Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

18 A 15/2016 - 28Rozsudek KSOS ze dne 11.01.2017

Prejudikatura

2 As 111/2011 - 56

1 As 100/2008 - 61


přidejte vlastní popisek

18A 15/2016-28

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobce T. M., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se

sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, proti žalovanému Krajskému úřadu

Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava,

28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.5.2016 č.j. MSK 158461/2015,

sp. zn. DSH/2/2016/Blá, o dopravním přestupku,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 18.5.2016 č.j. MSK 158461/2015, sp. zn. DSH/2/2016/Blá žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností č.j. SMO/429450/15/DSČ/Bar, sp. zn. S-SMO/248630/15/DSČ ze dne 1.12.2015, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním

provozu pro porušení ust. § 4 písm. c) téhož zákona a přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu pro porušení ust. § 6 odst. 8 písm. a), písm. b) a § 6 odst. 12 téhož zákona, kterého se z nedbalosti dopustil dne 6.7.2015 v 19:12 hod. v obci Ostrava, část Zábřeh, na pozemní komunikaci v ul. Plzeňská, u objektu Ferona, ve směru k ul. Ruské, kdy se jako řidič motorového vozidla tov. zn. BMW 325 RZ X neřídil dopravní značkou „B 20a Nejvyšší dovolená rychlost“ a překročil nejvyšší v místě dovolenou rychlost jízdy 50 km/h o 40 km/h a více. Silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI obsluhovaným policistou Policie ČR, mu byla v uvedeném místě naměřena rychlost jízdy 97 km/h po odečtení možné odchylky rychloměru ± 3 km/h, tedy rychlost min. 94 km/h a kdy nesplnil povinnost řidiče motorového vozidla mít u sebe řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla a tyto doklady na výzvu policisty předložit ke kontrole. Za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Zároveň byl žalobce zavázán k zaplacení nákladů správního řízení částkou ve výši 1 000 Kč.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že má za to, že jelikož došlo ze strany jeho zmocněnce během ústního jednání dne 19.10.2015 k zpochybnění pravosti jeho podpisu na úředním záznamu, jakož i k zpochybnění skutečnosti, že v daném místě žalobce překročil povolenou rychlost, pochybil správní orgán již tím, že k ústnímu jednání dne 30.11.2015 žalobce pouze vyrozuměl, ale řádně nepředvolal za účelem jeho výslechu, když je žalobce přesvědčen o tom, že bylo na místě provést jeho účastnickou výpověď a konfrontaci jeho a svědka P., a tudíž jeho přítomnost u ústního jednání dne 30.11.2015 byla zjevně nutná. Dále žalobce podotýkal, že správnímu orgánu ještě před zahájením ústního jednání s předstihem několika dní byla doručena jak omluva jeho zmocněnce tak rovněž lékařské potvrzení o jeho zdravotním stavu, z kterého jednoznačně vyplývalo, že mu byl nařízen absolutní klid, neboť se jeho stav od 16.9.2015 nezlepšil. Vydal-li tedy správní orgán prvního stupně dne 1.12.2015 rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným z přestupku, aniž vydání rozhodnutí předcházelo nařízené ústní jednání podle § 74 zákona o přestupcích, na němž by mu umožnil uvést podstatné skutečnosti, nelze takový postup akceptovat. Dále žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že nebylo pochyb o tom, že byl řidičem změřeného vozidla, a tudíž nebyl jeho výslech k věci potřebný a nebyl tedy ani dán důvod žalobce k ústnímu jednání dne 30.11.2015 předvolávat, a to i přes jeho přání. Ke shora uvedenému žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 16/2008-41 ze dne 30.5.2008 a č.j. 2 As 46/2005-55 ze dne 24.5.2006. Podle žalobce správní orgán I. stupně a žalovaný porušili jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu, když bylo zcela zásadním způsobem porušeno jeho právo dané mu ustanovením § 51 zákona č. 200/1990 Sb. ve spojení s ust. § 36 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., kdy žalobci bylo odňato nezákonným způsobem právo vyjádřit v řízení jeho stanovisko a možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Ke shora uvedenému odkázal na rozhodnutí NSS č.j. 7 As 9/2009-66. Žalobce je přesvědčen o tom, že na základě shora uvedeného pochybení správního orgánu I. stupně měl žalovaný jednoznačně dojít k závěru, že správní orgán I. stupně při správním řízení procesně pochybil, porušil zásadu in dubio pro reo, zkrátil žalobce na jeho procesních právech a zcela jistě nemohl dojít k závěru, že v řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když mu bylo upřeno právo osobní výpovědi, osobní konfrontace s policistou F. P., na které žalobce trval a možnost tomuto klást dotazy a k jeho výpovědi se vyjadřovat, a tudíž měl rozhodnout tak, že se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací orgánu I. stupně k novému projednání.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 1.9.2016 popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů.

V replice žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 17.10.2016 žalobce v podstatě poukázal na skutečnosti, které již uvedl ve své žalobě.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 18.5.2016 č.j. MSK 158461/2015, sp. zn. DSH/2/2016/Blá, jakož i z připojeného správního spisu téhož čísla jednacího a z připojeného správního spisu Magistrátu města Ostravy sp. zn. S-SMO/248630/15/DSČ/1 a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s.).

Z obsahu správního spisu Magistrátu města Ostravy zjistil krajský soud následující skutečnosti:

- z oznámení přestupku ze dne 6.7.2015, že k přestupku došlo dne 6.7.2015 v 19.12 hod. na ul. Plzeňská (Ferona) v Ostravě, kde bylo zastaveno vozidlo BMW 325, RZ X, které řídil žalobce. Vozidlo bylo zastaveno z důvodu překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci upravené dopravním značením 50 km/h, kdy byla vozidlu naměřena rychlost 97 km/h, po odečtení tolerance ± 3 km/h byla výsledná rychlost jízdy 94 km/h. Záznam obsahuje podpis žalobce a v kolonce „vysvětlení“ je uvedeno: „Změření vozidla proběhlo v krátkém úseku předjíždění.“;

- z úředního záznamu ze dne 6.7.2015 vyhotoveného Policií ČR, Městským ředitelstvím policie Ostrava, Dopravní inspektorát Ostrava-Vítkovice, že obsahuje stejný popis přestupku jako shora uvedený a že byl žalobce vyzván k předložení dokladů potřebných k řízení a provozu motorových vozidel. Žalobce předložil pouze zelenou mezinárodní pojišťovací kartu, z tohoto důvodu byl žalobce ihned převezen na OPP Ostrava-Vítkovice. Následnou lustrací byl žalobce ztotožněn. Bylo sepsáno výše uvedené oznámení přestupku, které si žalobce přečetl, podepsal a vyjádřil se. Úřední záznam je podepsán pprap. F.P. K tomuto úřednímu záznamu je připojen snímek, který byl pořízen z měření rychlosti silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI, přičemž je na snímku údaj 97 km/h a záběr předmětného vozidla se zřetelnou RZ X;

- z ověřovacího listu č. 8012-OL-70375-14 vystaveného dne 2.12.2014, že byl ověřen silniční laserový rychloměr MicroDigiCam LTI, že rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti do 1.12.2015;

- z osvědčení číslo 0013 vystaveného dne 13.10.2010 Policií ČR, MŘP SmK, OSDP Ostrava, že M. H. je oprávněn k ovládání laserového měřiče rychlosti systému MicroDigiCam LTI;

- z oznámení o zahájení řízení o přestupku – předvolání k ústnímu jednání ze dne 21.7.2015, že správní orgán I. stupně předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 26.8.2015 ve 12.00 hod. K tomuto oznámení o zahájení řízení o přestupku je připojena doručenka s vlastnoručním podpisem žalobce ze dne 23.7.2015, které si osobně převzal;

- z přípisu ze dne 24.8.2015, že se žalobce správnímu orgánu I. stupně omluvil z nařízeného ústního jednání z důvodu infekčního onemocnění zažívacího ústrojí. Žalobce k tomuto přípisu připojil sdělení lékaře MUDr. O. S. ze dne 24.8.2015;

- z nařízení ústního jednání, předvolání k ústnímu jednání ze dne 27.8.2015, že správní orgán I. stupně předvolal žalobce k ústnímu jednání na den 23.9.2015 v 8.00 hod. K tomuto přípisu je připojena doručenka s vlastnoručním podpisem žalobce ze dne 8.9.2015, který si osobně převzal;

- z přípisu ze dne 17.9.2015, že JUDr. Josef Fojtík, se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516 sdělil správnímu orgánu I. stupně, že bude žalobce zastupovat ve věci přestupků a k tomu připojil plnou moc udělenou žalobcem dne 16.9.2015. Zároveň se JUDr. Josef Fojtík omluvil z ústního jednání nařízeného na den 23.9.2015 z důvodu účasti na jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2 k tomu připojil předvolání ze dne 28.4.2015. Dále k tomuto přípisu bylo připojeno sdělení MUDr. O. S. o nelepšícím se zdravotním stavu žalobce ze dne 16.9.2015;

- z přípisu (Změna právní kvalifikace, znění skutkové věty, nařízení ústního jednání, předvolání k ústnímu jednání) ze dne 21.9.2015, že správní orgán I. stupně změnil právní kvalifikaci skutku a znění skutkové věty a že nařídil ústní jednání na den 19.10.2015 v 9.00 hod.;

- z protokolu o ústním jednání o přestupku před správním orgánem I. stupně ze dne 19.10.2015, že se k němu dostavil právní zástupce žalobce. Po provedení důkazů a seznámení se se spisovou dokumentací zástupce žalobce uvedl, že zpochybňuje žalobcův údajný podpis na záznamu, který byl proveden jako důkaz a trvá na tom, aby bylo žalobci umožněno, aby se k věci před správním orgánem vyjádřil, když je to jeho zákonným právem. Dále právní zástupce žalobce sdělil, že pokud se k dnešnímu jednání žalobce nedostavil, stalo se tak z omluvitelného důvodu, který vyplývá z lékařské zprávy. Závěrem zástupce žalobce uvedl, že žalobce si není vědom toho, že by kdy, zejména pak dne 6.7.2015, překročil dovolenou rychlost v obci tak razantním způsobem, jak je mu vytýkáno. Zástupce žalobce u tohoto jednání předložil lékařskou zprávu MUDr. V. Č. ze dne 8.10.2015, ve které se mj. uvádí, že žalobce má klidový režim – bez pracovního vypětí, domácí léčení;

- z nařízení ústního jednání, předvolání k ústnímu jednání ze dne 19.10.2015, že správní orgán I. stupně nařídil ústní jednání na den 30.11.2015 ve 14.00 hod. a že v rámci ústního jednání bude proveden i důkaz výpovědí svědka – policistů M. M. a F. P. O tomto nařízeném ústním jednání byl vyrozuměn i žalobce. K tomuto vyrozumění je připojena doručenka s vlastnoručním podpisem žalobce ze dne 23.10.2015, které si osobně převzal. K tomuto jednání správní orgán I. stupně dne 19.10.2015 předvolal svědky – policisty M. M. a F. P.;

- z přípisu ze dne 20.11.2015, že právní zástupce žalobce sdělil správnímu orgánu I. stupně, že ve dnech 26. - 30.11.2015 je na krátké zahraniční dovolené, kterou objednal a zaplatil zálohu výrazně dříve před datem 22.10.2015, kdy mu bylo doručeno předvolání k jednání. Dohodli se s žalobcem, že se tohoto jednání zúčastní toliko žalobce s tím, že se k vytýkanému přestupku vyjádří a současně, že bude přítomen i výslechu předvolaných policistů. Dne 20.11.2015 právnímu zástupci žalobce doručil žalobce lékařskou zprávu, z níž se podává, že se žalobcův zdravotní stav nezlepšil, ba naopak došlo k jeho zhoršení. Právní zástupce žalobce tedy žádal správní orgán I. stupně o odročení jednání. Dále dodal, že žalobce hodlá využít svého zákonného práva vyjádřit se k věci před správním orgánem. K tomuto přípisu je připojena lékařská zpráva MUDr. V. Č. ze dne 20.11.2015 ohledně zdravotního stavu žalobce;

- z protokolu o ústním jednání o přestupku ze dne 30.11.2015, že se k nařízenému jednání nedostavil ani právní zástupce žalobce ani žalobce. Správní orgán I. stupně vyhodnotil omluvu zástupce žalobce jako omluvu, která nebyla učiněna bezodkladně. O konání ústního jednání dne 30.11.2015 byl zástupce žalobce vyrozuměn dne 22.10.2015, kdy dle svého tvrzení již věděl, že se v daném termínu bude nacházet na krátké zahraniční dovolené, přesto tuto skutečnost správnímu orgánu oznámil až písemností datovanou dne 20.11.2015, která byla do datové schránky příjemce dodána dne 23.11.2015 a téhož dne doručena. Správní orgán I. stupně tak provedl ústní jednání v nepřítomnosti žalobce v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích;

- z úředního záznamu ze dne 30.11.2015, že dne 30.11.2015 oznámil telefonicky velitel směny Dopravního inspektorátu MŘ PČR Ostrava, že policista M. M. byl odeslán na služební cestu do Prahy a Mladé Boleslavi a nemůže se tak dne 30.11.2015 dostavit k podání svědecké výpovědi;

- z protokolu o výpovědi svědka ze dne 30.11.2015, že svědek – policista F. P. vypověděl, že předepsaným způsobem zastavil vozidlo BMW, protože se od kolegy dozvěděl, že jeho řidič (žalobce) překročil dovolenou rychlost jízdy. Vyzval žalobce, aby předložil ke kontrole doklady předepsané pro provoz a řízení vozidla. Žalobce předložil jen zelenou kartu. Žalobce byl převezen na OPP k prověření totožnosti. Na místně příslušném obvodním oddělení provedli policisté lustraci osoby v databázích s využitím fotografie z občanského průkazu (osobně u toho byl). Žalobce nic nenamítal. Po ověření totožnosti žalobce sepsal rukopis oznámení přestupku, žalobce se s obsahem seznámil a oznámení podepsal a to na obou stranách a také se tam k věci písemně vyjádřil;

- z rozhodnutí ze dne 1.12.2015, že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí o přestupku, proti kterému žalobce podal dne 16.12.2015 odvolání, které doplnil dne 18.1.2016 a o tomto odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18.5.2016.

Krajský soud se zabýval žalobní námitkou žalobce, že správní orgán I. stupně pochybil již tím, že k ústnímu jednání dne 30.11.2015 žalobce pouze vyrozuměl, ale řádně nepředvolal za účelem jeho výslechu. Vydal-li tedy správní orgán I. stupně dne 1.12.2015 rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným z přestupku, aniž vydání rozhodnutí předcházelo nařízené ústní jednání podle § 74 zákona o přestupcích, na němž by mu umožnil uvést podstatné skutečnosti, nelze takový postup akceptovat. Dle žalobce nelze souhlasit se závěrem žalovaného, že ústní jednání mohlo proběhnout i jen za přítomnosti jeho právního zástupce. Žalobci bylo odňato nezákonným způsobem právo vyjádřit se v řízení své stanovisko a byla mu odňata možnost vyjádřit se podkladům rozhodnutí. Dále žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného, že nebylo pochyb o tom, že byl řidičem změřeného vozidla, a tudíž nebyl jeho výslech k věci potřebný.

Krajský soud uvádí, že byly splněny podmínky podle ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého o přestupku koná správní orgán I. stupně ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvod, pro konání ústního jednání dne 30.11.2015 bez přítomnosti žalobce, jakožto obviněného z přestupku, neboť žalobce byl zastoupen advokátem. Rozhodná tedy byla omluva právního zástupce žalobce nikoli žalobce samého. Žalobní námitky však nesměřují k hodnocení omluvy právního zástupce žalobce.

Nejvyšší správní soud v judikatuře, např. v rozsudku č.j. 2As 111/2011-56 ze dne 20.10.2011 zdůraznil, že je třeba rozlišit mezi výslechem obviněného a účastí obviněného při ústním jednání před správním orgánem. V případě ústního jednání není pro uplatnění procesních práv účastníka řízení nezbytná jeho osobní účast. Povaha těchto práv nevyžaduje osobní úkon účastníka, ale účastník může tato práva uplatnit prostřednictvím svého zástupce, který může navrhovat důkazy, seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, klást svědkům otázky atd. Z úkonů zástupce pak vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému (§ 34 odst. 1 správního řádu). Podmínka osobní účasti obviněného při jednání nevyplývá ani z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý obviněný právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Pokud je tedy obviněný zastoupen, zpravidla postačí, pokud se ústního jednání zúčastní pouze jeho zástupce. Osobní účast obviněného, který je zastoupen, by byla vyžadována pouze tehdy, vyvstala-li by potřeba jej vyslechnout z důvodu zjištění skutkového stavu. Správní orgán může požadovat osobní konání zastoupeného v řízení jen tehdy, je-li k tomu oprávněn na základě zákona. Správní orgán tedy může účastníka předvolat k výslechu pouze tehdy, pokud je jeho osobní účast nutná pro dosažení cíle řízení, tedy pro zjištění skutkového stavu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 100/2008-61). Žalovaný tudíž nepochybil, když k ústnímu jednání předvolal pouze právního zástupce žalobce. V předmětné věci neúčast žalobce nebránila v uskutečnění jednání a za existující důkazní situace nemohla ohrozit cíl předmětného řízení, neboť správní orgán I. stupně měl ve správním spisu k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupků žalobcem dostatečně prokazovaly. Žalobci po celý průběh správního řízení nebylo upíráno či bráněno v právu vyjádřit v řízení své stanovisko ani mu nebyla upírána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, v níž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 9/2009 - 66, neboť v daném případě se jednalo o skutkově jinou věc, kdy nebyly splněny podmínky pro projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného, jelikož správní orgán nesprávně bez řádných a spolehlivých podkladů dovodil, že zdravotní stav žalobce nebránil v účasti u jednání před správním orgánem I. stupně, ani ve včasné omluvě před konáním jednání. O takový případ se v dané věci nejednalo.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně nepovažoval za nezbytné provést výslech žalobce. Soud dále uvádí, že shromážděné důkazy správní orgán I. stupně považoval za dostatečné k řádnému zjištění skutkového stavu. Krajský soud dospěl k závěru, že neúčast žalobce nebránila v uskutečnění jednání a za existující důkazní situace nemohla ohrozit cíl správního řízení, přičemž správní orgán I. stupně měl ve správním spise k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupku žalobcem dostatečně prokazovaly. Šlo především o shora citovaný snímek, který byl pořízen z měření rychlosti silničním laserovým rychloměrem MicroDigiCam LTI, dále o oznámení přestupku, na němž je uvedeno jméno a příjmení žalobce včetně data jeho narození a rodného čísla, čísla občanského průkazu žalobce a jeho řidičského průkazu, kdy toto oznámení přestupku bylo sepsáno hned po lustraci na obvodním oddělení Police ČR Ostrava-Vítkovice. Toho oznámení je žalobcem vlastnoručně podepsáno, i když žalobce jeho vlastnoruční podpis zpochybňoval, krajský soud se ztotožňuje s názorem žalovaného a i dle jeho laického pohledu podpisy odpovídají podpisům na dodejkách, které byly adresovány žalobci, obsažených ve shora uvedeném správním spise a v neposlední řadě šlo o výslech svědka F. P., který uvedl, že vyzval žalobce, aby předložil ke kontrole doklady předepsané pro provoz a řízení vozidla, ale žalobce předložil jen zelenou kartu. Poté byl žalobce ihned převezen na OPP Ostrava-Vítkovice k prověření totožnosti. Na místně příslušném obvodním oddělení provedli policisté lustraci osoby v databázích s využitím fotografie z občanského průkazu – u této lustrace byl svědek osobně přítomen. Krajský soud s ohledem na výše uvedené souhlasí se závěrem žalovaného, že správním orgánem I. stupně byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání, v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 11. ledna 2017

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru