Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

11 Co 698/2014Rozsudek NS ze dne 08.04.2014

HeslaPodílové spoluvlastnictví
KategorieA
Publikováno4/2015 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:KSOS:2014:11.CO.698.2014.1
Dotčené předpisy

§ 1147 o. z.


přidejte vlastní popisek

11Co 698/2013 - 274

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a JUDr. Zuzany Ihnátové v právní věci žalobkyně Emílie K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská tř. 451/11, proti žalovanému Milanu T., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská 1495, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 2. 10. 2013, č. j. 112C 27/2012-244,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:

Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k parc. č. 3454/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: Poruba č. p. 276, rod. dům a k parc. č. 3454/2 – trvalý travní porost, to vše zapsáno na LV č. 281, pro katastrální území Poruba u Orlové, obec Orlová, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, se zrušuje.

Nařizuje se prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina z tohoto výtěžku.

Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Stát – Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100% náhrady nákladů odvolacího řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu, a to do 3 dnů od právní moci usnesení okresního soudu, na účet Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově.

Odůvodnění:

Rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k rodinnému domu č. p. 276 stojícímu na pozemku parc. č. 3454/1, k pozemku parc. č. 3454/1 – zastavěná plocha a nádvoří a k pozemku parc. č. 3454/2 – trvalý travní porost, všech zapsaných na LV č. 281, pro katastrální území Poruba u Orlové, obec Orlová, včetně všech součástí a příslušenství a nařídil prodej těchto nemovitostí s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina z tohoto výtěžku (odstavec I.) a dále rozhodl, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odstavec II.).

Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, příp. jeho změny v tom smyslu, že se žaloba zamítá. Odvolatel vytknul okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci a namítl, že žaloba měla být pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta. Odvolatel znovu zopakoval, že celou dobu žil v přesvědčení, že předmětné nemovitosti si již účastníci vypořádali tak, že žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl darovala synovi účastníků Matúši T. a z toho důvodu jí také poskytl na vyrovnání podílu 380.000,- Kč. Žalobkyně se však zachovala v rozporu s dobrými mravy, když převod svého podílu nerealizovala, finanční částku od žalovaného přijala a nyní se domáhá nového vypořádání a dalšího finančního vyrovnání. Odvolatel předmětné nemovitosti užívá, nemá jinou možnost bydlení a nemá ani finanční prostředky na vyplacení vlastnického podílu žalobkyně. Ke všem těmto skutečnostem měl okresní soud přihlédnout a žalobu zamítnout.

Žalobkyně v písemném vyjádření navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Popřela dohodu o vypořádání předmětných nemovitostí, včetně způsobu vypořádání převodem svého spoluvlastnického podílu na syna a rovněž popřela příjem částky 380.000,- Kč.

Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) se závěrem, že odvolání žalovaného není důvodné, nicméně s ohledem na novou zákonnou úpravu účinnou od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2014 Sb.), jsou dány podmínky pro změnu tohoto rozsudku.

Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a v podrobnostech na ně odkazuje.

V řízení bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti nabyli účastníci za trvání svého manželství a po zániku manželství rozvodem, tj. po 7. 11. 2005 nedošlo k vypořádání tohoto majetku ani rozhodnutím soudu ani dohodou. V katastru nemovitostí jsou účastníci stále vedeni jako podíloví spoluvlastníci každý v rozsahu jedné poloviny k celku.

Zjištěné skutečnosti okresní soud přiléhavě právně posoudil ve svých závěrech tak, že předmětné nemovitosti nabyli účastníci do společného jmění, které zaniklo rozvodem. Vzhledem k tomu, že si účastnici tento majetek nevypořádali žádným zákonem předpokládaným způsobem, stal se po 3 letech od rozvodu jejich rovnodílným podílovým spoluvlastnictvím v souladu s ustanovením § 150 odst. 4 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

K námitce odvolatele upozorňuje odvolací soud na ustanovení § 149a občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, podle něhož pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.

Žalovaný nebyl účastníkem žádné písemné dohody o vypořádání SJM (návrh na vypořádání SJM u soudu nepodal žádný z účastníků) a neověřil si na katastru nemovitostí ani účinky tvrzené darovací smlouvy mezi žalobkyní synem Matúšem. Žalovaný tedy nemohl žít v přesvědčení, že k dohodě o vypořádání došlo, resp. že by dohoda o darování byla účinná.

Domáhá-li se nyní žalobkyně zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví, nelze žalobu z důvodů namítaných odvolatelem zamítnout.

Okresní soud správně rozhodl o zrušení tohoto podílového spoluvlastnictví a správně rozhodl i o způsobu jeho vypořádání. Na důvody, které vedly okresní soud k nařízení prodeje předmětných nemovitostí, odvolací soud zcela odkazuje, neboť jsou právně relevantní i v podmínkách nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, bylo nutno věc posoudit nově podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“).

Podle ustanovení § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

Podle ustanovení § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

Jak již bylo výše uvedeno, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tvoří jeden celek a rozsudek o tom je konstitutivním rozhodnutím. Pro řešení dané problematiky je použitelná dosavadní judikatura.

Výše uvedené skutečnosti svědčí jednoznačně pro závěr, že předmětné nemovitosti jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků a že se účastníci o zrušení tohoto spoluvlastnictví nedohodli. Z těchto důvodů odvolací soud v souladu s ustanovením § 1143 o. z. zrušil toto spoluvlastnictví a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání.

S odkazem na závěry okresního soudu dospěl i odvolací soud k závěru, že reálné rozdělení předmětné nemovitosti není dobře možné. Reálnému rozdělení věci brání v tomto případě vysoká nákladovost na rozdělení (dle znaleckého posudku 390.000,- Kč jen ve vztahu k rodinnému domku, což představuje téměř jednu třetinu obvyklé ceny všech nemovitostí), nesolventnost obou účastníků hradit náklady rozdělení a nesolventnost žalovaného doplatit žalobkyni i po rozdělení vypořádací podíl 30.000,- Kč, neboť hodnota rozděleného rodinného domku by nebyla stejná. Reálné rozdělení věci by tedy nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, což odůvodňuje závěr přijatý již dříve judikaturou Nejvyššího soudu, že jde o věc reálně nedělitelnou (např. sp. zn. 22Cdo 92/2005 nebo 22Cdo 892/2006).

V úvahu nepřichází ani v pořadí druhý zákonný způsob vypořádání, a to přikázáním věci jednomu z účastníků za náhradu podle § 1147 věty prvé o. z. Pro přikázání věci žalobkyni nejsou splněny tzv. subjektivní předpoklady, jmenovitě její souhlas s přikázáním věci do jejího výlučného vlastnictví a její solventnost. Žalobkyně dala jasně najevo, že o nemovitosti nemá zájem a pokud by jí byly přiděleny, prodala by je a nemá ani peníze na vyplacení žalovaného. Žalovaný sice projevil zájem nemovitosti získat do svého výlučného vlastnictví, zároveň však potvrdil, že nemá žádné finanční prostředky, ani možnost si je opatřit k uhrazení vypořádacího podílu. Ani u žalovaného odvolací soud neshledal naplnění předpokladu solventnosti.

Tím je objektivně splněna podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z. Pojem „nechce-li“ obsažený v této větě je nutno vyložit nejen tak, že žádný z účastníků nemá o věc zájem, ale v širším pojetí tak, že i když účastník zájem má a nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, má se za to, že věc nechce. Z toho pohledu je nutno dovodit, že ani žalovaný nechce věc do svého výlučného vlastnictví.

Soudu tedy nezbylo, než nařídit prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

Ve zbývajícím rozsahu odkazuje odvolací soud na odůvodnění okresního soudu obsahující mimo jiné i argumentaci k námitkám odvolatele ohledně výplaty částky 380.000,- Kč. Nelze přisvědčit odvolateli ani v tom, že postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy žalovaný sám žádnou dohodu ve formě předepsané ustanovením § 149a o. z. ve znění platném do 31. 12. 2013 neuzavřel, ač (pokud nyní dohodu tvrdí) tak učinit měl, nemůže se v tomto řízení účinně dovolávat ochrany svého práva poukazem na rozpor s dobrými mravy na straně žalobkyně. Po uplynutí 3 let od rozvodu manželství již žádná dohoda o vypořádání spoluvlastnictví tvrzena nebyla.

Ze všech těchto důvodů vyhodnotil odvolací soud odvolání žalovaného jako nedůvodné a přisvědčil závěrům okresního soudu. Vzhledem ke změně právní úpravy platné od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2012 Sb.) však odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., předmětné podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a nařídil jeho prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř. se zřetelem ke všem okolnostem případu i k předmětu řízení. Oba účastníci byli osvobozeni od soudních poplatků v celém rozsahu, oba byli kvalifikovaně zastoupeni ustanoveným advokátem. Rozhodnutí soudu ve způsobu vypořádání neakceptovalo stanovisko žádné z procesních stran, naopak vycházelo ze zákonem předepsaného postupu a ze závěrů znaleckého posudku.

O nákladech řízení státu (znalečné) rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že stát nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť procesně neúspěšný žalovaný byl od soudního poplatku zcela osvobozen.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k náhradě těchto nákladů žalobkyni v rozsahu 100% s tím, že výše těchto nákladů bude určena samostatným usnesením okresního soudu poté, co bude rozhodnuto o odměně ustanovené advokátky žalobkyně.

Na rozdíl od prvostupňového řízení neshledal odvolací soud v odvolacím řízení důvody hodné zvláštního zřetele pro použití ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch žalovaného. Bylo procesním rizikem žalovaného, že podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, jehož skutkové i právní závěry byly správné a přesvědčivé. Součástí tohoto rizika je i procesní odpovědnost ve formě náhrady nákladů, které procesně úspěšné žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat podle § 237 o. s. ř. dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Ostravě dne 8. dubna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohumír Žídek, v.r.

Pavla Kiovská předseda senátu

11Co 698/2013 - 274

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a JUDr. Zuzany Ihnátové v právní věci žalobkyně Emílie K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská tř. 451/11, proti žalovanému Milanu T., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská 1495, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 2. 10. 2013, č. j. 112C 27/2012-244,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:

Podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k parc. č. 3454/1 – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba: Poruba č. p. 276, rod. dům a k parc. č. 3454/2 – trvalý travní porost, to vše zapsáno na LV č. 281, pro katastrální území Poruba u Orlové, obec Orlová, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, se zrušuje.

Nařizuje se prodej těchto nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina z tohoto výtěžku.

Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Stát – Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100% náhrady nákladů odvolacího řízení, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením okresního soudu, a to do 3 dnů od právní moci usnesení okresního soudu, na účet Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově.

Odůvodnění:

Rozsudkem okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to k rodinnému domu č. p. 276 stojícímu na pozemku parc. č. 3454/1, k pozemku parc. č. 3454/1 – zastavěná plocha a nádvoří a k pozemku parc. č. 3454/2 – trvalý travní porost, všech zapsaných na LV č. 281, pro katastrální území Poruba u Orlové, obec Orlová, včetně všech součástí a příslušenství a nařídil prodej těchto nemovitostí s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky tak, že každému připadne jedna polovina z tohoto výtěžku (odstavec I.) a dále rozhodl, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odstavec II.).

Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, příp. jeho změny v tom smyslu, že se žaloba zamítá. Odvolatel vytknul okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci a namítl, že žaloba měla být pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta. Odvolatel znovu zopakoval, že celou dobu žil v přesvědčení, že předmětné nemovitosti si již účastníci vypořádali tak, že žalobkyně svůj spoluvlastnický podíl darovala synovi účastníků Matúši T. a z toho důvodu jí také poskytl na vyrovnání podílu 380.000,- Kč. Žalobkyně se však zachovala v rozporu s dobrými mravy, když převod svého podílu nerealizovala, finanční částku od žalovaného přijala a nyní se domáhá nového vypořádání a dalšího finančního vyrovnání. Odvolatel předmětné nemovitosti užívá, nemá jinou možnost bydlení a nemá ani finanční prostředky na vyplacení vlastnického podílu žalobkyně. Ke všem těmto skutečnostem měl okresní soud přihlédnout a žalobu zamítnout.

Žalobkyně v písemném vyjádření navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Popřela dohodu o vypořádání předmětných nemovitostí, včetně způsobu vypořádání převodem svého spoluvlastnického podílu na syna a rovněž popřela příjem částky 380.000,- Kč.

Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) se závěrem, že odvolání žalovaného není důvodné, nicméně s ohledem na novou zákonnou úpravu účinnou od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2014 Sb.), jsou dány podmínky pro změnu tohoto rozsudku.

Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a v podrobnostech na ně odkazuje.

V řízení bylo prokázáno, že předmětné nemovitosti nabyli účastníci za trvání svého manželství a po zániku manželství rozvodem, tj. po 7. 11. 2005 nedošlo k vypořádání tohoto majetku ani rozhodnutím soudu ani dohodou. V katastru nemovitostí jsou účastníci stále vedeni jako podíloví spoluvlastníci každý v rozsahu jedné poloviny k celku.

Zjištěné skutečnosti okresní soud přiléhavě právně posoudil ve svých závěrech tak, že předmětné nemovitosti nabyli účastníci do společného jmění, které zaniklo rozvodem. Vzhledem k tomu, že si účastnici tento majetek nevypořádali žádným zákonem předpokládaným způsobem, stal se po 3 letech od rozvodu jejich rovnodílným podílovým spoluvlastnictvím v souladu s ustanovením § 150 odst. 4 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013.

K námitce odvolatele upozorňuje odvolací soud na ustanovení § 149a občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013, podle něhož pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.

Žalovaný nebyl účastníkem žádné písemné dohody o vypořádání SJM (návrh na vypořádání SJM u soudu nepodal žádný z účastníků) a neověřil si na katastru nemovitostí ani účinky tvrzené darovací smlouvy mezi žalobkyní synem Matúšem. Žalovaný tedy nemohl žít v přesvědčení, že k dohodě o vypořádání došlo, resp. že by dohoda o darování byla účinná.

Domáhá-li se nyní žalobkyně zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví, nelze žalobu z důvodů namítaných odvolatelem zamítnout.

Okresní soud správně rozhodl o zrušení tohoto podílového spoluvlastnictví a správně rozhodl i o způsobu jeho vypořádání. Na důvody, které vedly okresní soud k nařízení prodeje předmětných nemovitostí, odvolací soud zcela odkazuje, neboť jsou právně relevantní i v podmínkách nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, bylo nutno věc posoudit nově podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“).

Podle ustanovení § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

Podle ustanovení § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

Jak již bylo výše uvedeno, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tvoří jeden celek a rozsudek o tom je konstitutivním rozhodnutím. Pro řešení dané problematiky je použitelná dosavadní judikatura.

Výše uvedené skutečnosti svědčí jednoznačně pro závěr, že předmětné nemovitosti jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků a že se účastníci o zrušení tohoto spoluvlastnictví nedohodli. Z těchto důvodů odvolací soud v souladu s ustanovením § 1143 o. z. zrušil toto spoluvlastnictví a zároveň rozhodl o způsobu jeho vypořádání.

S odkazem na závěry okresního soudu dospěl i odvolací soud k závěru, že reálné rozdělení předmětné nemovitosti není dobře možné. Reálnému rozdělení věci brání v tomto případě vysoká nákladovost na rozdělení (dle znaleckého posudku 390.000,- Kč jen ve vztahu k rodinnému domku, což představuje téměř jednu třetinu obvyklé ceny všech nemovitostí), nesolventnost obou účastníků hradit náklady rozdělení a nesolventnost žalovaného doplatit žalobkyni i po rozdělení vypořádací podíl 30.000,- Kč, neboť hodnota rozděleného rodinného domku by nebyla stejná. Reálné rozdělení věci by tedy nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, což odůvodňuje závěr přijatý již dříve judikaturou Nejvyššího soudu, že jde o věc reálně nedělitelnou (např. sp. zn. 22Cdo 92/2005 nebo 22Cdo 892/2006).

V úvahu nepřichází ani v pořadí druhý zákonný způsob vypořádání, a to přikázáním věci jednomu z účastníků za náhradu podle § 1147 věty prvé o. z. Pro přikázání věci žalobkyni nejsou splněny tzv. subjektivní předpoklady, jmenovitě její souhlas s přikázáním věci do jejího výlučného vlastnictví a její solventnost. Žalobkyně dala jasně najevo, že o nemovitosti nemá zájem a pokud by jí byly přiděleny, prodala by je a nemá ani peníze na vyplacení žalovaného. Žalovaný sice projevil zájem nemovitosti získat do svého výlučného vlastnictví, zároveň však potvrdil, že nemá žádné finanční prostředky, ani možnost si je opatřit k uhrazení vypořádacího podílu. Ani u žalovaného odvolací soud neshledal naplnění předpokladu solventnosti.

Tím je objektivně splněna podmínka pro vypořádání spoluvlastnictví prodejem věci ve veřejné dražbě podle § 1147 věty druhé o. z. Pojem „nechce-li“ obsažený v této větě je nutno vyložit nejen tak, že žádný z účastníků nemá o věc zájem, ale v širším pojetí tak, že i když účastník zájem má a nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu, má se za to, že věc nechce. Z toho pohledu je nutno dovodit, že ani žalovaný nechce věc do svého výlučného vlastnictví.

Soudu tedy nezbylo, než nařídit prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

Ve zbývajícím rozsahu odkazuje odvolací soud na odůvodnění okresního soudu obsahující mimo jiné i argumentaci k námitkám odvolatele ohledně výplaty částky 380.000,- Kč. Nelze přisvědčit odvolateli ani v tom, že postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy žalovaný sám žádnou dohodu ve formě předepsané ustanovením § 149a o. z. ve znění platném do 31. 12. 2013 neuzavřel, ač (pokud nyní dohodu tvrdí) tak učinit měl, nemůže se v tomto řízení účinně dovolávat ochrany svého práva poukazem na rozpor s dobrými mravy na straně žalobkyně. Po uplynutí 3 let od rozvodu manželství již žádná dohoda o vypořádání spoluvlastnictví tvrzena nebyla.

Ze všech těchto důvodů vyhodnotil odvolací soud odvolání žalovaného jako nedůvodné a přisvědčil závěrům okresního soudu. Vzhledem ke změně právní úpravy platné od 1. 1. 2014 (zákon č. 89/2012 Sb.) však odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., předmětné podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a nařídil jeho prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

Nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 150 o. s. ř. se zřetelem ke všem okolnostem případu i k předmětu řízení. Oba účastníci byli osvobozeni od soudních poplatků v celém rozsahu, oba byli kvalifikovaně zastoupeni ustanoveným advokátem. Rozhodnutí soudu ve způsobu vypořádání neakceptovalo stanovisko žádné z procesních stran, naopak vycházelo ze zákonem předepsaného postupu a ze závěrů znaleckého posudku.

O nákladech řízení státu (znalečné) rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že stát nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť procesně neúspěšný žalovaný byl od soudního poplatku zcela osvobozen.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného k náhradě těchto nákladů žalobkyni v rozsahu 100% s tím, že výše těchto nákladů bude určena samostatným usnesením okresního soudu poté, co bude rozhodnuto o odměně ustanovené advokátky žalobkyně.

Na rozdíl od prvostupňového řízení neshledal odvolací soud v odvolacím řízení důvody hodné zvláštního zřetele pro použití ustanovení § 150 o. s. ř. ve prospěch žalovaného. Bylo procesním rizikem žalovaného, že podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, jehož skutkové i právní závěry byly správné a přesvědčivé. Součástí tohoto rizika je i procesní odpovědnost ve formě náhrady nákladů, které procesně úspěšné žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat podle § 237 o. s. ř. dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Ostravě dne 8. dubna 2014

Za správnost vyhotovení:JUDr. Bohumír Žídek, v.r.

Pavla Kiovskápředseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru