Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 A 25/2019 - 26Rozsudek KSOS ze dne 30.06.2020

Prejudikatura

1 As 97/2011 - 52

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
6 As 245/2020

přidejte vlastní popisek

19 A 25/2019 - 26

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: Bc. L. K.

zastoupený Mgr. Tomášem Krásným, advokátem sídlem 702 00 Ostrava –
Moravská Ostrava, Milíčova 1386/8

proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 702 00 Ostrava, 28. října 117

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2019 č. j. MSK 152219/2018, o přestupku

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2019 č. j. MSK 152219/2018 se zrušuje a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od

právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 22. 9. 2018 č. j. SMO/579070/18/DSČ/StoP ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu) a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.

2. Žalobce namítal, že skutkový stav neodpovídá podkladům ve spise, resp. je s nimi v rozporu, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, nerespektování zásady materiální pravdy a presumpce neviny. Konkrétně pak žalobce namítal, že policisté, slyšeni jako svědci, nemohli ze svého stanoviště vidět, zdali něco a co konkrétně v ruce držel. Již při zastavení hlídkou policie s přestupkem nesouhlasil a stejné stanovisko zastával v průběhu celého přestupkového řízení. S výpovědí policistů nesouhlasil, neboť věděl, že určitě mobilní telefon v ruce při jízdě nedržel. Zdůraznil, že prokázání toho, že není možné, aby policisté z vozidla z místa, kde s ním stáli, viděli, zdali něco v ruce drží, případně co, navrhl provést rekonstrukci dané události a na podporu toho do spisu doložil fotografie a videozáznam z rekonstrukce, kterou sám provedl. Z uvedeného videozáznamu je pak patrné, že z místa, kde stáli policisté, si absolutně nemohli být jisti tím, co v ruce držel a zdali vůbec něco držel. Žalobce žalovanému vytkl, že se touto odvolací námitkou v podstatě nevypořádal. Žalovaný pouze konstatoval, že další dokazování je nadbytečné a že skutkový stav byl zjištěn spolehlivě. Žalovaný zcela ignoroval podklady, které do spisu doložil. Z těchto podkladů plyne, že o skutkovém stavu postaveném na výsleších policistů, lze důvodně pochybovat. V rámci zásady materiální pravdy byl přitom žalovaný povinen zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebylo možné důvodně pochybovat. Žalovaný navržené důkazy bez bližšího řádného odůvodnění odmítl provést. Přitom mu v provedení důkazů nic nebránilo. Žalobce shrnul, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu, o kterém by nebylo možné pochybovat. Skutkový stav je zpochybněn podklady, které do spisu doložil.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil názor, že byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Skutkovým stavem věci se žalovaný podrobně zabýval na str. 3 – 5 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že důkazním návrhem žalobce oficiální rekonstrukcí a přiloženým videem se zabýval na str. 2 a 4 a dále na str. 5 napadeného rozhodnutí a tyto závěry žalovaný ve vyjádření k žalobě citoval. Žalovaný setrval na svém názoru, že žalobcem navržené důkazy jsou nadbytečné, neboť skutkový stav věci byl spolehlivě zjištěn. V dalším pak žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

4. K projednání žaloby nařídil krajský soud jednání. Účastníci při něm setrvali na svých stanoviscích k věci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 3. 2019 č. j. MSK 152219/2018 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 22. 9. 2018 č. j. SMO/579070/18/DSČ/StoP, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu pro úmyslné porušení § 7 odst. 1 písm. c) téhož zákona. Žalobce se měl uvedeného přestupku dopustit tím, že dne 26. 2. 2018 v čase kolem 13:55 hodin v Ostravě na ulici 28. října nedaleko Divadla Petra Bezruče ve směru jízdy na Porubu, jako řidič motorového vozidla tovární značky Peugeot, RZ X při řízení uvedeného motorového vozidla držel v levé ruce telefonní přístroj nebo jiné hovorové zařízení –

[Zadejte text.]

mobilní telefon. Za uvedené jednání byla žalobci podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta v částce 1 500 Kč a dále povinnost zaplatit náklady řízení spojené s projednáním přestupku a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Součástí spisu je oznámení přestupku ze dne 26. 2. 2018, v němž je uvedeno, že 26. 2. 2018 v 13:55 hodin řídil žalobce v Ostravě, části Moravská Ostrava, po ulici 28. října ve směru jízdy z centra, výše uvedené motorové vozidlo, přičemž držel v levé ruce mobilní telefon. Hlídka se za řidičem rozjela po ulici 28. října. Vozidlo odbočilo na ulici Výstavní. Vozidlo hlídka zastavila u domu č. p. 22. Řidič byl vyzván k předložení dokladů pro provoz a řízení vozidla včetně občanského průkazu. V osobě řidiče byl ztotožněn žalobce. Do oznámení přestupku se žalobce odmítl vyjádřit a odmítl jej také podepsat.

6. V úředním záznamu ze dne 26. 2. 2018 vyhotoveném policistou nstržm. M. K. je uvedeno, že dne 26. 2. 2018 vykonával policista denní službu od 10:00 do 22:00 hodin spolu s nstržm. M. T. Prováděli dohled na BESIP na ulici 28. října naproti Divadla Petra Bezruče. V čase 13:55 hodin spatřili řidiče jedoucího ve směru jízdy na Ostravu – Porubu ve vozidle Peugeot Boxer, RZ X, červené barvy. Tento řidič držel v levé ruce u levého ucha černý mobilní telefon. Za tímto řidičem se rozjeli, ale z důvodu hustého provozu jej zastavili předepsaným způsobem až na ulici Výstavní před domem č. p. 22. Po zastavení vozidla policista řidiče vyzval k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu motorového vozidla. Z předložených dokladů a následnou lustrací bylo zjištěno, že se jedná o L. K. (žalobce). Řidič policistům sdělil, že s přestupkem nesouhlasí a chce být oznámen správnímu orgánu. Proto bylo sepsáno oznámení přestupku. Byla dobrá viditelnost a jasno. V úředním záznamu se rovněž uvádí, že oba členové hlídky jasně viděli řidiče ze vzdálenosti cca 10 m. K úřednímu záznamu je přiložen situační plánek. V něm je zakresleno mimo jiné postavení služebního vozidla policistů a směr jízdy vozidla řízeného žalobcem.

7. Ze správního spisu se dále podává, že u ústního jednání 12. 6. 2018 správní orgán provedl důkaz listinami, a to oznámením přestupku, nákresem místa spáchání přestupku, výpisem z evidenční karty řidiče a citoval, jaké podklady dále využil. Zástupce žalobce poté prohlásil, že v současné době nechce k věci nic uvádět a požaduje, aby byli vyslechnuti zakročující policisté. Správní orgán I. stupně následně u ústního jednání 12. 6. 2018 vyslechl jako svědky policisty pana M. K. a M. T. Svědek M. K. do protokolu uvedl, že hlídka prováděla dohled nad BESIP, s cílem monitorovat, zda řidiči jezdí připoutáni a netelefonují. V čase 13:55 hodin policisté zaznamenali předmětné vozidlo, jednalo se o dodávku a šlo do ní velmi dobře vidět, nikoliv jen na obličej řidiče, ale i na jeho ruce. Žalobce držel v levé ruce černý mobilní telefon. Z důvodu hustého provozu bylo vozidlo zastaveno až na ulici Výstavní před domem č. p. 22. Žalobce s přestupkem nesouhlasil, přestupku si nebyl vědom, hlídce tvrdil, že proti němu nemají důkaz v podobě videozáznamu. Oznámení přestupku si žalobce nepřečetl a odmítl jej podepsat. Viditelnost byla dobrá, bylo jasno a slunečno. Svědek zopakoval, že bezpečně viděl, že žalobce držel v levé ruce u levého ucha černý mobilní telefon. V den spáchání přestupku byl hustý provoz, vozidla jezdila pomalu. Svědek seděl na místě řidiče služebního vozidla. Služební vozidlo stálo naproti Divadla Petra Bezruče vedle parkoviště. Přestupkové jednání bylo zaznamenáno zhruba z 10 m vzdálenosti. Svědek si byl jist tím, že žalobce držel u levého ucha v levé ruce mobilní telefon černé barvy.

8. Svědek – policista M. T. uvedl do protokolu, že se s kolegou vzájemně ubezpečili v tom, že řidič vozidla skutečně drží v levé ruce u levého ucha černý mobilní telefon. Přestupkové jednání zaznamenali nezávisle na sobě. Byl slunečný den, nebyla žádná mlha, viditelnost byla dobrá. Do vozidla viděl svědek zhruba ze vzdálenosti 10 m. Se služebním vozidlem hlídka stála kolmo k vozovce. Svědek seděl na místě spolujezdce. Svědek velmi dobře viděl, že řidič drží v levé ruce u levého ucha černý mobilní telefon. Řidič byl ve vozidle sám. Přestupkové jednání svědek bezpečně zaznamenal v okamžiku, kdy žalobce projížděl kolem služebního vozidla. Poté, co s žalobcem hlídka začala řešit přestupkové jednání, žalobce vytáhl z kapsy mobil buď v černém obalu, nebo černé barvy.

[Zadejte text.]

9. V dalším průběhu řízení před správním orgánem I. stupně žalobce doručil správnímu orgánu podání ze dne 26. 6. 2018, v němž uvedl, že naprosto vylučuje, že by výpověď policistů byla pravdivá. Zcela určitě v té době netelefonoval, nemohl mít telefon u ucha. Poukázal na to, že přestupek se měl stát v čase kolem 13:55 hodin dne 26. 2. 2018. Po nahlédnutí do mobilního telefonu zjistil, že v té době nemá zaznamenán žádný příchodí ani odchozí hovor.

10. Ze správních spisů se dále podává, že v odvolání, v němž žalobce zopakoval, že popírá, že by za jízdy držel v ruce mobilní telefon, žalobce kromě jiného dále uvedl, že se rozhodl provést vlastní rekonstrukci na místě samém, o čemž pořídil videozáznamy. Zmínil také, že místo, z něhož jej policisté měli spatřit, je od místa, kde stálo policejní vozidlo vzdáleno 25 m a nikoliv 10 m. Z přiložených videí je zřejmé, že na danou vzdálenost a za tak krátký časový úsek není vůbec možné rozeznat, co držel v ruce. V odvolání žalobce navrhl, aby byl proveden důkaz rekonstrukcí za účasti služebního policejního vozidla s tím, že zjištěný skutkový stav nemůže obstát s ohledem na zásadu materiální pravdy.

11. Z rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že žalovaný provedení žalobcem navrhovaných důkazů hodnotil jako nadbytečné s argumentací, že skutková podstata daného přestupku byla naplněna již pouhým držením hovorového zařízení v ruce, nikoliv u ucha nebo samotné telefonování z tohoto zařízení, a proto by ani případný výpis telefonních hovorů nemohl zpochybnit zjištěný skutkový stav věci. K záznamům, které žalobce předložil žalovanému, žalovaný konstatoval, že z nich lze naopak seznat, že z místa, kde stálo policejní vozidlo, bylo jasně vidět do vozidla, což uvedli i policisté ve svých svědeckých výpovědích. Žalovaný dále poukázal na to, že žalobce sice tvrdí, že se přestupku nedopustil, ale že se do oznámení přestupku nevyjádřil, a ani v průběhu přestupkového řízení neuváděl věrohodnou verzi reality o tom, co vlastně při řízení vozidla v ruce držel nebo proč policisté shodně vypověděli, že jsou si jistí, že za jízdy držel u ucha mobilní telefon. Zdůraznil přitom, že policisté jsou zcela jistě způsobilí k tomu rozeznat, jakou činnost řidič vozidla ve vozidle vykonává, tím spíš, když jsou ke zjišťování těchto přestupků vyškoleni a znají situace ze své praxe, neboť takovou činnost je schopna zaznamenat i rozpoznat kterákoliv osoba průměrného rozumu. Dle žalovaného pokud policisté vypověděli, že jsou přesvědčeni o skutečnosti, že žalobce za jízdy držel v ruce mobilní telefon, nemá důvod tomuto tvrzení nevěřit. Důkazní návrh rekonstrukcí hodnotil žalovaný rovněž jako nadbytečný s tím, že nemůže relevantně zpochybnit zjištěný skutkový stav věci, neboť ten byl spolehlivě zjištěn.

12. Soud provedl důkaz listinou s obsahem stránky z webu www.mapy.cz s vyznačením vzdálenosti mezi vozidlem policistů a vozidlem žalobce podle plánku vyhotoveného policisty s údaji o postavení vozidla policistů a vozidla žalobce, přičemž plánek vyhotovený policisty je založen ve správním spise. Z výše uvedeného mapového portálu bylo zjištěno, že vzdálenost, z níž policisté zaznamenali přestupkové jednání žalobce, byla cca 22 m.

13. Podle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

14. Krajský soud na danou věc aplikoval závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku č. j. 2 As 235/2017-26. Jednalo se skutkově o téměř shodnou věc jako v posuzované věci. I ve věci řešené Nejvyšším správním soudem byl žalobce obviněn z držení mobilního telefonu při řízení motorového vozidla. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že skutečnost, že řidič vozidla drží v ruce telefonní přístroj, je objektivně vnímatelná lidským zrakem. Proto tvrzení policistů, že přestupce viděli držet v ruce za jízdy telefonní přístoj, může být samo o sobě věrohodným důkazem, aniž by byl předložen další důkaz, neboť k tomu není potřebná odborná znalost ani zvláštní vybavení (viz rozsudek NSS č. j. 2 As 52/2011-47). Pokud je důkazní situace postavena pouze na výpovědích přestupce a policistů (a na tomto místě krajský soud poznamenává, že i ve věci žalobce jde o situaci postavenou pouze na výpovědích žalobce a

[Zadejte text.]

policistů), lze předpokládat častou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy. Správní orgán je v takové situaci povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné ze vzájemně protichůdných skutkových verzí. Z judikatury zdejšího soudu (míněno Nejvyššího správního soudu) vyplývá, že u svědka, který nemá žádný zájem na výsledku řízení, je spíše pravděpodobné, že bude tvrdit takové skutečnosti, o nichž je subjektivně přesvědčen, že jsou pravdivé. Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku dále uvedl, že při kolizi mezi tvrzením přestupce a policisty, je proto zpravidla věrohodnější svědectví policisty (viz rozsudek NSS č. j. 4 As 19/2007-114). Svědecká výpověď policistů, kteří jako v tomto případě postupovali zcela standardně (a krajský soud opětovně na tomto místě konstatuje, že i v jím posuzované věci žalobce policisté postupovali zcela standardně), má tedy obecně vysokou důkazní hodnotu. Existence takového důkazu ovšem neznamená, že by správní orgány měly zcela rezignovat na obstarávání jakýchkoliv dalších důkazů, které je v dané věci možné získat (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 97/2011-52). U přestupků prokazovaných především výpověďmi zasahujících policistů, kde není žádný další důkaz, jímž by šlo spáchání přestupku objektivně ověřit, je obecně třeba vstřícněji přistupovat k důkazním návrhům přestupce, jsou-li potencionálně schopné přinést nová zjištění podstatná pro řízení. Tvrdí-li přestupce, že se skutek, jehož se měl dopustit, odehrál jinak, než je mu kladeno za vinu, a tuto verzi nelze s jistotou vyloučit, je pro zachování určité rovnováhy třeba provést důkazy, které k prokázání pravdivosti svých tvrzení navrhuje. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že v jím posuzovaném případě jde o samotnou podstatu přestupkového jednání a že od důkazního návrhu na provedení rekonstrukce si žalobce slibuje, že vyvrátí faktickou možnost policistů vidět ze svého stanoviště, jak páchá přestupek. Nejvyšší správní soud rovněž uvedl, že ukázalo-li by se, že je vyloučeno, aby mohli policisté držení telefonu řidičem pozorovat, nemohou výpovědi policistů, co by rozhodující důkaz, obstát. Poznamenal, že u obtížně dokumentovatelných přestupků, kde absentuje objektivně ověřitelný důkaz spáchaného jednání, je nezbytná vyšší míra vstřícnosti k aktivitě přestupce ohledně důkazních návrhů. Existovala-li by fotografie zachycující žalobce při jednání, za něž byl postižen, nebo dokonce videozáznam (což lze policii v podobných případech doporučit), byla by důkazní situace podstatně odlišná. Vypořádání návrhu na provedení rekonstrukce by již nebylo tak podstatné, neboť by nešlo předpokládat či očekávat, že by výsledek mohl zjištěný skutkový stav zvrátit ve prospěch žalobce, konec citace. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány nezjistily skutkový stav tak, že měly nadevší rozumnou pochybnost za prokázané, že se přestupkového jednání žalobce dopustil, neboť provedené dokazování nebylo úplné. Žalobce již na místě samém při projednávání přestupkového jednání policisty a v průběhu správního řízení a opakuje to i v žalobě, popřel, že by za jízdy držel v ruce hovorové zařízení a namítal také, že vzdálenost, z níž jej měli policisté pozorovat ze služebního vozidla, není cca 10 m, jak uvedli policisté ve svých výpovědích, nýbrž 25 m a že na danou vzdálenost a za tak krátký časový úsek nebylo možné rozeznat, co v ruce držel, a zdali vůbec v ruce něco držel. Na posílení tohoto tvrzení vznesl konkrétní důkazní návrh, a to nejenom záznamem na CD nosiči o jím provedené rekonstrukci, nýbrž navrhl především rekonstrukci dané události, aby mohlo být ověřeno, zda mohli policisté zaregistrovat jimi popisovaný skutkový děj. Soud dospěl k závěru, a to i po zjištění z důkazu jím provedeného v průběhu soudního řízení z mapového portálu, že vzdálenost mezi místem, kde stálo služební vozidlo policistů a vozidlem žalobce, byla nikoli cca 10 m, nýbrž cca 22 m, a při aplikaci výše uvedených závěrů Nejvyššího správního soudu, kdy i v této věci důkazní situace o spáchaném přestupku natolik nezpochybnitelná nebyla, že za těchto okolností měl správní orgán pro zachování určité rovnováhy provést důkazy, které k prokázání pravdivosti svých tvrzení žalobce navrhl.

15. S ohledem na výše uvedené a za situace, kdy skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění (přičemž krajský soud nemohl suplovat roli správního orgánu, a proto neprovedl žalobcem navržené důkazy sám), zrušil přezkoumávané rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a podle § 78 odst. 3

[Zadejte text.]

s.ř.s. věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.

16. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, který měl ve věci zcela úspěch, na nákladech řízení částku 15 342 Kč k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 od právní moci tohoto rozsudku. Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d), § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zastoupení u jednání soudu, 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky k uvedeným třem úkonům právní služby. K odměně a náhradám je nutno připočíst i 21 % DPH 2 142 Kč, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Náklady řízení dále sestávají ze soudního poplatku 3 000 Kč. Náklady řízení tak celkem činí 15 342 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 30.06.2020

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

[Zadejte text.]

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru