Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

18 Ad 41/2012 - 30Rozsudek KSOS ze dne 16.05.2013

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 59/2013 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

18Ad 41/2012-30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně V. T., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem Krnov, nám. Osvobození č. 7, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.4.2012, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované č. I., II. a III. ze dne 28.2.2012,

takto:

I. Žaloba v části směřující proti rozhodnutí žalované, pokud jím byly zamítnuty námitky a potvrzena rozhodnutí žalované č. I. a č. III. , čj. X ze dne 28.2.2012, se zamítá.

II. V části směřující proti rozhodnutí žalované, pokud jím byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované č. II., čj. X ze dne 28.2.2012, s e žaloba vylučuje k samostatnému projednání a rozhodnutí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 30.4.2012 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí vydaná pod č. I., II. a III. ze dne 28.2.2012 č.j. X. Rozhodnutím vydaným pod č. I. zamítla žádost žalobce o poskytnutí příplatku k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb. pro nesplnění podmínek ust. § 56 odst. 1 písm. b) a § 98 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím vydaným pod č. II. zamítla žalovaná žádost žalobce o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu podle ust. § 5 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 357/2005 Sb. ve výši 2.500,- Kč a rozhodnutím vydaným pod č. III. zamítla žalobci jeho žádost o poskytnutí příplatku k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalované podal včasnou žalobu, ve které nesouhlasil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, a to že nárok na příplatek k důchodu žalobci podle zákona č. 119/1990 Sb. nevznikl, neboť trest odnětí svobody v této věci nebyl neoprávněný. Nesouhlasil s odůvodněním, že mu nevznikl ani nárok na zvláštní příplatek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., neboť neoprávněný výkon trestu odnětí svobody nečinil celkem alespoň 12 měsíců, stejně tak nesouhlasil s odůvodněním, že mu nevznikl nárok na příplatek k důchodu „podle nařízení pro nesplnění podmínek“ (zřejmě míněno nařízení vlády č. 622/2004 Sb. -poznámka soudu), neboť rozdíl mezi tresty vykonanými a nově uloženým trestem tří let odnětí svobody nepodmíněně nečiní ani jeden den věznění. Se závěry žalované žalobce tedy nesouhlasí, když důvody tohoto nesouhlasu již uvedl v předchozích námitkách proti všem třem shora uvedeným rozhodnutím. „V tomto stanovisku“ (zřejmě míněno podanými námitkami proti rozhodnutím žalované) poukázal na to, že je účastníkem soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., „neboť měsíc únor roku 1998 byl přestupný a on tudíž tak vykonal trest v trvání jednoho roku a jednoho dne, což je nutno považovat samo o sobě za splnění zákonného kritéria naplňujícího neoprávněnost výkonu trestu odnětí svobody“. K tomu žalobce dodal, že „jednotlivé tresty v souhrnu představovaly dobu pěti let a šesti týdnů, přičemž z této doby představoval neoprávněný výkon trestu odnětí svobody dobu delší než dobu jednoho roku a jednoho dne, jak je popsáno v námitkách žalobce“.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne 30.4.2012 č.j. X a připojeným dávkovým spisem žalobce a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ustanovení § 65 a násl. s.ř.s., jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalované.

Z obsahu dávkového spisu žalované krajský soud zjistil, že žalobce je poživatelem starobního důchodu od 23.9.2011. Dne 23.11.2011 požádal žalobce o příspěvek k důchodu podle ust. § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb. a současně

požádal o zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., v platném znění, jakož i o příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., v platném znění. K uvedeným žádostem žalobce připojil fotokopii usnesení Okresního soudu v Bruntále č.j. Rt 315/90 ze dne 27.9.1990, dle kterého byl ustanovením § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 15.6.1983 sp. zn. 1T 15/83 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.1983 sp. zn. 4To 391/83 ve výroku o vině ohledně pokusu trestného činu opuštění republiky podle § 8 odst. 1 k § 109 odst. 1 trestního zákona. Tímtéž rozsudkem byl žalobce odsouzen pro trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146 odst. 1 trestního zákona a pro pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 trestního zákona k § 241 odst. 1 trestního zákona. Usnesením Okresního

soudu v Bruntále shora uvedeným byla současně zrušena všechna další rozhodnutí k datu jejich vydání v téže trestní věci, která na zrušené rozhodnutí obsahově navazovala. Tímtéž usnesením bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání žalobce podle § 22 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. pro skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu opuštění republiky podle § 8 odst. 1 k § 109 odst. 1 trestního zákona a podle § 2 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb. byl žalobci za trestný čin ohrožení devizového hospodářství podle § 146 odst. 1 trestního zákona a pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 trestního zákona, které zůstaly zákonem o rehabilitaci nedotčeny, stanoven nový trest odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně. Součástí dávkového spisu žalobce je i sdělení Vězeňské služby České republiky ze dne 14.12.2011, kterým byla potvrzena doba věznění žalobce, a to od 4.1.1973 do 4.10.1973 ve Věznici Vinařice, od 27.2.1976 do 27.7.1976 ve Věznici Praha-Pankrác, od 28.7.1978 do 28.1.1980 (z toho vazba trvala do 8.11.1978) ve Věznici Praha-Pankrác a od 19.1.1983 do 1.3.1988 (z toho vazba trvala do 15.6.1983) ve Věznici Heřmanice. Pro účely soudní rehabilitace Vězeňská služba ČR dále potvrdila, že v trestní věci Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1T 15/83 byl žalobce vězněn v době od 19.1.1983 do 15.6.1983 z důvodu vazby a od 16.6.1984 do 19.1.1986 z důvodu výkonu trestu. K této zprávě je nutno dodat, že v průběhu řízení žalobce předložil další potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne 11.12.2012, kterým Vězeňská správa ČR potvrdila naprosto shodné délky věznění žalobce shora uvedené. Z uvedeného tedy plyne, že celková doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody v souvislosti s trestní věci vedenou pod sp. zn. 1T 15/83 Okresního soudu v Bruntále činila 731 dnů.

Rozhodnutím č. I. žalovaná zamítla žádost žalobce o poskytnutí příplatku k důchodu podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., rozhodnutí č. III. pak žalovaná zamítla žalobci poskytnutí příplatku k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., v platném znění. Žalobou napadeným rozhodnutím obě tato rozhodnutí potvrdila a

zamítla žalobcovy námitky. Podle § 25 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb. se pro účely důchodového zabezpečení doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu trestu), podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, pro kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen z části. Obdobně podle ust. § 2 odst. 4 nařízení vlády č. 622/2004 Sb. se celková doba věznění a vazby sčítá; přitom se měsícem rozumí 30 dnů. Při částečné změně odsuzujícího rozsudku se pro účely tohoto nařízení považuje za věznění jen rozdíl mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými. Jak shora uvedeno, v případě žalobce byl zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1T 15/83 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.8.1983 sp. zn. 4To 391/83, avšak pouze v části do výroku o vině za pokus trestného činu opuštění republiky podle § 8 odst. 1 k § 109 odst. 1 trestního zákona. Za trestné činy, které rehabilitaci nepodléhaly, byl žalobci uložen nový trest odnětí svobody v délce tří let. Jinými slovy, mezi trestem vykonaným a nově uloženým nečiní rozdíl ani jediný den, naopak nově uložený trest odnětí svobody v délce tří let přesahuje skutečný výkon trestu za trestné činy rehabilitované v rozsahu 731 dnů. Z uvedených skutečností nelze tedy učinit jiný závěr než ten, že nárok na příplatky k důchodu, jak podle zákona č. 119/90 Sb., tak nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ze stejného uvedeného důvodu nevznikl. Na tomto závěru nemůže nic měnit konstatování Vězeňské služby ČR ze dne 11.12.2012 „že u trestu OS Bruntál 1T 15/83 došlo s určitostí k částečné rehabilitaci a jmenovaný má tak nárok na příspěvek důchodu a že s ohledem na to potvrzuje navíc výkon jednotlivých trestů uvedených pod bodem 4“, neboť tento názor Vězeňské správy zcela pomíjí nově uložený trest odnětí svobody žalobci a délku jeho trvání.

Za této situace krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

V části, kterou žaloba směřovala proti rozhodnutí žalované pokud jim byly zamítnuty námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované vydané pod č. II., vyloučil soud žalobu k samostatnému projednání a rozhodnutí v souladu s ust. § 39 odst. 2 s.ř.s., neboť společné řízení v této části není shodné se zřetelem k ust. § 31 odst. 2 s.ř.s. se zřetelem k tomu, že nároky plynoucí ze zákona č. 357/2005 Sb. není příslušný rozhodovat specializovaný samosoudce, nýbrž specializovaný senát podle odst. 1 téhož ustanovení.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaná nemá právo na náhradu nákladů ze zákona (§ 60 odst. 1,2, s.ř.s. a § 118d odst. 1 zákona č. 582/91 Sb. v pl.znění).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 16. května 2013

Samosoudce:

JUDr. Petr Indráček

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru