Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

19 A 19/2014 - 63Rozsudek KSOS ze dne 27.10.2015

Prejudikatura

3 As 20/2004

2 As 56/2007 - 71

9 As 26/2012 - 29


přidejte vlastní popisek

19A 19/2014-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou

v právní věci žalobce V. B., zastoupeného Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem

Havířov, U Stromovky 1501/11, proti žalovanému Krajskému úřadu

Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání

rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 2.10.2014, č. j. MSK 119088/2014,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 5.11.2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2.10.2014, č. j. MSK 119088/2014, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 24.7.2014, č. j. SMO/266212/14/DSČ/Mas, o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce namítal, že žalovaný své rozhodnutí založil na nesprávných a nedostatečných skutkových zjištěních, s vznesenými výhradami se náležitě a přesvědčivě nevypořádal a celkově věc nesprávně posoudil. Dle názoru žalobce vznikly důvodné pochybnosti o skutečném pachateli přestupku. Žalovaný však na toto nereflektoval a výsledkem jeho postupu bylo vydání rozhodnutí, kterým byl žalobce zásadním způsobem dotčen na svých právech, neboť byl uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se prokazatelně nedopustil.

Žalobce uvedl, že je si vědom toho, že námitky ve věci poprvé uplatnil v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Uvedené nicméně v odvolání uspokojivě a věrohodně vysvětlil a doložil. Poukázal na to, že dne 25.6.2014 podstoupil operaci žlučníku. Rekonvalescence po takové operaci dle sdělení lékaře trvá 6 týdnů, přičemž v této době se mohou objevit různé zažívací potíže, které lze potlačit anebo zmírnit užitím utišujících léků. S ohledem na svůj zdravotní stav po prodělané operaci správnímu orgánu I. stupně zaslal omluvu z ústního jednání nařízeného na den 24.7.2014. Jeho omluva akceptována nebyla. Z tohoto důvodu a s ohledem na poučení správního orgánu o možnosti uložení pokuty v případě nedostavení se k ústnímu jednání, se tohoto nakonec zúčastnil. V době jeho konání však byl pod vlivem utišujících léků, které zjevně utlumily jeho rozpoznávací a smyslové schopnosti. Jeho výpovědi před správním orgánem I. stupně dne 24.7.2014 podané pod vlivem léků nelze přikládat význam, navíc za situace, kdy spáchání vytýkaného přestupku žalobcem není bez důvodných pochybností prokazováno nashromážděnými důkazy.

Žalobce dále namítal, že žalovaný jako stěžejní důkaz sloužící ke ztotožnění osoby pachatele přestupku v jeho osobě označil a vyhodnotil to, že tento se na místě přestupku zasahujícím policistům prokázal platnými doklady totožnosti (občanským průkazem a řidičským průkazem) na jeho jméno. Současně žalovaný porovnáním fotografií na předložených dokladech totožnosti a fotosnímku pořízeného na místě přestupku dospěl k závěru, že se jedná o jednu a tutéž osobu s tím, že osoby mají shodné rysy v obličeji. Žalobce uvedl, že fotosnímek pořízený na místě přestupku skutečně představuje stěžejní důkaz pro ztotožnění osoby pachatele přestupku, respektive jeden ze stěžejních důkazů. Ovšem porovnáním pouhým okem je naopak dle jeho názoru zřejmé, že takto zjištěná osoba není totožná s jeho osobou. Osoba zjištěná na místě činu má jinak tvarovanou tvář, jiný růst vlasů v čelní části, jinak tvarované rty apod. Žalobce rovněž namítal, že podpis pachatele přestupku na oznámení o přestupku není podpisem jeho osoby. Vznáší proto výhrady vůči pravosti podpisu učiněnému na oznámení o přestupku ze dne 28.5.2014, neboť se nejedná o jeho vlastnoruční podpis. Kromě toho v době spáchání přestupku byl mimo území ČR (na Slovensku), což je schopen potvrdit jeho otec pan V. B. Zcela důvěryhodné je jeho vysvětlení podané správnímu orgánu, že osobní vozidlo, které bylo ke spáchání přestupku použito (registrační značky X) a které je majetkem TOSCAR, s.r.o. v době před tvrzeným spácháním přestupku řídil a zapomněl v něm svou peněženku s veškerými doklady (tj. i občanským a řidičským průkazem), kdy skutečný pachatel přestupku toho využil a jeho doklady následně bez jeho vědomí použil. Ztrátu dokladů nehlásil, neboť doklady záhy poté našel.

Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že teprve v žalobě žalobce uvádí podrobnější (byť stále velmi kusé) okolnosti zneužití jeho dokladů, rovněž až teprve v žalobě tvrdí, že na fotografii pořízené policisty na místě není on. Žalovaný poukázal na to, že žalobci bylo doručeno oznámení o zahájení řízení, v němž byl jednoznačně popsán skutek, z něhož je žalobce obviněn. Žalobce – ačkoli později začal tvrdit, že ten den se vůbec nenacházel v České republice, reagoval na toto oznámení omluvou z ústního jednání, aniž v této omluvě tuto informaci sdělil. Následně se dostavil k ústnímu jednání, na počátku kterého mu bylo znovu zopakováno obvinění, přičemž ani v tom okamžiku žalobce ani náznakem nevyjádřil podiv nad tím, že je obviněn z přestupku, který měl spáchat v Ostravě v době, kdy se nacházel na Slovensku, jak později tvrdil. Ani po provedení důkazů, včetně obrazových záznamů, tedy i předmětné fotografie osoby řidiče, a seznámení s obsahem spisu, se žalobce neohradil proti obvinění s odůvodněním, že se v onen den nacházel na jiném místě, nýbrž právě naopak – ke skutku se doznal. Uvedl, že měl těžkou práci, kdy pracoval od rána do večera, ve velkém shonu a stresu, svého jednání lituje, nikdy nejezdil rychle, ročně ujede 50.000 km. Žádné důkazy na svou obhajobu nenavrhl.

Žalovaný dále uvedl, že oprávněnou úřední osobou byl přitom ztotožněn podle stejného občanského průkazu, podle něhož byl ztotožněn na místě přestupku, stejně jako policisté ani oprávněná úřední osoba neměla žádné pochybnosti o totožnosti žalobce, přičemž oprávněná úřední osoba mohla porovnat osobu žalobce nejen s fotografií v osobním dokladu, ale i s fotografií řidiče přestupku pořízenou na místě samém. Při ústním jednání byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, mimo jiné také s fotografií řidiče pořízenou na místě přestupku, ke které nic neuvedl. Žalovaný zdůraznil, že by bylo zcela nelogické, aby se obviněný z přestupku, který na fotografii řidiče ve spise spatří cizí, jemu neznámou osobou, nijak nebránil, neuvedl ani prosté tvrzení „to nejsem já“, které se přímo nabízí a které nevyžaduje ani žádné odborné znalosti, ani žádné hlubší úvahy, a na místo toho se doznával ke skutku, který nespáchal.

Stejně tak by bylo dle žalovaného zcela nelogické, aby se obviněný z přestupku doznával ke skutku spáchanému v den, kdy jak tvrdí, se nacházel na jiném místě, v zahraničí. K tomu žalovaný poznamenal, že žalobce své tvrzení o pobytu na Slovensku nijak neupřesnil, neuvedl, kde přesně se nacházel, po jak dlouhou dobu ani z jakého důvodu či za jakým účelem, nijak toto tvrzení neprokázal, ani neosvědčil. Žalovaný má za to, že toto tvrzení nelze považovat za věrohodné.

Je konečně dle žalovaného zcela absurdní, aby žalobce za situace, kdy jeho doklady měla zneužít cizí neznámá osoba, nikoli tedy např. osoba jemu blízká, neoznámil podezření ze spáchání trestného činu touto osobou (trestný čin poškozování cizích práv), ale tuto osobu kryl, když poté, co viděl její fotografii ve spise, neuvedl, že na fotografii není on sám. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobce doposud nijak nevysvětlil, jak se o ztrátě dokladů dozvěděl a proč nenahlásil jejich ztrátu, ani to, jakým způsobem se ztracené doklady dostaly zpět do jeho dispozice a jak je možné, že nezná osobu, která se těmito doklady měla prokazovat.

Žalovaný dále uvedl, že teprve v odvolání žalobce poprvé namítl, že vozidlo neřídil (protože byl pracovně na Slovensku), že ve vozidle zapomněl doklady, které byly bez jeho vědomí použity neznámou osobou. K tomu žalovaný uvedl, že v řízení o přestupku neplatí koncentrace řízení ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu, obviněný tedy může uvádět nové skutečnosti i v odvolacím řízení. Tím však nemá být řečeno, že správní orgán nebude tyto nové skutečnosti hodnotit v kontextu celé věci, v daném případě zejména v kontextu dřívějšího doznání žalobce a také v kontextu neprokázání pobytu na Slovensku. Žalovaný odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 26/2012-29 uvedl, že platí logický závěr, že čím později od spáchání skutku obviněný z přestupku dotváří svou skutkovou verzi, a uvádí další podrobnosti, tím je jeho tvrzení méně věrohodné, neboť obvyklému průběhu věci odpovídá spíše opačná tendence, tedy čím větší časový odstup, tím si člověk o dané události pamatuje méně. Žalovaný proto odvolací námitky posoudil jako nedůvodné, neboť podle jeho názoru nevyvracely důkazy v řízení provedené ani předchozí doznání žalobce.

K tvrzení žalobce, že při ústním jednání byl pod vlivem léků, a proto k jeho doznání nelze přihlížet, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že žalobce k odvolání přiložil kopie dvou lékařských zpráv ze dne 6.6.2014 a 27.6.2014. V pozdější z nich je mimo jiné uvedeno „medikace: Novalgin tbl. 1-1-1 při bolestech a dále „kontrola a stehy ex na chirurgické ambulanci dne 4.7.2014“ a dále „kontrola v pooperační ambulanci dne 21.7.2014“. Žalovaný uvedl, že ačkoliv žalobce podával odvolání dne 5.8.2014, nepřiložil k němu žádný doklad o kontrole u lékaře ze dne 4.7.2014 ani ze dne 21.7.2014, z něhož by bylo zřejmé, jaký byl jeho aktuální zdravotní stav v době bezprostředně před ústním jednáním, které proběhlo dne 24.7.2014, jaké léky měl v té době předepsány apod. V tomto kontextu předložené lékařské zprávy neprokazují tvrzení žalobce o tom, že byl „ovlivněn léky“. Navíc z příbalového letáku Novalgin tablety nevyplývá, že by jeho užívání nějak ovlivňovalo schopnost normálního vnímání, přípravek nemá vliv ani na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Podle žalovaného lze přitom považovat za vyloučené, aby osoba, byť by se z jakýchkoli zdravotních důvodů cítila ne zcela ve své kůži, se doznávala k přestupku, který nespáchala. Žalovaný poznamenal, že oprávněná úřední osoba přitom v předkládací zprávě k odvolání uvedla, že chování žalobce při ústním jednání bylo ovládané, byl řečný, jeho nálada byla nenápadná, pohyby koordinované, chůze i řeč jistá, byl čistě oblečen v obleku, žádným způsobem nedával najevo zdravotní problémy. Žalovaný zdůraznil, že žalobci přitom nic nebránilo, pokud byl v takovém zdravotním stavu, který mu znemožňoval účast u ústního jednání, aby se správnímu orgánu omluvil, přičemž o způsobu a náležitostech omluvy byl podrobně poučen nejprve v předvolání k ústnímu jednání, a následně znovu v e-mailu, kterým oprávněná úřední osoba odpovídala na jeho neformální podání ze dne 21.7.2014. Žalobce se nemůže oprávněně dovolávat zdravotní indispozice, jestliže se sám o své vůli k ústnímu jednání dostavil a zdravotní problémy nijak neprojevoval. Žalobce nebyl nijak nucen se ke skutku doznávat, nebyl povinen uvádět nic ani ve svůj prospěch ani ve svůj neprospěch. Žalovaný nevidí jediný důvod, proč by doznání žalobce nemělo být považováno za věrohodné.

K fotografii, kterou žalobce předložil soudu s tím, že jde o fotografii jeho osoby, žalovaný uvedl, že vzhledem k výše popsanému průběhu správního řízení, zejména ke změnám skutkových tvrzení žalobce v jeho průběhu, je otázkou, zda má soud tento důkaz vůbec připustit. Žalobce až nyní uvádí nové skutečnosti, které v řízení před správními orgány neuváděl, přestože mu v tom nic nebránilo a přestože logice věci by odpovídalo, aby taková tvrzení uplatnil co možná nejdříve. Tvrzení, že na předložené fotografii je žalobce, je přitom v této fázi pouze nepodloženým tvrzením. K návrhu na účastnický výslech žalobce žalovaný poznamenal, že žalobce neuvádí, jaké skutečnosti by jeho výslechem měly být zjištěny.

K námitce žalobce, že podpis na oznámení přestupku sepsaném na místě není jeho podpisem, žalovaný odkázal na shora uvedené a na skutečnost, že při ústním jednání ani v odvolání žalobce svůj podpis na oznámení přestupku nezpochybňoval, tuto námitku vznáší poprvé až v žalobě. Žalovaný k tomu dále uvedl, že podpis na oznámení přestupku ve srovnání s ostatními podpisy, které se nacházejí ve spise správního orgánu, nevzbuzuje důvodné pochybnosti o tom, že by ho učinila jiná osoba. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že oznámení podepisoval řidič na místě kontroly, na silnici, v provozu, tedy ve ztížených podmínkách a dále k tomu, že i jedna a tatáž osoba se může podepisovat více způsoby (celým jménem nebo jen parafou).

K projednání žaloby nařídil krajský soud jednání. Účastníci řízení při něm setrvali na svých stanoviscích k věci. Poté krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Ze správních spisů zjistil krajský soud následující skutečnosti. Dne 28.5.2014 bylo sepsáno oznámení přestupku, v němž je uvedeno, že dne 28.5.2014 v 19:25 hodin na ulici Rudná, silnice I/II, bližší určení – za křižovatkou Závodní v Ostravě-Vítkovicích, ve směru jízdy na Havířov bylo zastaveno motorové vozidlo značky Škoda Fabia, RZ X, které řídil V. B., nar. X. Ten nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která je v místě stanovena na 50 km/h, a to na ulici Rudná, silnice I/II, bližší určení před křižovatkou Zkrácená, ve směru jízdy Havířov, v Ostravě-Vítkovicích. Zde byla vozidlu radarovým měřičem rychlosti Ramer 10 ze služebního vozidla naměřena rychlost 124 km/h. Po odečtu tolerance dané výrobcem měřícího zařízení je výsledná rychlost 120 km/h. Číslo snímku 4364, čas měření 19:25:03 hodin. Řidič nerespektoval ust. § 4c zákona č. 361/2000 Sb. a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 téhož zákona. Totožnost žalobce byla zjištěna z občanského průkazu č. X a řidičského průkazu X. Oznámení přestupku je podepsáno řidičem. Řidič se písemně nevyjádřil. Součástí spisu je záznam o přestupku, včetně fotodokumentace vozidla s detailem registrační značky změřeného vozidla, záznam o přestupku obsahuje údaje o místě, čase, rychlosti vozidla s označením registrační značky vozidla X, výrobního čísla rychloměru 10/0009, číslo snímku z měřiče 4364, dále ověřovací list autorizovaného metrologického střediska RAMET a.s. č. 246/13 ze dne 14.11.2013 s platností ověření do 13.11.2014, spis obsahuje osvědčení policisty P. P., který prováděl měření k obsluze měřícího zařízení Ramer 10, úřední záznam policisty, výpis z evidenční karty řidiče a fotokopie dokladů předložených řidičem na místě samém, a to řidičského průkazu, občanského průkazu a osvědčení o registraci vozidla a rovněž fotografie řidiče, který spáchal přestupek pořízených policií na místě samém a dále výpis z evidenční karty řidiče. Dne 11.7.2014 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupku ze dne 30.6.2014. Žalobci bylo sděleno, že byl předvolán jako obviněný ze shora uvedeného přestupku. Součástí oznámení o zahájení řízení o přestupku je i předvolání k ústnímu jednání na 24.7.2014. Žalobci byla dána poučení dle § 59, § 37 odst. 4 a odst. 5, § 33, § 36 odst. 3 správního řádu a § 74 odst. 1 zákona o přestupcích.

Dne 21.7.2014byla správnímu orgánu I. stupně doručena omluva žalobce z ústního jednání ze zdravotních důvodů, jednalo se o elektronické podání bez zaručeného elektronického podpisu. Na uvedené podání reagoval správní orgán I. stupně sdělením žalobci na elektronickou adresu, že jeho omluva je nedostatečná s tím, aby si prostudoval znovu předvolání k ústnímu jednání a poučení. Byl upozorněn na to, že elektronické podání musí být opatřeno elektronickým podpisem a svá tvrzení musí doložit, případně vše může zaslat v písemné podobě. Na toto sdělení žalobce již dále nereagoval.

Z protokolu o ústním jednání o přestupku ze dne 24.7.2014 vyplývá, že se žalobce k ústnímu jednání dostavil. Poté, co oprávněná úřední osoba žalobci zopakovala obvinění a poskytla mu opětovně poučení dle § 33, § 36 odst. 1, 2, 3, § 38 správního řádu a § 73 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích, žalobce uvedl, že obvinění i poučení porozuměl, advokáta (zmocněnce) si nevolí a nejsou mu známy okolnosti, které by bránily projednání věci. Následně byl žalobce seznámen s obsahem spisové dokumentace, s listinami na č. l. 1-17 a správní orgán v souladu s § 53 odst. 6 správního řádu provedl důkaz listinami, a to oznámením přestupku, úředním záznamem, výpisem z evidenční karty řidiče, ověřovacím listem, osvědčením, zahájením řízení o přestupku a byl sdělen rovněž obsah obrazových záznamů a žalobci bylo umožněno do těchto nahlédnout a seznámit se s fotodokumentací, jíž správní orgán provedl důkaz. Po seznámení se spisovou dokumentací žalobce uvedl, že měl těžkou práci, pracoval od rána do večera ve velkém shonu a stresu. Svého jednání lituje, nikdy nejezdil rychle, ročně ujede 50.000 km. Na otázku správního orgánu, zda navrhuje doplnění provedených důkazů či nové důkazy, žalobce odpověděl ne. Na to správní orgán prohlásil dokazování za ukončené a žalobce následně vzal na vědomí, že správní orgán vypracuje rozhodnutí ve věci, které mu bude doručeno. Dne 24.7.2014 Magistrát města Ostravy vydal rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jehož se dopustil tím, že dne 28.5.2014 v 19:25 hodin, v obci Ostrava-Vítkovice, na pozemní komunikaci ulici Rudná, před křižovatkou Zkrácená, ve směru jízdy na Havířov, jako řidič osobního automobilu tovární značky Škoda Fabia, RZ X překročil nejvyšší v místě dovolenou rychlost jízdy 50 km/h, stanovenou dopravní značkou B20a, o 40 km/h a více. Silničním radarovým rychloměrem Ramer 10C mu byla v uvedeném místě naměřena rychlost 124 km/h, po odečtení možné odchylky rychloměru ± 3 %, tedy rychlost minimálně 120 km/h. Tímto jednáním porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Žalobci byla uložena pokuta v částce 6.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, počínaje dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení spojené s projednáním přestupku v částce 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž uvedl, že není pravdou, že dne 28.5.2014 řídil osobní automobil značky Škoda Fabia, RZ X, jelikož byl pracovně na Slovensku. V daném automobilu nebyl přítomen, což je zřejmé z pořízené fotografie z místa činu. V označeném automobilu si pouze zapomněl peněženku i s doklady, které následně byly použity bez jeho vědomí neznámou osobou. Dále uvedl, že dne 24.7.2014 byl pod vlivem léků z důvodu prodělané operace žlučníku a z tohoto důvodu nemůže být jeho výpověď akceptována. K odvolání doložil fotokopie lékařských zpráv, a to ze dne 6.6.2014 o chirurgickém vyšetření a ze dne 27.6.2014 – předběžnou propouštěcí zprávu vystavenou NsP Havířov. V ní se uvádí, že operační zákrok byl proveden 25.6.2014, pooperační průběh bez komplikací, pacient je propouštěn do ambulantní péče v celkově dobrém stavu. Žalobci byla doporučena žlučníková dieta, dostatek tekutin, medikace – Novalgin při bolestech. Kontrola 4.7.2014, při potížích dříve, následně kontrola v pooperační ambulanci dne 21.7.2014.

Žalovaný o odvolání rozhodl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 2.10.2014, č. j. MSK 119088/2014. Odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný jednak podrobně odůvodnil své závěry o tom, že nemá důvod pochybovat o správnosti provedeného měření. K námitce žalobce, uplatněné až v odvolání, že nebyl dne 28.5.2014 řidičem předmětného vozidla, protože byl pracovně na Slovensku a že byly zneužity jeho doklady, zapomenuté spolu s peněženkou v předmětném vozidle, žalovaný konstatoval, že odmítá tyto námitky přijmout s tím, že žalobce ničím své tvrzení nedoložil. Žalovaný zdůraznil, že k ústnímu jednání se žalobce osobně dostavil, jeho totožnost byla ověřena dle předloženého občanského průkazu stejného čísla, jako je číslo občanského průkazu, který byl fotograficky zaznamenán spolu s řidičským průkazem žalobce předloženým policistům na místě kontroly po změření rychlosti dne 28.5.2014. Na místě kontroly byla pořízena i fotografie řidiče zastaveného vozidla, který uvedené doklady policistům předložil a byl podle nich ztotožněn jako obviněný. Žalovaný poznamenal, že fotografie žalobce na občanském průkazu vydaném v srpnu roku 2010 není pochopitelně identická s fotografií na řidičském průkaze ze září roku 2013, avšak podle rysů v obličeji shodných pro všechny fotografie (v občanském průkazu, řidičském průkazu a fotografie kontrolovaného řidiče ztotožněného jako žalobce) je vyloučeno, aby na místě zjištěného přestupku byl jako řidič ztotožněn někdo jiný než obviněný. K další námitce žalobce, že jeho výpověď byla při ústním jednání ovlivněna léky, proto k ní nemůže být přihlíženo, žalovaný uvedl, že je odmítá přijmout za pravdivé. Poukázal na to, že žalobce byl předvolán k ústnímu jednání s dostatečným předstihem, a pokud by si jeho zdravotní stav po měsíci operace vyžadoval takové léky, které by tlumily jeho rozpoznávací a smyslové schopnosti, měl dostatek času se z jednání včas omluvit a svůj důvod doložit. Pokud byl schopen reagovat na předvolání tím, že se k nařízenému ústnímu jednání dostavil, absolvoval bez jakýchkoliv známek indispozice celé jednání, kdy se slovně vyjádřil ke sdělenému obvinění i k důkazům a protokol podepsal, je nevěrohodné, že by v případě tvrzeného nedokázal říct pouze, že vozidlo neřídil. Žalovaný učinil závěr, že žalobcem doložené lékařské zprávy ze dne 6.6.2014 a 27.6.2014 neprokazují ovlivnění léky při ústním jednání 24.7.2014 či jinou možnou zdravotní indispozici v den ústního jednání. Žalovaný uzavřel, že neexistují žádné důvodné pochybnosti, že se žalobce přestupku dopustil. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále zabýval posouzením naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku a stanovenými sankcemi.

Podle ust. § 3 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle ust. § 50 odst. 3 správního řádu, správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Krajský soud neshledává důvodnými námitky žalobce o nedostatečném zjištění skutkového stavu. Krajský soud má za to, že z provedených důkazů, a to oznámení přestupku, záznamu o přestupku, na němž je zachyceno předmětné vozidlo žalobce a jeho okamžitá rychlost, ve spojení s fotodokumentací pořízenou policií na místě samém, na níž je zachycen řidič předmětného vozidla a dále ve spojení s výpovědí žalobce u ústního jednání před správním orgánem I. stupně, kdy se ke skutku doznal, ve svém souhrnu prokazovaly, že bylo změřeno předmětné vozidlo RZ X a také skutečnost, že je řídil v daném okamžiku žalobce, jehož totožnost byla na místě prokázána občanským průkazem a řidičským průkazem. Shodným občanským průkazem se žalobce prokazoval i správnímu orgánu I. stupně u ústního jednání dne 24.7.2014. Krajský soud neuvěřil tvrzení žalobce, že v daný okamžik vozidlo neřídil a že není pachatelem předmětného přestupku. Za situace, kdy žalobce ani poté, co mu bylo doručeno oznámení o zahájení řízení spolu s předvoláním k ústnímu jednání, a ani u ústního jednání dne 24.7.2014, kdy bylo zopakováno obvinění a byly provedeny shora označené listinné důkazy a žalobci bylo umožněno do nich nahlédnout, žalobce nic o tom, že vozidlo neřídil on a že někdo použil jeho doklady, které v předmětném vozidle zapomněl, neuvedl, proti obvinění z předmětného přestupku se neohradil. Naopak, jak výše citováno z protokolu o ústním jednání o přestupku, svého jednání litoval, uvedl, že nikdy nejezdil rychle, že ročně ujede 50.000 km a že v onen den měl těžkou práci, pracoval od rána do večera ve velkém shonu a stresu. Tvrzení o tom, že vozidlo neřídil, byl v té době na Slovensku a že se na místě cizí osoba prokázala jeho doklady, které on ve vozidle zapomněl, uplatnil až v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a tvrzení, že na fotografii pořízené policisty na místě samém není on, uplatnil poprvé až v žalobě. Soud má za to, že pokud žalobce věděl, že vozidlo neřídil a přestupku se tak nemohl dopustit, pak by jako každý rozumně uvažující průměrný člověk, nacházející se v jeho situaci, tuto skutečnost správnímu orgánu sdělil při první možné příležitosti a rozhodně by si takovou informaci nenechával pro sebe či naprosto nelogicky se ke skutku doznával. Soud proto uvedená tvrzení žalobce s ohledem na okolnosti případu považuje za ryze účelové a neuvěřil jim z důvodu jejich nevěrohodnosti. Ze shodných důvodů soud neuvěřil ani tvrzení žalobce, že podpis na oznámení přestupku sepsaném na místě, není jeho podpisem. Z výše uvedených důvodů soud proto neprovedl žalobcem navržené důkazy výpovědí žalobce jako účastníka řízení, výslechem svědka jeho otce V.B., znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a barevnou fotografií jeho osoby, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné. Nad rámec výše uvedeného krajský soud dále ve shodě s žalovaným poznamenává, že žalobce neuvedl nic konkrétního ohledně svého údajného pobytu na Slovensku a ani blíže nepopsal, za jakých okolností se dostaly zpět do jeho dispozice občanský průkaz a řidičský průkaz, jimiž se prokazoval řidič předmětného vozidla a o nichž žalobce tvrdil, že je zapomněl ve vozidle a následně se po dvou měsících shodným občanským průkazem prokazoval i u jednání před správním orgánem I. stupně.

Přisvědčit nelze ani žalobní námitce žalobce, že u ústního jednání před správním orgánem I. stupně dne 24.7.2014 byl pod vlivem utišujících léků, které tlumily jeho rozpoznávací a smyslové schopnosti a že z tohoto důvodu k jeho doznání nelze přihlížet. Soud sdílí závěry žalovaného, že lékařské zprávy předložené žalovaným k odvolání ze dne 6.6.2014 a 27.6.2014 neprokazují ovlivnění žalobce léky, které tlumí rozpoznávací a smyslové schopnosti. Soud uvedenému tvrzení žalobce neuvěřil také proto, že u ústního jednání žalobce poté, co mu bylo zopakováno obvinění a poučení, uvedl, že jim porozuměl a výslovně přednesl, že mu nejsou známy okolnosti, které by bránily projednání věci. Z obsahu protokolu o ústním jednání je také zřejmé, že žalobce adekvátně reagoval, vystupoval aktivně, což koresponduje i s obsahem předkládací zprávy Magistrátu města Ostravy, v níž se konstatuje, že jeho chování bylo ovládané, byl řečný, jeho nálada byla nenápadná, pohyby koordinované, měl jistou chůzi i řeč, byl čistě oblečen a žádným způsobem nedával najevo zdravotní problémy. Soud má za to, že pokud by žalobce byl skutečně pod vlivem utišujících léků, pak by na výslovný dotaz správního orgánu, zda mu jsou známy okolnosti, které by bránily projednání věci, neodpověděl (v rozporu s tvrzenou skutečností), že nejsou. Navíc zcela jistě by se okolnost, že je pod vlivem utišujících léků, které ovlivňují schopnost normálního vnímání, na jeho chování projevila.

Závěrem soud konstatuje, že správní orgány své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit podklady pro vydání rozhodnutí, dostály, v odůvodnění svých rozhodnutí se dostatečně vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, správně provedly právní kvalifikaci správního deliktu, řádně odůvodnily naplnění skutkové podstaty a stanovené sankce. Soud neshledal vady řízení, které by založily nezákonnost napadeného rozhodnutí.

S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 27.10.2015

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru