 %, poněvadž výsledky odborných nálezů ani zobrazovacích metod toto neprokazují. Nejedná se o trvalé kořenové dráždění ani o těžké poškození nervů ani o parézy ani svalové atrofie ani závažné poruchy funkce svěračů. Inkontinence posuzované popisovaná v nálezech neurologa má spíše vztah ke stolici, v nálezu ortopedického protetika je intermitentního charakteru bez organického podkladu a je u žen v tomto věku již běžná. Při vyšetření neměla ani absorbční vložky. Doložené neurologické nálezy nedokládají těžké postižení nervosvalového vedení a porucha čití je dosud posudkově nevýznamná. Na obtížích se zcela jistě spolupodílí i psychický stav posuzované. Vykonávané práce lze považovat nejvýše za středně těžké, nevyžadující plně zachovanou funkčnost levé dolní končetiny, na níž je pouze prokázáno lehké motorické oslabení, které může být i pooperačního původu. Od 20.7.2001 pobírala částečný invalidní důchod, který byl přiznán rozhodnutím ČSSZ Praha na podkladě posouzení vlastní žádosti lékařem OSSZ Bruntál ze dne 9.8.2001 pro bolesti páteře a nosných kloubů s kořenovou symptomatologií S1 s procentním poklesem míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 35 % podle kapitoly XV, odd. F, pol. 2 písm. c/. Jednalo se o invaliditu z obecných příčin, nikoliv částečnou invaliditu ve smyslu příl.č. 4 a 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Tento posudek považovala PK MPSV Hradec Králové za nadhodnocení zdravotního stavu i v kombinaci s postižením pohybového systému, které nedosahovalo posudkově významného stupně. Neurologický nález na dolních končetinách neprokazoval kořenové dráždění a operativní zákrok byl odložen. Při KLP dne 8.8.2002 se stupeň invalidity nezměnil. Při posouzení vlastní žádosti o plný invalidní důchod lékařem OSSZ Bruntál dne 4.5.2004 se stupeň invalidity nezměnil. Při odvolání v soudním řízení posudkem PK MPSV Ostrava ze dne 3.2.2005 nebyl uznán žádný stupeň invalidity. Při posouzení vlastní žádosti o plný invalidní důchod lékařem OSSZ Bruntál dne 1.9.2005 byl uznán opět pouze částečný invalidní důchod zcela shodně jako 8.8.2002. Tento posudek považovala PK MPSV Hradec Králové za posudkový omyl. Při posouzení vlastní žádosti o plný invalidní důchod lékařem OSSZ Bruntál dne 29.8.2006 přiznán plný invalidní důchod na stav po operaci páteře od 2.8.2006. Invalidita uznána opět pouze z obecných příčin, nikoliv podle příl.č. 3 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Při KLP OSSZ Bruntál dne 23.10.2007 byl stupeň invalidity snížen pro objektivní stabilizaci zdravotního stavu po operativní léčbě páteře s dobrým pooperačním výsledkem a pobírala částečný invalidní důchod z obecných příčin od 23.10.2007. Tato skutečnost byla potvrzena i v soudním řízení posudkem PK MPSV Ostrava ze dne 20.6.2008 i posudkem PK MPSV Brno ze dne 15.10.2008. Při posouzení vlastní žádosti o plný invalidní důchod lékařem referátu LPS OSSZ Bruntál dne 29.6.2009 byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posouzen podle kapitoly XV, odd. F, položka 3, písm. b/ příl.č. 2 k vyhl.č. 284/1995 Sb. s procentním poklesem míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 45 % jako odpovídající nadále částečné invaliditě z obecných příčin. Při posouzení vlastní žádosti o plný invalidní důchod byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posouzen lékařem referátu LPS OSSZ Bruntál dne 2.2.2010 podle nové vyhlášky jako odpovídající invaliditě I. stupně s poklesem pracovní schopnosti o 40 % podle kapitoly XIII, odd. E, položka 1, písmeno c/ přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“) bez užití § 6 a současně podle vyhlášky č. 284/1995 platné do 31.12.2009 podle kapitoly XV, odd. F, položka 3, písm. f/ s procentním poklesem míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 45 % a opět z obecných příčin.

Posudek PK MPSV Hradec Králové se od posudku lékaře referátu LPS OSSZ Bruntál ze dne 2.2.2010 ani od posouzení zdravotního stavu lékařem LPS ČSSZ – pracoviště pro námitkové řízení Opava ze dne 2.12.2010 ani od posudku PK MPSV Ostrava ze dne 7.4.2011 neliší. Dne 31.12.2009 posuzovaná byla částečně invalidní podle vyhlášky č. 284/1995 platné do 31.12.2009 podle kapitoly XV, odd. F, položka 3, písm. f/ s procentním poklesem míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 45 % z obecných příčin. Od 1.1.2010 se jednalo o invaliditu I. stupně s poklesem pracovní schopnosti o 40 % podle kapitoly XIII, odd. E, položka 1, písmeno c/ přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „vyhláška“) bez užití § 6. Zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ – pracoviště Ostrava ze dne 15.12.2010 odpovídal invaliditě I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. v platném znění.

Ve výroku pak posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. K 31.12.2009 šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 %, nešlo o schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení jen za zcela mimořádných podmínek.

Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 17.3.2008 zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 31.10.2007, kterým byl jí odňat plný invalidní důchod. Rozsudkem ze dne 24.2.2009 č.j. 19Cad 49/2008-39, který nabyl právní moci 9.3.2009 soud žalobu zamítl, když bylo provedeným řízením zjištěno z posudků PK MPSV ČR v Ostravě, srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Brně a doplňujícího posudku téže komise, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla plně invalidní.

Zjištění výše uvedená krajský soud opírá o listinné důkazy, a to rozhodnutí žalované ze dne 15.12.2010 č.j. 6458012154/48091-VD, rozhodnutí ze dne 19.5.2010, vyjádření žalované ze dne 22.2.2011, posudek PK MPSV ČR s pracovištěm v Ostravě ze dne 7.4.2011 a posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 1.7.2011, obsah spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 19Cad 49/2008 a obsah správního spisu.

Přezkoumává-li se zákonnost rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku.

V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi /§ 4 odst. 2 zák.č. 582/91 Sb./. Uvedené komise jsou přitom oprávněny nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale také i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže v oblasti rozhodování o těchto nárocích jsou pojmy invalidity především pojmy právními). Proto v tomto řízení byl vypracován posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 7.4.2011 a k námitkám žalobkyně i srovnávací posudek PK MPSV ČR Hradec Králové 1.7.2011. Tento důkaz považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborných posudků pro jeho přesvědčivost a úplnost, a proto také neprováděl další dokazování. Zdravotní stav žalobkyně byl hodnocen posudkovými lékaři a lékaři z oboru neurologie na základě zdravotní dokumentace žalobkyně. Žalobkyně neoznačila jiné důkazy, než jaké byly provedeny.

Podle § 38 z.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009 pojištěnec má nárok na plný invalidní důchod, jestliže se stal a) plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku plné invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) plně invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. ve znění platném do 31.12.2009 Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek.

Podle § 38 z.č. 155/1995 Sb. ve znění platném od 1.1.2010 pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b) invalidním následkem pracovního úrazu.

Podle § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb. ve znění od 1.1.2010 pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst.2 téhož ustanovení jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle odst.3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází dle odst.4 cit. ustanovení ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával.

Podle odst.6 za stabilizovaný zdravotní stav se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

S účinností od 1. 1. 2010 zákon č. 306/2008 Sb. zrušil § 43-48 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění; nadále se nerozlišuje mezi plnou a částečnou invaliditou, ale mezi invaliditou prvního, druhého a třetího stupně.

Pro uznání plné invalidity ke dni 31.12.2009 muselo dojít k poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, anebo musela být zjištěno zdravotní postižení vyjmenované v příloze č. 3 vyhl.č. 284/95 Sb., zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek. Poněvadž v takové míře pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyl zjištěn, a nebylo zjištěno ani zdravotní postižení, jež by vyžadovalo vytvoření zcela mimořádných podmínek podle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., nelze žalobkyni k datu 31.12.2009 za plně invalidní považovat. Jestliže žalobkyně nebyla plně invalidní, pak nesplňovala podmínky nároku na plný invalidní důchod.

Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám právní úpravy posuzování zdravotního stavu v sociální oblasti. Konkrétně šlo zejména o změny v právní úpravě posudkových kritérií, podle nichž je hodnocen zdravotní stav a některé jeho důsledky (invalidita) v systému důchodového pojištění a o některé další související změny.

K zásadní změně došlo opuštěním dosavadního dělení na plnou invaliditu a částečnou invaliditu, a jeho nahrazení invaliditou ve třech stupních. Do právního řádu ji přinesl zákon č. 306/2008 Sb. v článku I bodu 42. Tímto ustanovením byl s účinností od 1. 1. 2010 novelizován § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. S uvedenou změnou v posuzování souvisela i změna dávková-instituty plného invalidního důchodu a částečného invalidního důchodu byly nahrazeny invalidním důchodem, jehož výše je odlišná podle stupně uznané invalidity.

Stupně invalidity byly nově stanoveny tak, jak uvedeno výše v ustanovení § 39 odst.1 z.č. 155/1995 Sb.

Pro uznání invalidity třetího stupně ke dni 15.12.2010 by muselo dojít k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Protože ke dni 15.12.2010 pracovní schopnost žalobkyně poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahovala však více než 49 %, šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b/ nebo c/ zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008. Žalobkyně nebyla invalidní ani následkem pracovního úrazu.

Pro úplnost soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky není krajský soud oprávněn, ale pouze orgány posudkové služby MPSV. Je tomu tak proto, že taková úvaha je součástí odborného posudkového hodnocení zdravotního stavu žalobce, o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek, neboť k tomu nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi. S námitkami žalobkyně se posudkové komise dle názoru soudu vyjádřily ve svých posudcích v dostatečném rozsahu.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./.

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a úspěšná žalovaná ČSSZ nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; pokud stěžovatel sám, nebo ten, kdo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 30. srpna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslava Drahošová, v.r.

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru