Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

76 A 3/2010 - 21Rozsudek KSOL ze dne 13.06.2011

Prejudikatura

2 As 34/2006 - 73


přidejte vlastní popisek

76A 3/2010 -21

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní

JUDr. Martinou Radkovou v právní věci žalobce M. R., bytem T. 30, O., zast. Mgr.

Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Na Poříčí 1199, proti

žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a,

Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2010, č.j. KUOK

62271/2010, sp.zn. KÚOK/51042/2010/ODSH-SD/310, ve věci přestupku,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2010, č.j. KUOK 62271/2010, s e ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. Pavla Szkandery náhradu nákladů řízení ve výši 7.760 Kč do tří dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím bylo částečně změněno a ve zbylé části potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Šumperk ze dne 9. 4. 2010, č.j. 2009/21461/DOP, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil jako řidič tím, že „dne 16. 9. 2009 … řídil nákladní soupravu složenou z tahače návěsů… a návěsu…, přičemž návěs nesplňoval technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kdy byl technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožoval ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích“. Za tento přestupek mu byly uloženy sankce pokuta ve výši 8.000 Kč a zákaz činnosti spočívající řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalovaný změnil ve výroku slova „zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel“ na „zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení jízdních souprav, spadajících do kategorie řidičských oprávnění skupiny BE, CE“.

V žalobě namítal žalobce, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože neobsahuje bližší stanovení skutku. Ve výroku musí být přesně popsána specifikována zjištěná závada na vozidle tak, aby nemohlo dojít k její záměně a musí být uvedeno i konkrétní ustanovení zákona, které řidič porušil, nestačí uvést jen obecně porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Pro tuto vadu měl žalovaný rozhodnutí napadené odvoláním zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, aby se mohl žalobce k věci vyjádřit a nebyla porušena zásada dvojinstančnosti. Dále je žalobce přesvědčen, že zjištěné technické závady na vozidle nebyly zjistitelné prohlídkou, kterou lze po řidiči považovat před započetím jízdy. U žalobce tedy nešlo ani o nevědomou nedbalost. Odpovědnost přísluší v této věci provozovateli vozidla, nikoli jeho řidiči, který neměl šanci na závady přijít. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření žalovaný uvedl, že námitky žalobce jsou v rozporu se spisovým materiálem správního orgánu I. i II. stupně. Výrok je dostatečně konkrétní, protože obsahuje popis skutku (řízení konkrétního vozidla, které je technicky nezpůsobilé natolik, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích) včetně označení místa a času a dalších obsahových náležitostí podle § 77 zákona o přestupcích. Názor žalobce, že v popisu skutku musí být konkrétně uvedena zjištěná závada a dále musí být uvedeno konkrétní ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích jakož i vyhlášky č. 341/2002 Sb. nemá oporu v zákoně. Předmětem přestupkového řízení bylo porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., nikoli § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. V odůvodnění je závažnost technické nezpůsobilosti vozidla řádně popsána. Námitka žalobce, že technické závady nebyly zjistitelné žalobcem před jízdou, odporuje spisu, zejména fotodokumentaci pořízené Policií ČR a oznámení přestupku, z nichž vyplývá, že šlo o vady viditelné. Proto považuje žalovaný tuto námitku žalobce za účelovou. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.), tedy ke dni 14. 6. 2010.

Ze správního spisu krajský soud zjistil, že oznámením přestupku ze dne 7. 10. 2009, č.j. KRPM-438/PŘPR-2009-HOP, byla správnímu orgánu I. stupně oznámena k projednání věc žalobce, ve které byl podezřelý z porušení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a tím ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 200/1990 Sb. Policie dodala čas spáchání přestupku a to, kým a kde byl zjištěn špatný technický stav a jakého vozidla. Podle oznámení špatný technický stav spočíval v netěsnosti převodové skříně, nefunkčnosti tlumicích prvků, poškození brzdového obložení, chybějících krytech brzdových bubnů a ostrých hranách na karosérii závěsu (celkem vyjmenovala pět závad). O zjištěných závadách byla pořízena fotodokumentace a přiložena k oznámení. Řidiči byla zakázána další jízda s návěsem. Z oznámení přestupku Policií ČR žalobci ze dne 16. 9. 2009 se podává, že „byly zjištěny závažné nedostatky v technickém stavu, konkrétně nefunkčnost tlumicích prvků, poškozené brzdové obložení, ostré hrany na karosérii, chybí štíty brzdových bubnů, únik oleje z převodovky“ (tj. celkem šest závad). K tomu se na místě vyjádřil žalobce a uvedl, že s únikem oleje z převodovky nesouhlasí. Podle protokolu o technické silniční kontrole ze dne 16. 9. 2009, provedené Policií ČR, byly nevyhovující brzdový systém a jeho součásti, světlomety, světelná a signalizační zařízení, závěsy kol (viditelné závady) a karoserie (viditelné závady), tj. celkem pět, ale opět jinak popsaných závad. Podle úředního záznamu ze dne 17. 9. 2009 byly zjištěny technické závady na návěsu, konkrétně netěsnost převodové skříně, nefunkčnost tlumicích prvků, poškozené brzdové obložení, chybějící kryty brzdových bubnů a ostré hrany na karoserii. V oznámení o zahájení řízení byl přestupek označen jako v napadeném rozhodnutí (uvedením číselného popisu ustanovení a zákona) a především bez uvedení konkrétních závad. V protokole o ústním jednání ze dne 6. 1. 2010 žalobce uvedl, že návěs závady měl, že o nich nevěděl, protože střídal jiného řidiče, a že po zjištění závad byl návěs odvezen na valníku, zrušen a prodán. Žalobce k dotazu uvedl, že před jízdou provedl kontrolu vozidla a žádné technické závady nezjistil. Podle odborného vyjádření znalce návěs trpěl závadami, z nichž dvě kvalifikoval ve stupni C (stav se závažnou poruchou bezprostředně ohrožující bezpečnost a plynulost silničního provozu) a čtyři ve stupni B (stav se závažnou závadou) stupnice, kterou používají STK, tj. celkem 6 závad. Závady stupně C byly netěsnost převodovky (únik oleje) a nefunkčnost tlumicích prvků. Vinným ze spáchání přestupku byl žalobce uznán rozhodnutím ze dne 11. 3. 2010, vyhlášeným v protokole z jednání, jemuž žalobce nebyl přítomen. V protokole byly závady popsány výňatkem z vyjádření znalce, avšak pouze v popisu řízení, nikoli ve výroku rozhodnutí samotném. Rozhodnutí bylo v úplném znění vydáno 9. 4. 2010, ve výroku popis závad chybí, je uveden až v odůvodnění, kde jsou závady citovány jedenkrát z protokolu o technické silniční kontrole (na straně 2 rozhodnutí), opětovně citací protokolu o technické prohlídce (na straně 2 a 3) – zde jsou ovšem uvedeny jinak, a dále jsou pak citovány dvě nejzávažnější závady typu C citací z odborného vyjádření znalce. Žádný jiný další popis skutku rozhodnutí již neobsahuje.

Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil a ve zbylé části potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se dopustil jako řidič tím, že „dne 16. 9. 2009 … řídil nákladní soupravu složenou z tahače návěsů… a návěsu…, přičemž návěs nesplňoval technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kdy byl technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožoval ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích“. Za tento přestupek mu byly uloženy sankce pokuta ve výši 8.000 Kč a zákaz činnosti spočívající řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalovaný změnil ve výroku slova „zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel“ na „zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení jízdních souprav, spadajících do kategorie řidičských oprávnění skupiny BE, CE“. V odůvodnění z pohledu žaloby žalovaný citoval popis skutku z oznámení o podezření ze spáchání přestupku a jiný popis skutku výrok ani odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného neobsahuje. Závěrem v odůvodnění žalovaný konstatuje, že na základě zjištěných skutečností je přesvědčen, že předložené podklady pro rozhodnutí objasňují skutečný stav věci a spolehlivě prokazují, že žalobce spáchal přestupek a není třeba dalších úkonů. Ke změně rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný uvedl, že změnou rozhodnutí nedošlo ke změně skutkové podstaty.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Skutek, pro který bylo přestupkové řízení vedeno, byl stanoven takto:

Podle rukou psaného oznámení přestupku ze dne 16. 9. 2009 závady spočívaly v nefunkčnosti tlumicích prvků, poškozeném brzdovém obložení, ostrých hranách na karoserii, chyběly štíty brzdových bubnů a byl stanoven únik oleje z převodovky.

Podle protokolu o technické silniční kontrole ze dne 16. 9. 2009 byly označeny jako nevyhovující brzdový systém a jeho části; světlomety, světelná a signalizační zařízení; závěsy kol (viditelné závady); karoserie (viditelné závady), tj. celkem 4 kontrolní body v položce 10 – pod písm. a), f), h) a i). Pod položkou 12 (Různé poznámky), byly uvedeny jako závady: ostré hrany karoserie, vydřená pouzdra v uložení listových per, popraskané brzdové hadice, chybí nebo volné tlumiče v pouzdrech, sjeté brzdové obložení, chybí štíty brzdových bubnů, únik oleje z převodovky. Tento protokol žalobce podepsal.

V oznámení přestupku Policií ČR správnímu orgánu I. stupně ze dne 7. 10. 2009 byly uvedeny závady návěsu – netěsnost převodové skříně, nefunkčnost tlumicích prvků, poškození brzdového obložení, chybějící kryty brzdových bubnů a ostré hrany karoserie návěsu.

V oznámení o zahájení řízení o přestupku, které bylo žalobci zasláno, výčet závad stanoven nebyl, stejně jako ve výroku rozhodnutí o přestupku, ať už v tom, který byl zapsán v protokole o jednání, či v plném znění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a není uveden ani v napadeném rozhodnutí žalovaného.

Námitku žalobce, že výrok neobsahuje popis skutku, shledal krajský soud důvodnou.

Podle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí mimo jiné obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání.

Podle § 68 odst. 2 věty prvé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1.

Krajský soud konstatuje, že popis skutku v souzené věci jako řádný a konkrétní neshledává. Řádný popis skutku ve správním trestání má svůj význam a rovněž závažné dopady. Jak obviněný z přestupku, ale i správní orgán musí již na počátku řízení vědět, z čeho konkrétně byla určitá osoba obviněna, o čem se vede řízení. Vymezení skutku určuje předmět řízení a proto je nutné zachování tzv. totožnosti skutku během celého tohoto řízení. V zásadě přitom během celého řízení nelze skutek měnit. Popis skutku spočívá v popisu místa, času a způsobu spáchání, případně uvedení jiných skutečností tak, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným a aby mohla odůvodněna právní kvalifikace. Dalším důvodem je zachování totožnosti skutku. Důraz je kladen na to, aby popis skutku byl učiněn ve výroku a nikoli v odůvodnění. Proto je třeba, aby popis skutku byl řádně uveden již v oznámení o zahájení řízení a následně pak v rozhodnutí ve věci samé. Toto vše má význam pro vymezení řízení, dokazování a rozhodování, pro zachování práv i povinností obviněného z přestupku a možnost jeho obrany v řízení a také pro zjištění překážky věci rozhodnuté. Doktrína správněprávního trestání v tomto směru sleduje doktrínu soudního trestání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č.j. 8 As 17/2007-135, č. 1338/2007 Sb. NSS, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005, č.j. 6 As 57/2004-54, č. 772/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2005, čj. 5 A 164/2002-44, č. 832/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu 28. 2. 2011, č.j. 8 As 82/2010-55 (zahlazení odsouzení), rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2006, čj. 51 Ca 10/2005-31, č. 985/2006 Sb. NSS (použití zásady in dubio pro reo), to vše publ. na www.nssoud.cz.

Je nutno podotknout, že teorie a praxe však nechápe totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v usnesení o zahájení řízení a ve výroku rozhodnutí správního orgánu. Postačuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi, přičemž může nastat situace, kdy správní orgán může nebo musí přihlížet ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo v průběhu řízení. Některé skutečnosti tedy mohou přibýt, některé mohou odpadnout, správní orgán, který rozhoduje později, může nepřesný popis z předchozího stadia řízení upřesnit, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (srov. Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. C. H. Beck. Praha 2009, pojem “Totožnost skutku”).

Za zásadní judikát ohledně popisu skutku lze považovat rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č.j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS (všechny citované rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou publikovány na www.nssoud.cz). Podle tohoto rozsudku „výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s]. Zjistí-li soud k námitce účastníka řízení existenci této vady, správní rozhodnutí z tohoto důvodu zruší.“ Pro stručnost soud odkazuje na plné znění tohoto rozsudku, přičemž poukazuje na právní názor, který již našel své stálé místo v judikatuře správních soudů a podle nějž „vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu proto vždy musí spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Tento závěr je přitom dovoditelný přímo z ustanovení § 47 odst. 2 starého správního řádu, neboť věcí, o níž je rozhodováno, je v daném případě jiný správní delikt a vymezení věci musí odpovídat jejímu charakteru. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence,dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu. V průběhu řízení lze jistě vymezení skutku provedené při zahájení řízení změnit v závislosti na dalších skutkových zjištěních či výsledku dokazování. Tak může dojít k jinému časovému ohraničení spáchaného skutku, rozsahu způsobeného následku, apod. Typicky takové situace mohou nastat zejména u tzv. trvajících či hromadných deliktů, deliktů spáchaných v pokračování (dílčí útoky vedené jednotným záměrem, spojené stejným či podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, které naplňují stejnou skutkovou podstatu). Je to až vydané rozhodnutí, které jednoznačně určí, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá. Jednotlivé skutkové údaje jsou rozhodné pro určení totožnosti skutku, vylučují pro další období možnost záměny skutku a možnost opakovaného postihu za týž skutek a současně umožňují posouzení, zda nedošlo k prekluzi možnosti postihu v daném konkrétním případě. Ze všech výše uvedených důvodů je třeba odmítnout úvahu, že postačí, jsou-li tyto náležitosti uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Je pravdou, že předešlá judikatura akceptovala, pokud byl v odůvodnění obsažen některý z identifikačních znaků (k tomu srovnej např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 6 A 168/1995). V soudní praxi tak bylo postupováno v případech, kdy výrok postrádal některý z identifikačních znaků skutku a ten pak byl obsažen v odůvodnění. Soudní praxe připouštěla, že pokud identifikace skutku nebyla náležitostí výroku, aby byla celá součástí odůvodnění. Takový závěr je nadále nepřijatelný.“

Ve světle citovaného judikátu dospívá soud k tomu, že právní závěry o správních deliktech platí tím spíše o přestupcích, což potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2010, č.j. 1 As 92/2009-65, na který soud pro stručnost pouze odkazuje.

I kdyby nebyla nutnost uvést konkrétní popis skutku ve výroku analogicky jako v soudním trestání (čili v řízení podle trestního řádu), podle krajského soudu bychom nutně museli dospět ke stejnému závěru bez použití této analogie. Pokud chce právní demokratický stát trestat, obviněný z přestupku musí vědět za co, a to zcela konkrétně a od počátku řízení. Právo na obhajobu je jedním ze základních lidských práv. Veřejný zájem na řádném technickém stavu vozidel tu bezpochyby je, na druhou stranu jsou dotčena správním trestáním práva obviněných osob přísnými sankcemi spočívajícími nejen v placení pokut, ale zejména v zákazu řízení na nikoli zanedbatelnou dobu. To může souviset u některých profesí s výrazným snížením možnosti obživy. Jde tu o principiální pravidla řízení, která právě v souzené věci nabyla zásadního významu. Podle názoru krajského soudu i v jakémkoli správním řízení má účastník právo na spravedlivý proces.

Podle rozsudku ze dne 7. 4. 2006, č.j. 6 As 23/2005-66, “principy právní jistoty pak vyžadují, aby ten, komu je ukládán trest, neměl naprosto žádnou pochybnost o tom, jakými jednáními naplnil skutkovou podstatu deliktu, o jaký delikt se jedná a na základě jakých pravidel je mu ukládána sankce; pokud pak ohledně výše sankce existuje možnost správní úvahy, je povinností správního orgánu vyrovnat se v odůvodnění s podmínkami, které pro úvahu zákon stanoví, aby soud mohl posoudit, zda meze správní úvahy nebyly překročeny či dokonce zneužity. Tyto požadavky Nejvyšší správní soud dovozuje z čl. 1 a dále čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž je možno státní moc vykonávat pouze způsoby, které stanoví zákon, čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (zásada ne bis in idem), čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (o posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti norem), čl. 6 odst. 2 cit. Evropské úmluvy upravující procesní požadavky na proces, v němž je komukoliv ukládána sankce za čin, který vnitrostátní předpisy subsumují pod pojem deliktu (ať už trestného činu, přestupku či jiného správního deliktu).“

K námitce žalobce soud žalobě vyhověl proto, že popis skutku nebyl ve výroku řádně uveden jak v napadeném rozhodnutí, tak ani v rozhodnutí o oznámení zahájení řízení (nadto k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soud musí přihlédnout z úřední povinnosti).

Na okraj soud uvádí, že znalec ve svém odborném vyjádření necituje žádný konkrétní předpis, jen uvádí obecně stav věcí podle „legislativy“. Znalec rovněž neuvádí, v jakém znění tuto legislativu aplikoval. Přitom odborné vyjádření znalce bylo jedním z rozhodujících důkazů ve věci.

K ostatním žalobním námitkám se za dané procesní situace soud nevyjádřil.

Závěrem lze shrnout, že v souzené věci řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, utrpělo vady, spočívající v tom, že popis skutku, z nějž byl žalobce obviněn, nebyl uveden ve výroku oznámení o zahájení řízení. Taktéž napadené rozhodnutí je nezákonné, protože popis skutku není ve výroku jasně a dostatečně uveden. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je podle § 78 odst. 5 s.ř.s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku v dalším vázán.

Žalobci přiznal soud na nákladech právního zastoupení odměnu za zastupování, spočívající v odměně za dva úkony právní služby podle § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 2 x 2.100 Kč a dvakrát režijní paušál podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč, tj. celkem 4.800 Kč + daň z přidané hodnoty ve výši 960 Kč; dále k odměně náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, tj. celkem na nákladech řízení 7.760 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Olomouci dne13. 6. 2011

JUDr. Martina Radkova

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru