Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

18 Ad 47/2010 - 23Rozsudek KSOS ze dne 10.03.2011

Prejudikatura

41 Cad 113/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

18Ad 47/2010 -23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce M. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.10.2010 č.j. X, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 29.4.2010,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 21.10.2010 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 29.4.2010, kterým žalobci zamítla žádost o změnu výše dávky důchodového pojištění pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v platném znění, neboť podle posudku Okresní správy

sociálního zabezpečení ve Vsetíně ze dne 20.4.2010 byl žalobce i nadále invalidní pouze podle § 39 odst. 2 písm. b) zák. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, když míra poklesu pracovní schopnosti činí 50%. Žalovaná při vydání napadeného

Pokračování 2- - 18Ad 47/2010

rozhodnutí vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení ve Zlíně – oddělení námitkové a odvolací agendy LPS dne 14.10.2010, dle kterého je žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., přičemž jde o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) cit. zákona, když dle jejich posouzení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 55 % v souvislosti s úrazem ze dne 23.2.2009.

Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu doručenou krajskému soudu dne 23.12.2010, v níž namítal, že nemůže souhlasit s výše uvedeným rozhodnutím ČSSZ, když dle lékařských zpráv má postižení na st. 3 a ve skutečnosti není schopen jakékoliv fyzické práce. Má pouze základní vzdělání a celý život pracoval jako dělník. Nemá kvalifikaci pro jakékoliv jiné povolání než manuální práce. Od úrazu z roku 2009 zcela postrádá úchopovou funkci levé ruky a žádné manuální práce tedy nemůže vykonávat. Dále uvádí, že není schopen vykonávat žádnou ruční práci v domácnosti a v běžném životě. Z těchto důvodů navrhl, aby předmětné rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení bylo zrušeno.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 21.10.2010 č.j. X, připojeným spisovým materiálem České správy sociálního zabezpečení, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) ze dne 11.2.2011, a dále žalobcem předloženými lékařskými zprávami a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného spisového materiálu České správy sociálního zabezpečení vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce byl posouzen komisí MPSV ČR dne 15.9.2004 jako částečně invalidní k datu 29.1.2004, kdy bylo vydáno zamítavé rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o částečný invalidní důchod, když celková hodnota poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 35%. Dne 17.6.2009 si podal žalobce žádost o přiznání plného invalidního důchodu. Podle posudku OSSZ ve Vsetíně ze dne 28.7.2009 míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti však nedosáhla 66 %, což byla hranice pro přiznání plného invalidního důchodu. Dne 7.4.2010 si žalobce podal žádost o změnu invalidního důchodu. Žádost byla projednána dne 20.4.2010 se závěrem, že se jedná pouze o invaliditu druhého stupně podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zák. č. 155/95 Sb. a pokles pracovní schopnosti byl stanoven o 50% v souvislosti s úrazem ze dne 23.2.2009. Rozhodnutím ze dne 29.4.2010 byla žádost o změnu výše invalidního důchodu zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas námitky. Dne 14.10.2010 byl posouzen lékařem ČSSZ ve Zlíně se závěrem, že jde u žalobce o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 1 zák. č. 155/95 Sb. a byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 55% dle kapitoly VI, položky 8, písm. g) vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 21.10.2010 byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ ze dne 29.4.2010 potvrzeno.

Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností, je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, která je k podání

Pokračování 3- - 18Ad 47/2010

tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze spisového materiálu ČSSZ, ze spisové a zdravotní dokumentace v ní doložené a z dokumentace doložené žalobcem. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková komise v případě žalobce přetrvávající, funkčně těžší parézu brachiálního plexu levé horní končetiny, převážně dolního typu, jako residuum po poranění levého ramene ze dne 23.2.2009. Toto postižení PK MPSV ČR podřadila dle přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pod kapitolu VI, položku 8, písm. g), podle které pokles pracovní schopnosti stanovila střední hodnotou 55 %. Dodala, že se tedy jedná o invaliditu druhého stupně a že je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.

Krajský soud v dané věci nařídil jednání na den 10.3.2011. K jednání se nedostavila žalovaná, ač byla řádně a včas předvolána, proto soud jednal v souladu s ust. § 49 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v její nepřítomnosti.

Žalobce i přes posudek PK MPSV ČR na své žalobě setrval a uvedl, že s tímto nesouhlasí proto, že jeho levá horní končetina a rameno jsou omezeny natolik, že není schopen normálního úchopu prakticky ničeho. Dále uvedl, že kromě posuzovaných potíží jiné zdravotní problémy nemá a předložil soudu lékařskou zprávu z rehabilitace ze dne 8.3.2011.

Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí 29.4.2010 nebyl invalidní ve III. stupni podle § 39 odst. 2, písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., ale byl invalidní ve II. stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil 55 % a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru nemoci, jež je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce.

Jelikož u žalobce k datu 29.4.2010 šlo o invaliditu II. stupně a nikoliv o invaliditu III. stupně, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla a zároveň potvrdila rozhodnutí ze dne 29.4.2010, jímž původně žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu zamítla.

Pokračování 4- - 18Ad 47/2010

Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím podepsaného soudu, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 10. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Petr Indráček,v.r.Jana Valošková
samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru